Chandell

Každý má pocit, že v životě spoustu věcí prošvihnul. A Erasmus je přesně ten můj případ. Když jsem takhle seděl v Tours na nábřeží Loiry, s přáteli popíjel v místním klubu při „pivních dnech“ (ano, poprvé jsem ochutnal škopek s malinovou šťávou) a pozoroval ty davy mladých lidí, vzpomněl jsem si na tento snímek. Uvědomil jsem si, že za takový rok, který prožil Xavier v Barceloně, bych dal nevím co – no uznejte: bydlet s angličankou, španělkou, belgičankou, němcem, dánem a italem … A k tomu: “Cesane?“ - “Ano?“ - “Pojď sem, pomůžeš mi, naučíme Xaviera něco důležitého. Teď se dívej, ukážu ti, co by měli umět všichni chlapi…“ No ólalá :)

“Pozor! Doufám, že spolu uděláme kus dobré práce. Poslouchejte mě dobře. Víte že četník je pro národ tím, čím je ovčácký pes pro stádo. Je třeba často štěkat, občas kousnout, ale vždycky nahánět strach! Jsme tedy strážcové rodné hroudy a záleží nám na jediném: aby nás ovce poslouchaly a výnosy byly dobré! To je vše pánové - když ovšem dovolíte pane veliteli …“ Strážmistr Ludovic Cruchot přijíždí do St.Tropez a kromě devíti nasbíraných pokut cestou na gendarmerie nationale se uvádí tímto proslovem … Úvodní (a bezkonkurenčně nejlepší) snímek četnické série, kde hraje prim, zřejmě ve své životní roli, Louis de Funés, s dabingem Františka Filipovského, krásnou Geneviève Grad (dcera Nicol) a nádhernou krajinou francouzské riviéry. Tohle prostě můžu a můžu to pokaždé, když to některá z našich TV vysílá …

“Ask most people what they want out of life - And the answer's simple ... To be happy“ --- Tento seriál mě dostal, viděl jsem ho od A do Z (prozatím je to celkem 6 sérií), což se mi ještě nikdy u těchto vícesériových kousků nestalo – výjimku potvrzující pravidlo jsou Friends. Pro mě je to seriál, který je v podstatě v každém dílu (i nějaké horší se objevily, při tom množství se není koneckonců čemu divit) našlapaný emocemi, životními příběhy (otázkou zůstává jsou-li i v reálném životě možné – o tom ale při sledování nepřemýšlím) náhodných postav – pacientů, a osudy jednotlivých (všech vynikajícně zahraných) hlavních hrdinů, u kterých si myslíte, že jejich charaktery znáte už jak svoje vlastní boty a přesto znovu a znovu dokáží překvapit. Dokonalost celku pak tvoří volba podkreslujících songů, z nichž rezultují bezkonkurenční soundtracky, díky nimž jsem už objevil několik výborných, pro mě neznámých interpretů. Na závěr jen dodám, že český dabing (TV Prima), ač se snaží sebevíc, se v žádném případě nemůže vyrovnat anglickému originálu.

“Szerelem – to znamená láska. Tohle je balada o maďarském hraběti – je cestovatel a bloud. Roky tráví v jedné rytířské výpravě, no kdoví proč. A jednoho dne ho očaruje tajemná Angličanka – harpie. Bije ho, týrá ho, začne jí otročit, šije například šaty…“ - “Lotře, oklameš chudáka holku!“ --- Kristin Scott Thomas společně s Ralphem Fiennesem sehrají krásný, strhující, romantický příběh začínající na poušti v Severní Africe, kdy k sobě vzplanou láskou, pro kterou jsou ochotni udělat cokoliv … Druhou linii filmu tvoří příběh o ošetřovatelce Haně (Juliette Binoche), jenž film sice poněkud natáhne, ale svým způsobem vytváří průvodce vztahem, ve kterém může být člověk v jeden okamžik nejšťastnější, ale i nejnešťastnější … K tomu podmanivá hudba a nádherná výprava a film do top ten je na světě!

“Prostě se budu tvářit, že ty peníze nebyly moje“ - “To vám půjde lehce …“ --- Výborná komedie z mého oblíbeného prostředí Divokého západu, která se točí kolem turnaje pokeru. Vstupenkou na něj je zápisné, pro které jsou dva hlavní představitelé – bezchybný Mel Gibson a rozkošná Jodie Foster – udělat téměř vše. Trešnička na dortu je scéna s Dannym Gloverem coby bankovním lupičem.

“U našeho domu bývalo veliké jezero. Koupali jsme se tam a chytali jsme tam ryby. Moc mi to schází, hrozně moc“ - “A co se s ním stalo? Vyschlo nebo co?“ - “Ne, něco horšího. Vloni na podzim se usadilo uprostřed jezera obrovský hejno kachen. A pak se stalo něco strašně divnýho. Ochladilo se, ale tak prudce, že jezero zamrzlo. Během několika vteřin“ - “A co ty kachny chudinky? Ty umřely?“ - “Ne, ty ulítly. A jezero vzaly sebou. Dodnes se to jezero vznáší někde nad Georgií …“ --- Pamatuji si, že když jsem si jako nastávající pubescent kupoval Bravíčko, byla Rajčata jedním z těch klasicky obrázkově recenzovaných filmů. Ne, tenkrát jsem do kina nešel, protože ve své mladické nerozvážnosti jsem nedokázal pochopit, proč dá filmu někdo tak prapodivný název. A přišel sobotní večer o 19 let později, klik na STV 2, film v původním znění a z toho všeho vyplynul povznášející zážitek. Částečně proto, že dobu (20. a 30. léta na jihu USA), do které je linie příběhu o Idgie (Mary Stuart Masterson) a Ruth (Mary-Louise Parker) zasazena, prostě můžu. A hlavně proto, že obě “Mařenky“ spolu tvoří téměř dokonalost, na kterou se strašně krásně dívá … Úžasná scéna: Krotitelka včel.

“Neviděla jsem trpaslíka na zahradě. Vrátil se do kůlny?“ - “Je v Moskvě. Tady. To je pro mě záhada …“ - “Třeba jen zatoužil cestovat!“ - “Je to záhada … je to záhada!“ --- Na zhlédnutí Amélie jsem si počkal celkem dlouhou dobu a pouštěl jsem ji pln očekávání. A … komentáře tady nelhaly, film je opravdu kouzelný – člověk (já) se pak sám sebe ptá, proč se po světě nemotá takových Amélií, které by vlévaly ostatním optimismus do žil, povícero …

“Věřím v Ameriku … „ --- Dlouho jsem si říkal, japažeto je Kmotr v top 5 … Inu, je tedy čas se na něj podívat. I stalo se a já viděl herecký koncert, v první polovině Marlon Brando a v té druhé Al Pacino; a k tomu navíc úchvatnou závěrečnou scénu křtu. A co mi nevymizí nikdy z paměti - tak to je závěrečný záběr, kdy se před Kay (Diane Keaton) zavírají dveře do pokoje, kde nový Don Corleone přijímá zbytek svého klanu.

“Kdopak jsi?“ - “Ten, který tě včera svlékal. Už jsi zapomněla?“ - “Proč jsi mi pomohl?“ - “A proč si myslíš? Protože jsi jak vzácný květ. Udělám cokoliv, abych ti pomohl“ --- Čínská, potažmo všeobecně asijská kinematografie, není zdaleka můj šálek. U těchto typů historických filmů, nejsem s to pochopit význam bojových triků, kdy lidé nesmyslně proti fyzikálním zákonům poletují vzduchem jak se jim zachce. V tomto případě byly tyto triky pro mě ještě v přijatelných mezích, což byl bonus ke krásné výpravě (ta barevnost je opravdu uchvacující) i ke kráse hlavní hrdinky Ziyi Zhang …

“Co je novýho?“ – “Prosím tebe, novýho není na světě nic už dvě miliardy let. Všechno jsou to jenom variace na téma uhlík, vodík, kyslík a dusík …“ --- Procházka otce se synem, která nás provede radostmi i strastmi jejich životů. Film mě svým obsahem, zpracováním a i hudbou velmi mile překvapil. Kladně musím hodnotit i výkon “neherečky“ Mariany Kroftové, byť mi její scény s Ľubošem Kostelným v první polovině filmu přišly zbytečné a rušivé.