Páně

Závidím našim sousedům takového umělce jakým je Krzysztof Kieslowski. Citlivé propojení obrazu a hudby spolu s velejemným naznačováním růzností našich duší je něčím co prostě musí být vyneseno do nebes. Nenalézám slov...

Po prvním dílu Sienkiewiczovy trilogie v podání Jerzyho Hoffmana, tedy Panu Wolodyjowském, jest Potopa ještě výpravnějším a epičtějším počinem. O takovýchto filmech jsme mohli u nás v tehdejším Československu pouze snít. Naprosto úžasně trefená atmosféra tehdejší doby a těžkých časů! Ovšem poklonu největší je třeba složit velkolepým bitevním scénám a především jejich jezdeckým částem. Myslím, že z tohole se celý slavný Hollywood učí ještě dodnes. Hoffmanův dvorní herec Daniel Olbrychski odvádí svou poctivou práci. Potopa je výstavním klenotem Polského filmu dob minulých, ale co říci rozhodně má i v současnosti.

Conan Ničitel netrpí ničím jiným než typickou nemocí druhých dílů a pokračování úspěšných filmů. Snaha být epičtější, bombastičtější a mystičtější zde však vyznívá ještě směšněji a nezvládnutěji než kdekoliv jinde. Dá se mluvit o totálně nezvládnuté práci. Uvěřitelnost příběhu a prostředí klesla víceméně k nule a nezachraňuje to ani pár podařených záběrů. Asi nejvíce mě iritovala hodně nepovedená reminiscence s velbloudem a ten ocas co se houpal Grace Jones u zadku má taky grády. Hudební vložka je už také jen šedým odleskem jedničky. Tak tohle tedy ne.

Na zhlédnutí nesestříhané verze mě to navnadilo určitě. Jedná se o velmi silnou záležitost, ale při nejlepší vůli se v této řežbě a smršti nelze orientovat v postavách.

Náramané popaseníčko na skvostném vizuálu a při zahmouření očí i na myšlenkovém poselství. Hrdina je v opravdové rovnováze.

Soudruzi, kontrolní otázka: dokáže samopal vzor 58 fungovat pod vodou?

Je třeba přiznat Masteru and Commanderu jeho kvality v pečlivém zpracování námořního všehomíra. Něco takového bylo už potřeba s podobnou vášní vytvořit. Člověk rád nahlédne do tohoto světa, který je mu natolik vzdálen. Druhým dechem dodávám, že určitá pekelná předvídatelnost je tomu občas trochu na škodu. Přesto jsem se však bavil velice dobře.

Brilantní navázání na první díl a pokračování slastného chvění. Vše tak jak má být, včetně citlivě provedených "flashbacků". Skutečně silný je i závěr, demonstrující Michaelovu proměnu z nejmladšího benjamínka rodiny na jejího nekompromisního vůdce, který dokáže obětovat či po zásluze zničit vše, včetně jejích členů, pro její celkový prospěch. Jinak vesměs platí to co jsem psal o jedničce neboť Coppola ze stylu neuhnul ani o píď. Skvostný Al Pacino.

Není možné jej nemilovat. Jen opravdu hloupý by neviděl tu mistrovskou vášeň do něj vloženou. Každý záběr je prodchnut láskou k filmu a spolu s každou další silnou scénou, kterých je nepočítaně, vás vystřeluje na samotná nebesa filmového universa. Když se ponoříte do tohoto skvostu tak je to jako frčet na něčem opravdu silném, neb tělo pociťuje jen záchvaty slasti nad tím co mu oči servírují. Cit v každé vteřině, mocná síla dojmu z obrazového celku, to všechno v dokonalém souznění. Rodina, osud, láska, smrt. Vše navíc dozrává s každým shlédnutím víc a víc. Opravdový a jediný Movie Of Forever. Film který vám svojí závěrečnou scénou vžene slzy do očí a zároveň přivodí husí kůži. Dokonalost.

Pomiliónté a stopáté, ale pořád stejné. Stejně bezduché. Takhle to prostě dopadá, když se do džungle vydají čtyři plážoví playboyové a jejich dvě modelky. Už mě to fakt nebaví.