Tayen

Na začátek řeknu jedno: přečtěte si knižní předlohu. Jestliže se vám film bude líbit, věřte, že knížka je 100x lepší. Američani už mě štvou, že všechno musí tak zjednodušit a zidealizovat. Hlavně nechápu jednu věc: jak může ženská skočit do náruče chlapovi, který se jí před pár scénami pokusil znásilnit? Zkrácení děje je pro natočení filmu podle literární předlohy vždycky nutné, ale tohle není zkrácení, nýbrž vypuštění věcí, které jinak dávají příběhu větší smysl a možnost Charlyho více poznat. No, prostě, vezměte radši do ruky knížku.

Horší než první díl, taková jednohubka. Film nic extra originálního nepřinesl, jen opisuje první díl. Na nástup "Glumů" jsme nemuseli nikterak extra čekat a tvůrci navíc pobavili větším počtem nechutností (krev mrtvoly stékající do pusy, koupel ve splašcích). Jen je škoda, že druhý díl je tolik prosvětlený, onen pocit stísněnosti z jedničky je ten tam a ty tam jsou i sympatie k hrdinům. Vůbec je neznám. Ono, někdy ty první poloviny hororů, o kterých říkáme, jaká je to nuda, nejsou k zahození, když se jedná o dobře provedené seznámení a vytvoření nějakých těch vazem mezi divákem a postavami. Tady mi to vyloženě chybělo. Za ten závěr alias otevřená dvířka pro další díl bych zabíjela.

Něco tak zbytečného a nesympatického jsem dlouho neviděla. Jediná postava, na kterou se dalo dívat byl komisař Huga Weavinga. Emily Blunt nemastná neslaná, B. Del Toro se snad musel od rána do večera cpát creatinem a bůčkem, jinak si tu jeho ropuší postavu neumím vysvětlit a Anthony Hopkins si asi před každým natáčením šlehnul. Co mě mrzí, v hudbě jsem vůbec nepoznávala Dannyho Elfmana. Kde se poděl ten náboj, který předvedl např. v Ospalé díře? Ačkoliv pro tenhle film by jakýkoliv ambicióznější hudební počin byl naprosto zbytečný. Kdyby se víc přidalo na osobitosti a ubralo na bubu kulisách, mlze a temném Londýnu, které už ničím nepřekvapí, bylo by to fajn. Viktoriánská Anglie byla kdysi zábavná a strašidelná, ale filmů z ní jsem viděla už tolik, že mi přijde známější než procházka noční Ostravou. Konec, kdy Emily prosí Benicia, aby si vzpomněl, kdo ona je, aby ji neroztrhal, jako desítky lidí před ní, pomocí slov: "já jsem Gwen", je dost kýčovitá a nedůvěryhodná, zvláště když ji hlavní hrdina zná asi ze tří krátkých setkání. Mno, milí režiséři, nechte spát klasiku a vymyslete si něco nového. Dobrých knížek na zfilmování je přehršel.

Nic originálního, přesto bavilo. Mělo to atmosféru, spád a herce, které bych sice na Oskary nenominovala, ale na Zlatou malinu taky ne. Duchařská věc, kdy se rodina (jak já nemám ráda starostlivé filmové rodiny) kvůli rakovině dospívajícího syna přestěhuje do velkého domu se záhadnou historií, aby to měli blízko do nemocnice, kde na nemocném zkouší novou léčbu. "Kdyby měl halucinace, léčbu přerušíme", volají doktoři. Problém je, že pacient halucinacemi trpí od prvního dne nastěhování, a zdaleka to není jen léčbou. Malilinkatou chvíli jsme postřehla inspiraci Barkerovou Knihou krve - že neuhádnete kterou?

Silný atmosférický film s mrazivým hudebním doprovodem a výborným výkonem všech herců. Ačkoliv nemám ráda filmy odehrávající se v psychiatrickém prostředí nebo stará rodinná nebo válečná traumata a zápletku a rozuzlení jsem si vydedukovala už v první třetině, film jsem si užila a ani přes jeho délku se mi děj netáhl. Všechno z toho jsem už někde viděla, nic není nějak šokující ani originální, přesto veškerá klišé dokázal Scorsese dostat do takové podoby, že se vám budou vzadu na krku ježit štětiny.

Průměrný thriller, který nesází na těla trhající krvavé scény, ale na atmosféru, která se jakž takž daří. Takový Pád do tmy v jiné nadmořské výšce. Konec poněkud slabší a nesmyslné podrazáctví, které byste ani nečekali, na konci filmu trochu hodnocení sráží.

Tenhle animák není žádná pohádka a většinou ani komedie. Bez příkras, bez naděje, syrový příběh, který přece jen neskončí zas tak špatně, rozhodně není pro lidi v depresi. Nádherné vyprávění a nádherně psané dopisy nás provází přes celé dekády dvou lidských životů, které jsou tak obyčejně, přesto tak výjimečné. Animace je výborná, ale o tu tady vůbec nejde. Jde o přátelství a o tom, že každý si musí umět pomoct sám.

Podobnou křeč, jaká vycházela z této komedie, jsem naposledy cítila, když jsem to přehnala s tréninkem lýtek. Špatné, nebo ohrané vtipy, nebo obojí najednou. Černošský přízvuk R. Downeyho mě nudil ještě dřív, než začal. A Ben Stiller? Jeho potenciál je naprosto nevyužit, stejně jako humor Jacka Blacka, který neměl snad ani jednu dobrou scénu (nejvtipnější mi přišla jeho odbarvená hlava). Arsenál výborných herců vystřílen do prázdna, bez jediného zásahu.

Příjemné překvapení. Do našich kin se tento snímek nedostal, což je možná dobře, protože tak se řadí mezi lepší béčka. Postava Doriana Graye je až nepříjemně hezká a snad příliš sladká a zženštilá (ale pokud se má jednat o neobvykle krásného mladíka, asi se tak nějak počítá s tím, že bude trochu zženštilý, ona krása tváře se vždycky přisuzovala spíše ženám než mužům). Ale kontrast s těmi sviňárnami, co později prováděl je až děsivý. Film příjemně odsýpá (teda aspoň mně) a má přiměřeně potemnělou atmosféru starého Londýna. Výtky přesto mám. Konec byl až směšný a vyvrcholení nepříjemně pokazilo napětí, které snímek po celou dobu na sebe vrstvil. Stvůra z obrazu mohla pobýt trošku déle a být nestvůrnější. A vzplanutí mezi dcerou lorda Henryho a Dorianem? To se vzalo kde? Připadá mi, že spadlo z nebe. A ještě jedna věc: ten digitální oheň na konci už nechci vidět.

Po shlédnutí Imaginaria mi v hlavě bilo jedno slovo: neuspořádanost, neuspořádanost. Těžko říct, co z té neuspořádanosti Gilliam plánoval a co způsobila smrt Ledgera. Celý film působí jako prosněná noc; spousta snů, jeden přechází v druhý, ale žádný z nich není můj. Film je to barvitý a barevný a zahrává si s tématem Faust a Ďábel, ale nedokáže mě vtáhnout ani ohromit, jen nepříjemně překvapit...takový konec jsem opravdu nečekala, a ačkoliv v jiných filmech bych si mohla říct: překvapení - dobře, ale mohla jsem to tušit, tady mi to přišlo jako jeden velký podvod a něco, k čemu se režisér na poslední chvíli rozhodl jen tak z popudu, aniž by to zapadalo do celkového vyznění filmu a toho, k čemu po celou dobu směřoval. Já ani nedokážu říct, o čem ten film byl, děj mi nějak uniká. Škoda. Škoda. Ale v loňském roce jsem už zažila tolik filmových zklamání, že jedno navíc mě už neporazí. Spousta krásných obrázků bez smyslu a hloubky.