PhillM.

O hvezdičku větší nuda než v jedničce.

Tak předně. Chca nechca, člověk se nevyhne srovnání s předchozím filmovým Exnerem, Pokladem byzantského kupce (1966). A Jana Boušková prostě není žádná Bondgirl, dokonce ani Exnergirl. Ve srovnání s mladou Gabrielovou Vránovou prostě... bohužel. To stejné se dá říct o celém filmu, Bugatkou se zde taky nejezdí, Karel Augusta jako by vypadl z nějakého dílu Malého pitavalu, ostatně stejně jako Vladimír Kratina... Ani ten oblek s károvanou vázankou asi není úplně trefený a vedle elegantní černé košile Jiřího Valy prostě neobstojí. O úroveň níže než Exner z roku 66, avšak stále snesitelné... průměrné a televizní, ale přesto snesitelné...

Ta šedesátá jsou z toho cítit. Soudruh kapitán Exner jezdí v Bugatce. Do toho mladá Gabriela Vránová (coby Exnergirl, jak zde někdo vtipně poznamenal). A ve vynikající roli její otec agresivní Kemr. Něco jako Bohumil Císař s povahou Evžena Humla. Sovák je tam nakonec taky, coby hláškující archeolog dr. Soudek. Prostě skvělé, vtipně, s noblesou a šarmem napsané i zahrané. Ačkoli se to zdá nemožné, tak Vala překonává Kodetova Exnera o koňskou délku. Asi proto, že Kodet je (skoro o dvacet let později) obalen zelenými esenbáky a ne Janem Libíčkem a Václavem Lohnickým.

Trošku přízemní letecké drámo, se statickou a téměř prvorepublikovou kamerou a Irenou Kačírkovou nakašírovanou do podoby Giulietty Masiny. Snad bych řekl: film pro fanoušky letectví, neboť letecký benzín je z filmu cítit hodně a kamera často bloudí po pražském letišti a prohlíží si všechny ty létající stroje - snad právě tady dostal chuť pan Tau Šimánek projít se po křídle a Luděk Munzar udělat si papíry na letadlo, aby mohl sedět i za kniplem. Příběh samotný je tedy drámo, kdy námořníci nebe nejsou často doma a co se z toho všechno vyvrbí... "Co ta doba s náma dělá - že vám ještě nezakroutila krk."

To je pořád Průmysl 4.0, robotizace... a peníze se budou lidem rozdávat, ale tady vidíte, jak to dopadne. Já bych všechny ty Skynety a Weylandy zakázal!

Catwoman má deprése... a pije. Jen aby neskončila jako Karel v Týništi... No, ten nápad je tak kolosálně blbý, že si zřejmě s Werichem řekli, to je blbý, to se bude líbit. "A co to bude, až to bude?" ptali se jistě tvůrců zvědavci. "Akční scifi komediální drama a taky trochu fantasy," odpovídali tvůrci snad s vážnou tváří. Nakonec z toho je jakési podivné drama o šikaně a jejích tragických následcích (chudáci Korejci). Teda myslím. Anička Shakespearová si snad jako jediná vzala k srdci to "komedie" (ale jen v některých scénách), nedala si říct a předstírala humor. No, jenže jaksi dělejte americký humor ve španělském filmu, že ano.

No vida, po Nolanově Dunkerku (chronologicky tedy před, ale pro mě coby diváka až po) pohled na stejnou událost, ovšem z opačné strany z poza zrcadla. Oceňuji, že to není jen drama, ale i příjemně britsky vtipné (Bill Nighy zde má krásnou roli) a je z toho cítit takový ten britský espirit: My se sakra nedáme (přesně to, co Nolanově Dunkerku chybí). Zároveň si to neváhá střílet z prostředí filmu jako takového, vymýšlení dojemných scén se psem je nadčasové a trčí z (především) hollywoodských spektáklů dodnes.

Horší čtyři hvězdy a upřímně - pro mě zklamání. Přitom první čtvrthodinka dokonale naladila a film se rozbíhal skvěle, atmosféry plno, brzy jsem stál na pláži, prakticky bezbranný a zoufalý. Prostě paráda. Jenže pak Nolan vezme tři pruty příběhu, (oheň, voda, vítr, jak zpívá Dalibor Janda) a jakoby se z nich snažil uplést velikonoční pomlázku, neboli kocar. A vůbec, vůbec mu to nejde. ALE: V průběhu sledování jsem si uvědomil, proč se mi Nolanovy filmy tak líbí. On nevypráví příběhy slovy, v jeho filmech se skoro nemluví. Je úžasné sledovat, jak se mu hnusí takové to polopatické vyprávění á la Hollywood ("Tohle je můj bratr, bydlel ve Wisconsinu, ale rozvedl se, tak je tu teď s námi a hledá si dívku. Ahoj, já jsem Steve."), jak je schopen příběh nechat plynout před očima, jen s pomocí kamery, hudby, zvuku a dobrých herců. V případě Dunkirku však možná právě nechuť k větší pokoře ke SKUTEČNÉMU příběhu a neochota se před ním sklonit a natočit "takový trochu jiný Nolanovský film" celému projektu podrthává stoličku. Prostě - postavy jsou pouhé črty, můj oblíbenec Branagh jen ustaraně kouká do moře a ševelí něco o domovu (skvěle zahrané nic), Hardy je ve Spittfiru poněkud stísněn, z jeho kokpitu (a z pohledu třetiny filmu!) se celá obrovská akce evakuace 338.226 lidí změní v hoňku na jeden Heinkel. Pokus natočit malý film o velké události tak pro mě vyznívá trochu rozpačitě - to malé vidím, ale to velké ve filmu prostě není... Jenže, co naplat... je to pořád skvělé. Závěr s volně vzduchem plachtícím Spittfirem je typický uhrančivý Nolanovský moment (působivější než točící se káča na konci Inception), který se prostě vryje do paměti. Hodně lidí chválí i Zimmerův soundtrack, ale mě až tolik nezasáhl, skoro jsem o něm nevěděl, což ale s odstupem spíše kvituji. Rozhodně to není jako v Interstellar, kde pro mě byla Zimmerova hudba půlka zážitku.

Jízda, jízda Á aaa jízd... Á. Promiňte, trochu jsem si zívnul. Ta scéna v římském podzemí byla tak dlouhá, že mě unavila a skoro uspala. Ono se hodně opakuje z první kapitoly, ale zase ne vše, takže po šlofíku jsem čile dopozeral tyto preteky v ultrahypercoolovosti. No jo, je to zábavné. A to stačí...

Hodně dobrý, přestože (protože?) jednoduchý scénář, který si prvky z prostředí sci-fi vypůjčil vlastně z musu. Zadumané, táhlé, směřující k... Brit Marling hraje skvěle a dokonce to celé spolupsala. Já si to prostě užil, nuda to nebyla, stopáž víc než rozumná. Pro mě ideální půlnoční film.