Páně

Nu je to tedy řádný nášleh přátelé, to nikdo nepopře. Terry si opět a pokolikáté už vykouzlil zcela svojskou a velice příjemnou koláž na sebe navazujících obrazů. Ve své prapodstatě je to celé podle mého vlastně jakási směs symbolik primordiálních archetypů lidských povah a životů. Toliko symboliky na tak malém prostoru jsem vlastně dlouho neviděl. Škoda, že celkový dojem je vlastně nakonec takový..no.. mírně řečeno zmatený. Člověk se v Terryho světě nakonec trochu ztratí. Ale přesto bude navýsost ohromen tím, co vidí.

Skutečně velmi kvalitní a svěží dílko. Byl jsem značně potěšen a celou dobu jsem se dobře bavil. Vše je podáno v naprosto vkusné a vhodné míře. Klasika, která mě dlouho míjela, ale nakonec si ke mě cestu našla a jsem za to rád. Noiret vypadá chvílemi tak mile ňoumovsky, že by mu každý korunu dal. No a ten ten konec, to je dojetí s laškovným úsměvem na tváři.

To se nám v roce 1933 rozjeli s pěkně epickou záležitostí. Možná je však ta stopáž až příliš předimenzovaná a příběhu to škodí. Roztomilá naivita k dílům z těchto let patří, to by mi nevadilo. No a mladá Lída Baarová to je skvost samozřejmě, ať už v negližé nebo v plavkách.

Je to pekelně přitažené za vlasy, ale přesto se v tom dá najít pár dobrých momentů.

To byl doják. Skoro námět na nějaký slzopudný filmeček o lásce ke zvířatům. Sice to tu už mnohokráte bylo, ale co ne že.

Ztvárnění snů Salvadora Dalího made in 1929? Nekutečné, až mi z toho běhal mráz po zádech. Co k této bizarnosti více říci? Zhlédněte!

Bolest žití sama. Dát to celé najednou je skoro nemožné, ale musí se. Mimochodem tento film má pro mě asi nejvíce boční začátek ze všech, v hlavní roli zvučná čeština.

Petr Čepek je démon v lidské podobě a Nahota je jako depresivní cákanec na ošuntělé zdi. Podstatné je, že z trezoru si tento vyjímečný film našel cestu na světlo. Je třeba takovýchto ponurých věcí, aby člověk poznal, že i u nás se něco takového dá stvořit. Skutečně temná nakládačka se vším všudy. Všechna čest.

Jestli je nebo byl Daniel Landa rasista, velmistr, čaroděj, drak nebo transcendentální spasitel...nevím. Zato vím, že je dobrým hudebním skladatelem a příšerným (ne)zpěvákem. Možná kvůli tomu, že jsem se s ním nikdy nesetkal osobně, ke mě jako člověk prostě nepromlouvá. To se nezměnilo ani po zhlédnutí tohoto dokumentu.

Jak ho nemusím, tohle je Landova silná chvíle. Tento hudební materiál patří ke nejzdařilejším v jeho tvorbě. Když přidám pěkný příběh, vyjde mi silný nadprůměr.