Nahota

Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% (03.05.2011)

Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) (29.09.2010)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Podivný a temný film, zjevně rezonující posrpnovou depresí. Ještě je v tom cítit nová vlna (zvláště v obraze), ale už jakoby přešlá mrazem, rezignovaná, umírající. Dějové zátočiny jsou občas násilně komponované či překombinované, trochu se v tom našinec ztrácel, některé postavy trochu nepravděpodobné. Leč Čepkův výkon leccos překryje, Kristina Hanzalová je krásná a hudba působivě tesklivá. Pro mne 3, 5 *. (27.01.2013)

Tak tento malý veľký film som si pustil po Návrate ztraceného syna a musím povedať, že sa mi páčil minimálne rovnako. Porovnávanie je celkom na mieste, keďže začiatok je takmer totožný a (hlavne) v obidvoch filmoch vládne ťažká melanchólia. Čo je ale pozitívnejšie na Nahote, tu tie pocity nemuseli byť tak často vyslovované. Bolo to zrejmé aj bez slov. A navyše prikrášlené krásnou krajinou a ešte krajšou hudbou. Prostredím, v ktorom aj obyčajný pohľad z okna do noci zároveň depresívne vôbec nepôsobí. Jediné čo môžem vytknúť je Kristina Hanzalová a jej divadelné neherectvo (kto uvidí, pochopí). Ďalším nesporným kladom bol však Vlado Müller so svojou charizmou a nenapodobiteľným hlbokým hlasom. Toho zatienil už len Čepek v hlavnej úlohe mladého človeka, ktorý sa stále len nasiera a uteká, aj keď pred vlastným hnevom neujde. Som naozaj spokojný. Na dva filmy ktoré sú mi natoľko blízke každý deň nenatrafím. To už ale odbočujem. (02.11.2013)