blixadovan

Těžko hodnotit jako samostatný krátkometrážní film, když byl následně použit jako součást filmu Podivnější než ráj, ale přesto dokonale obnažil prázdnotu života dvojice mladíku někde na předměstí New Yorku. Není důležité, kolik máš peněz nebo zdali máš práci, důležité je mít styl!

Scénář filmu napsal sám život, lépe řečeno dějiny, tedy nelze k němu mít přílišné výhrady. Achilovou patou filmů snažících se reflektovat život a činy nejrůznějších diktátorů, teroristů, bojůvek, narkobaronů atd. apod. je to, že ve snaze o zjištění motivací k mnohdy brutálním činům, jsou tyto osoby, event. organizace vykreslely tak, že jim lze podlehnout, jinými slovy, že divákovy sympatie bývají (ať už chtěně nebo nechtěně) na straně zla. Ulrike Meinhof zde vystupuje jako manželem podváděná matka dvou dětí a levicová novinářka, která se změní v hybatelku teroristické bojůvky-jasné a zřetelné důvody tak radikální životní změny ve filmu vykresleny nejsou, povrchově to vypadá jako jakési utržení se ze řetězu po opuštění manžela, toto je samosebou nesmysl. Ještě více (vlastně méně) se to týká i Andrease Baadera, ten zpočátku působí jako šílenec (no, on jím vlastně ve skutečnosti asi i trochu byl). Evidentně se tvůrci soustředili na vytvoření dokonalé rekonstrukce několika zásadních let v životě RAF s důrazem na autentičnost, což se jim podařilo v míře vrchovaté. Představitelé hlavních rolí neměli chybu, krásná Dylanovo píseň na konci filmu také ne, z kina jsem odcházel navýsost spokojen a měl jsem o čem přemýšlet (nejen o tom, proč v sále byly celkem 2, slovy dva diváci)!

Tak tohle byla opravdu velká slabota, faktem je, že jsem se ke konci opravdu hodně smál, ale to bylo dáno množstvím vypitého alkoholu, neboť bez něj se na film nedalo koukat, spousta naprosto zbytečných dialogů, totálně nesedících, smyslu pozbývajících a hlavně místy dost hloupých. Situační vtípky na úrovni základní školy, brutálně klišovité vtipy se sklem neseným přes ulici a následně omylem rozbtiým, protože neviděným, podtržení žebříku atd. apod. Navíc naprosto samoúčelné byly kaskadérské pasáže, včetně závěrečné rvačky. Nebýt nádherné Sophie Marceau, nebylo by se z čeho radovat. Dobře, zmastit se a koukat, to by šlo, za střízliva absolutně ne! Nebo jsem snad něco nepochopil? To je také možné, v Comebacku jsou prý strašně inteligentní vtipy, které teda vůbec nechápu, tak to může být stejný případ i s tímto fimem.

Může ještě někomu připadat vtipné klišé "hloupá blondýnka" a na negativní premise tohoto postavit soutěžní pořad? Ten metrosexuální chlapec/moderátor neumí mluvit, není vtipnej, ale o to vlastně vůbec nejde. Koneckonců o co vlastně v tomto pořadu jde?

Začátek a konec snímku byly "incredible", prostřední pasáž byla místy nudná, nebo alespoň já jsem se nudil, o vtipy byla celkem nouze. Každopádně fajnová záležitost pro starší děti, já osobně nejsem velkej fanda takovéhoto typu animace, i když zkarikování postav bylo moc pěkné. Ad dabing: předpokládám, že pana Mrazáka (nebo tak nějak) asi daboval Sam Jackson...ten rádobyčernoskočeskej (což je koneckonců úplná zhovadilost) dabing byl otřesnej.

Sledoval jsem pár dílů a byl jsem unešen krásou tance a bylo mi úplně jedno, zdali tancoval ten či onen, jestliže tancoval hezky, bohatě mi to stačilo. Marek Eben je standardní, instantní, obvyklý, dobrý.

Autoři pořadu by si mohli nechat pustit žilou, třeba by společně s krví odešla i jalovost a trapnost. No ... i když asi ne. Jednu hvězdičku za naprosto skvělý Beat Burger Band!!

Při zaslechnutí slova "celebrita" mi vyskakuje husí kůže, při pohledu na tyto "oslavované" mívám náběh na astmatický záchvat. Nerozumím tomu, že může mít někdo, koho zajímá, jaké spoďáry nosí pan Sámer Issa , hlasovací právo, proboha! Ufff..

Není to nic objevného, ale moderátor Karel Šíp umí výborně reagovat na své hosty a snaží se být jim rovnocenným partnerem. Když se vtipní hosté sejdou a nad zajímavým tématem společně diskutují, salvy smíchu pořad vyvolati dokáže (jak by asi napsali v lecjakém čajovém lístku, což sem ale asi vůbec nepatří...).

Tohle byla opravdu velká hloupost, těžko uvěřit, že scénář napsal někdo, kdo se alespoň trochu pohybuje (pohyboval?) v těsnější blízkosti politiků, lobbistů, policistů atd. apod. Všechny postavy jsou tak strašně černobílé až to není hezké, no a hlavně jsou naprosto nereálné. Byla-li snaha touto "černobělostí" akcentovat bezpráví, hloupost, naivitu, zkorumpovanost a faleš, nepovedlo se to. Postava Denisy Klánové si o přes hubu celý film říkala, takhle dostal přes hubu snímek komplet. Lenka Vlasáková opět v roli ublíženecké ženy ve středních letech, po kolikáté už? Taková šmrncovní ženská si snad zaslouží i jiné role?