PhillM.

A aj, skvělý seriál zde v případě klasiky nejklasičtější výrazně selhává. Velice nepodařená adaptace, kde funguje máloco. Ani scénář (!) se nepodařilo napsat zajímavě a dát tomu tu správnou atmosféru. Přitom na výpravě tohoto dílu se rozhodně nešetřilo, vlakem se tu jezdí o sto šest, do blat dartmoorských se s vervou nahlíží... Jenže když dojde na lámání chleba, je to nudné, chladné a prázdné. Například jedna z nejdramatičtějších scén, kdy se šokovaný Watson u jeskyně setkává s Holmesem je zde odbyta přímo trapně! (‘Holmes!’ I cried—‘Holmes!’ / ‘Come out,’ said he, ‘and please be careful with the revolver.’ / ... / ‘I never was more glad to see anyone in my life,’ said I, as I wrung him by the hand. / ‘Or more astonished, eh?’ / ‘Well, I must confess to it.’) Baskervillská bestie si prostě zaslouží lepší zpracování. Ošklivá kaňka na jinak bezvýhradně pětihvězdičkovém seriálu.

Holmesův intelekt je natolik výjimečný, že po něm rádi sáhnou i z nejvyšších pater vlády Jejího Veličenstva. Jako třeba v případě tohoto dobrodružství, kdy jeden z členů kabinetu někam zabordelil důležitý dopis (tedy s takovým vysvětlením se má na konci smířit předseda vlády, což nevypovídá nic dobrého o Doylově mínění o jeho IQ). Highlight dílu: Watson odstraňuje koberec a Jeremy Brett se vrhá na podlahu a hledá, zkoumá, šátrá... až najde. Najde sice nic, ale i to je důležitým kamínkem v mozaice úspěšného řešení případu. Sherlock ještě před tím geniálně vyláká inspektora Lestrada z místnosti, pošle jej zpucovat konstábla a tím zabije dvě mouchy jednou ranou: najde, co hledal, a zároveň mu nešťastný konstábl potvrdí podezření na toho, kdo si hrál s tepichem a je autorem oné "druhé" skvrny z názvu povídky. Další skvělý díl skvělého seriálu.

Světe div se, vždycky jsem se cítil jako fanatický fanoušek Sherlocka Holmese, v Londýně si vystál hodinovou frontu, jen abych se podíval do domu, kde nikdy nebydlel, koupil si tam předražený kus plechu s nápisem 221b BAKER STREET a přitom se s touhle povídkou seznamuji až teď prostřednictvím téhle staré Zelenkovy adaptace. No, lepší pozdě, než později. Na začátku jsem v titulcích pod slovem scénář zahlédl jméno Rudolfa Čechury a začal se příjemně ladit, neboť RČ (asi tedy na rozdíl ode mě) fanatickým fanouškem a velkým znalcem SH byl. Jenže, když se o 40 minut později schylovalo k rozuzlení, říkal jsem si, "tohle vážně napsal Doyle"? Inu, zjistil jsem, že nejenže napsal, ale že v kontextu doby to mohlo i dávat smysl. Dobrá tedy, je možné se na tento příběh podívat i tak, že z detektivního žánru přetéká do oblasti sci-fi (s čímž měl Doyle taky bohaté zkušenosti, viz skvělý dobrodružný Ztracený svět). Nicméně, pojďme se dostat ke kostce pudla, tedy k této zelenkavé adaptaci. Tak zaprvé, nikdo nikdy neudělal z Watsona takového šklebícího se pitomce, jako tady Josef Somr. Za druhé, z českých filmových představitelů Holmese tohoto Preissova považuji za nejlepšího. Za třetí, panu Kostkovi neřekli, že to není parodie ani komedie, že není na divadle (to neřekli ani Šťastnému s Brožovou) a aby okamžitě přestal dělat ty své pičičandy a bral to trochu vážně. Za čtvrté, můj tvůrče, když za Prahou (překvapivě) neseženeš anglické venkovské sídlo, nebo aspoň barák, který by se mu trochu trošičku podobal, venkovní scénu s koňakem na zahrádce pubu a mnohonásobným Watsonovým obědem škrtni, stejně je naprosto a zcela zbytečná, na ději se nijak neprojeví a jejím jediným důsledkem je, že se pan Somr nají (nemylte se, já mu to přeju!) Takže, řečeno v kostce, úplné peklo to nebylo, ale ani žádná hitparáda, což ostatně platí už z výroby předlohy (srdečný pozdrav do roku 1923), takže od toho pojďme už konečně pryč a závěrem si řekněme, že Čechura (či kdo) dost možná sáhl po této nenápadné povídce taky proto, že se v ní vyskytuje Praha. Ufff. Tohle fakt někdo čte? :-) A co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů! Přeji vám, aby váš den byl úspěšný a zase někdy na shledanou!

Sherlock se zase jednou nudí, zevluje a klimbá, když vtom mu do jeho bytu na Baker Street doslova vpadne jakýsi otylý muž, jemuž na již tak dost vysoké váze přidává hrst akademických titulů. Tak začíná dobrodružné vyšetřování únosu jednoho mladého chlapce, které je zde oproti povídce poměrně výrazně pozměněno (sice jen v jedné, ale podle mě důležité věci), ale čert to vem, dramatický konec se přece jen nese v duchu Doyleova stylu, kdy o lezení nahoru a padání dolů není nouze. Takže mi vlastně ten undergroundový konec až tak nevadil. Jinak samozřejmě jako vždy čirá radost z Brettova uchopení postavy nejgeniálnějšího detektiva všech dob.

Hororový začátek s rakví stanovuje atmosféru pro příběhy SH tak trochu typickou, stejně jako jsou typické i ostatní aspekty - důmyslný plán jak někoho obalamutit a zakrýt tak zločin, v tomto případě se tedy vyhnout pomstě. (Zde bezejmenný) inspektor Lanner má jako vždy hned jasno, Brettovy oči opět dokonale hrají, samotná jeho dikce znovu brilantně utváří postavu geniálního detektiva, Watson si plní to své zmatenými a nechápavými pohledy na své spoluhráče a navrch v tomto díle paní Hudsonová krásně spráskne ruce nad hromadou Holmesem rozházených papírů. No, co víc si přát?

Čím to, že když ve Francii sedne do auta nějaká zrzavá hlava, je o zábavu postaráno? Narážím na skvělý Náš den přijde s neméně skvělým Casselem. Tuto lahůdku jsem zacítil v chuťových pohárcích, když jsem si přečetl obsah Dámy s autem, pojal jsem podezření, že by to mohlo být něco podobně vychuceného. A až těsně před konec jsem si říkal - taky že jo. Já mám rád, když je to trochu mindfuck a zároveň to dává smysl. Nebo naopak, když je to hodně mindfuck a aspoň trochu to dává smysl. Dáma s autem je ten první případ (díky konci), kdežto Náš den přijde byl ten druhý (opět díky konci). Nedá se nic dělat, je to skvěle napsané, tak akorát dlouhé a 22 letá Freya Mavor naprosto přepisuje dějiny, protože slovní spojení "skotská herečka a modelka" bylo do této chvíle absolutně nepředstavitelné. Nu, teď už zatraceně dobře je. Jinak, původní film z 70. let jsem bohužel neviděl, předlohu nečetl. Ale i tak hodnotím za plný kotel, protože mi film prostě skvěle sedl a já se bavil. P.S. Tohle byl snad první film, který jsem viděl dabovaný do angličtiny. A zároveň taky snad nejhorší dabing vůbec. Škoda, mohlo to být ještě lepší.

Tak nevím, co bych zde měl hodnotit. Výbuchy z Adobe After Effects packu? Vyasiovatované Asiaty s vykulenýma očima, nesmyslně pobíhající sem a tam a nesnesitelně řvoucí? Odpustil bych tomu hodně a považoval to za low budget srandičku party nadšenců, ale to bych nesměl vědět o existenci např. Predator Dark Ages - to má totiž nápad, přitom je to na koleně v lese zpychtlená amatéřina, které ale lze odpustit téměř vše, právě díky tomu nápadu. Zombie Fight Club nemá, tedy kromě polonahých asijských krásek, nic.

Tak takhle to tedy začalo. Končila léta osmdesátá, u nás se připravovalo bezproblémové předání moci v rámci Plyšové revoluce, mně bylo 9 let a v Anglicku si Suchet poprvé napomádoval knír. A hned v díle, který je esencí Poirota, nabubřelého génia, metrosexuélního požírače belgických pralinek a muže s největší koncentrací šedých buněk na centimetr čtvereční na světě. Příběh claphamské kuchařky ukazuje herculovskou posedlost vyřešením problému, odhodlanost, odpor k tomu býti nazýván Francouzem, odpor k volné přírodě ("od toho máme umělce, aby přírodu namalovali a my si ji mohli užít v pohodlí našeho městského bytu" a "takový čerstvý vzduch je dobrý tak akorát pro ptáky, Hastingsi", věty pronášené v okouzlujícím prostředí britského národního parku Lake District!) a zároveň podařeně představuje jeho sidekicky, někdy přitroublého Hastingse a Jappa (i když ten zde až tak přitroublý ještě není) a samozřejmě slečnu Citrónovou. Už první díl má opulentní výpravu a předznamenává, že v případě tohoto seriálu půjde o vypiplanou laskominu. A tak že jo :-) P.S. Za povšimnutí stojí, že Detektiv zde ještě neměl své pověstné bříško.

Výtečný western, Ed Harris zde odvedl skvělou práci. Humor sice nefunguje na 100 procent (ale aspoň tam je), Renée z Texasu není žádná Claudia Cardinale (to tedy ani omylem), ale kromě toho tomu téměř není co vytknout. Ústřední trojka Ed, čaroděj Vigo a Jeremy funguje bezvadně, příběh klasicky westernový, překvapí snad nejkratší přestřelkou ve filmové historii, prostě je to (téměř) bezvadné, odsejpá to, není to blbý, má to atmosféru. Je to skoro tak dobré, jako Vlak do Yumy (který byl natočen rok před tímto), ačkoli tady to nebyla taková jízda.

Krtečkovi se smysluplně přežít v nové době nepodařilo (nové díly s namejkapovanou myškou a cestou na diskotéku v kabrioletu jsou otřesné), Bob a Bobek taky při své cestě kolem světa dost tápali, Krkovička zase přestal být třídní nepřítel a seriál tak ztratil šťávu, ale Pat s Matem jedou stále to svoje, pořád dokážou vymyslet koninu a tu pak za cenu demolice části pokoje/budovy/městské části realizovat. Osvědčený princip stále funguje a je to dobře.