Tayen

Kdo nezná Lakomou Barku, nezná Wiricha. Tyhle pohádky nejsou tak úplně pro děti, už pro způsob zesměšňování mnoha lidských špatných vlastností (lakota, opilství, bázlivost), ale i ty se při nich výborně baví, stejně jako dospělí. Fimfárum jsem si po mnoha letech připomněla teprve nedávno, a má na mě pořád stejně nezapomenutelný účinek.

Není lehké celou dobu pozorně sledovat všechny v dokumentu popisované finanční machinace. Jestli jste ekonom, máte výhodu, pokud ne, připravte se na lavinu informací a dvě hodiny šponovaní pozornosti. Wall Street není žádný důvěryhodný pán, ale kolébka nekalých machinací, zdroj finančního průseru. Divila jsem se, jak tamní finančníci mají dlouhé prsty. Finanční krizi stojí za to vidět. Ale jako vždycky je třeba si potom sám všechny informace kriticky setřídit a vyhodnotit.

Jedno z mých prvních fantasy dobrodružství. Někdy prostě musíte ten mozek vypnout a bavit se bizarními kostýmy, postavami, příběhem, kýčovitostí a hudbou od Queen.

Film plný nádherné hudby a obrazů, jen ho budu muset vidět aspoň ještě třikrát, než ho pochopím. Složitost a propletení duchovna a snů bych porovnala k Lynchově Mullholand drivu, přesto je úplně z jiného soudku, ne-li z jiné dimenze. Soundtrack mě dostal mnohem dřív, než jsem film viděla, takže se u mě nekonalo žádné rozrušené bušení krve ve spáncích, jen tóny doplnily obrazy. Výkony Weisz a Jackmana jsou nevytknutelné, skoro mám Rachel ráda. Propojení tří rovin je geniální natolik, že mi ještě uniká (no vlastně historickou část v knize ještě chápu), přesto, kdyby se film odehrával jen v minulosti vůbec bych se nezlobila, někdy to přepínání mezi časy ruší. Mám za to, že když se někteří režiséři budou ubírat tímhle směrem bez komerčního klišé, bude to jen dobře.

Film jsem si pustila pár dní po dočtení knihy. A kdybych ji nečetla, film bych pochopila úplně jinak, nebo nepochopila vůbec. Některé scény na mě tak působily dost groteskně nebo zkratkovitě. Tak 70% věcí se ztratilo. Dost mě taky štvala ta linka ze současnosti a závěr na loďce, jelikož nebyl ani jeden ze dvou, které kniha nabízí a film tak skončil jako sladká romance. Ale Meryl Streep mám ráda a když zapomenu, že se jedná o adaptaci knihy, tak za mě dobrý, ale víckrát to vidět nemusím.

Nejvíc z celého filmu se mi líbil úvodní prolog Mery Shelley a následující scény za severním polárním kruhem, kdy se zevnitř něhové bouře něco ozývá. Tento mrazivý začátek slibuje hrůzostrašný film, kde se fakt budete bát. U mne se spíše jednalo o dvouhodinové sebezapření, kdy jsem se bránila spánku. Scény se mi zdály příliš zdlouhavé a nějak nemastné neslané. Až ke konci to začlo mít ten správný hororový dramatický nádech, ale to si musíte počkat až na smrt Mery.

Hezká zábavná podívaná a fajn scény, ale nic nového od Burtona nepřináší. Vykrádá sám sebe.

Tento film nemůžu brát jako poctu Jasonovi ani Freddymu, napětí se nekoná téměř žádné, krev - no dobře - byla, ale nic šokujícího, humor bez vtipu, o hereckých výkonech raději pomlčím. Pokud budu chtít horor s dusnější atmosférou, sáhnu po jednom ze starších bratříčku Freddyho nebo Jasona.

Podobný film jsem nikdy neviděla a doteď nevím, co si mám myslet. Avšak na mě silně zapůsobil, tak jako dlouho žádný jiný.

Krásný film z trošku jiného soudku, než na který jsem poslední dobou v kinech zvyklá, který ale mohl být ještě lepší, protože příběh skrývá daleko větší potenciál, než by se mohlo Marshallovi zprvu zdát. Na druhou stranu jsem ale ještě neviděla film, který by byl lepší, než knižní předloha a tenhle snímek zase není taková ostuda. Nelze se zavděčit všem. Některé scény byly až příliš zdlouhavé oproti momentům, kterým bych dala trochu více prostoru se rozvinout, a tak vzniká trochu nevyvážený film a já mám pocit, že na rytmu děje není něco v pořádku. Herci svým postavám vtiskli duši v míře jaké jen mohli - ono točit film z dálného orientu američany s americkým dabingem, není moc přirozené a na výsledku se to projeví - proboha aby ještě americký divák musel číst titulky. Kupodivu vzniká přijatelné odpočinkové dílo s hezkou přitom nerušivou hudbou, které se nám snaží dojemně přiblížit nelehký život Gejši seč jen může. Takže žádná lehká holka v kimonu, ale oživlé umělecké dílo, jak bylo řečeno. Nenudila jsem se (aspoň ne první dvě hodiny), což je v dnešní době co říct.