PhillM.

Drama ve stanu. A taky trochu v New Yorku. A v Egyptě. "V Belgii máte určitě taky písek, Poirote. Ale ne v Bruselu! Hastingsi!" Písek a vedro a jedy... "Hrát dobře golf není žádný důvod nepáchat sebevraždu, Hastingsi. Vy prostě golfu nerozumíte, Poirote." A závěrečný dárek pro slečnu Citrónovou? Nu, už se skoro zdálo, že je detektiv sprostým vykradačem hrobek. Ale jenom skoro :-)

Poirot chrmlající na blatech a kolo v bahně. Brr. Mě velmi potěšila role Jima Nortona, kterého znám jako biskupa Brenanna ze seriálu Father Ted.

Ani arogantní egyptský princ nedokáže znechutit Hercula Poirota natolik, aby pustil případ. A nejen to, znechutit ho nedokáže ani anglický vánoční pudink, a to už je co říct.

Poirot si prohlíží známky. Poirot poslouchá rozhlasovou hru. Poirot jde na maškarní bál. V nenápadném převleku. Poirot řeší vraždu. Rozhořčí se nad zneužíváním drog. Poirot se dívá na mrtvoly. Poirot je terčem posměchu novinářů. Poirot si všímá drobností, Hastings mu tentokrát pomůže svým bystrým postřehem (nevídané). Japp jako obvykle nula bodů. Poirot se dívá na porculán. Poirot se exhibuje v BBC. Japp se účastní. Poirot řeší případ. Posluchačstvo je rozhořčeno.

Poirotovská parodie na americkou tvrdou školu je zábavná. Nutí belgického velkého malého detektiva s bříškem do akce, převlékat se za lupiče, rozkládat na kuchyňskou linku své nádobíčko a prchat do stínu noci, což je skoro roztomilé. Stejně jako celý tento pokus o "detekivní thriller bez střelby". Na závěr se chce zvolat, Hey, Mrs. Robinson! Cosa Nostra? Neexistuje!

Další středomořské dobrodružství. Oproti předchozí epizodě z Rhodosu značný posun k lepšímu, stačilo přitom málo - pustit na loď Hastingse s puškou a nechat ho střílet na holuby a marně balit ženský. ("Ženy si nechtějí povídat o hliněných holubech, mon dieu, Hastingsi!"). Rozuzlení je sice poměrně originální, ale na mě příliš pitomé, což to celé táhne pod hladinu a k průměrnému hodnocení.

Skvělý a dost možná nejlepší díl první série. Tak akorát od všeho - Jappa i Hastingse (jejich nepřímá konfrontace, když sdílí pokoj, dokonce postel, je skvělá), prostředí anglického venkovského sídla i hospody... Navrch s jednou z nejlepších poirotovských automobilových honiček ever. Příběh ukradeného dokumentu je sice zase jednou příběhem ukradeného námětu (zdravíme Sira ACD), ale když se jedná o nejkrásnější letadlo v dějinách vesmíru, které si v epizodě navíc taky slušně zahraje, jsem ochoten přimhouřit oko.

Seriál se v šestém díle první série poprvé nadechuje k pořádným exteriérům a stojí to za to. V hodnocení to přináší hvězdu navíc. Zároveň ale poprvé chybí Japp i Hastings, což dílu hvězdu zase ubírá - s nimi totiž odchází i humor a vtip, ostatní postavy (ani herci) zde nedokáží s Poirotem (natož Suchetem) držet krok. Zbývá vcelku banální příběh milostného trojúhelníku, ve kterém snad potěší jen závěrečná honička na člunech. Na belgického metrosexála nezvyklé - jak jen musely vypadat jeho boty! Mon Dieu!

Skvělé, vtahující, spádovité, sice trochu předvídatelné, ale přesto zajímavé. Navíc je v tom vtip, glanc, a tušená radost ze začátku dlouhé a úspěšné cesty seriálem... A přitom je to banální poudačka o (ne)únosu jednoho malého spratka, plná dost nepravděpodobných momentů (posunuté hodiny). Mně to ale z nějakého prapodivného důvodu chytlo a šmakovalo.

Byt ve třetím patře za tři hvězdy. Jsou to ale poctivé, plnohodnotné 3 hvězdy, první řada seriálu je totiž plná humoru, Poirot se nebere tak vážně, je to zábavné, lehké, svižné. Na Hastingsem a jeho rozstřeleným autem by se jednomu srdce ustrnulo. Poirot rozčilující se nad tupostí autora detektivní hry - je to imbécile! - je nádherný a pro jeho kýchání mám pochopení. Takže potud spokojenost. Jenže, už jen ten začátek - Dame Agatha opět bezostyšně krade expozici o frustrovaném detektivovi bez případu Siru Arthuru Conanovi. Zbytek je sice kompaktní, ale vcelku tuctový příběh odehrávající se na dvou patrech v Poirotově art deco Whitehaven Mansions bytovce.