eye candy

Už po prvních pár minutách jsem si začal upřímně vyčítat že jsem se stal svévolně pasažérem téhle posrané filmové tůry po churavých kognitivních horizontech tvůrců, při které si bohužel nelze nevšimnout do popředí sebevědomě zapíchnuté ústřední pomstichtivé péro, které kromě toho že má účes nad nímž lze jen několikrát otočit zprava doleva hlavou a velkoryse se jej pokusit zasadit někam do reality, u mě ztratilo všechen potenciální kredit už jen tím, že nebylo ochotné pro takovou jedinečnou roli nabrat trochu svalový hmoty poctivým hollywoodským tréningem (čili kvalitní tiramisu). Tbh už od začátku mě bylo docela jasný, že to nepůjde, ale snažil jsem se optimisticky probojovat až ke šišlajícímu Keatnovi, s nadějí ve vlastní chybu v úsudku, nicméně ta se nekonala. Špatné, nelze

Detektivní pleticha na téma morální integrity, plná napětí, falešných vodítek a mnohobuněčných postav, jejichž skutečné obrysy jsou odhaleny, až když je na ně zasvíceno z protiúhlu. Navzdory dramatickým twistům a nadstandardně vnímavému prokurátorovi Shi-Mokovi (hraničícího až se sherlockovskou hyperbolou), se podařilo tvůrcům udržet realistický tón a vyhnout se nelogičnostem, naopak bych řekl, že většina uzlů je po dokončení pevně dotažena. Ústřední vyšetřovací duo prokurátora a policistky, dvojice opačných (leč v tom podstatném, si velmi podobných) charakterů se opravdu povedlo, málokdy do sebe hlavní postavy hned od prvního setkání tak dobře zapadají, že je tvůrci v průběhu dvou sezón v podstatě nemusí tlačit do žádného většího charakterového vývoje. Jistě na tom mají zásluhu i charisma a herecké dovednosti obou představitelů. Ještě bych doplnil, že druhá série je o něco málo slabší a to hlavně kvůli pomalejšímu rozjezdu. Trvá to několik dílů, než (jak praví jedna postava) znovu někdo neuvážlivě vytáhne Shi-Moka, coby pomyslný nůž z šuplíku. Ubude také pár výrazných vedlejších charismatických postav z první série, které jsou nahrazeny o něco slabší sestavou. Ale i tak, obě série bezva záležitost.

O existenci goril se na západě široká veřejnost začala dozvídat teprve na počátku 20. století, zřejmě kvůli tomu, že jejich biotopy pokrývaly poměrně malé území rovníkové Afriky. Je to zajímavé, že pouhé 3-4 generace nazpět ještě existovala řada neprozkoumaných míst a příležitostí k dobrodružným výpravám jako podnikal třeba právě duchovní otec původního Konga. V té době existovaly mýty, že gorily kradou ženy a odnáší si je zpět do džungle, Cooper k tomu přidal něco ze svého velikášství a Kong byl na světě. Nemyslím si, že by tenhle námět ustál nějaké vážné komplexní zpracování, takže pokud se jednou ambice některého režiséra rozestřou za hranice dvou protichůdných pocitů soucitu a strachu, které Kong coby postava vzbuzuje, obejde se nejspíš tato velkolepá událost beze mě. Z traileru se mi zdálo, že tvůrci půjdou rozumnou cestou, tedy cestou OTT akce, humoru, trochy napětí a přímočarých postav, jinými slovy do takového toho odlehčeného vysokorozpočtového béčka. Začátek vyzeral dokonce celkem slibně, sympatickej ústřední pár (pěkná ženská, cool borec) a celá řada vedlejších postav (což je v těchto filmech základ). Celkem brzy ovšem vyšlo na boží světlo, že hlavní hrdina toho nemá příliš v repertoáru, kromě asi třech mizerných rozhodnutí a několika pokročilých zálesáckých znalostí, jako vylézt na nejbližší horu, chceme-li zjistit svoji lokaci a vydat se podél toku řeky, chceme-li se dostat k jejímu ústí. Ale Brie Larson je aspoň pěkná a když už nic, vždy se člověk může kvalitně zabavit detailním pozorováním toho, jak se relativně slušní herci pokouší v dobré víře ztvárnit tak pateticky ploché charaktery. Nejvíc tedy nakonec potěší SL Jacskon, který je v tomto oboru mistrem nad mistry a JC Reilly coby comic relief postava. No prostě, snad jedinej King Kong, kterého jsem dokoukal do konce. Takže asi jo

SPOILERY. Jedno musím Rian Johnsonovi nechat. Vytrolování kulturního fenoménu SW společně s celou jeho rozlezlou základnou otravně loajálních fandů, to je vysoká škola vyjebávací. Okamžitě se u mě zařadil do top trojky troll mastermindů za Trumpa a Grendela. Co se momentálního hodnocení na ČSFD týče, je nutné pochopitelně provést běžnou údržbu a eliminovat počátečních 1000 pětihvězd, které bývají již tradičně hallmarkem prvních hodnotících. Nadšení, které SW jako obvykle zprvu doprovází, jistě postupně ochabne, až se tito a jiní pacienti probudí z narkózy a bude je spojovat už jen kolektivní bolest konečníku. Abrahms rozjel trilogii slušně, určitě ji šlo nasměrova několika zajímavými směry. Nicméně hned v úvodu, kdy Skywalker přebírá světelný meč od Rey a zahodí ho nedbale za sebe jak v nějaké tatarské grotesce (tomu říkám odlehčení situace a la Disney) bylo mi jasné, že je něco v nepořádku. Rian Johnson se s tím vůbec nesral, všechny možné a potenciálně zajímavé narativní oblouky sešrotoval do tragikomické hromádky mrtvých nebo nezajímavých postav, ze které se zřejmě bude už jen těžko něco kloudného dostávat. Záhadu rodičů Rey, ktará nebyla jen potenciálně zajímavou dějovou linkou, ale především na ní stála uvěřitelnost hlavní protagonistky a všech jejích nadstandardních dovedností (aniž by si je musela jako běžný hrdina alespoň částečně zasloužit) tvůrci naprosto zbytečně zamordovali a zavřeli pokračovatelům série dveře. Poe, coby následník Han Sola, frajerskej cool vtipálek, si projde pomyslným vývojem, na jehož konci je poučení (od jakési new age dámy s růžovým účesem), že risk je ekvivalentem stupidní prohry a že zákony a rozkazy je nutné striktně plnit? Aha ok, na to lze říct jen, skvělé pochopení podstaty. Ostatní účastníky tohoto napínavého vesmírnýho závodu dvou želv (jedna si zapomene zapnout štíty na svým hlavním dreadnoughtu, druhá se ho snaží "shora" "zasypat" -ve vesmíru- pomalu plížícími se bombardéry) nemá cenu ani zmiňovat, jde jen o celou řadu dalších a dalších plastových figurek za pár dolarů, co se proženou dějem, nic zásadního neprovedou, nikam se neposunou a nic se jim nepovede. Koncept sebeobětování, který stojí na samotném vrcholu každého hrdinského příběhu, je zde navíc (doufejme že jen díky prostému diletantství) několikrát rozmrdán na kousky. Potenciálně silný moment, kdy se může Finn obětovat (a spasit do jisté míry i celý film) je vyškrnut z rovnice tak hloupým způsobem, že ve mě navodil nihilistický pocit totálního zmaru. Nezbývají žádné záhady, žádné otázky, neobjasněné síly a hráči co tahají za nitky. Nečekají nás žádná dramatická odhalení, všechno kouzlo neznáma je pryč, žádný nadčasový konflikt, zbývá jen totálně sterilní korektní mess. Pravda, nikdy jsem nebyl velkým fandem SW, ale mrzí mě to a upřímně skutečné fandy lituji, že raději předčasně neumřeli před čtyřicítkou a museli se dožít takové nedůstojné dekonstrukce mládí a objektu svého eskapismu. Holt doba je zlá. Dva díly které k sobě vůbec nepatří a třetí, který už se nejspíš obejde beze mne.

O lásce romantické, lásce rodičovské a dalších tématech, jakými jsou pocit viny a potřeby napravit své chyby z minulosti. Do karet této romantice hraje hned několik pozitiv. Pomyslným trumfem je obsazení hlavních rolí. Charisma a herecké dovednosti Garyho Oldmana asi netřeba rozebírat, každopádně jde o moc pěkně napsaný part, který naštěstí tvůrci nenamířili tradičním směrem, jak tomu často bývá u obdobných rolí. Přispěl k tomu zřejmě i fakt, že ústřední konflikt žádnou zápornou postavu nepotřeboval. Asu Butterfielda mám rád a přeji mu, z čistě egoistických důvodů, plodnou hereckou kariéru. Spolu s Britt Robertson jim to hezky seklo, takže v uvěřitelnosti pozvolna rozvíjejících se vzájemných citů jsem neviděl sebemenší problém. Dalším velkým plusem je samotný potenciál podobných námětů. Nejen že nabízí poetické kouzlo malého prince a doširoka otevřené možnosti komediálních situací (které jsou zde vyvážené co se vkusu i množství týče), ale zároveň dovolují hlavnímu marťanovi pronášet všemožná romantická klišé, která by se za jiných okolností zřejmě těžko stravovala. Také se mi moc líbíl ústřední hudební motiv a jeho aranže. Jako rodiný film, lze rozhodně s klidným svědomím doporučit. "You act like you hate the world so much, Tulsa. It’s all an act. That beautiful music you make gives you away"

Prometheovi se nedalo upřít, že se pokusil jít novým směrem, ostatně mělo to logiku, protože i když jsou původní Vetřelci skvělými filmy, odlišují se spíš tónem (první atmosférický, druhý akční) než samotnou strukturou a zkoušet natočit po letech znovu to samé by asi pro Ridleyho nemělo zdárného konce. I když samotný film trpěl četnými neduhy, díky tomu, že představil Davida, inženýry a místo křiku tentokráte zavěsil do mrazivého ticha vesmíru věčný otázník stvoření života, otevřel doširoka vetřelčí universum a fandové tak alespoň mohli pár let fantazírovat nad interpretacemi a pokračováními budoucími. Covenantem tedy doznívá silná Prometheova ozvěna, je ale režíjně mnohem preciznější (Ridley si tentokrát dal záležet) a co se scénáře týče, překvapivě i umírněnější. Inženýry brzy vyškrtává z rovnice a celkem úspěšně naviguje hlavní dějovou linku zpět do míst, kde by se alespoň zhruba mohla protnout (coby součást prequelů) s původními Alieny. Samotného mě překvapuje, jak moc se mi film líbil a to i přesto, že bezostyšně strhává dva nejposvátnější pilíře této série. Původní dnes již ikonické monstrum Vetřelce v podstatě redukuje na pouhý mutagen a tím jej připravuje o jeho unikátnost a potenciálně i děsivost. Silnou ústřední ženskou postavu upozaďuje a do hlavní role staví androida a jeho mentální tápání ve světě DNA mixologie a anglických básníků. I tak musím říct, že mě film hodně bavil a vrtá mi hlavou momentální hodnocení (66%). Další Ridleyho vizuální masterpiece, na který se nejspíš podívám vícekrát, navíc dokrášlený vynikající hudbou. Plus fantastický Fassbender a závěr vod podlahy.

Patty Jenkins odvedla sympatickou práci, je příjemné, že se vyhnula zahořklé politice a genderové demagogii, kterou Wonder Woman přitahuje jak žárovka můry. Důkazem tomu budiž 50.-60. léta, kdy byla tato postava uvrhnuta do až trapně submisivní polohy a spíš než coby archetypální feminní hrdinka sloužila jako společenský manuál ženám, s láskou vytvořený muži. Přitom stačilo jen o vlásek minout rovnováhu mezi ústředními protagonisty a nejen že by snímek přišel o podstatnou část svého kouzla, ale mohl zapálit oheň na střeše DC, který by se nejspíš horko těžko hasil. Příjemný pozitivní origin/reboot, jehož srdcem je interakce dvou hlavních hrdinů.

Počínaje otisky rukou na stěnách vápencových jeskyní, konče soudobými vypravěči Rowlingovou a Lucasem, archetypální příběhy jsou zkrátka příliš svůdné. Nelze se jim ubránit, protože jsou součástí naší kulturně společenské evoluce a také proto, že jsou vydestilovány ze všech předchozích příběhů, slepých vypravěčských uliček, lidské tvořivosti a vědomostí do ideální dramatické podoby. V podstatě téměř každé zdánlivě jednoduché vyprávění s chytře využitými archetypickými prvky má nejlepší předpoklady k úspěchu, samozřejmě pokud to není z formálního hlediska úplná srajda. Lucasova původní trilogie formálně špatná rozhodně nebyla a tak lze pochopit, proč se z ní stal kult (i když k tomu významně přispěla i řada dalších kulturních a společenských vlivů). Problém nastává, chcete-li takovýto precizně vybroušený diamant dodatečně nečím inteligentním obohatit. Zaprvé jste v podstatě již to nejdramatičtější a nejzásadnější v konkrétním prostoru odvyprávěli a za druhé vyplňujete mezery, které jsou vyhrazeny divákově fantazii a interpretaci, což je téměř vždy hloupý nápad, zvláště pak ohnete-li při té příležitosti (ať už úmyslně či prostou ignorancí) kánon, to se pak mohou začít dít nepěkné věci. Zdá se, že marné snahy tvůrců (včetně Lucase) navázat na původní trilogii to jen potvrzují. Nejlépe tuto záludnou překážku překonal Ambrahms, který natočil kamuflovaný remake. Obávám se proto, že s přibývajícími díly a spin-offy se veškerá další snaha (i když zajisté velmi ušlechtilá) učinit fanoušky původní trilogie šťastnými, brzy přestane setkávat s velkým porozuměním.

Nejraději mám u těchto romantických komedií vždy tu +- první polovinu, kdy si k sobě hlavní duo nachází cestu skrze humor a pošťuchování. Z kopce to začne jít, až když jsou pozváni na nějakou tu tancovačku kde se opijí a přes noc se z nich stane "mávnutím proutku" pár . Pak totiž následuje ta dramatická část, kdy se musí pohádat a usmířit a ta bývá často nezábavná, plná lítosti a rozmazanýho mejkapu. Funguje-li ale první polovina a komediální stránka filmu, často jsem schopnej si ho úžít, zvlášť pokud má tak sympaticé herecké obsazení jako Aloha. Ze všech bych vyzdvihnul hlavně Emmu Stone a její roztomile vtipnou kreaci entuziastické pilotky, kterou zvládla zábavně a s citem, aniž by ji přestřelila do parodie či protivnosti.

Stejná formluka o černém koni, roztažená do čtyř dekád a sedmi dílů, s malými obměnami a helemese zase v červených číslech a dokonce se mluví o nominacích. Hudebními motivy, lehce brnkající na nostalgické struny pamětníků, staré černobílé fotky a zrnité záběry z Rockyho, známé lokace ve Philly a také občasné dědkovské vzpomínání Stalloneho na časy minulé, to je vše sice zprvu docela fajn, s přibývající stopáží mi ale tohle vykalkulované hraní na emoce začalo už trochu lézt na nerv. Hlavní problém je, že když Creedovi odřízneme celý tady ten nostalgický appendix, zbyde nám jen příšerně otravný film, s nesympatickým hlavním protagonistou (tyhle role, kdy hlavní borec od začátku remcá a řeší nějakou strašně důležitou vnitřní pohnutku jsou fakt peklo), prapodivnou gradací, nefungujícím otec-syn motivem, příšernou nelidskou stopáží (kua netočím odyseu ale triviální žánrovku) a průměrně nasnímanými souboji, které mají sice k boxu podstatně blíž než řež hlava nehlava a větrný mlýny v Rockyho štýlu, ale i tak se u nich člověk párkrát musí pousmát. Stallonemu navíc, jako víceméně jedinému pozitivu filmu, někdy po hodině a půl vypadá obočí a s celým bijákem je vpodstatě ámen, protože krom něj, už ve filmu není jediná postava, která by byla co k čemu. Tady to je prostě druh filmu, ve kterým není třeba žádné velké akrobacie a složitých intelektuálních přemetů, jediné čeho je třeba docílit je, přimět diváka soucítit s hlavním protagonistou a přimět aby mu fandil, až bude dávat nadžku, tomu komu má dát zrovna nadržku, jinak film prostě nefunguje. A Creedovi se to alespoň u mě nepovedlo. Z prostředí boxu by se toho dalo jistě natočit hodně zajímavýho (a to by se film ani nemusel odehrávat v ringu), bohužel se stále nejčastěji točí pokračovaní a variace Rockyho.