Páně

Své kouzlo to má nepochybně. Místy až přepjatě romantické, což mám někdy rád. Pravdou je, že k dokonalosti to má daleko a to především v oblasti hereckých výkonů, což se ale mnohdy s plným hodnocením nevylučuje. Zvláště ne, při tak dobrém hudebním doprovodu a nastolené atmosféře. Trochu tomu schází epičnost Potopy, ale ta padla za oběť patrně zde výraznější romantické linii. Stejně se podle mne jedná o skvost a mám to prostě rád.

Film, který předběhl svojí dobu, přestože si z ní nese určitá stigmata.

I plagiátorství je kumšt. Naštěstí jsem se vůbec nenudil! Ze všech scén mě nejvíce zaujala bláznivá jízda na pásech na letišti. To by mohli o pauzách provozovat jako adrenalinovou zábavu, přišlo mi to lepší než kdejaká horská dráha.Shia rozhodně má talent i sympatie. Bohužel ani tentokráte ke konci nechybí pár sladkobolných blábolů typu: "naše srdce mohou být zlomená ale nikdy náš duch" a různé jiné. Taky mě pobavila scéna jak tam všichni při hymně stojí a fascinovaně sledují svou vlajku s hvězdami a pruhy. Kdyby ta vlajka byla trochu jiná a jen kdyby měli ty pravice trochu jinak než na srdci, to by bylo už v trochu jiné době a na jiném místě. Ale scéna stejná. Jsou filmy ve kterých mi to nevadí, to nebyl tento případ.

Hřejivým smírem prodchnuté dílo, jenž nám i skrze paralely k našim vlastním životům nenuceně ukazuje, že i když už třeba i motor našeho bytí jede možná jen na poslední výpary, bez lásky není na tomto světě ničeho. Postava Olive Kitteridge funguje bez jakýchkoliv debat jako archetyp všeho lidského, ale i křehkého a chybujícího co je v nás. Takže když otevřete oči a budete to chtít zřít, uzříte. A až se tak stane, tak již v průběhu, ale hlavně však po konci, uslyšíte v hlavě hlavě hlas jenž praví: "Žij. A miluj život co Ti byl dán". Amen.

This is my rifle, this is my gun!

K podobným snímkům se mi píšou komentáře jen velmi těžko. Vždycky když se vydám na podobné cesty do krajin ryze srdečních, tak to posléze těžce odmarodím. A na formě vůbec nezáleží.

Coeni zase skvěle umíchali směs svojské střeštěnosti, příběhovosti a v neposladní řadě westernové poetiky. V celku to pak působí velice vkusně a záživně. True Grit se nebere smrtelně vážně, naopak dokáže nabídnout řízný vtip, zálesáckou idylu i mocné kulervoucí scény. Doslov se tentokráte povedl a dá se říct, že mě téměř dojmul. Takhle citově nachýlen jsem se s Coeny cítil snad poprvé.

Přátelé s hororem to koketuje jen velmi symbolicky řekl bych. Má to však kvalitní atributy thrilleru a dramatu. Škoda jen, že tempo málokdy přidá na obrátkách a spíše se odbývá v rozvážnějších polohách. Tímto směrem jsou mé výtky nejvýraznější. Jinak ale zmíněnou "holčičku" budete od půlky spolehlivě nenávidět a zároveň si libovat v různých laskominách typu lámání ruky ve svěráku a podobných. Však přes veškerou kvalitu, tohle je čistý průměr.

Natočeno je to mistrovsky. Ovšem, že se se při sportovní střelbě střílelo na terče v podobě lidí, to mluví samo za sebe.

První polovina filmu byla skvělou záležitostí, ale všichni co znají Michaela Baye, tušili asi, že musí přijít změna. Ta bohužel přišla, když se film v půli zvrtnul do naprosto standardních honiček a stříleček. Je sice pravdou, že pastva pro oči i uši je to notná, ale co naplat, duši to malinko ztrácí. Škoda, potenciál tu byl. Přesto všechno je to nejlepší Bay, i přes notně hloupý konec. Co se povedlo nadmíru je skvělý soundtrack a i díky tomu poctivé čtyři.