Páně

Film oplývající překvapivě silnou poetikou a obstojnou uměleckou i vizuální investicí. Člověku je pak až líto, že příběh jako takový neobsahuje takovou hloubku jakou mohl a celé to skoro působí až polodokumentárně. To mi ovšem nebránílo se nechat přeci jen trochu pohltit sugestivně pojatou kamerou a citem pro obraz. Beznaděj a pochmurnost na mě dýchla měrou vrchovatou a to já mohu. Zdejší hodnocení pod 50 procent absolutně nechápu. Bohužel jak jsem se obával, na tento film se nahlíží skrze zcela jiné hodnoty než filmové. Smutné.

Civilní minimál, jenž kvůli pár nedorazům tak trochu zůstal na půli cesty mezi výškovým táborem a vrcholem. Materiál tohoto druhu přeci jen volá po specifičtějším a hlavně o mnoho lepším realizátorovi, pakliže má být bezezbytku využit. Nic proti Davidu Mackenziem, ale tohle chtělo tedy o něco větší koule. Co naplat, i tak se jedná o příjemnou komorní náladičku s leskem hereckých es a z toho hlavně oduševnělá krása Evy Green mě už delší dobu velmi baví. Na konci ze mě netryskaly pražádné emoce, ale i tak se dostavil pocit určitého uspokojení ze zhlédnutí svébytného a zajímavého díla.

Marchalův styl mám moc rád, jeho díla jsou skvostně prostoupena melancholií a jakousi marností života. Přestože Les Lyonnais je poněkud na štíru s emocemi a vůbec celkovým vyprávěním příběhu, já se zkrátka zase nechal strhnout podmanivou hudbou a některými skvělými scénami trademark Marchal. Takže jedna hvězda navíc za to, že si Marchal stále jede tu svojí pochmurnou ligu.

Žel Harry Potter neodchází za bouřlivého potlesku, ale za hurónského smíchu celých sálů při jednom z nejtrapnějších a nejhloupějších dovětků (scéna: "po devatenácti letech") ve světě filmu. Netečou slzy dojetí, ale slzy ironických záchvatů smíchu. Tím jest řečeno vše. Sbohem Harry, mě chybět nebudeš. A je mi to trochu líto.

1. série 100%, 2. série 90%, 3. série 70%, 4. série 80%

Tohle by svou naivitou i mnohou skálu ve dví rozlomilo. Přesto však tento film na duší pohladí svou neodbytnou touhou po sdělení, že ne vše na tomto světě je hodno úplného zatracení. A když všechno navíc svým osobitým klavírním dotekem povýšil Ludovico Einaudi, nelze zůstat netečným. Pozitivní, výborné.

Zhlédnout Detachment bylo jako najít v sejfu zapadlý poklad o kterém víte, že tam někde na dně na vás čeká a podvědomně se na něj neustále těšíte. Jsem opravdu moc rád, že neustále vznikají filmy, které mi přináší pocit absolutního prožitku bez jakýchkoliv kompromisů. Že vznikají filmy u kterých mám pocit, že jsem to vlastně já kdo je mocným činitelem rozhýbávajícím pochmurná kolesa oněch famózních snímků. O faktu, že smuténka Adrian Brody se se svým do pláče laděným gesichtem pro podobné snímky doslova narodil, není třeba nějak obšírně diskutovat. Ultimátní umělecký zážitek a doslova zběsilý útok na mojí skromnou TOPku!

Svým způsobem nastavená kaše. Ovšem kašička z ještě více krve, nechutností a prasáren. A to se musí. Někdo, kdo nepohrdnul Blood & Sand, nepohrdne ani tímto. A to i když k zmíněnému i přes skvělý poslední díl něco chybí.

Pustil se na ledy nejtenší z tenkých. Natočil dílo jenž nemůže a nebude nikdy přijato jinak, nežli rozporuplně či rozpačitě. Přesto zůstává Malick mistrem nad mistry, neboť vjem, pocit i myšlenka v jeho podání jsou skvostem okamžiku. Budiž mu věčná sláva za to, že se vydal tam kam před ním podobným způsobem ještě nikdo. Aneb universum lásky, života a smíru na ploše 138 minut v úchvatně chlácholivém vizuálním spočinutí. Vítejte na hostině duší, kde hlavním chodem jsou abstraktní přesahy do všehomíra. Ikona zrození, Malick Bůh, film život. (počet odchozích během promítání: 3 )

Je to o souznění, o souznění duše s filmem. Někdy ve filmu najdete to co jste viděli ve svých snech, někdy to co žijete když otevřete oči. Stud mi jako deprimující manifest odlidštění ukázal i mnohé střípky z mého vlastního života a to způsobem nanejvýš na kost jdoucím. McQueen je mistrem v audiovizuálním vyjádření o tom není pochyb, ale o to víc překvapující je, že jsem ho shledal i mistrem psychologem a vypravěčem. Jeho scény na vás dolehnou s vše znázorňující naléhavostí a kolena se až podlamují jak drtivou silou působí.