kingik

Německý občan Hans Štetke si po projekci filmu nevybíravě stěžuje: Donna Wetter! Ich verstehe, že Spaß muss sein, ale tochle být zu viel. Na ja, das war ein Lustspiel! Groteskny pojety, abnormale Arschloch je ten resišer. Ja trpěla, ja skuchrala, ja nenafidela cely svet jako za druchy svetofi falka. Gott sei Dank, že se tocho Himmler nedozšil. To by se dyfil, kdo chral chlafny roli. Žadny hubsch Arijec, aber Pelem Sahib, co fipadal, jak když kybl tžernycho kafi fipil. Nein, nein, ja huplne šok utrpela. Das ist schrecklich! Klidne bych i Falco brala, aby byl pžijat za Deutsche obžan in memoriam, než toto. No, a já se k Hansovi připojuji. Ty pičo, to radši opíchám Merkelovou, než tohle vidět podruhé. Ten film chce být sexy, cool, vtipný, ale má tak maximálně vtipy pro děti předškolního věku. Nikdo nehrál normálně. Buď přehrávali, nebo nehráli. Problémová mládež není osobitá, učitelský sbor je banda stupidních kravek, co by možná složila zkoušku z kuřby v německém fekál péčku a nevyrostlý německý sekáč Elyas M´Barek je jak Sagvan Tofi, stejně i tak hraje. Samozřejmě nenapíši nic nového, že se film zřetelně inspiroval americkými Nebezpečnými myšlenkami. Změna charakteru maníka, co má zprvu všechno na háku, v zamilovaného a citlivého blba, co chce dál na škole učit, je fakt gut. Chybu nemělo, jak mu ředitelka vystavila patřičný doklad o vzdělání. Jo, obojí bylo hodně uvěřitelný. Filmem v jednom kuse hrály nějaké songy. Ani na Vlachovce nehráli tolik písniček, co tady stihli za jeden film. Tahle blbost nejapná má ke dvěma hodinám. Ty vole, mě náckové polejvali jak Hašlera na mrazu. Taky jsem měl chuť řvát. Ale aby to skončilo. Nakonec to odneslo jen moje IQ. Zjistil jsem, že po zhlédnutí tohoto filmu, mně byla vygumována jedna cifra. Nyní mám IQ 40. Danke! Jakýpak Danke! Fakjů, oligofreniku Boro Dagtekine! 0%

Tohle je ta správná reklama na kloubní preparáty. Víc od toho nečekat. Parta čtyř dědulů se loučí se svobodou v Las Vegas. Vlastně jen jeden z nich, ten nejvitálnější, který si na stará kolena pořídil téměř o dvě generace mladší snoubenku, kterou si za pár dní hodlá brát. Čtyřem nerozlučným kamarádům se naskytne jedna z mála příležitostí, jak oživit a zavzpomínat na staré dobré časy. Návrat "Brooklynské čtyřky", jak se jejich partě tehdy široko daleko říkávalo, slaví úspěch v Las Vegas, i když se za tu dobu přihlásily nemoci stáří, přibylo množství vrásek a šedivých vlasů, ačkoliv jejich zevnějšek nemusí mít nutně vliv na jejich zdravé užívání a radost ze života v důchodovém věku. Vždyť přece holky od dob jejich mládí tak zkrásněly a Las Vegas je jich plné. Každý z těch čtyř dědulů je charakterově jiný. Billy (Michael Douglas) si neustále hraje na Casanovu. Nechce vypadat staře, absolvoval tedy omlazující procedury, aby si udržel přízeň mladší partnerky, případně proháněl jiné mladší slečny. Paddy (Robert De Niro) je pragmaticky smýšlející a je vůči Billymu tak trochu zahořklý, když se ten neráčil dostavit na pohřeb jeho ženy, o kterou v mládí nepřímo soupeřili. Sam (Kevin Kline) má neodbytný pocit, že jeho letitému manželství chybí jiskra. Proto dostane povolení od své ženy být ve Vegas nevěrný. Archie je usedlý a po prodělané lehké mrtvici se těší z vnoučete, ale i on se alespoň na chvíli touží vymanit ze starostlivé péče svého syna a pořád jen nemyslet na pravidelné užívání léků. Poměrně věrohodně nastíněné charaktery však nijak scénář průběžně nepodpořil. Johnu Turteltaubovi jde režírování takového filmu, i přes jistý rutinní přístup, přece jen mnohem lépe, než akčně-dobrodružné opusy, do kterých se často a rád a bez řemeslného umu pouští. Režisér by formu měl, ale se scénářem, jaký mu byl dodán, mohl rovnou zapomenout na ambiciozně podaný snímek. Dan Fogelman sepsal dost slabý a schematický scénář, rozkouskovaný do více či méně zábavných scének, kterým chybí pořádný tmel. Chybí ostřejší dějová linka. Kdykoliv se upachtěně objeví náznak nějaké drobné či výraznější dějové linky, je okamžitě předvídatelné, jak se bude ubírat a jak následně skončí. Billy dojde k prozření a dá nakonec přednost obstarožní kabaretní zpěvačce před mladou snoubenkou, Sam, i přes naskytnutí příležitosti, zůstane své ženě věrný, spor mezi Billym a Paddym se urovná atd. Možnost odvazu se za film sice několikrát naskytne, ale film ji obejde anebo se dostaví jen vlažný přístup. Více než patrné je to ve vyústění filmu, kdy možnost velkolepě se odvázat na rozlučkové párty se přímo nabízí, ale film jí pohrdne. Možnost na kaskádu gagů, trapasů a blbnutí je tím tedy zamítnuta. Film sám o sobě moc vtipný není. Zasmát se dá jen v malém procentu, a to se nejedná zrovna o nápadité gagy. Odvaz se tedy nedostavil v očekávané míře. Ovšem slečen je přemíra. Žádná sice výrazněji do děje nezasáhne, ale lascivností je film prosáklý. V tomto má film největší přednost. Připočtěte si k té reklamě na pohybové přípravky pro seniory také reklamu na bikiny a bujné dekolty, protože tolik lepých slečen ve filmu se seniory, hned tak neuvidíte. Film už se na nic jiného ani příliš nesoustředil. Za pozornost stojí ještě pěkná kamera a zdařilý dabing. Protivně schematický a rutinní scénář vsunul film do ohrady, ze které nešlo uniknout a vytřískat něco mimořádného. Něco, co by bylo hodné hereckému kalibru Douglas, De Niro, Freeman a Kline. 40%

Opravdu myšlenkově složitý film. Zuří válka. Průzkumný oddíl ruských vojáků hovořících plynou angličtinou s neposlouchatelným přízvukem se vydává na obhlídku širokého pásma terénu a jeden z členů to pro dokumentaci natáčí ruční kamerou, která se neustále třese a kymácí až navozuje dojem, že divák hraje nějakou válečnou hru na Xbox nebo PS konzoli. A při tom narazí na podivínského doktora, který záhy odhalí své děsivé praktiky. Výčet pozitiv je nulový, ale negativ je velké množství. Monstra, podle některých zdejších komentářů, jsou "vymazlená", ale podle toho, co jsem viděl já, byla natolik nepovedená a fušérská, až jsem měl obavu, jestli ustojí scény s několika vteřinovými záběry na ně a něco gumového z nich neodpadne. Katastrofa to sledovat a že tvůrcům není blbé, s něčím takovým vyrukovat před diváky v roce 2013. Roden je ksicht k pohledání, takže vyšinutí jedinci mu jdou dobře a nemusí se ani moc snažit hrát. Jen vypilovat přízvuk a v těchto céčkových břečkách může hrát až do zavření Národního divadla Ministerstvem kultury, které tuhle hrůzu podpořilo. Režisér Richard Raaphorst je buď zoufalec na fetu anebo nadšený amatérský filmař, ale řekl bych obojí v jednom, protože jinak by takovou slátaninu, ve které nic nedává smysl, nemohl stvořit. Dorazila mě závěrečná nepovedená fotomontáž přeživšího vojína Saši se Stalinem, od kterého dostal řád Sovětského svazu. Připadá vám to ještě normální?! Pobavila akorát hláška "mrdám Visarionoviče Stalina", ale jinak zhlédnout tohle, je opravdu kalibr. Mé hodnocení: 0%

Mickey Cohen. Že vám to jméno nic neříká. Přitom šlo o obávaného a mocného gangstera, který se svým gangem na konci čtyřicátých let terorizoval město Los Angeles. Proto byla ustanovena speciální tajná policejní jednotka, tzv. Lovci mafie, která měla zlosyna dopadnout a dostat za katr, kde by si odpykal spravedlivý trest za svá krutá zvěrstva, která napáchal. To, že v záhlaví filmu stojí, že je natočen podle skutečných událostí, beru s notnou rezervou. Gangsterka s comicsovým nádechem. Alespoň tak na mě tohle dílo působilo. Snad za to může výrazný barvotiskový vizuál, nalíčení Seana Penna, aby vypadal značně "comicsově" kruťácky, je to i důrazem kladeným na méně sáhodlouhé dialogy a absencí hlubších charakterů u jednotlivých postav. Však Ruben Fleischer nikdy nebyl typem režiséra, který by se pouštěl do seriózních počinů. Když netočil zábavný horor, vrhl se na černou komedii, anebo třeba na akční gangsterku, jako je tahle. Příznivci onanistických Kmotrů mají pohov, neboť filmem vládne výrazná akční složka. Fleischer s tak elitním hereckým obsazením dosud netočil. Tým, za který kope Josh Brolin, Ryan Gosling, Robert Patrick a spol., je dostatečně sympatický a jsem vděčný, že si nadbytečné hlášky nechal od cesty a zbytečně nepičoval, tudíž film lze brát vážně. A teď k Seanu Pennovi. Hrozilo, že jeho kreace neměla daleko ke karikatuře. Svůj podíl na tom mělo jeho nalíčení, které trochu působilo legračně, ale Penn nějakým zázrakem uměl natolik zdatně a psychopaticky vyšilovat, že jeho Mickey Cohen se následně stal pro diváka mužem číslo jedna. A nebyli ve filmu jenom muži. Čest dam high society hájila luxusní štětka Emma Stone, která byla k opíchání, ač bych nikdy v minulosti na to ani nepomyslel. Čest žen v domácnosti nesla Mireille Enos, ale její role nebyla zajímavě napsaná. Film se rozhodně neupejpal v krvavosti. Byl zvolen přesný poměr. Nechutnost záběrů byla na standardní úrovni. Podle mě se jedná o nejlepší režijní počin ve filmografii Rubena Fleischera. K vidění byla osvěžující gangsterka s vybalancovaným tempem a s pořádným akčním nábojem. Lov na mafiána se povedl. 90%

Figurky Hasbro do každé domácnosti. Druhý díl v mnoha ohledech překonává jedničku. Myslel jsem si, že ho zrežíroval akční specialista a nikoliv režisér, co má na kontě jen naivní taneční filmy. Jon Chu překonal nepěkný termín "zaškatulkování" a vrhl se do víru akce, jak se patří. Příběh je skloubením inovací spolu s vděčným tématem o ovládnutí světa padouchem. Kapitán Duke Hauser s respektem velí své elitní vojenské jednotce G.I.Joe, až dokud mu ji při jedné z akcí nerozpráší, až z ní zbude jen hrstka, a on sám zahyne v boji. Z jeho jednotky přežije jen silná trojice: sympatický Flint, sexy Lady Jaye a hromotluk RoadBlock. Šlo o plánovaný útok s cílem vyhladit jednotku z povrchu zemského a zpovzdálí tahal za nitky zloduch Zartan, který mezitím unesl amerického prezidenta a vzal na sebe jeho podobu. Coby agent hlavního vůdce zloduchů jménem Cobra Commander ho chce i s dalšími kumpány vysvobodit z vězení, a tak ovládnout povrch zemský jadernými hlavicemi. Přeživší "giajoeové" to těmhle vykukům nedarují zadarmo a budou bojovat až do poslední kapky potu než krve, protože film je cílen na náctileté publikum, a tak se krev neprolévá a nekonají se ani žádné erotické scény. Sice film ostýchavě pokukuje po možném dekadentním rozměru, ale vždy se včas rychle vzpamatuje a stáhne se zpět. To film sám o sobě vypadá sexy. A aby taky ne, když nasadil ženský kalibr v podobě Adrianne Palicki, která svoji kolegyni z předchozího dílu Siennu Miller svojí přirozeností překonala. Dwayne Johnson se pozvolna dostal do role hlavního bijce, kde mu to divák žere, pokud se nesnaží křečovitě hláškovat a hrát si na důležitého, čemuž se za film několikrát nevyhl. Bruce Willis zase nemusí brát každý štěk, přičemž vzniká dojem "přewillisováno". Channing Tatum se moc dlouho neohřál. Ostatní herci, a to včetně záporáků, v pohodě. Nikdo nevyčníval, ale také nikdo se nedá přímo označit za nevýrazného. Největším překvapením byla velmi akční režie. Jon Chu se s ničím nemazal a každou chvíli se řítil do akce, což jsem nečekal. A byl stylovější a akčně preciznější než jeho kolega z jedničky. Co chvíli nějaký výbuch, přestřelka nebo bitka a také občas sympatická hláška. A vše moc pěkně vyvedeno. Horší to bylo s orientací v postavách, kterých se najednou vyrojilo až přespříliš. Ano, je to moje chyba, že mně až do konce filmu dalo práci se v nich orientovat, identifikovat je a nezblbnout z nich. To je jen drobný detail, který nezabrání, abych po vzoru pokřiku z filmu "Sakra jo" nebo "Hu ha", nenapálil plnou palbu. Mé hodnocení: 90%

Houstone, Houstone, tady doktorka Ryan Stoneová (otřesně hrající a o nic lépe vypadající Sandra Bullock), hlásím se vám z kosmického prostoru s aktuální předpovědí počasí: bude jasno s možnými přehánkami satelitních trosek. Po nehodě jsem tady uvízla, občas blouzním a vidím ducha mrtvého kolegy Matthewa Kowalskiho (sveřepě se tvářící George Clooney), občas napodobuji vytí psa (asi na nepříliš vzdálený Měsíc), navazuji spojení se sousedící čínskou stanicí a v Sojuzu jsem nenašla láhev vodky, i když tam evidentně byla. Sádra tuhnoucí na orbitu do vesmíru nepatří. Je nejhorší charakterní herečkou současného Hollywoodu, a pokud jsem schopný akceptovat její komický talent v jejích komediích, tak snahu o vážnou až psychologickou polohu jejího neumětelského herectví, neberu. Ten herecky lepší z dvojice, a sice George Clooney, se ve filmu zdrží cca 36 min. než ho uvidíme jako bílou tečku mizející ve tmavém prostoru vesmíru. Pak se ještě na okamžik vrátí, ale tedy takový návrat jsem si nepřál a bylo mně za scénář v mnoha ohledech trapně. Dialogy byly neposlouchatelné, kosmonauti při opravě probírají, například klasická auta nebo masopust, a pak následně do toho trauma doktorky Stoneové ze ztráty její dcery, což ve výsledku filmu zrovna moc nepomohlo. Nebylo mně známo, čím si doktorka, a dokonce specialistka Stoneová, získala kredit, když v nastalém nebezpečí maximálně tak hekala, jak hvězda pornofilmů, a v podstatě neuměla nic, než se řídit manuálem pro ovládání modulu. Sandře, to ani nijak zvláště neslušelo. Ve skafandru jí to neslušelo, s krátkými vlasy byla sešlá jak kvítí po vichřici, byla jako kluk, proto to mužské jméno "Ryan" (podle scénáře jí ho dali rodiče, kteří chtěli mít kluka), a i přes chirurgicky zvětšené poprsí, působila na mě dost asexuálně a její roli specialistky, jsem jí ani na okamžik neuvěřil. Scenáristé Cuaronovi vyplodili jeden hodně naivní, a občas až teatrální nesmysl za druhým, o tlakové kompresi nikdy nic neslyšeli a chtěli dostat diváka naivu na několik působivých záběrů z vesmíru za přispění zajímavých náletů kamery, což se jim i podařilo. Ano, technická stránka je to, co snese velmi přísná měřítka a vyobrazení vesmíru je velmi uvěřitelně provedeno a většina kladných známek je za něj. S tím ostatním je to podstatně horší, včetně značné ponurosti některých záběrů. Moc nescházelo, aby film spadl do absurdity, kdy se na oběžné dráze Sandra potká s Jirkou Gagarinem, kterého vykouří za věrné služby SSSR a předstíranou rivalitu s USA. Když to shrnu, film byl pro mě jedno větší uááááááááááááá (to bylo zívnutí) a závěrečná katapultace hrdinky, ještě více podryla serioznost tohoto díla, ke kterému se už s určitostí hned tak nevrátím. Brány vesmíru se tímto pro mě nadlouho uzavírají. Grygar neGrygar. Nicméně, co do technického provedení zůstane tohle vesmírné drama, nikoliv scifi, dlouho nepřekonané. Mé hodnocení: 40%

Victora Crowleyho klidně mohlo být víc a jinak nemám větších námitek. V bažinách si i napotřetí vedl brutálně. Sekeru s motorovou pilou si zřejmě pořídil ve vidláckém výprodeji, ale lidská těla porcuje jako zkušený vedoucí z masokombinátu. Vytrhané vnitřnosti létají vzduchem na všechny světové strany a krev stříká po hektolitrech. Pravda, v některých scénách je lidské tělo gumovější, než by bylo záhodno, ale jinak nikdo není ušetřen drsným úmrtím (až na pár výjimek u přeživších a nezaregistroval jsem, jak dopadl hororový veterán Zach Galligan). V hororech tohoto typu obecně platí, že čím méně keců a více brutality, tak o to lépe. A tady se dokonce hláškovalo (hláškující Sid Haig byl dobrá volba) a o černý humor nebyla nouze. Kane Hodder (byl i koordinátorem kaskadérů) namaskovaný jako Victor Crowley trhá těla na kusy, je z něj pomalu terminátor, kterého nezastaví ani kulky, do toho se hláškuje a vedou se debaty o utržených koulích pověšených na stromě a film mně velmi rychle uběhl. A dokonce i z Danielle Harris se vyloupla pěkná holčina, a to jsem ji ve dvojce jako náhradu za původní představitelku, moc nepřijmul. Debutující režisér BJ McDonnell převzal žezlo po Adamovi Greenovi, který si vzal na starost produkci a scénář, vedl si poměrně slušně, sice ne bez chybiček, které spíše přisuzuji scénáři, ale jízda to byla černohumorná, srandovní a současně solidně brutální. A že je film v nízkých číslech? Halt, tady se do červených šplhají většinou jen nudnosti, které mě nechávají chladným a jeden v podstatě opisuje od druhého. Já se zdejším hodnocením vůbec neřídím a lituji ty, kteří ano, ale když jim chybí rozhled, co jim zbývá. Mé hodnocení: 90%

Na scéně další strašidelný dům a nevypadá špatně. Fasádu mu kazí introvertní strašení. A to je zde také k mání jeden introvertní mladík. Přes něho budeme sledovat tuhle zajímavou horor story. Přiznávám bez mučení, že tenhle film má všechny klasické neduhy debutu. Naprosto si do detailu vyhrává s atmosférou, neopomíná mást diváka a má tendenci ho přechytračit. V případě, že by se mu to podařilo, což se nevylučuje, bude se tetelit blahem, jak na diváčka-hlupáčka vyzrál. Příběh je navozen tak, aby to vypadalo, že má složitější a originální strukturu vyprávění, potažmo story. To se postupně odbourá, neboť v zásadě už úvod působí obehraně. Je nám v něm retrospektivní formou sděleno, že pětičlenná rodina Morrelyových v minulosti přišla za nevyjasněných okolností o své čtyři členy a dodnes je naživu jen matka žijící v ústraní vyrovnávajíc se s tragédií. Jak už to tak v hororech chodí, vždy se najde nová rodina, která má potřebu se do domu s děsivou minulostí nastěhovat a dobrovolně se tak dát všanc Zlu, které je v domě natrvalo usídlené. Tentokrát se jedná o rodinu Asherových, která, jak jinak, čítá pět členů. Bylo moc fajn, že rodiče nepičovali a své tři děti nepoučovali o tom, co je, nebo není pro ně dobré, zkrátka do ničeho nekafrali a na scéně byli jen minimálně. To byl hodně originální přístup, než sledovat, jak si třeba dělají starosti typicky po "americku" o svoji nejmladší dceru, vodí ji od psychologa k psychologovi, když by náhodou zjistili, že jejich zlatíčko jim na rodinné fotografii vypíchalo očička. Tomuhle a všemu, co by se tomu podobalo, se film suverénně vyhnul. Jeden takový náznak moralizování se tam přece jen objevil, ale nebylo to nijak otravné a hned se šlo od toho pryč. A kam se šlo? Šlo se strašit. A kupodivu se strašením vyvstal nejeden problém, neboť režisér Mac Carter do své prvotiny sesbíral téměř všechno, co už bylo k vidění v jiných hororech. Dospěl zřejmě k přesvědčení, že se jedná o osvědčené atributy, které když zabraly jednou nebo dvakrát, proč by tedy nemohly zabrat i v jeho filmu. Jistě, strašení v jeho podání nevypadá vůbec blbě, ale není tak intenzivní, jak se nabízelo. V domě to vzorně praská, vypádávají pojistky, po místnostech se promenádují duchové a z filmu se dostaví někdy až stísněný pocit, který ale nemá náladu moc dlouho se zdržet. Náladu na strašení zřejmě neměli ani moc duchové, nebo se řadili spíše k těm introvertním, protože se vždy mihli na scéně, ale o nic extra hrůzostrašného se nepokusili. Je to škoda, protože maskéři si dali s nimi práci, aby fakt vypadali nepříjemně. Více než oni, se do popředí dostala mladá dvojice, Evan a Samantha, která byla sice sympatická, ale žádná hardcore jízda se s nimi nekonala. Oba se dostali k přístroji na vyvolávání duchů, který v domě zanechali původní majitelé. Prostřednictvím tohoto přístroje se konfrontovali s hlavním duchem, jehož původ je předmětem závěrečné objasňující pointy, kterou asi každý hned tak neodhalí. Tenhle hlavní duch vypadal hodně dobře strašidelně a jako jediný měl snahu trochu pomalý film rozpohybovat do překvapivého finálního vyústění. Harrison Gilbertson & Liana Liberato byla dobrá dvojka, i když osobně bych udělal "čenč" v obsazení ženských rolí. Do role Samanthy bych dal atraktivnější Daniellu Chuchran, která si zahrála Evanovu sestru a připadlo jí jen několik málo scén. Poměrně absurdně ostudné je, že známá herečka Ione Skye, co hrála Evanovu mámu, zde nemá ještě profil. Tahle databáze je vůbec celá ostudně řešená, takže se zde už nedivím vůbec ničemu. V zásadě se výsledné strašení nemuselo omezit jen na jednoho ducha, a kdyby se k němu přidali i ti ostatní, určitě by to chytlo rázem větší drajv. Určité naznačené menší dějové linky se mohly ze scenáristického hlediska více rozvést, čímž by snímek získal na větší hutnosti a celistvosti. Film nemusel semlet všechno, co bylo k vidění už v jiných duchařinách. Občas nešlo nepostřehnout, že film měl nakročeno, vzhledem k ústřední dvojici, k teenage romanci, které se pak, v zájmu zachování důstojnosti, vyhnul. I tak si scénář toho nabral moc a nebylo tak úplně od věci lépe třídit, co z filmu s klidem vypustit, anebo co do něj v zájmu zvýšení divácké atraktivity přidat. Z technického hlediska film disponoval horším střihem. Pár na sebe ne tak úplně spolehlivě navazujících scén se určitě našlo. Mac Carter v podstatě udělal všechno pro to, aby film vypadal dobře. A v případě mírně chaoticky neurovnaného, a ne až tak originálního vyznění, se to dá přisoudit jeho nezkušenostem, které možná v budoucnu vypiluje s duchy i bez. 70%

Linda Rybová s Kateřinou Winterovou vaří z bylin nikoliv lektvary, ale zdravá jídla. Jenže já jsem zastáncem toho, že má jít tělo do hrobu zhuntované. Dá se ocenit nápad na neobvyklou show, která si na nějaký prime vysílací čas netroufá a podvečer ji ideálně vyhovuje. Moderátorky si debužírovaly, jestli to hrály nebo ne, to posoudit nedokážu, ale provedení pořadu mě nezaujalo, a ten kdo pořad neviděl, má možnost stihnout další díl v neděli, ale v podstatě pokud nefandíte bylinkám v kuchyni, jejich poznávání a užitečným radám kolem nich, je tenhle pořad v opačném případě bezcenný a ztrátou času. Pochopitelně jsem si po pořadu dal hned propečeného hamburgera. Byliny přenechávám přežvýkavcům, pošahaným vegetariánům, veganům a spol. Mé hodnocení: 20%

Zloduchovo impérium vrací úder přes novátorské zpravodajství. Od března předělané, a na "Naše zprávy" přejmenované zpravodajství na tv Barrandov, se nevyznačuje až takovým lovením senzačních zpráv s podmanivými hudebními podkresy, jako má ostrá konkurence. Především klade důraz na moderní formu "akčnosti" smíšeného moderátorského páru spočívající v neotřelém komentování daných příspěvků s významnými "pohledy do očí", úsměvy s pohotovými reakcemi ve studiu, které se jednoznačně chtějí lišit od toho, co je běžně k vidění v jiných zprávařských relacích. To nemám ze sebe, takhle nějak o tom mluvil pan generální ředitel. Nevím, jestli to je tak inovativní, jak o tom básnil Železník, ale je to docela zábavné. Zprávy to nejsou nijak vlezlé, ale lísá se do nich určitý amatérismus, který se zatím nedaří odbourat. Reportáže spíše na (pod)průměrné úrovni, a tam to asi drhne nejvíc, protože jsou někdy zbytečně dlouhé, a někdy zase kusé, a až moc jednoduché i bezobsažné. Jejich atraktivita zpracování je poměrně na nižší a kolísavé úrovni. Nepříliš okoukaní moderátoři ve studiu bojují s poloprofesionálním projevem. Dámy to možná utáhnou časem na vzhled a pánové časem na sympatie. Dorazilo mě astronomické okénko s hvězdářem Baudyšem. Pokud tam tahle hrůzyplnost zůstane, je to opravdu soda. Grafika ničím ozvláštněná. Svoji zkyslou smetanu slízlo počasí, na které už se neanganžoval(a) moderátor(ka) navíc, a na sportovní zpravodajství byste čekali marně. I když to zprávy nejsou vyloženě nesympatické, tak ta fušeřina a nedodělanost, je z nich znát. Po nich jde "Velkolepé století" a mdlý dojem se tím jen podtrhne. Hledání pevné větve a provazu při sledování Barrandova ještě odložte. Přece byste se nechtěli dostat do takto bezvýrazných zpráv před sedmou hodinou večerní. Ačkoliv, na druhé straně se můžete stát televizní hvězdou, a zajistit vysokou sledovanost, která u Barrandova rozhodně není samozřejmostí. Mé hodnocení: 40%