Tayen

Film plný levné krve, podřezaných krků, písní a podivných postav: tak by se mohl jevit tento počin Tima Burtona nezasvěceným. Nádherný muzikál, dokonalý a propracovaný v každém detailu; film plný fantazie a smutku: tak se jeví Sweeney Todd mně a tak se jeví těm, co jsou tolerantní k slabostem podivínského režiséra a čekají na každý další zázrak, vytvořený jeho bizarní myslí.

Trochu jiné tiché drama, trochu jiné krimi s žádným koncem. Trochu jiný strach a nová - hořká - chuť "cukru" (kdo viděl, ví).

Čím to je, že českému filmu nejvíc sluší kombinace hořkosti a smíchu? Možná protože lidi jsou takové komické figurky, co se plácají životem, snaží se najít sami sebe a pořád se jim to nějak nedaří. Někteří naší režiséři tohle vezmou za své a vystihnou to bez psychologické nabubřelosti, jen s dávkou smutného humoru, který je přítomný v celé lidské existenci. Film Tajnosti je pro mne čajem s citrónem a kapkou medu, čajem tak černým jako je mimořádný hlas Niny Simone, která mne učarovala již dávno v jiném filmu, natočeném o 14 let dříve.

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku.

Postava Emila Hirsche prožila to, co zřejmě někdy prožila většina z nás - naštval se na konzumní společnost. Ovšem na rozdíl většiny z nás to dotáhl do extrému a fakt dal civilizaci sbohem a doslova zdrhnul - na Aljašku. Sice za to zaplatil životem, ale byl svobodný. Když někdo nějaký film označí za road movie, představím si snímky typu Road trip a podobné srandičky, ale tohle srandička není...ani trochu. Hodně vážný a lidský příběh o jednom absolventovi americké střední školy, který trpěl přehnanou pohrdavostí vůči rodičům...nebo vůči smaženým hranolkům, hamburgerům a Santa Clausovi?

Knihu jsem četla, takže můžu směle srovnávat. Je pravda, ze v původním psaném díle se toho děje hodně, což se Weitz snažil do filmu zahrnout a stalo se pro něj zřejmě osudným. Ale je taky pravda, že v knize byl i prostor pro dialogy a zastávky, kde máme možnost si oddychnout. A v tom je kámen úrazu. Všechny ty bytosti se rozhodnou Lyře pomoct, ale neudělají to tak zhurta, sotva ji spatří, jako ve filmu. A co ten konec? To nejdůležitější prostě odpadlo (smrt Rogera, otevření brány Asrielem, jeho odmrštění Lyry a rozhovor Lyřiných rodičů...možná jsem jen moc romantická holka, ale prostě v té knize mě to dostalo). Nevím, jestli tohle bude v DVD verzích, ale jedno vím určitě: tento neuzavřený kruh mě nehorázně naštval, sotva jsem mohla uvěřit, že první díl skončil tak hloupě. Možná si Weits snažil otevřít cestu do dalšího dílu, ale nevím nevím, jestli se k tomu dostane.

Co se ze začátku tváří jako typický krvák s psychopatickým lidským monstrem vybíjejícím lidi na osamělých místech , se mění v psychologické drama s dobře prokrelenými postavami, jejichž osobní životy poznamenává posedlost po dopadení Zodiaca. Samotná zápletka o Zodiacovi se dostává na vedlejší kolej a zbytek filmu se toho moc neděje. Ale ono se děje. A přes zdlouhavou skoro tříhodinovou stopáž se dostáváme ze 70.let do doby třetího tisíciletí, kdy se konečně povedlo Zodiaca odhalit, ač hlavní protagonisté jsou již mimo provoz. Film je neskutečně dlouhý a to, co dřží naší pozornost ve střehu je očávání zlomu, který přichází velmi pozvolna, přesto propletenec se uvolňue a my se dostáváme ke konci. Těžko něco kritizovat za přílišnou rozvleklost, když se to snaží, co nejvíc přilbížit faktům v průběhu skoro čtyřiceti let. Zodiac je povedený film, ale určitě ne pro masy lidí bažících po akci, jako spíše pro fajnšmekry, kteří už tolik nehledí na krev odkápávající z ostří ale upoutají je vedlejší produkty jako je nesmělý karikaturista, který se změní v muže posedlého po odhalení Zodiaca nebo cynismus jeho kolegy. Koukat na tenhle film chce trpělivost, mozek a polštář pod zadek.

Co Japonci nepodají v hraném filmu, to hravě doženou v animovaném. 5 centimetrů za sekundu je nádherný příběh o osamocené cestě vlakem přes celou zemi, kvůli setkání s nejlepší přítelkyní. Vlaky ale mívají zpoždění a spoje nečekají, a tak přichází nervozita, pak frustrace a nakonec přes všechny překážky kýžený cíl. Ale cestou vlakem příběh nekončí. Film vypráví o dětském přátelství a o tom, že v dospělosti, už pro něj není místo a zůstává jen vzpomínka.

Pěkně děsivá úchylárna, o to víc, že v dnešní době není těžké tak absolutní šmírování uskutečnit.

Hodně drsný a bezútěšný snímek, kde nejde o typickou zápletku, ale o prozření lidí, kteří mají moc zasáhnout do života zneužívaných dětí, kterým tato moc byla odebrána. Je až šokující v jakých podmínkách musí lidé v Jižní Americe žít, ale bohužel tady nejde jen o film, na což nás upozorňují statistická čísla v závěru. V neposlední řadě výkony dětských herců jsou víc než přesvědčivé.