Tayen

Jako volavka ke hře je to povedený animák, jako film samotný je řezničina s uřvaným hlavním hrdinou. Animace se povedla stejně jako jednotlivé kruhy pekla. S krví a nepřístupnými prvky se nešetřilo, takže nudy se bát nemusíte. Pokud bych si mohla vybrat, asi bych spíš sáhla po neherním animáku. Hráči si přijdou na své, ale Dante se asi otáčí v hrobě :-)

Jeden z těch seriálů, kvůli kterým stojí zato hledat nové příběhy. Jednoduchý a přitom originální nápad se zápisníkem smrti, který má pro své používání jen tři pravidla. Právě tato jednoduchost a dokonalé vykreslení postav dostává tento seriál na špici. Musím bohužel ale přiznat, že od druhé poloviny mi přišel seriál příliš překombinovaný a zbytečně natahovaný. Přibyly další zápletky a postavy, a naopak ubylo například sarkasmu Ryuka. Light jako hlavní záporák byl naprosto dokonalý, jak má záporák být, ta jeho inteligence a chladnokrevnost byla hrůzu nahánějící a zřídkakdy se mi stává, že záporákovi přeji smrt tak jako tady.

Je zajímavé sledovat kombinaci Pasolini a komedie. Pokud totiž nějaké filmy postrádají dialogy, jsou to ty Pasoliniho. Stačí sledovat obličeje a pohyby herců nebo statické záběry na cokoliv, co se k tématu vztahuje a vysvětluje ho. Komedie bez dialogů, ale většinou nejsou komedie (pokud pominu éru němých filmů). Pasolini si vzal na mušku Dekameron, ve kterém toho mluveného vtipu taky moc není. Některé příběhy mají vtipnou pointu, ovšem škoda že Pasolini mnohdy sáhl po těch, ve kterých jsem tu pointu nějak nezachytila. Mnohdy mi úsměv na rtech vyloudily jen ty komické erotické situace.

Nemám ráda slovíčko KDYBY. Ale to mohl být tak skvělý film, KDYBY se vynechalo toho moralizování, kterého je ve filmu přehršel, KDYBY bylo ve filmu víc místa pro Gorta, KDYBY se američani přestali ohánět svými protirasistickými poselstvími a přestali se považovat za vládnoucí velmoc, KDYBY, kdyby...a navíc...nebylo už toho ohánění se tím, jak jsou lidé špatní a zaslouží si umřít přespříliš? Tak nějak mi to přišlo odfláknuté a sterilní. Asi jsou už lidé na podobné téma příliš "staří". Ale atmosféra na začátku filmu ale stála za to.

Další z řady slušnějších katastrofických filmů, na které stačí se mrknout jednou, aniž byste litovali. Katastrofa se přihnala v mílových botácha a byla rychlá s následkem zamrznutí celé severní Ameriky (jak jinak, američani jsou na první místě) - to vše se odehrálo v první třetině filmu. Ve zbylých dvou třetinách sledujeme, jak se skupinka přeživších ve Velkém jablku snaží udržet při životě, tím že pálí knihy, shání léky na vraku tankeru, který zamrznul naproti v ulici, bojují s hladovými vlky a obětavého otce, jak snad přes celý kontinent cestuje, aby z knihovny vyzvedl svého syna, se kterým se předtím pohádal. Místy až příliš rádobysentimentální scény působí kýčovitě, ale dá se to přežít. Po celkem slušném dramatickém (i když těžko uvěřitelném) nástupu nové doby ledové nám režisér předkládá jakýsi epos o cestě "Odyssea" za synem a film se zaměřuje jen na toto, neuškodil by širší pohled na celý svět, nebo aspoň na více oblastí. Pro mne lepší průměr.

Druhý horor, který jsem od Argenta viděla (první byl Phenomena) a dostal o hvězdičku méně. Je těžké hodnotit béčkové horory, protože si v nich režisér může dovolit taktovkou mávat méně přísně, aspoň já mám ten pocit. Phenomena mě dostala hudbou a vnesla do hororové části mého srdce chvění, kterého se u současných řezničin nedočkám. Ale to, co pro mně bylo u Phenomeny nové, mě už v tomto filmu rušilo, ač námět je úplně jiný. Bohužel se opakuje bezmocná hrdinka, kolem které všichni umírají, dialogy, které jsou mnohdy pronášeny jaksi unyle a bez emocí a jednání pro mně chladných a stereotypních postav, které pro mě mnohdy nemá hlavu ani patu. Ano, je to horor. Tady nejde o psychologické prokreslení charakterů, o herce a o vyšperkované dialogy, ale o atmosféru, působivou hudbu a do konce skrývaný děs. Pokud od hororu čekáte toto, je Děs v opeře skvělým dílem. Myslím ovšem, že příště mně unylost a nezajímavost postav a děj, napsaný podle stále stejné šablony, uspí.

Jakoby někoho rozdráždilo zpracování první knihy a chtěl to napravit touto novou sérií. Musím říct, že se to z velké části povedlo. Kulisovost a občasná strohost zůstala, ale hudba a charaktery hrdinů jsou novými silným prvky. Alice Krige mi jako Jessicka sedí lépe, než předešlá herečka, Allia je taky dobře zahraná a ani k ostatním výkonům nemám velké výhrady - i když na Oskara to není .Sice film nemůže dosáhnout kvality knižní předlohy nikdy, ale myslím, že neuráží tak, jako předešlé díly. Jen jedna výtka: Susan Sarandon je skvělá herečka, ale její postava Vincencie je mladší sestra Irulán a tady vypadá spíše jako její matka.

Musím se přiznat, že nemám ráda Audrey Hepburn, možná kvůli tomu, že jsem ji převážně viděla v jednom a tom samém typu rolí, a to obdivované, atraktivní a ve skrze dobré dívky. Tento film na mém přesvědčení nic nezmění, ačkoliv je to vynikající film. Je až děsivé, jak nepřijatelné (ačkoliv ani dnes to není žádný med) byl v tehdejší době vztah dvou žen. A ještě děsivější je vidět, co dokáže pomluva "čisté" holčičky. Film neměl tu nejoriginálnější zápletku, ale i tak dokázal překvapit, hlavně svým rozuzlením.

Pokud hlavní postavě Rynn, šlo o to, aby ji respektovali, třebaže je dítě, tak Jodie Foster po tomhle filmu museli začít respektovat všichni, kteří o ní pochybovali. Film spíše než uzavřený příběh připomíná výsek v životě odtažité třináctileté slečny, která se možná bere až příliš vážně. Ale, kdo by se divil, když se dívce zabije otec, který jí vtlouká do hlavy výjimečnost a je na její osamělost pyšný, ve sklepě máte nabalzámované tělo vlastní matky a do domu se vám vtírá místní pedofil. Mám podezření, že Gessner ani nevěděl, co přesně chce natočit, dokud nedošel ke scéně, kdy Rynn dotěrného souseda odpraví. "Ano, tady to vypadá pěkně, u toho krbu s ohněm, co Rynn tak, krásně osvětlují vlasy ", rozplývá se režisér a vkládá vlastní slova do úst Martina Sheena. Film tak utne závěrečnými titulky, než aby vymýšlel nějakou složitější pointu, když všechno důležité už bylo prozrazeno v polovině filmu. Film je to skvělý, doporučuji na pozdní večer k čajíčku s mlékem a cukříkem. Atmosféra je přesně tak ledová jako samotná Rynn s břitkým jazykem.

Ne, nedalo se tomu vyhnout. Zpřetrhala jsem veškerá svá přátelská pouta, stala se ze mě sociální troska, v ledničce mi zbylo poslední mléko a vajíčka, zhubla jsem o dvě kila a do knihovny musela vrátit tři nepřečtené knihy. Dextera nejde opustit. Dexter vás chytí a chce víc a víc, a vy mu musíte dávat víc a víc...času, až do pozdních nočních hodin.