Eddard

Pythonů bylo špět. Fry a Laurie s nimi drží krok ve dvou. Komu čest, tomu čest. 90%

Nikdy bych nevěřil, že někdo může nechat v soundtracku zahrát třikrát po sobě jednu písničku. Tedy nevěřil bych, že to bude únosné, natož úžasné. Scarborough fair v Absolventovi je výjimka potvrzující pravidlo. Simona a Garfunklea mám moc rád a právě jejich hudba mi tenhle film strašně přiblížila. Jemně podtrhuje lehkce tragický příběh, který je sám o sobě úžasně jednoduchý, ovšem díky vynikající režii Mike Nicholse (opravdu, klobouk dolů) a bezvadným hereckým výkonům (jak Hoffman, tak i obě ženské představitelky) získává na síle a přesvědčivosti. V době hippies a rebelů se zdá být postava Bena zcela fádní a šedivá, skrývá však v sobě něco opravdového, méně vzrušujícího, ale o to více naléhavého a krásného. Vůbec se nedivím, že byl Absolvent pro mládež 60. let tak působivý (a v jistém smyslu samozřejmě stále je)... Jedním slovem krása a co do mého hodnocení - plný kotel! 100%

Kdo jiný mohl napsat ódu na na proces psaní scénáře, na obtížnost adaptace díla jiného člověka, na strašlivost tvůrčí krize, upozornit na to, že je scénárista jen malinký člověk v celém soukolí filmového průmyslu, upozortnit sám na sebe (kolik z toho co se honí v hlavě filmového Charlieho, je i v té skutečné, autorské?) a hlavně, poukázat na úskalí snahy být originální, když to přece v Hollywoodu nikoho nezajímá, (uffff) než samotný virtuóz scénáristické profese, Kaufman Charles? Postava Donalda Kaufmana, Charlieho slabomyslnějšího dvojčete je tak úžasná a jeho repliky a nápady tak krásně debilní, že sem u nich skoro brečel smíchem a dojetím. Postavy se musí vyvíjet řekl McKee... a Charlie (ten reálný) si jeho radu vzal nakonec k srdci a přenechal dopsání posledních dvacet minut filmu svému imaginárnímu dvojčeti. Jak geniální! Kromě autora scénáře, nezapomínat na bravurní dvojroli Nicholase Cage (pro mě jeho nejlepší výkon) a velice zajímavé role Coopra a Streepové. Není to pro mě taková srdcovka jako Věčný svit, ale co do preciznosti scénáře se mu může směle rovnat. 100%

Svěží vítr do zatuchlých vod agentského filmu. Ať se jde Bond vycpat i se svýma Aston Martinama a laserovýma hodinkama. Jasonu Bournovi stačí otřískané mini a propiska jako bojový nástroj. Od začátku do konce je to rychlé, ale o co jde nejvíc - stejně jako hlavní hrdina jste neustále napnutí, ve střehu, nebezpečí v podobě agenta Treadstonu může být kdekoli... Kdybych si měl vymyslet nějaké přirovnání - nejvíc se to asi blíží Mission Impossiblu, kdyby se režie a scénáře ujal mistr Hitchcock. Na jedničku s hvězdičkou jsou zvládnuté i bojové scény, nikdy bych nevěřil, že Matt Damon přesvědčivě zahraje smrtelně nebezpečného agenta, špičkově ovládajícího bojové umění a ... je vynikající! Maximální spokojenost!!! 90%

Zatím dle mého názoru nejvypilovanější dílko irského humoristy Grahama Linehana. Výborný ústřední trojlístek magorů (buranský Ir Roy, mimozemšťan Moss a potrefená husa Jen) je doplňován naprosto božským Christopherem Morrisem alias bosem Denholmem Reynholmem, jehož výstupy a interakce s ostatními členy týmu (team!) patří k tomu nejvtipnějšímu co jsem kdy na obrazovce viděl. Klasický černý/suchý humor, hora nadsázky a na začínající herce skoro neuvěřitelné výkony. První série je téměř bez chyby, druhá se bohužel tak nepovedla.... 80%

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90%

Docela bych tady souhlasil s doporučením kolegy Janka - zkusit nemyslet na to, že jde o práci pana Burtona - což je možná trochu složitější, protože vizuálně tam na nás pomrkává na každém rohu - a sledovat to jako poměrně pěknou, mainstreamovou adaptaci Alenky. To, že to tvůrci pojali jako emancipační manuál pro mladé dívky, poslouchající Avril Loving, mě sice osobně moc vyhovovat nemusí, nicméně to na téhle úrovni docela dobře funguje, takže si nehodlám stěžovat - i pro ostatní je tam toho dost. Příjemná Mia Wasikowska (mladší klon Gwyneth Paltrow), psychadelický Johnny Depp, o jehož výkonu si můžete myslet prakticky cokoli a nejspíš budete mít pravdu, pomilování hodná Helena Bonham "I need a pig here!" Carter - http://www.youtube.com/watch?v=K8HaM6CjE0E, spousta kvalitního dabingu a nakonec i nějaká ta slušná akce. Po pravdě jsou to asi spíš silnější tři, ale kvůli Srdcové královně si neodpustím tu slaboučkou čtvrtou. 70%

Řemeslně samozřejmě velice precizní. Casting, herecké výkony, kamera, to všechno se dá jen stěží napadnout. Ovšem Stone přestřelil co do tempa a zajímavosti vyprávění. Tříhodinová stopáž je opravdu hodně a když řeknu, že z toho jsem se v kině bavil hodinu, budu malinko přehánět. Zkrátka, Alexandrovi chybí jiskra, která dělá velké filmy. Možná trošku víc historické fabulace - i když mám rád historii, mnohem víc jsem se bavil u Gladiátora a Statečného srdce než u historickým faktům daleko věrnějšího Alexandra. Nevím. Možná si k němu najdu vztah napodruhé, zatím jsem docela zklamaný. 60%

Podle všeho hodně významný a odvážný seriál, který se svezl na vlně liberálních reforem v USA konce šedesátých let. Našinec se k němu ale asi těžko dostane. Btw. ústřední charakter, hlava rodiny Archie Bunker byl pro tvůrce seriálu South Park inspirací pro postavu Erica Cartmana. :-) Už jen proto bych se rád mrkl.

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100%