Caszidy

Tvůrci se drží hesla "finish strong" a servírují další povedenou epizodu, v letošní sérii už předposlední. Zakomponování Johna Noblea do děje bylo opravdu skvělé. Naopak z odhalení skutečné podoby Malluse mám spíše smíšené pocity. Jestli na tohle CGI padla velká část rozpočtu, jak se po většinu sezóny spekulovalo, tak to podle mě byly spíše vyhozené peníze. Paradoxem seriálu je, že stejně jako v první řadě v případě Hawkgirl, tak i zde v případě Amayi jsou tyto, v podstatě ústřední, linky nesmírně otravné a to o to více, že zbytek příběhů je svěží, zábavný a odlehčený.

Tentokrát jeden průměrný díl točící se okolo fawzova rozmazleného synátora. Toho se Franco snaží postrčit k tomu, aby šel za naplněním svého snu stát se DJem, jenže to se Francovi málem vymstí. Naproti tomu Tush má problém překonat strach ze shledání s kozlem, který ho připravil o dva prsty na nohou, takže už jich má jen 9 (sic!). Tushova linka mě nicméně tentokrát až tak nezaujala.

Skvělá epizoda zaměřená na Black History Month. Nejpovedenější jsou samozřejmě Fawzovy narážky a vtipy, byť hostující postava vysloužilého baseballisty zabodovala úplně nejvíc s hláškou "White people were so mad, that there was black president, that they now elected orange one. And orange is the new black!" Jinak se epizoda věnuje tématu jak těžké je žít ve stínu někoho úspěšnějšího (zde ve stínu Jackie Robinsona - pro neznalé prvního hráče černé pleti, který hrál v, do té doby "bílé", baseballové Major League).

Konečně po x-dílech (dokonce možná po x-sériích) "věřím" tomu co postavy říkají a dělají (hlavně tedy Digg a Oliver, jejichž výměna názorů skutečně stála za to a opravdu se mi líbila). Co se týče Dragona, tak tam si pořád nejsem jistý, jestli je to ta správná volba na hlavního záporáka série, nicméně dám mu šanci i nadále. Naopak u Black Sirene jsem si na 100 % jistý, že právě Dragona v rozhodujícím okamžiku zradí ve prospěch "taťky" Lance.

Chtěl jsem si teď večer sednout a napsat nějaký duchaplný a objektivní komentář, jenže zjišťuji, že ze včerejší projekce už si pamatuji snad jen to, že vedle mě seděl Karel "Skejpr" Ondrka. Až tak dokonale dementní (sic!) je tento popcornový výplach a to rozhodně není špatná věc. Na odreagování opravdu dobrá volba. Samozřejmě pokud tohle veledílo neuvidíte na velkém plátně s ohlušujícím prostorovým zvukem, pak si odečtěte z hodnocení hvězdičku až dvě. Jinak Boyega je fakt sympaťák a vůbec, chemie tu funguje moc dobře.

Dopředu jsem měl, hlavně při vědomí jména režiséra, jenž, co si budeme namlouvat, není zrovna zárukou kvality, obavy, které trochu zmírňovali Carnahan a samozřejmě Willis, i když jeho poslední tvorba taky nestojí za moc, nicméně nakonec jsem odcházel ze sálu vcelku spokojený. Bruce se konečně zase trochu předvedl ve stylu, v jakém ho máme asi všichni nejradši. Bohužel snímek působí v celé řadě momentů značně nesourodě, kdy se na jedné straně pohybuje na pomezí satiry, až parodie (scéna prvního nákupu zbraně, nebo likvidování protivníků náhodným padání bowlingových koulí, či "seknutím" o zem po kaluži krve) a na druhé servíruje vážně míněné a občas dokonce tak i skutečně působící scény, které pak ještě prokládá regulérní "vyvražďovačkou", což je skutečně škoda, jelikož tím výsledek zůstává někde na půli cesty. Jako taková jednohubka se však nové Přání smrti dá vcelku příjemně sledovat. Palec nahoru za výběr na soundtrack. PS: jen tedy doufám, že se za dva roky nedočkáme pokračování, v kterém se bude Willis mstít například za smrt svého švagra, nebo tak něco - zdravíme Charlese Bronsona a jeho scénku parodující nastavovanou kaši v dalších pokračováních původního Přání smrti v Simpsons: "Já už bych tak chtěl umřít"...

Je zřejmě nepsaným pravidlem, či povinností, aby měl každý pořádný sci-fi seriál epizodu s časovou smyčkou. Legendám vcelku sedla a dokonce mi aspoň trochu zesympatičtila postavu Zari, kterou jsem doposavad nemohl vystát. Zda-li tenhle díl převyšuje např. Window of opportunity ze Stargate, respektive příslušnou epizodu Star Treku, už nechávám na osobním posouzení každého z Vás.

John Constantine rulez! Osobně doufám, že se tahle kombinace nesourodých protipólů štramáka a váguse ozvláštněná o echt britský akcent objeví v co největším počtu zbývajících epizod.

Dalo by se říci, že šlo spíše o takový "výplňový" díl, nicméně já byl překvapivě spokojen. Konflikt mezi týmy je zajímavou zápletkou, která doufám ještě chvíli bude pokračovat. Se zarputilostí Dinah to scénáristé možná trošku přehánějí, ale zatím to ještě nepřekročilo tu úplně nesnesitelnou mez (na rozdíl třeba od "olicity" ve čtvrté řadě). Uvidíme také, jaké mají autoři plány do budoucna s Laurel. Příště se můžeme těšit konečně na Theu=Speedy v akci a návrat Roye Harpera.

Restart! Kdo chce všechno, nemusí mít nakonec vůbec nic. Genny se přepočítal a podcenil Giuseppe Avitabileho, který mu ukázal, že hraje jinou ligu, než si Genny myslí. Seriál se tak vrací do Secondilliana v Neapoli, kde byl ostatně stejně nejlepší. Gennymu a Cirovi nakonec nezbude nic jiného, než spolupracovat.