kingik

Zájezd do Iráku hrazený Al-Káidou. Pokud se vám podaří nasát pižmo iráckých ulic, máte o sugestivní zážitek postaráno. Do nozder se vám sice dostane hodně prachu i pachu z potu mariňáků, ale dvě hodiny si režijní veterán Clint Eastwood dává záležet, aby to nebyl promarněný čas. Přesto jsem si z filmu neodnesl perfekcionisticky vycizelovaný dojem. Příběh elitního odstřelovače Chrise Kylea je poměrně jednotvárný. Celý film se odvíjí prakticky v jednom neměnném měřítku. Návštěvy manželky-akce-přírůstky do rodiny-akce-manželka. A tak pořád dokola. Ovšem Eastwood ještě tak docela nezpitoměl a nudit ani zdaleka nechtěl. Naštěstí divákovi ukázal solidní porci drastických akcí, v nichž zákeřní teroristé pořádají rejdy na střechách a ulicích své domoviny. V akčních scénách se filmu daří udržet plně divákovu pozornost. Vůbec bych nebyl proti, kdyby film vynechal tu málo absorpční rodinnou složku, a dvě hodiny se mariňáci mydlili s přičmoudlíky. Takže k akci nemám žádné výtky. Je až téměř syrově vedená, bez okázalého hudebního doprovodu. Akční složka převyšuje zbytek, v němž se musíte dívat na nepřekvapivé rodinné momentky, v nichž nechybí nic, co znáte z filmů o rodině, manželkách a dětech. Prostě povinná výplň na hovno. I na toho Bradleyho Coopera v hlavní roli se dalo postupem času zvyknout. A není to zrovna typ do akčního opusu s psychologickými prvky. Smůlu má v tom, že je u spousty diváků zažitý jako komediální herec. Ale plus má v tom, že absolvoval fyzickou proměnu. Máme před sebou jiného Bradleyho Coopera - namakaného, s napumpovanými svaly a vousatého. Nevadil mně. Až na Siennu Miller v roli jeho manželky, je casting tvořen převážně neznámými herci, kteří nepůsobí nijak rušivě. Nejblběji na mě působily scény, v nichž hlavní hrdina volá ve vypjaté chvíli svojí ženě. Za každým rohem domu terorista, ve vzduchu visí nebezpečí a on si musí zavolat domů! Takže jsem tyhle pičoviny byl schopen režisérovi tolerovat a film nestrhám. Špičkově technicky film není zvládnutý, herecky je na tom průměrně, snímek má kolovrátkový průběh, ale celkově se mně zpracování líbilo víc, než třeba u spřízněného a nezáživného Smrt čeká všude. Eastwoodova režie není tolik emočně přepjatá a rozhodně je řemeslně kvalitní. Závěr filmu patří uctění památky muže zvaného Legenda a k vidění je autentický smuteční průvod a fotografie, na níž je skutečný Chris s manželkou. Podoba s ústředním hereckým párem veškerá žádná. 60%

Mistr Gregory je lovec duchů. Jeho specialitou je lov čarodějnic. Jít k němu do služby je pořádný risk. Muž s image Čáryfuka má poměrně nabitý program a na nudu a zevlování nezbývá čas. Mladíci se u něj střídají a pravidelně umírají, ale on čeká na toho posledního v pořadí. Vyvoleným má být Tom Ward, Sedmý syn, který jediný dokáže ovládnout magický kámen, který zastaví královnu čarodějnic, kterou Gregory v mládí miloval. Má s ní ještě nevyřízené účty. A pomsta zhrzené čarodějnice bude ukrutná. Tak jak to samozřejmě u čarodějnic bývá zvykem. No, nebudeme si nic nakecávat. Scénář má do propracovanosti hodně daleko. Nechci jej označit přímo za odbytý, to rozhodně ne, ale pokud patříte k divákům, kteří ke každé scéně potřebují logické vysvětlení, snad abyste tenhle fantasy výlet ani nepodnikali. Scénář se jednoznačně spoléhal na kreativitu režiséra. A ruský režisér Sergej Bodrov má dispozice točit fantasy s hororovými prvky. Už je to dlouho, co se v USA prezentoval nějakou režijní prací. A nyní dostal druhou příležitost v trikově náročném opusu, v němž měl k ruce také kvalitní herecké obsazení. Jak už jsem zmínil, některé motivy ve filmu nejsou scenáristicky dotažené. Není známo, proč se Gregory v minulosti vykašlal na královnu čarodějnic, matku Malkinu, když ji tak miloval. A vzal si jinou ženu. Záhadou zůstane i nevyjasněný vztah mezi čarodějnickými sestrami. Málo srozumitelně je podáno i to, proč je Sedmý syn takovou hrozbou pro čarodějnici. I dialogy nepatří nijak k silným stránkám filmu. Předností filmu je dynamika a obří porce CGI triků, která na scénu posílá monstra a příšery všech kategorií, které mají značný invenční rozměr. Příšer, duchů, draků a já nevím, čeho všeho, je takové množství, že jsem brzy sral na málo duchaplný scénář a plně jsem akceptoval, co mně hravá režie nabídla. V tom směru mně chyběl jen kapánek temnější rozměr filmu a překvapivější finále. Režisér mě překvapil ještě v jedné věci, a sice nechal rozkvést herečky pozvolna spořící si na důchod. V případě Julianne Moore nemám s jejím zralým sexappealem problémy. Její čarodějnice je vlastně fajn paní v nejlepších letech. Věkově spřízněná Olivia Williams, tak z té už bych sex symbol fakt nedělal. Mladší dvě herečky - Antje Traue a Alicia Vikander - své outfity využily naplno. Alicia Vikander však taková kráska, jak o ní panuje, není. A hrála úplně na hovno. Ben Barnes je herec, u něhož nemám jedinou roli, v níž by měl charisma. Snad poprvé něco takového zde vykazoval. Jeff Bridges je na svůj věk neobyčejně vitální. Nepříliš originální image zaplašil svými hereckými schopnostmi. Tenhle film funguje jako dokonalá oddechovka. Na diváka se řítí jedna triková vlna za druhou, takže vizuální smysly jsou neustále v pohotovosti. Sexy fantasy snímek s podmanivou hudbou, režií i čarodějnicí, s přemírou nápaditých monster, který splnil, co měl. Být finále důrazněji a komplexněji vedené, zvažoval bych určitě plný počet. 80%

Na perfektně organizovaný gang Františka Vedrala/Mrázka byla každá policie v tomhle státě krátká. Ve filmové podobě jej tvoří dva ťunťové, s nimiž byste nešli ani na polní pych, natož složitě drancovat a tunelovat tuhle naši matičku českou, které režisér Petr Nikolaev pořádně povolil šrouby. Hned po pár záběrech máte jasno, aniž byste nahlédli do titulek, že tenhle maník má na svědomí "nejakčnější" seriál z akčních, a sice tupoblbý Atentát. Představte si, jak urputně chce být film drsný, i když pár drastičtějších scén nepovažuji za nepovedené, ale naopak, poměrně zajímavě komponované. Smích budí hlavně zločinecká elita, která měla mít respekt. Vetchý z toho ještě vyšel relativně dobře, ostatní už jsou jen připitomělé figurky, jimž režisér nedal žádnou zajímavost. Sice se v záhlaví film urputně brání sdělením, že nešlo o autentické zpracování příběhu vlivného zločince, jenže to moc neobstojí, nepracuje-li film s vyloženě fiktivní postavou. A to rozhodně není případ přejmenovaného Vedrala. Ten, jak známo, slyšel jen na povel peníze a ve své době s nimi mohl tapetovat. Podle filmu se jednalo veskrze o inteligentního, necitlivého ničemu, který by sotva snesl vedle sebe pitomce, jaké ztvárnili Jan Vondráček a Jiří Dvořák. Filmu však šlo ještě o něco jiného. Naservírovat divákovi řemeslně zdatně natočenou krimi, jakých je jen hrstka. Příběh je v podstatě vyprávěn z pohledu vyšetřovatele Čestmíra Cajthajmla, který šel s buldočí zarputilostí drahná léta Vedralovi po krku, ale na kobylku se mu pořádně nedostal. Lukáš Vaculík byl ve své správňácké roli zajímavým protihráčem Ondřeje Vetchého. A i když se tihle dva za film moc nepotkají, bylo cítit, jak to mezi nimi vře a jak se vzájemně nenávidí. Proč se tenhle skvělý koktejl nenamíchal i u vedlejších postav, u kterých se spíše poserete smíchy, než abyste se zamysleli nad jejich existencí. "Nájemný" vrah Zahrádka, stižený Downovým syndromem, to je jeden z těch okamžiků, kdy se budete smát na celé kolo, když jej poprvé spatříte. Množství postav je ve filmu přejmenovaných, ale většina z nich nejsou fiktivní. Přejmenování se také nevyhnulo bance a firmám, jejichž (nesmyslná) loga lze ve filmu spatřit. Jak příběh postupuje ze socialismu až do nedávné současnosti, celé se to zhoršovalo. Policejní přístup a metody jsou přihlouple zkreslené, moc neobstojí ani přítomnost státní zástupkyně (jednalo se údajně o podobným způsobem zesnulou prokurátorku Kozubkovou) a premiéra vlády (tehdejšího premiéra Stanislava Grosse ten filmový ničím nepřipomíná, nepočítáme-li jeho familiární oslovení). Postavy se prakticky vzhledově neměnily. Vaculík měl jen šedivějící vousy, Vetchý byl bez kotlet, novinářka Vica Kerekes zůstala zaražená ve vývoji, čestnou výjimku tvořila její prsa atd. Moc jsem tomuhle filmu na chuť nepřišel. Zpracování trpělo typickým stylem zjednodušování, které známe z Atentátu. Když se film do kauzy opřel, byly to v několika scénách, které se ale nějak významně do paměti nevryjí. Ústřední herecké duo šlape, na dynamiku ve filmu si nelze stěžovat, některé scény jsou pěkně syrové, zajímavý přechod z neidealistického komunismu do méně přívětivého kapitalismu je zvládnut perfektně neotřele, ale kauza Mrázek si žádala hlubší režijní analýzu, než jaké se divákovi dostalo.Když tohoto kmotra budete brát s notnou rezervou, je docela možné, že vás film zaujme. Zaujme, ale nestrhne. Tak bych jej charakterizoval. 60%

Dobrá, já to beru, že když se Zdeněk Miller sjel sovětskými burskými oříšky s prošlou záruční lhůtou, tak na něj zvířata ze zdejších luhů a hájů mluvila lidskou řečí, ale o tom snad nemusel točit pohádku se sovětsky uvědomělým krtkem. Viděl vůbec Zdenda někdy to zvíře jak vypadá?! Vždyť není ani trochu roztomilé, je slepé, zahrádkáři jej nenávidí. Nevidím jediný důvod, proč by si krtka měly oblíbit děti. Samotná podstata téhle komunistické cenzuře uniklé zhůvěřilosti je naprosto zcestná. K čemu zvíře žijící pod zemí potřebuje kalhotky. Kalhotky pana Pamperse zřejmě potřeboval sám autor, který naprosto přeskočil fakt, že není dobré za hluboké totality točit film, v němž převládá modrá. Aha, proč asi ty kalhotky byly modré?! Ha, ta svině černá chtěl pláchnout! Modrá značila oceán, takže vybranou destinací byl kapitalistický ráj za Velkou louží. Pak je jasné, proč si autor vybral z fauny zrovna krtka. Ten přece dělá chodbičky, tak by se postupně pod zemí podhrabal až za "kopečky". Od Millera to byla "levárna". Takovou důvěru v něj strana vkládala, místo toho si hřála hada na prsou, respektive krtka. Nic na tom nemění fakt, že později autor sofistikovaně tíhl k pornu, viz Krtek a lízátko. Krtek toužící po kalhotkách je nadmíru stupidní krávovina, v níž se práce, pokrokovost a dělnická třída oslavuje prostřednictvím němého tvorstva, které zde paradoxně promlouvá lidskou řečí. Chudáci děti z toho musely být úplně zblblé. Naprostá zrůdnost na poli tzv. pohádek. 0%

Hustý bolševik. Kolářice a Skopalisko na scéně. Když někam napíšu dopis, dá rozum, že můžu čekat odpověď, pokud si adresát neutře tím listem semenem pojebaný žalud. Skopalisko s takto zjevně potřísněným dopisem vyhledá Kolářici, ale ta nebohému houslistovi tvrdí, že rozhodně není autorem dopisu. Příběh je to tak dojemný, že by i leckterý přísný soudruh udržel cenzuru na uzdě a nezajímal se, jaký předmět buržoazního původu Skopalisko přechovával v pouzdře. Bonbony, které Kolářice svému hostu nabídne, nemaje kávu, čaj ani kakao, byly z hlediska product placementu zcela v pořádku. A jednalo se o nejlepší a nejoriginálnější scénu povídky. Jen ty podezřelé recitace z úst Čenského a Svobodové plně neobhájily svůj dělnický původ. Největší nebezpečí představoval dopis sám. Co když jeho obsah byl skutečně škodlivý. Skopalisko dostal důvěru strany. Nezradil. Vznikla Diet(l)ní povídka, u níž leckterý Dudek usne. Vypadalo to na příběh takřka detektivní, vždyť původ psacího stroje, na němž byl dopis sepsán, byl krajně podezřelý. Ale kdepak, nečekejte žádné pátrání. Budete svědky mile dojemného setkání dvou mladých lidí, k němuž dochází jen velmi zřídka. Zahrané to bylo vzorně. Rozvleklé to bylo zcela mimořádně. A pointa? Vskutku genitální. Teď jen čekám dopis z ČT, proč se mně to vlastně celé nelíbilo. Inu, pičovina to byla. 20%

Vynález stroje času by si mohl dát patentovat i takový Jára Cimrman. Kdyby ho ovšem zase někdo nepředběhl. A tím někdo je slovutný Michael Bay. Ten svými producentskými křídly zaštítil projekt, který na cestování časem nahlíží s autentickou personifikací. Ruční kamera natáčející za všech okolností je zde velmi ozvláštňujícím prvkem, s nímž se ale neodboural rozpačitý a chaotický ráz vyprávění, někdy zcela záměrný, v převážné míře ale maskující slabší scénář, který zcela podléhá potřebám a nárokům standardního diváka MTV, které na projektu zanechalo rovněž svůj produkční otisk. Na životě studenta Davida Raskina by jistě nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby jednoho dne podle plánů svého zesnulého otce nesestrojil stoj času. Od té doby se svojí partou studentů podniká časové skoky do nepříliš vzdálené minulosti. Dá se vyhrát balík peněz v loterii, zapařit na hudebním festivalu s Imagine Dragons, nebo úspěšně absolvovat zkoušku z chemie. Vše se změní, když David tajně podnikne výlety do minulosti na vlastní pěst. Nevědomky tím totiž ovlivní chod událostí. Nadějnému filmu chybí pořádně zajímavá zápletka a strhující scény. Parta studentů vlastně dohromady nic zajímavého nepodniká. Většina z děje jsou jen málo dostatečně vykreslené útržky, jak se někteří z party stávají lepšími a hodnotnějšími než dříve. Outsider školy má s penězi o pozornost postaráno, dům, který podléhá prodeji, se prodat nemusí atd. Divným úsekem je i opakovaná zkouška z chemie, při níž by se student měl logicky ocitnout v časové smyčce a přesně by měl vědět, z čeho ho bude profesor zkoušet. Jenže tomu tak kupodivu není. Profesor pokaždé zadává studentovi jinou otázku, což není nijak vysvětleno a je v rozporu se zásadami časového harmonogramu, ale pokud se jedná o neměnnou časovou smyčku z minulosti, její obsah by měl zůstat stejně neměnný. Prostřední část filmu je vyloženě nezajímavá. Jako náruživý divák Šlágr tv neocením hudební variace Imagine Dragons, když hrdinové snímku zavítají na jejich koncert. První třetina filmu nabízí hodně technických prvků, na které se při sestrojování stroje času narazí. Byla zajímavá a originální. Čekal jsem, že diváka připraví na další nemálo zajímavé úseky filmu. Ty se nakonec dostavily až v závěrečné fázi, kdy film začal hrát na temnější stránku vlivem negativních důsledků cestování časem. Osvěžující originalitou příběhu bylo, že nešlo cestovat dále než jen do limitu deseti let. Příběh velký zájem o osudy party studentů moc nevzbudí, a to i přesto, že ač nenarazíte v titulcích na žádná zvučná jména, herecký casting byl snaživý. Technicky vypiplané, režijně ale místy poměrně nepřehledné, což filmu ubírá celkově body. Michael Bay měl být přísnější na scenáristy, aby příběh dostal konzistentní podobu. Takže zůstal líbivý vizuál, neotřelý autentický pohled na fantasmagorický vynález a solidní porce originálních nápadů. 60%

Pavoučí monstra zamořila Louisianu. Z nějakého záhadného důvodu se terčem rychle rostoucích bestií stala skupinka lidí kolem volnomyšlenkářského mladíka Paula a dívčí sportovní družstvo vedené trenérem, kterému byste nesvěřili ani plyšového medvídka. Tvůrčí trojice Forsberg/Birkett/Furst přesně splnila zakázku pro Syfy kanalizaci. Co na to konsternovaný divák, to už je jaksi vedlejší. Bude se na něj valit obří záplava stupidity v chtěně/nechtěném (věřte, že odhalit, co bylo úmyslně nablblé, nebo nebylo, dalo zabrat) komickém balení v podřadném technickém provedení. Na porci dobrého hororu se vůbec nedostane. Aby pavouci nebyli tak fádní, přidala se jim specialita - chrlí oheň(!). Vypadají nesympaticky, nijak strašidelně, jejich albín odstín jim na ničem zajímavém nepřidal. Když se nevedlo ani po tuctu pokusech navodit jakékoliv napětí, film jako jediné zvládal jet až do konce ve vysokém tempu. Úmrtí imbecilních postav byla komická, stejně jako jejich několikeré zakopnutí o kořen v lese při mohutném úprku před pavoukem. Nebylo jasné, jestli se dívám na grotesku se špatnými herci, nebo jen režisér si něco vypil, usnul a nechal běžet kameru. Odněkud z doupěte vylezl zdevastovaný Edward Furlong jako trenér, který naprosto nejevil známky herectví. Bug Hall v hlavní roli vám sice nepřivodí takový "bug", jaký byste v takové troufalé a zoufalé pičovině přece jen očekávali, nicméně vše si pokazí v tragicky koncipovaném závěru, kdy se přes půlku města vydá během v neprodyšné kombinéze a kyslíkové helmě zlikvidovat pavoučí královnu, která se usadila na jednom z mrakodrapů. Samozřejmě nechybí spousta leteckých záběrů na zamořené město, z něhož stoupá jen jakýsi digitální čmoud. Později mně došlo, že ten kouř znázorňuje zkázu, která vznikla po útoku pavouků. Ve filmech jsem toho viděl hodně, toto ještě nikdy. Tím si režisér splnil svůj sen natočit alespoň něco, co připomíná velkofilm. Dohromady se na filmu nedá nic pochválit. Triky jsou nejhorší z nejhorších, scénář kvete stupiditou, z herců je vám šoufl, přání, abyste byli přeblafnuti od blondýny Olivie Hardt, je tím jediným východiskem, jak si ukrátit ten tvůrčí zmar, jaký nám postižený dement Griff Furst nabídl. Snad ho ti pavouci sežrali. Horší už je jen jakákoliv "recenze" od Golfisty (IQ 20) a vyhrát lístky na kapelu Kryštof. 20%

Svatba na vesnici, hasiči a márnice. Že to nejde dohromady? Jde, jen to chce znát souvislosti v příběhu. Sexbomba Veškrnová je za nevěstu, Luťanský se postupně ožírá, takže je mu jedno, že jeho drahou polovičku dva kamarádi od hasičů, Menšík a Císler, schovají v márnici v rámci únosu nevěsty. Příběh se sice snaží o pointu, která by naplnila neadekvátní název povídky, přesto je na něm nejlepší silná herecká sestava, která se postará o několik vtipných momentů. Menšík evidentně v dobré náladě improvizoval, zdatně mu sekundoval Císler, nepříliš častý parťák na filmových výletech s ním. Byl mnohem lepší, než třeba Lubin Kostelka, kterého bych asi po jeho boku čekal více. Veškrnová, než si na sebe v budoucnu napatlala botox, byla pohledná baba, což už dneska samozřejmě neplatí, neplatí už ani to, že umí hrát. Jaroslav Kotouč si zábavnou formou vyhrál se scénářem. Nedbal na detaily, nedbal na propracovanost, ale nezaslouží si zadupat socialistickou holínkou předsedy JZD. Režisér Jaroslav Dudek tentokrát neměl při ruce svého tradičního spolutvořitele Jardu Dietla, o třídu, možná o dvě lepšího, nicméně v zásadě, s ohledem na televizní standard, kvalita zůstala zachována. Z téhle povídky sálá dobrá nálada, kterou nepokazí ani nenadálý výskyt hřbitova, na němž je márnice. Herci se činili, režie nepostrádala řemeslnou kvalitu. Trochu bych přidal na tempu, ještě více využil humorné originality dua Menšík-Císler a povídku bych počastoval nějakým vtipným názvem. Pod tím nešikovně zvoleným si divák představil nějakou socialistickou poběhlici, co pracně zapaluje dělnickou rukou vybudované objekty. A ejhle, ono to vlastně bylo úplně jinak. 60%

Hodně zapomenutý tv film toho moc nenabídl. Herecká příležitost pro tentokrát neLétajícího Česťu Becha se neukázala nějak extra divácky zajímavá. Zřejmě ho zradily hlasivky, neb byl předabován. Nebyl sám, Míla Besser v roli zástupce ředitele školy už asi taky mlel z posledního, tak k němu šoupli úplně miloučký hlas, ten jeho nezaměnitelný chraplák mně tam ale chyběl. A tomuhle nedomrlému pokusu o psychologický film vlastně chybělo docela dost. Školní outsider, který nemá žádné opravdové kamarády, je ve třídě nový a ke všemu je to špekoun, má nálepku agresivního a problémového žáka. Dohromady udělal hovno, ale tak nějak se to negativum s ním vleče. A dvěma spolužákům se náramně hodí, aby na černou ovci třídy hodili další malér - rozbitou školní televizi. Z filmu toho není moc k zapamatování. Zápletka je docela slabá, přece jen bych z rozbitého krámu nedělal takovou aféru. Nedá se říct, že by film byl obsazen špatně. Z tohoto hlediska utkví v paměti výchovná poradkyně Věry Galatíkové, která má do chápavých výchovných poradkyň dost daleko. A bylo fakt znát hereckou zkušenost této vynikající herečky. Atypicky obsazený Petr Čepek v roli táty zde fungoval jako zajímavý protipól v socialistickém zřízení. Chlap, co je na kluka sám a na nočních šichtách tráví hodně času, dal spíše na svoje rodičovské (po)city, než na názor umanuté ženy, která zneužívá svého postavení. Občas se objevila poměrně vypjatá scéna, ale scénář stál tak za piču, že ani ten Moskalyk z toho nic nevydoloval. Ukázalo se, že Lukáš Bech neutáhne film. Byl natolik nesympatický a odporný, že byste jej předhodili pedofilům do gang-bangu. Pozorovat, kterak otylý chlapeček chodí do školy, prohodí před odchodem pár slov s tátou, bezcílně se toulá městem a večer tráví sám ve společnosti knihy, to mně přišlo nudné a nezajímavé. V podstatě se nepřišlo s ničím, co by tu scenáristickou a režijní jalovost rozpohybovalo. Film dorazil dementní a nedotažený konec. Divák se mohl jen dohadovat, jak to s chlapcem a trestem pro něj, bylo dál. Nedalo se tak ani určit, jestli byl ten kluk nevychovaná kurva, nebo jen mrdal na školní řád. Tak nedotažený film o outsiderovi ze školních lavic aby pohledal. Tím pádem ani nelze dost dobře ocenit úpornou snahu o autenticitu bez příkras. 40%

Nebyla by to taková tragédie, kdyby se našel prvek, který by diváka bavil. Já jej neobjevil. Zápolení je nudné, dokonce i divné, někdy se divák nestačí divit, jak je to nezábavně pitomé, i když to chce být prudce inteligentní. Ničím to nestrhne. No, to už bych chtěl moc. Na sobotní večer nevhodné. Přece nechcete vidět partu chlapů, jak tančí nazí s froté ručníky, na nichž máte určit jakýsi zakódovaný matematický výpočet. Určitě měli ve slevě svěrací kazajky, tak by tvůrci měli spěchat na nákup, aby to do příští soboty zmizelo z tv obrazovek. A pan Colgate Šmucler je opravdu zábavný maník. Pravidelně při jeho bonmotech a pokusech o vtip padne balení vložek. Jsem totiž od smíchu pomočený až na jazyku. Ne, na jazyku mám to nehezké slovní spojení k tomu pěkně nesympatickému maníkovi, co si říká moderátor. Tak za tohle nedám ani uŠmuclerovanou hvězdičku. 0%