Páně

Toto dílo mne vždy nadchne při každém dalším zhlédnutí. Občas dá se říci, působí i jako lék na přílišné pesimistické stavy. Láska,optimismus a radost ze života z něj totiž přímo sálá. Střeštěné scény jedna za druhou v neuvěřitelné kadenci, balkánská skočná lidovka, absurdní crazy dialogy. Samozřejmostí je Kusturicova klasika - alkohol, drogy, zbraně, domácí zvířata všude kolem a výrazné postavy. Dadan ovšem dominuje, ty taneční kreace jsou totální nářez. Tato exkurze na břeh Dunaje do jižanské mentality a kultury, mi lahodila a lahodí vskutku moc.

Nic nenadchne člověka více nežli injekce pořádné středověké zatuchliny, temnoty a morových vředů. Toho všeho se mi v Černé smrti dostalo měrou vrchovatou ihned od začátku. A i když se postupem času dostáváme jen k pouhopouhé smrti, jednoho tohle nesmírně potěší. Umírat se totiž musí. Proč, kdo, kde, kdy a jak, není důležité přátelé. Jen škoda toho trochu křečovitě naroubovaného závěrečného doslovu.

Ridley to pojal téměř dokumentárně. 138 minut ve společnosti neustálého svištění kulek, od ulice k ulici, od domu k domu. Soundtrack se opět povedl nadmíru a táhne to celé neskutečně nahoru. Opravdu skvostný monument realisticky ztvárněného konfliktu. Díky perfekcionistickému technickému zpracování to má abnormální schopnost vtáhnout vás to přímo do písku těch ulic, do pekla mezi střely. Povinná četba.

Čistá práce! Podpořená především dokonalou stylizací, režisérskou vyzrálostí a v neposlední řadě velmi přesvědčivým herectvím. A když se do hrnečku přidá jeden zajímavý osud a patřičné dávkování emocí, příběhu i akce, tak dostaneme velmi výživné dílo, kterému lze vyčíst jen velmi málo. Ale přesto, s puncem výjimečnosti se musí zacházet opatrně.

Jako mnohonásobný čtenář Zolovy předlohy chápu, jak skutečně těžké je solidně zfilmovat La Bête humaine. Obzvláště s možnostmi jaké nabízel film v roce 1938. Slavný syn slavného malíře pan režisér Renoir se toho ujal se ctí. Zachoval sice pouze hlavní dějovou linii a to ještě značně okleštěnou, ale určité chtěné psychologické výpovědi jistě dosáhl. Přesto asi jako poctivý čtenář milující tuto knihu, nebudu a nemohu být úplně spokojen. Ovšem čvrtou hvězdičku přidávám z lásky k železnici (kniha jí je naprosto prodchnuta), kteréžto dal Renoir opravdu hodně prostoru v podobě pěkných záběrů z lokomotivy.

Vůbec to nebylo zase tak špatné, jen ten konec mi nějak nesedl. Je pravdou, že chvílemi jsem si povzdechl nad přílišnou pomaluplyností. Nicméně také trochu nechápu zdejší smršť, lamentující nad tímto dílem. Je to více nežli dobrý průměr.

To byl doják. Skoro námět na nějaký slzopudný filmeček o lásce ke zvířatům. Sice to tu už mnohokráte bylo, ale co ne že.

Skutečně mi to celé přišlo jako jakési hledání vlastního stylu. Chvílemi jsem se už dost nudil a přál si aby byl už konec, což se mi u filmů zase tolik nestává. Zase na druhou stranu se mi zdálo, že je to celé jaksi uvolněné a příjemně bez jakékoliv křeče plynoucí. Pár dobrých nápadů a dobrá hudba to nakonec trochu povznášejí.

Jejda, naprosto mistrovská prácička. Vkusně nevtíravé, ale přesto velmi naléhavé dílo. Musím smeknout, neboť mě to velmi bavilo a s napětím jsem vyhlížel další scény. Nejednoznačnost hlavní postavy je velmi milou změnou oproti zaběhlým charakterům. A ta občasná řezničina je podána tak naturalisticky jak to je jen vůbec možné. Radost pohledět.

No tak ehm, viděl jsem to s dabingem a občas to bylo nechtěně opravdu úsměvné. Některé dialogy fakt peklo. Někdy to bylo úsměvné i plánovaně. Navíc pár dobrých nápadů a roztomiloučká, naivní Sandra Bullock. I díky ní to vytáhnu na průměr. Bohužel to hodně shazují některé béčkové manýry, škoda.