Chandell

“... Julie se probudí a spatří ho, uchopí Romeovu dýku a probodne se!" - "To se všichni potrhají smíchy ..." . Jedna z dalších romantických komedií, na kterou si vždycky udělám čas. Protože se mi líbí úplně všechno: příběh, doba, do které je zasazený, herci (chtíc nechtíc musím vypíchnout Geoffreye Rushe, páč ten mě opravdu baví), hudba, výprava - prostě komplet sakumprdum. A nezapomenutelnou scénou se pro mě stala chvíle, kdy se Gwyneth Paltrow poprvé objeví na jevišti coby Julie.

Tak jsem zase jednou vydržel do Nočního klubu a tak depresivní snímek jsem už dlouho neviděl. Rozvláčné a svým způsobem nudící, přesto jsem nebyl schopen odtrhnout oči (resp. přepnout). Drsný popis jednoho z mnoha lidských osudů, kdy se sny obyčejných lidí bortí jako domeček z karet. Stejně jako v Mlčení Lorny jsem byl zdrcen (zhnusen?) tím, jak je to na světě zařízené – a že už bych měl být ve svém věku na určité věci připraven …

Po velmi dlouhé době jsem náhodně přepnul a vybavil si svá pubertální léta, kdy na motivy ústředního songu “žluťásku, žluťásku, čičorečko“ jsme dávali přezdívky spolužákům na střední škole. Celkem sranda sledovat začínající herce – Vašut, Vladyka, Bydžovská. A navíc do Renaty Maškové jsem byl tenkrát platonicky zamilovaný.

“Existujeme proto, že na nás někdo myslí…“ Drsný (aspoň pro mě) pohled do běžného života prostitutek na madridské periferii (na ten jejich scukplac zvaný Hipodrom jsem čučel s otevřenou hubou). Výborně zahrané - oběma hlavním hrdinkám jsem jejich role sežral i s navijákem.

Hvězdička navíc za zděšený výraz Františka Filipovského při “mariášové Bílé hoře“, to jsem se smál ještě dalších pět minut. Další hvězdička navíc za to, že jsem se konečně dozvěděl, co to byl Pacholík … Člověk to nesmí brát vážně, pak se u toho i pobaví, protože přece “ředitel si nemůže dovolit nechat stát nejlepšího kombajnéra.“

Přeslazené a dojemné? Jistě. Že by se to v dnešní “skutečné“ době nestalo? S největší pravděpodobností ne. Jenže já mám tak rád pohádky a aspoň chvíli si můžu dovolit ten přepych být naivní a věřit, že svět ještě není tak zkažený … “Dvojitý tuzér nebo půlka toho, co jsem vyhrál …“

Madonnu jsem ve svých mladých letech dvakrát nemusel, zlom přišel s albem Ray of light, se kterým vyjela na Drowned World Tour 2001. Jakmile byl koncert vysílán na dostupném programu, hned jsem si ho nechal od svého šťastnějšího spolužáka vlastnícího HBO nahrát a dodnes mám tu VHSku někde doma zašitou. Tehdy jsem si slíbil, že takovou show musím vidět jednou live ... Největší zážitek: Lo Que Siente La Mujer

Po Hospodě a po Okresním přeboru (respektive před ním, ale já sledoval v opačném pořadí) další počin z produkce Novy, který v mých očích snese nejpřísnější měřítka. A stejně jako u přeboru jsem i zde musel při hodnocení přidat, protože některé ftípky jsou opravdu dokonalé. Nejvýraznější postavou je pro mě Simona Babčáková, která mě dokáže svým mateřským přístupem rozsekat … “To by se líbilo každýmu válet se doma v teple a koukat na televizi. Já prostě vypnu topení a elektriku, hodím do pokoje netopejra a jak jdou druhej den rádi chrchlat do školy.“

Byl jsem zvědavý, jak vypadá zfilmovaná verze knihy, kterou jsem dostal snad někdy ve 3.třídě za vzorné chování a kterou jsem měl hodně rád (Jan Krůta - Jeho veličenstvo míč, podle roku vydání byl ale zřejmě dřív scénář). Snímek o partičce vesnických (nejen) kluků, pro které fotbal znamená tolik, že založí tajné bratrstvo, jehož cílem je (nejen) pomstít potupu svého trenéra - tatínka hlavních dvou postav. No, kniha byla lepší, nicméně za maminku Lenku Termerovou (kterou jsem si přesně takhle představoval) a za nostalgii hodnotím tak, jak hodnotím … “… chlap góly do prázdné branky nedává …“

Tak jsem namísto nervů při finále Ligy mistrů (stejně to dopadlo jinak než bych si přál) zvolil oddychovou romantiku, při které se mi udržel úsměv na tváři po celou dobu. Milé, inteligentní, Francouz(s)ky nádherné - Alice Taglioni (topmodelka Elena) s Eiffelovkou v pozadí (viz galerie k filmu), to je pohled na který se nezapomíná … --- “Vy mi zaplatíte, abych bydlel s topmodelkou?! “