Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (206)

plakát

Modrý samet (1986) 

Temná, atmosférická a vizuálně podmanivá podívána o tom, že všechno není tak dokonalé, jak se může zdát. Za každou krásou se skrývá špinavost, kterou se někdo snaží odhalit a zároveň tu svoji před ostatními uchovat v tajemství.

plakát

Zběsilý vztek (1987) 

Nesmírně tupá, obsahující většinu žánrových klišé. Pouze na gore a vysoký bodycount se zaměřující vyvražďovačka.

plakát

Bod zlomu (1991) 

Neoddiskutovatelná surfařská poetika a jedna z nejkrásnějších filmových sekvencí navíc k tomu závěr, který tvoří z vesměs průměrného akčňáku nezapomenutelnou podívanou. Počáteční pozvolné tempo napomáhá k rozpracování charakterů postav a k pochopení jejich motivací, přesvědčení, a proto mi později některá rozhodnutí Johnnyho Utaha přišla nepochopitelná. Herci sympatičtí a Keanu hodí pár zapamatování hodných hlášek.

plakát

Strach a hnus v Las Vegas (1998) 

Subjektivní podívaná bez zápletky jedná se pouze o sled scén, které se liší svojí zábavností a psychedelickými výjevy, které po krátkém čase bohužel působí repetitivně. Ona repetitivnost nejspíš koresponduje se skutečným proplouváním životem z pohledu konzumentů drog, ale že bych kvůli tomu chtěl sledovat dvouhodinovou féťáckou oddyseu. Po čase snímek nutí přemýšlet, jestli vám uniká nějaký skrytý význam, poselství, kterého se snaží tvůrci dosáhnout. Přiznávám se já tam žádný hlubší význam nenašel. Ústřední duo perfektně přehrává, a divák nemá šanci k postavám proniknout, natož se s nimi ztotožnit.

plakát

Sázka na nejistotu (2015) 

Přehlcuje informacemi, kterým řadový člověk bez hlubší znalosti dané problematiky nemá šanci porozumět, a proto řeč filmu nejvíce docení diváci angažovaní v trhu nemovitostí. Rozpumpovaná podívaná, po které jsem se cítil vyčerpaný z anabáze, kterou si hlavní postavy museli projít. Nepamatuji, že bych po skončení filmu někdy něco podobného pociťoval. PS: Ryan Gosling má zvláštní auru geniality nebo ne? :)

plakát

Spotlight (2015) 

Žádná sázka na efektní vyprávění, které by snímek dělalo méně autentickým. Nicméně nějaký zvrat a nevědomí toho co bude následovat, by přineslo větší míru divácké překvapenosti, nejenom té z rozsáhlosti zvrhlých choutek církve. Žádné závěrečné zadostiučinění o tom Spotlight není, to na čem záleží je poctivě odvyprávěný příběh bez přikrášlování ve vynikajícím novinářském hávu. Kamera většinou sleduje vše zpovzdálí odtažitým způsobem, proto takovy pocit odosobněnosti. Herecká skvadra se výborně doplňuje a především Ruffalo exceluje.

plakát

Nebeské dny (1978) 

Atmosféra polí a luk hmatatelná díky magické po uších hladící hudbě a krásné kameře. Malick se svým uměním vyprávět příběh s lyrickými prvky, mě nikdy bavit nebude, ale v tomto případě ještě není přírodní lyrika vybroušená jako v jeho pozdější tvorbě. Herecky zajímavá je pouze postava vypravěčky, Gere je opět přesvědčivý se svým stejně strnulým výrazem, kterým prochází celou kariérou.

plakát

Osm hrozných (2015) 

Při přestávce mě napadlo, že subjektivně by mohlo jít o nejlepší tarantinovku z pomyslné trilogie poct velkofilmům poloviny minulého století, pokud to Quentin něčím nezprasí. S začátkem ,,Earlier that morning" to jde celý do kopru a již tak nevěrohodný příběh je potopen zcela nedůmyslným plánem zlotřilé bandy. Každopádně 70mm vyždímáno do sucha a Morricone oprašuje motivy blížící se jeho kultovkám do kůže se zařezávajícím, ale trestuhodně málo využitý. Koně brodící se sněhem pro mě nejkrásnějším záběrem. Herci perfektní, Goggins TOP. Ke konci přehrávání J.J. Leigh lehce iritující.

plakát

Dark Was the Night (2014) 

Na roli lítostivého otce je Kevina Duranda škoda, ale chápu, že chtěl zkusit něco nového. Na rozdíl od Hellerovi prvotiny jsem tentokrát relativně spokojen s vývojem děje. Atmosferická jednohubka o městečku terorizovaném dávným monstrem je tím lepším, co zatím tento rok vylezlo.

plakát

Damien (1978) 

Kvalitativní propad oproti jedničce je znát, ale stále je to pokračování, o jakem se konkurenci může jenom zdát. Damienův antikrist ztratil kus své dětské nevinnosti, která tvořila jedničku, tak děsivou. Jediným pozůstatkem je démonická hudba Jerryho Goldsmitha, která film zachraňuje vždy ve správnou chvíli. Vzhledem ke kvalitám předchůdce nemůžu jít nad 3 hvězdy.