tombac

Hezká Japonka ohánějící se katanou v heroickém příběhu natočeném podle komiksu? Pro chlapy potenciálně přitažlivá podívaná, kterou Shurayuki-Hime povětšinou je. Aby ne, drsná a zároveň křehká hlavní hrdinka Yuki mně osobně sedla více než líbezná Azumi. I samurajský meč ovládá princezna věrohodněji. Řezačky jsou díky vizuálním vychytávkám doslova pastvou pro oči, až na četné a dojem trochu kazící zrychlené pohyby postav, ale to zase vyvažuje pro akci výborně zvolená hudba, která mi v uších rezonuje ještě teď. Jenže jak už tu přede mnou napsali kolegové, film není celistvý a dějově je plochý, z čehož mi zůstala na konci v ústech trpká pachuť, jež odsekla jednu hvězdu z mého, po první polovině plánovaného, hodnocení.

Co dodat k japonské klasice, kterou snad viděl každý, kdo to myslí s asijskými filmy, byť jen krapet, vážně? Hlavní myšlenka filmu, střet kamarádství a touhy po přežití, je dostatečně silná a adekvátně tomu je ve filmu zpracována, tedy na výbornou. Horší je to s důvodem vzniku samotné hry BR a jejími následky. Slibuje si vláda, že pomocí jediné hry se sníží kriminalita mládeže a jejich revolta vůči světu dospělých? Co z toho, když vylosovaná třída nemá o nějaké BR ani tucha (těžko tomu bude jinak i u jiných)? Člověk, jenž jediný hru přežil, stal se z něho schopný zabiják, s jistotou nenávidějící systém, který ho do těch jatek uvrhl a přinutil ho vraždit své přátele, je zpátky začleněn do společnosti, navrch ještě s doživotní rentou? Ale vem to čert, pokud nad tím přestanete dumat (stejně jako nad jinými nelogičnostmi typu nekonečný zásobník a chlápek, prostřílený jako řešeto se zvedne a jde si zatelefonovat) dostanete neotřelou, strhující a notně krvavou podívanou navlečenou do působivého formálního hávu a plnou výstavních japonských roštěnek :-) Jednu věc bych ještě BR trošinku vytknul, a to ohledně dívky v žluté teplákové soupravě, fantastické Chigusy, nejoblíbenější to mé postavy (pro herečku Chiaki Kuriyamu mám vůbec slabost). Mohla dostat mnohem více prostoru. Ale i během těch pár minut to rozjela přímo ďábelsky, všechna čest :-) Jinak absolutní spokojenost. Královská bitva... jedna z mých srdcovek, kterou si po x-té pustím a pokaždé se u ní královsky bavím.

Probudit se ráno vedle neznámé nahé dívky, z které se později vyklube dcera mafiána, poněkud smrdí krchovem. Dae-suh záhy na vlastní kůži zjistí, do jaké šlamastyky se to dostal. Ale prrr, jsme v podařené úsměvné korejské komedii (žádné drama!), tudíž vyjevený mladík zažije libější věci, než je cesta do márnice. Název filmu napoví :-)

Dlouhovlasá babice a pomalé záběry podmalované tísnivou hudbou, kdy divák trne v napětí, čekajíce každou chviličku razantní nástup vlasaté ohavnosti na scénu, ke kterému dříve či později za dramatických okolností dojde, jsou od dob Nakatova kulťáku (předchozí počin jménem Joyuu-rei, kde poprvé použil dnes již tradiční element dívčího ducha s dlouhými vlasy, jsem neviděl a tudíž nemohu soudit, jestli nějakým způsobem determinoval pozdější slavný Ringu a zákonitosti asijských duchařin), železnou jistotou, jež stačí nesčetným horrorovým fandům ke štěstí. Tato duchařská mantra je v Inhyeongsa většinou na velice dobré úrovni, několikrát se snímku podaří navodit minimálně nepříjemný pocit. I omáčka okolo delší dobu funguje, napětí je podporováno kromě náznaků také zlověstnými dřevěnými skulpturami, které se nacházejí takřka po celém domě, kam zavítá několik nic netušících lidí, maje se stát modely pro panenky. Ale... Odhalení , proč to všechno a kdo to všechno, takéžto následující děj, způsobí spíše zklamání a filmu ubírají dost na intenzitě a přitažlivosti. Škoda přeškoda, vyvíjelo se to velice slibně...

Mladičká Hae-joo nevidí. Společnost v nelehkém každodenním žití plném tmy ji často dělá nikdy nespatřený dobrodinec Dong-gun. Hae-joo ho zbožňuje. V jejích představách je Dong-gun dokonalým fešákem. Jenže ve skutečnosti... Bylo by chybou se těšit na Yasuwa minyeo jako na další nefalšovanou korejskou romantiku. Té je ve filmu, co by se za nehet vešlo. Drtivou převahu v něm má komediální složka, vcelku svěží a povedená, díky které se na film skutečně hezky dívá. Yasuwa minyeo sice nehřeje, ale fanouška korejských snímků dokáže pobavit a potěšit. 7/10

Částečně nesouhlasím s obitovým názorem, že Korejci pořádný horror nenatočí a nenatočí (nadprůměrné Ryeong, Pon a děsivé scény s duchem v Peiseu a skvostném dramatu Janghwa, Hongryeon jasně ukazují, že na natočení pořádné čistě horrorové pecky potenciál mají). Pokud bych měl soudit korejskou horrorovou tvorbu jen podle Redeu ai (a několika vposledy viděných bratříčků), zřejmě bych mluvil v podobném duchu. Námět filmu je velmi slibný a do první lekačky s vlasaticí funguje vše jak má. Bohužel od této chvíle snímek začne stále více zabředávat do bahna podprůměru a celý se tam utopí díky zdlouhavému a nechutně očistnému finále. Vedle pár atmosférických scén mě na filmu potěšil hudební doprovod. Ale mohlo toho být daleko více...

Pane na nebi! Korejci zafušovali do horrorového subžánru jménem teenagerovská vyvražďovačka a výsledek si za rámeček rozhodně nedají.. Tvůrci filmu asi příliš sledovali americké I Know What You Did Last Summer a japonský Shiryo no wana. Především z "rybářského" snímku Zzikhimyeon jukneunda nepokrytě čerpá. Vrah je navlečen do pláštěnkového úboru, jeho motivace k zabíjení "nevinných" studentíků je obdobná ad. Americký film byl aspoň na solidní řemeslné úrovni, což v případě korejského "horroru" neplatí. O hereckých výkonech v něm darmo mluvit. Ve filmu je až v nezdravé míře zastoupen typický neduh teenagerovských vyvražďovaček: nelogičnosti v ději a chování postav. Šli byste místo útěku se smetákem v ruce k záchodové kabince, kterou evidentně obývá ozbrojený vrah? Místo, aby zabijákem štvané postavy utíkaly pryč, seč jim síly stačí, popoběhnou za nejbližší roh, tam se zastaví, hlasitě oddychují a vykouknou, jako by si myslely, že vrah je chromý, slepý a hluchý. Takových situací je ve filmu dost. Proč tedy dávám snímku, jenž ode mě schytal jen kritiku, milosrdné 2 hvězdičky? Páč jsem viděl v daném subžánru větší hovadiny a cca. po půlhodině přestal brát film vážně a s pobavením čekal na okamžik, kdy se autorům podaří opět vyrobit nějakou blbinku :-) 3/10

Po začátku trhajícím bránice (nástup Hyo-jin do rychloobčerstvovny s hamburgery špalírem roztoužených kluků je jedním slovem fantastický) film sleví na nasazeném tempu a po hravém humoru začne přebírat otěže něžná a hřejivá romantická linie, fungující téměř bez chybičky. Oproti tématicky podobné Jambok geunmu (motiv dívky v utajení ovládající mistrně bojové umění), ve které si také zahráli hlavní představitelé tohoto snímku, je Geunyeoreul moreumyeon gancheob především lehkou rukou natočená romantická komedie s drobným přídavkem akce prostá vážných thrillerových prvků.

Je až s podivem, že se mým milovaným Korejcům podařilo včlenit notný kus své trademarkové cituplné poetiky do krátkého a jednoduchého příběhu o psím hovínku, ležícím na venkovské cestě, které tolik touží býti k něčemu dobré. Hladivý mix animovaného filmu a plastelíny.

Zápletka, kdy mladá, v boji zdatná, věčně zamračená, nevybíravými způsoby oplývající policistka Jane operuje v přestrojení za výbornou studentku na půdě střední školy, slibuje býti divácky vděčnou podívanou prosycenou humornými situacemi a pohlednou akcí. Tato slova Jambok geunmu, až na menší zaškobrtnutí v ději (viz Le_Chuck), bezezbytku naplňuje. Ale domněnka, že Jane čeká jen křepčení ve školních lavicích a zbouchání pár legračních příslušníků podsvětí, je kapku mylná, gangsteři nejsou žádná ořezávátka a před nějakou tou řádně krvavou mrtvolou se nezastaví. I tak temný nádech některých scén a nástup vážnějšího tónu vyprávění příběhu pramálo ublíží pohodovosti filmu.