Eddard

Příběh o nikdy nekončícím hledání bájného svatého grálu (lásky), zasazený tentokrát do kulis moderního New Yorku a komentující některé všetečné otázky, které nás dnes trápí. Kdo je šílený, kdo šťastný a kdo opravdu svobodný? Málokde se to dovíte tak nenásilně jako tady, v podání Robina Williamse a Jeffa Bridgese pod taktovkou Montyho Gilliama. Tématicky absolutně nadčasový film. "I like New York in June, how about You?" 90%

Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100%

Umělecké dílo, o významu toho být sám sebou pro lidskou existenci? Oddychová záležitost, u které se můžete uvolnit a nechat se unášet jemným humorem, chytrými dialogy a vciťovat se do živoucích postav? Ano, ano. Televizní produkce ve své nejfajnovější a nejhodnotnější podobě. 90%

Nádherný film, osvojení jehož poselství by měl být výchozí hodnotový bod pro kohokoliv (kdo uvažuje o jakékoliv formě pedagogické dráhy). V druhé řadě pak přehlídka několika talentovaných mladých herců, zaštítěných jedním z nejdojemnějších hereckých výkonů mistra Robina Williamse. 90%

Syrová, drásavá konverzačka o duševním zdraví a nemocech dnešního Irska, potažmo světa. Dost temná a hnusná, aby uspokojila nejkovanější cyniky, s jemnými černohumornými podtóny a tu a tam nějakou tou kapkou vlídnosti a naděje, aby se na to vůbec dalo dívat. A Brendan Gleeson, samozřejmě, který vás svým charismatem zabije do země. "It´s just you have no integrity. That´s the worst thing I can say about anybody." 90%

Jako každý sequel, neubrání se Korra obligátnímu srovnávání se svým předchůdcem. Stejné studio, stejní tvůrci (Santos, DiMartino), stejný svět. Podrobně rozepsané a vyargumentované by takové srovnání vydalo klidně na dizertační práci, já to zkusím heslovitě. Korra je rychlejší, akčnější, její animace je o něco pěknější a promakanější. Cca o sedm let se také posunul průměrný věk ústředních hrdinů (osádku 12-14 letých prcků střídá 19-21 letý Beverly Hills squad) - což koresponduje s věkovým posunem fanoušků původního Avatara. Dětské dovádění a zamilované postranní kukuče střídá těžkotonážní romance. Kde však Korra oproti Aangovi pokulhává jsou postavy. Geniálního generála Iroha ještě jakž takž zvládá suplovat Tenzin (brilantní dabing J. K. Simmonse) a šaškující Sokka se povedeně reinkarnoval v charismaticky pomalém Bolinovi. Korra je dobře napsaná a vykreslená (i když místy k nevydržení pubertální), na zenovou životnost malého Aanga ale bohužel nemá. Antihrdinu Zukova kalibru byste zde taky hledali jen těžko a Lin je sice hodně ostrá, ale moje Toph to holt není. Díky bohu aspoň za hostujícího hláškaře Meela ("Those maggots will bow to me!"). Osobně mě potěšil formát jedna série (kniha) - jeden uzavřený příběh, první byla výborná, druhá pohříchu slabší, třetí ale zatím vypadá skvěle (po 9 dílech). Takže - Legenda Korry sice ze srovnání se svým předchůdcem tahá za kratší konec, ale rozhodně je stále na co se dívat a stále jde o jedno z nejlepších dnes běžících anime. Update: Po lehce podvyživené druhé knize mi ta třetí (Change) dokonale vytřela zrak. Update po finále poslední série: Čtvrtá série je přes drobné zakuckání (Rememberences) téměř dokonalá a potvrzuje, že tvůrci Avatara (DiMartino a Konietzko) jsou head&shoulders nad konkurencí světa animace. Hodnocení jednotlivých knih: 1) Wind: 90%; 2) Spirits: 70%; 3) Change: 100%; 4) Balance: 100% Celkem za mě: 100% Na viděnou v novém spirituálním světě.

Nádherné, plnokrevné animé z dílny amerického studia Nickelodeon, které snese srovnání s tím nejlepším, co v tomto žánru vzniká na Dálném východě. Fantastické scenérie světa s poctivě promyšlenou mytologií, jakožto i dech beroucí souboje elementy ohýbajících bojovníků jsou poctivě okénko po okénku ručně vykresleny (jednou z mnoha vizuálních lahůdek, které mě při sledování Avatara nikdy nepřestaly uchvacovat je jedinečná choreografie každého ze čtyř elementárních bojových umění - waterbending je modelovaný podle tai chi, firebending podle kung fu, atd.). Pravá síla a srdce seriálu je však tam, kde má být - v kvalitním scénáři a plnohodnotných, vystíněných postavách. Ač je Avatar primárně určen pro děti do 18 let, z preciznosti dramatického stavění jednotlivých dílů, sérií (knih), vykreslení a vývoje postav, jejich dialogů a vnitřního života, by si mohlo a mělo vzít příklad 95% televizní produkce pro dospělé. Něco málo k postavám. Aang je neuvěřitelný týpek - jsem si jistý, že kdybych Avatara viděl ve dvanácti, stal by se pro mě na zbytek života ikonou (mimochodem, Avatar je možná vůbec to nejlepší, co můžete pustit dětem ve věku 10-15 let - nekrvavá akce servírovaná s hektolitry životní moudrosti, u které nebudou desítky hodin ani dutat). Katara je archetypální snová dívka, Sokka dobrosrdečný šašek, Zuko bezvadný příklad rozervaného antihrdiny, zdaleka nejraději jsem však měl postavy Toph a Iroha. Maličká, slepá dvanáctiletá holčička z aristokratické rodiny (Toph) je zdaleka nejdrsnější postavou seriálu, tuhá jak žula, respektive ocel. A Iroh, geniálně nadabovaný legendárním Makem, je ztělesnění životní moudrosti a cesty k opravdovému štěstí. Tu a tam se najde pomalejší, či mírně nudnější epizoda (filler), celkově však zážitek na život, proto absolutorium - 90%

"Art imitating life, life imitating art" - Wendell Pierce.100%

Tak jsem si na Samotáře trochu povyrostl a musím říct, že jako pozdnímu dvacátníkovi se mi líbili ještě o pořádný kus víc, než krapet zastydlému sextánovi. Bravurní Zelenkův scénář s pečlivě odpozorovanýma postava, které ztvárnili senzační herci. Důstojný nástupce Vorlova Kouře v pomyslném výčtu českých filmových kultů. 90%

Relativně vyčerpávající studie o tom, jak se za dvacet let podařilo Afroameričanům na systému vydobýt více spravedlnosti, než za předchozí dvě staletí. Dílo, které má opravdový smysl a něco dělá - to jest působí jako agresivní žíravina jakékoliv rasistické teorie.