Chandell

Na Postřižiny se vždycky rád podívám, stejně jako se vždycky rád podívám do pivovaru, kde vaří jedno z nejlepších piv, které přeteklo přes mé zhýčkané chuťové pohárky. Pro mě asi nejlepší zfilmovaný Hrabal, protože je to poetika jako sviň, která u mě vykouzlí úsměv po celou dobu filmu. A protože “Vaše podlomené zdraví, pivo upevní a spraví.“

V tomto filmu mě uchvátili především dva herci: Rudolf Hrušínský a jeho “Jak by tady bylo krásně … kdybych tady nebyl já!“ (mezi náma mít takovou manželku a dceru, prchnu a už se nevrátím :) ), a Jaromír Hanzlík v roli všeuměla, který místo pozdravu hlásá “Čemu nerozumíte pánové .... máte štěstí že jedu kolem!“ (mezi náma mít takovou družku, i když vyměněnou za krajinku v zimním hávu, prchnu a už se nevrátím :) ) No a na závěr: Já osobně kance se šípkovou!

Pro mě je tento seriál prostě kultem, nemyslím si, že ho ještě někdo někdy překoná. Viděl jsem ho třikrát dokola tam a zpátky a vždycky když potřebuju zlepšit náladu, není pro mě jednoduššího řešení. Stačí si vzpomenout na Pheobe jak hláskuje své vlastní jméno, na francouzštinu ala Joey, na Rachelin panický strach z kapek do očí, na Rossovu košili lososové barvy, na Moniku hrající ping-pong nebo na to jak Chandler neuměl brečet. Po shlédnutí verze v původním znění musím říct: Matthew Perry aka Chandler Bing je geniální! --- “Je to konec jedné éry!“ - “Já vím!“

A já vím, že to s realitou nemá moc co společného, jenže pokaždé když se na Bobule dívám, dýchne na mě taková příjemná, slunečná atmosféra. Může za to především vynikající kamera všech těch míst, které dobře znám a Terezka Voříšková, s kterou bych si tu dvojku bílého (i když vínu neholduju) vždycky po ránu dal :) --- “Ale chlapci, k burčáku se nečuchá, ten se pije!“

Není nic lepšího, než když si člověk pouští film bez jakýchkoliv očekávání a dostane se mu takovéto překvapení, v podobě krátkometrážních snímků, které jsou veskrze všechny brilantní - výjimkou jest Porte de Choisy, který jsem ani napodruhé nepochopil a znovu už to zkoušet nebudu … Z těch zbývajících sedmnácti kousků bych nejvíc vyzdvihl Loin du 16éme (ukolébavka zabere vždy), Place des fêtes (smutný příběh o nigerijském přistěhovalci) a Faubourg Saint-Denis (láska mezi slepým mladíkem a začínající herečkou). Jsem nadšen a doufám, že se do Paříže podívám i na delší dobu, než se mi doposud podařilo … --- “Namasíruju ti nohy“ - “Proč byste mi masíroval nohy?“ - “Protože tě bolí!“ - “Aha…“ - “Celou noc jsi běhala v mých snech.“

Pohádka pro dospělé, kde se majitel knihkupectví s cestopisy (ten Angličan jménem William Tucker), příležitostně redaktor populárního časopisu Kůň a pes, zavčas uvědomí, že byl hloupý blázen, když odmítnul Annu Scott, coby holywoodskou superstar Julii Roberts (nebo obráceně?). Možná by to bylo až moc sladké, nebýt suchého anglického humoru a všech vedlejších postav v čele s masturbujícím Welšanem Spikem. Takhle je to více než koukatelné, ba co víc - dokáže to pokaždé pobavit. --- “A ztotožnil jste se se svou postavou?“ - “Ne“ - “A proč ne?“ - “Protože hraji psychopatického lidožravého robota“ - “Úžasné…“

Jeden z mých oblíbených romanťáků - mám rád to tajemno, kdy do našich životů zasahuje Osud a my zběsile obracíme každou pětidolarovku a procházíme každičký antikvariát, kde hledáme tu pravou Lásku, přestože je za času cholery … Že se to běžně denně neděje? A přesně právě proto se mi to líbí, protože … protože ten film tak pěkně plyne a všechno do sebe krásně zapadá a Kate Beckinsale je nádherná tak, až se tají dech! --- “Přece mi tě osud nedal, abych tě hned zase ztratil.“

Jsem jeden z mnoha, který je odchovaný pyšnými nebo šíleně smutnými princeznami, růžovými šípenkami a čerty, z nichž nejsympatičtější jsou pro mě ti s hodností vraníka. Z tohoto důvodu nedávám těmto “novodobým vymoženostem“ moc šancí. Jenže Hvězdný prach mě velmi mile překvapil - svým příběhem, hereckým obsazením, vtipem (zejména dědicové trůnu Hromotvrzi mě bavili opravdu královsky). Jedním slovem je to prostě … prostě krása! Takže teď vzhůru za zeď a najít jednu spadlou hvězdu. --- “Chyť se mě a zavři oči“ - “Co? Proč?“ - “Co dělají hvězdy? … Září!“

A mně se to líbilo. Knihu jsem nečetl, takže žádné srovnání jsem neměl a jak jsem pochopil z komentů okolo, bylo to tak zřejmě lepší. Hlavní myšlenka je (alespoň pro mě) zajímavá, byť s realitou společného moc nemá. Procházka historií, úžasná hudba, oblíbenci Audrey Tautou a Tom Hanks a výborná závěrečná scéna mi na čtyři puntíky bohatě stačí. --- “Pod dávným Roslinem se svatý grál skrývá, kol díla mistrů, co čest vzdali jí. Ostří a kalich klid její tam hlídá. Pod nebem hvězdným spánkem věčným spí“

Původně jsem dal za tři hvězdy, protože ten první díl, co jsem viděl, mě zase až tak příliš nenadchnul. Nicméně, jak se seriál blíží do finále, musím přidat další puntík. Protože se opravdu skvěle bavím, a to tak, že naposledy jsem pověsil i práci na hřebík, jen abych TJ Slavoj Houslice ve vypjatém derby s Kostomlaty stihnul. Smekám před hereckým uměním Ondřeje Vetchého, kterému role nelicencovaného trenéra Jiřiny Luňáka sedla jako prdel do gatí … “Ty si sundáš triko, ty vole, a běžíš ukázat tu svou vanu tý holce, kurva! To si zapomněl, že si měl žlutou nebo co??!!“ - “Sem zapomněl, no... “