kingik

Dejte mně vědět, až vás na téhle pětinásobné paraglidingové aktivitě něco vyděsí, neřkuli překvapí. Skutečně jsem si připadal, že mě démonická síla vzala na výlet do vzdušných výšek. No jo, do pekla jsme to vzali oklikou. A na té cestě jsme střetli celou řadu zajímavých poznatků, které mají v rámci série určitou (strašidelnou) relevanci. Tenhle díl je jako padákový kluzák. Jakmile se s ním nabere určitá výška, moc dlouho se v ní nesetrvá. A tak nejvíce budete obdivovat možnosti ruční kamery, které jsou zde nejvýraznějším a nejvíce využitým prvkem. Na krásu démona, který zlobí rodinu prostřednictvím malé holčičky, se už pomalu nedostane. Jsme v roce 2013, v Kalifornii se pozvolna blíží vánoční svátky. Mladá rodinka je pohromadě, včetně vnadné tetičky a strýčka, který by se svojí image hravě konkuroval pornohercům z osmdesátých let. Ostatně, do tohoto období také zavítáme, alespoň prostřednictvím zapomenutých a znovu nalezených vhs pásek, plus jedné omšelé kamery, které zde před čtvrt stoletím po sobě zanechali bývalí nájemníci - uctívači satanského kultu. Jak to tak bývá, neviditelný a (zatím) nehmotný démon jménem Toby se upne na nejmenšího a nejmladšího člena rodinného klanu - osmiletou Leilu (na mě vyhlížela daleko mladším dojmem). Vánoční klid a mír bere za své, když je celá rodina ve smrtelném nebezpečí. Dalo by se napsat, že ohrožené děti v hororech už jsou hodně vděčné téma. Oživení pekelného démona, to zrovna taky není neznámý námět. A docu-styl, ten už má dnes své zaryté odpůrce i příznivce, kteří v něm vidí stále inovativní budoucnost hororu. V podstatě se tvůrci "paranormální" pětky nijak nezmýlili ve svém výběru, když čtyři scenáristé napsali celkem působivý příběh, v němž je postavena do hlavní role nová ohrožená rodina, která se pohybuje v profesionálně natočeném, technicky kvalitně odvedeném a relativně přehledném příběhu (nepřehlednost zejména vládla v tom, kdo zrovna v danou chvíli třímal v rukou kameru a točil) s prvky strašení. Ano, jde jen o strašidelné prvky, neboť film to nikdy moc extra nerozbalí v tomto ohledu. Když už by se nabízela možnost do toho intenzivně praštit, divákovi se dostane statický záběr, v němž tvůrci volí zrychlený posun vpřed, což je vidět na ubíhající časomíře. Jedná se o několikahodinové časové posuny, během nichž se opravdu nic neděje. V závěru na vás vyhoupne inkriminovaný démon. Ach, ten byl nepovedený, pokud jde hlavně o inovativní rozměr. Trochu zklamání, zvláště když nás režisér na jeho krutý příchod připravuje celý film. Trošku práci si s ním trikaři mohli dát. Ve filmu jsou ale scény, o nichž se dá napsat, že mají v sobě nepříjemný a znepokojivý rozměr. Kamera je tentokrát mimořádně vynalézavá a její snímání prostor domu je skvěle aranžováno. Ne úplně nezajímavě působí rozklíčování dávné minulosti domu a jeho bývalých nájemníků novou rodinou. Ne všechno je ovšem dotaženo zdárně. Něco působí zajímavě, něco otravně a neoriginálně. Členové rodiny sice nejsou známí herci, ale autenticitu kazí obsazení již známé Olivie Dudley. Shrnul bych to tak, že ani tohle páté pokračování nevyděsí, a to ani omylem. Množství takových náznaků ale má, jenže buď je jen nehotově načne, nebo v horším případě ani neobjasní nebo neobhájí, proč k nim vlastně došlo, i když to zase až tak nevadilo. Sterilita předchozích dílů byla totiž poměrně zdatně překonána. Ve výsledku se jedná o jedno z těch záživnějších a povedenějších pokračování, které by už mělo být skutečně tím posledním. Já už bych ty démony nechal spát. A džiny z láhve raději nevypouštět vůbec. 60%

Tak se nám ten Orlosup zase předvedl. Začínám se Zárubou, kterého jsem pro jeho masivně zahnutý nos, přeřadil ze sportovní redakce do ptačí říše. Což o to, komentuje pěkně, zařve si ještě víc u gólu, mohutněji řve, když to dělá do nory, omlouvám se, do Nory, ale scénář by sesmolil lépe i ukrajinský dělník, který žádá kus papíru během svačinové přestávky na stavbě, aby si do něj vytřel prdel, neb poznávání abecedy jej čeká až v dalším kvartálu. Jestli jste to nepoznali, dokument shrnul cestu českého týmu na MS v hokeji v roce 2015 do osudného střetu s Kanadou. Do toho Jágr hodí pár komentářů. Ty jo, kdyby tam nebyl, líbilo se mně to víc. Z něj jde takové nepříjemné fluidum, že mně zážitek z celkem koukatelného dokumentu úplně zničil. Hůře se mně identifikuje číslovka, kterou má dokument v názvu. Ale jelikož kudrnáč Jágr se vším dělá obstrukce, musí se neskutečně ego-maniacky zviditelňovat, budeme putovat jeho pytlíkem, v němž má 741 690 spermií na jednoho Jágra. Je to docela vysoké číslo, neb já jsem rád, když se ráno vychčiju. Když mluví Jágr, vždycky se rozhlížím kolem sebe, případně za sebe. Neomylně vždy hovoří ve druhé osobě čísla jednotného, tak vždy tápu, komu jsou jeho "moudrá" slova adresována. Jako vždy nechybí slova chvály, úsilí, sáhnutí si na dno. Z MS si pamatuji velké hovno, tudíž mě překvapilo, kolik "dechberoucích" okamžiků mně Jágr a spol. připravil. Dramaturgicky místy až nesmyslně poskládané (vynechal bych "profil" fanouška zvaného Fantomas, jídelníček hokejistů aj.) sestříhané celkem dynamicky, zrežírované na úrovni vyhozeného studenta FAMU, jenž skončil u točení podřadných reklam.Ta s Jágrem na mobilní telefon je nejlepší. Jen bych vylepšil čecho-angličtinu a udělal něco se sykavkami. A ukončil bych hokejovou kariéru. Házím na to Bob a Bobek. 40%

Děsnej biják o vynálezkyni samoždímacího mopu, o které jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli. A s největší pravděpodobností vám bude osud emancipované vynálezkyně jménem Joy šumák. Film mně neudělal radost (Joy), ale udělal mně starost, jestli se dvě hodiny mám dívat na absolutní sranec (Shit), na němž byla asi nejpozoruhodnější ta finta režiséra Davida O.Russela, jakou už potřetí do svého filmu nalákal trojici kvalitních herců - Jennifer Lawrence, Robert De Niro a Bradley Cooper. Pro Jennifer je to ve srovnání se ságou Hunger Games zcela zanedbatelný komerční úspěch. Více si ale polepší na poli uměleckého herectví, takže třeba na festivalu v Karlových Varech zaznamená úspěch a Barťák jí dá přednost před Michaelem Dudikoffem a Christopherem Lambertem ve V.I.P (Velice Imbecilní Piča) lóži. Ale žerty stranou. Tohle je zcela seriózní herecká poloha mongoloidní Jennifer Lawrence, která by mohla při příští děkovačce poslat pochvalnou řeč také vizážistům, kteří si všimli, že je letním typem, tudíž ji netlačili do neslušivé tmavé kštice, ale řeknu vám, moc to nepomohlo. Jennifer je stále nafouklá ryba z povodí Amazonie, která zde delší dobu tápe, jaká poloha bude její postavě sedět. Zpočátku je lehce komická, pak zvážní, v poslední půlhodině si jde pro Oscara. Je úplně jedno, že o její postavě máte jen kusé informace. Neví se, proč je se svým mužem dva roky rozvedená a celkem spolu vycházejí, není jasné, proč se její manžel neodstěhoval z domu, v němž žije celá lehce podivná famílie. Máma izolovaná od okolního světa ujíždí denně na stupidní soap opeře v televizi, otčím (domnívám se, že šlo o nevlastního tátu, neboť šlo o neurčité vyznění) se po zkrachovalém vztahu s jinou nastěhuje do jejich domu, v němž bude obývat sklep, aby se seznamoval s dalšími ženami prostřednictvím seznamky, sestra příliš sestersky Joy nakloněná není, hodná a přebytečná babička následně umírá. V neposlední řadě má Joy dvě děti, vedle nichž vypadá jako jejich starší sestra. Nebylo jasné, proč je více citově vázána na svoji dceru (alespoň to tak vypadalo) než na svého syna, který se na scéně objevoval jen velmi sporadicky. Ještě poznámka k Rudymu, kterého hrál De Niro. To byl fotřík, to vám povím. Neustále Joy v té její největší krizi upozorňoval, jak je zadlužená a že musí velké prachy jeho partnerce, která s ní šla do podnikání, vrátit. No, mně zopakovat ještě jednou pod stresem, že dlužím té jeho škaredé a nesympatické škatuli, přitom byl ještě navíc nakvartýrovaný v baráku, tak má násadu od mopu až v krku a vyleze mu prdelí. Kurva, to tedy byla podpora z jeho strany! No, za chvíli jsem měl té pomatené rodinky docela dost. Nešlo se jí příliš vzdálit, dobrá polovina filmu se totiž odehrávala v jejich domě. O moc lepší to ale nebylo, když Joy zavítala na jiná místa. Ve finanční tísni se jí podařil vymyslet zlepšovák, který by hospodyně mohly ocenit. Vylepšený mop ale příliš zájem u zákazníků nevzbudil. Následuje tedy masivní reklama prostřednictvím teleshoppingu. Této úděsné sekvenci je věnován poměrně větší prostor ve filmu. Režisér neodhadl, že tohle už je přes čáru. Zlepšení se za celý film už nedostavilo. Celé to upadlo do nezajímavého celku, který absolutně nebavil v jediné sekvenci, i když připouštím, že téma je neotřelé, ačkoliv primárně určené pro americké publikum. Vše dodělal závěr, v němž je překotně zaznamenán časový posun. Z Roberta De Nira je rázem vetchý a na oko slepý stařík, Bradley Cooper, obchodní partner Joy, a Jennifer kupodivu vypadají stále stejně, jen Jennifer je elegantněji oblečená. Apropó, ten její šatník. Celý film důležité obchodní schůzky a záležitosti řešila v laciné blůze a kalhotách(!). Ve filmu není moc scén, které by byly nějak extra komické nebo nějak extra dramatické. Joy je zadlužená až po krk, ale divák ví, že se ze všeho vyseká. Obchod bude vzkvétat a z Joy bude zámožná žena. K čemu tedy sledovat tenhle nezáživný, dramaturgicky i režijně nezvládnutý životopis. Přece k tomu, abychom se dozvěděli, že Jennifer Lawrence je levačka. Ale tenhle film je na levačku. A já si nerad honím levou rukou, což je důležitý poznatek, který mě po dvou nezáživných hodinách u tohoto žánrově obtížně zařaditelného filmu napadl. Do kina se tenhle film vůbec nehodí. 20%

Pásmo deseti hororových povídek, které spojuje jedna halloweenská noc, na diváka zafunguje, jen když se dokonale naladí na jeho vlnu. Je zarážející, jaký dobrák měl nápad nacpat do jedné standardně celovečerní stopáže takové množství potenciálně zajímavého a celkem originálně vyznívajícího materiálu, přičemž každé povídce je vyhrazeno cca deset minut. Na malém prostoru se tak tísní spousta odvázané i seriozní brutality, z níž si divák nijaký extra dojem neodnese. Některým režisérům došlo, že krátkometrážní povídka nejlépe vynikne, když se k ní přistoupí úplně odvázaným způsobem, přimíchá se do ní řada nesmyslných atributů, třeba UFO, a pak to pobaví. To je i případ úmyslně stupidně posazené povídky "Friday The 31st", v níž jsou humorně zparodovány hororové ikony typu Mike Myers nebo Jason Voorhees. Když má ale pásmo přijít s něčím skutečně hororově posazeným, kdy by měl divák sebou cuknout úzkostí z nepříjemného pocitu, stává se každá taková povídka nejotravnější v tom nejotravnějším slova smyslu. To je případ idiotských povídek "Grim Grinning Ghost" a "Ding Dong". Naprosto otřesně zrežírované a maximálně nesympaticky zahrané! Režijně se žádnému z režisérů nevede nijak excelentně. Zklamáním je i upadající Darren Lynn Bousman, který se ničím neblýskne ve druhé a zcela nezáživné povídce nazvané "The Night Billy Raised Hell". O solidní rozjezd se postaral "Sweet Tooth, který přináší variaci na hrůzu nahánějící (hi)storky, kdy mlsné jazyky zaplatí za svoji vášeň pro sladké zvláště krutým způsobem. To celkem ušlo. Následné čtyři povídky byly tak debilní, že jsem vůbec nerozluštil, o co jim šlo. Dalo se jim akorát škodolibě smát, jak jsou nepovedené. S příchodem "This Means War" se to nepatrně zvedlo. Tahle povídka se z pásma vymykala tím, že v ní byl zajímavě využit a zároveň potlačen etický a mravní kodex násilí mezi sousedy. Od této povídky šla kvalita nahoru. Nejlépe zrežírovanou se pro mě stala "The Ransom of Rusty Rex", v níž nechyběla dobrá pointa, což ve většině případů byla slabina. Ze všech povídek mě tahle bavila nejvíc. Vlivem malého a těsného prostoru se ze všech povídek vytratila působivost a strašidelnost. Jednotlivé povídky nejsou nijak od sebe odděleny. Jen na začátku se na diváka překotně vyvalí jejich názvy, včetně režisérů, ale to je samozřejmě chyba poskytnout takto předčasně divákovi informace, co je čeká. Ten si z úvodních titulek zapamatuje velké kulové. Celkově tohle pásmo za moc povedené nepovažuji. Spousta režijních chyb, bez vydatné hororové atmosféry, naházené neuváženě do jednoho pytle a přeplácané. Jedná se však o ojedinělý počin, který kdyby si vše lépe rozvrhl, zapracovalo se důkladněji na dramaturgii, odstranily se nežádoucí faktory, mohlo to jít do superlativů. Připravte se na značně nevyrovnanou a průměrně pojatou halloweenskou noc, v níž nedojde k větším strašidelným překvapením. 50%

Tak kdepak je ten prďola, co přišel vyprávět další boxerskou pohádku. Je tam, kde má být. A po nějaké post-box krizi není ani památky. Ve Philadelphii si spokojeně užívá boxerského důchodu, když jej znenadání vyruší ambiciozní mladík, který sem za ním přijel, aby ho trénoval. Adonis je potomkem slavného boxerského šampiona Apollo Creeda, s nímž se Rocky velmi dobře znal z boxerského ringu. A ve městě je tak trochu inkognito, neboť si chce svoji reputaci vybudovat a především vyboxovat sám. A zatímco je Rockyho svěřenec ve vynikající kondici, Rockyho stihl rak, který nějakým zázrakem doputoval od Gotta přes oceán až k Balboovi. Ano, hádáte správně, jedná se o stejný druh rakoviny lymfatických uzlin. A mladý Creed se s dědkem Rockym neodolatelně spojí (ano, vím, zní to dvojsmyslně), aby natrhli ústa dosud neporaženému boxerovi a úřadujícímu šampionovi Ricky Conlanovi. Dopředu si můžete spočítat, jak se celý film bude vyvíjet a následně probíhat. A moc se, i přes úpornou snahu příležitostně (za)jímavého scénáře, nespletete. Rockymu se zpočátku do trénování nechce, ošívá se, náhle pozná v mladíkovi potenciál, je do tréninku zapálený, s tím přichází v první hodině filmu i první vítězství nad nesnadným soupeřem. Ráz filmu narušovala přítomnost milostného vztahu na obzoru se zpěvačkou žijící v těsném sousedství. Stallone překvapivě neuděloval tolik (boxerských) mouder, jak jsem očekával, hrál velmi spolehlivě. Relativně neznámý Michael B. Jordan v roli Creeda nebude zřejmě takovým miláčkem publika, jakým by měl být, nicméně se své role zhostil dobře, ačkoliv na nějaké to extra charisma si ještě bude muset nějaký ten film ještě počkat. Jeho soupeř v ringu byl vybrán dobře. Docela divně působila letmá zmínka o Rockyho synovi. Proč se s ním nestýká, bylo podáno dost zmateně. Film nijak strhujícím tempem nevládne, z tohoto hlediska je nejvíce zajímavý závěrečný mač, v němž dojde i na překvapení. Co bylo důležité, a podařilo se to, bylo dostat do filmu novátorské prvky. Přece jen se díváme na film ze současné éry kinematografie, tudíž přítomnost vyzrále moderních aspektů, je bezpodmínečně nutná. Já chápu, že diváci budou nostalgicky vzpomínat, zamačkávat slzu nad letitým návratem k osvědčené značce, to jim nikdo nebere, nicméně posun, byť nenápadný, byl učiněn tím akceptovatelným směrem. Jenže film má přes dvě hodiny a závěrečný duel netrvá ani půl hodiny. Takže pokud nejste zrovna holubem skalním, tak se zlehka můžete nudit. On to totiž film nadupaný událostmi a dynamikou není. Ale jo, je to docela schopná boxerská pohádka, spolehlivě zrežírovaná nadějným Ryanem Cooglerem, občas skvěle vyvedená téměř do dokumentární formy působící neotřele. Choreografie boxu se určitě nedrží co nejrealističtějších rozměrů, občas i nějaký ten záběr maličko ujel nad nedobrým úhlem kamery, takže úder vedený na hlavu, šel někam do vzduchoprázdna, ale nijak jsem u toho filmu netrpěl. Je to takový hezký muzejní kousek. A Stallone zkrásni! Ne, mělo tam být zkásni týpka svými moudry, když už boxovat v tvém případě nepřipadá v úvahu. 60%

Hezké, milé, poučné. Motorovou pilu je dobré vzít si sebou, i když jdete jen tak na "lehko". V zábavním parku může být krvavo. Zajdete si na atrakci Dům hrůzy ve dvou, vrátí se jen pořezané oblečení. Detaily při porcování jsou moc fajnově vyvedeny, něco podobně originálně nasnímaného se jen tak nevidí. Občas do filmu skočil takový ten režijní nešvar začínajících hororových režisérů, že vše musí být dotaženo do absurdna. Začátek a prostředek je z toho pohledu působivější, než třeba přetažená pointa. Pilous s motorovkou je nepříjemný maník, milenecká dvojice celkem sympatická. Najde se nějaký dobrák, který dá šíleně se jevící tvůrčí dvojce peníze na celovečerní film, aby to rozbalila naplno?! Producenta se zvučným jménem už mají (Eli Roth). Teď už jen čekat, že po dobře vyvedeném hororovém krátkometrážníku, přijde dynamický brutál horor, v němž gore zasviní divákům hadry. Panečku, Dinetz & Trussell na to mají. 80%

Každý (hororový) spisovatel má svoje démony. R.L.Stine jich má stovky. Jeho dětství bylo poznamenáno vyloučením ze společnosti. Dopadlo to tak, že v dospělosti se stal úspěšným spisovatelem pokleslých strašidelných románů. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Kdyby ovšem strašidýlka jím stvořená z nenávisti a zášti vůči okolnímu světu, nevyskákala z jeho knih, které tak důkladně držel na policích pod zámkem. Jeho zdánlivě poklidné kruhy narušil středoškolák Zach, který se do zapadákova přistěhoval se svojí pedagogicky vzdělanou mámou. Spisovatelův dům těsně sousedící s tím jeho mu ani tak nepadl do oka, jako dívka v jeho věku, která za okny přebývá. Mladík má šanci prožít svoji první lásku, ovšem bude-li mu k tomu stačit dívka, která je jen výplodem spisovatelovi fantazie. Jack Black jako spisovatel fantazijních děl, jejichž hororové postavy ožívají a dostávají se z knižních stránek do reality. To možná není až tak překvapivé zjištění. Určitě více překvapí, že R.L.Stine skutečně existuje, píše a vydává knihy pod značkou Goosebumps - Husí kůže, v závěru se na moment objeví ve filmu na školní chodbě, kde bude nositelem příjmení Black. To je docela zábavná hříčka. Jsou však negativní faktory, které slibný film neskutečně dojebaly. Film dostal přístupnost PG-13. To znamená, že ač je ve filmu vlkodlak, obří kudlanka, Yeti nebo grupa zombiků, stejně jsou zde všichni na hovno, protože se stanovenou nízkou přístupností pro dementní a rozmazlené parchanty, je film až na kost zbaven jakékoliv drastické scény. Pokud se k ní schyluje, je nějakým nešikovně křečovitým manévrem do filmu vpraven odlehčený vtip, kterým ta scéna vyústí, přičemž to už po třetí takové scéně, na chlup stejně provedené, začalo být trapné až otravné. Nezlobte se na mě, ale dívat se třeba deset minut na nebezpečného vlkodlaka v supermarketu, kterak je hrozbou pro spisovatele a spol., v potenciálně napínavé scéně, a pak následně jej vidět, jak ho jakási tetička "duchaplně" srazí autem do kontejneru, je opruz. Takže nasrat. Druhým velkým záporem je celková nedomyšlenost příběhu. Jak je to vlastně s knihami, které si čtenáři pořídí? To na ně taky v obýváku zaútočí příšery po otevření knihy? Ve filmu se tím nikdo nezabýval. Dost zvláštně působilo i vypuštění monster na scénu, další nejasnosti panovaly kolem "existence" spisovatelovy dcery, nejasný byl vztah mezi spisovatelem a panákem Slappym, jenž vedl celé povstání. Nedozvěděl jsem se, co bylo v minulosti příčinou panákovy fanatické nenávisti ke svému stvořiteli. Trochu lépe pracovat s podstatou i detaily příběhu by určitě nebylo na škodu. To, co scénář nechal ladem, doháněl film tempem, dynamikou, obří porcí speciálních efektů a vzpomínkami a sympatickými narážkami na obdobně pokleslá a spřízněná filmová dílka, jejichž výroba obšťastnila především osmdesátá léta. Potenciál byl značný. Jen třeba vražední a invenčně pojatí sádroví trpaslíci evidentně trpěli tím, že nemohli nikoho brutálně zmasakrovat. Nebohému režisérovi Robu Lettermanovi nezbývalo nic jiného, než z toho udělat relaxační a relativně zábavný film pro celou rodinu, aby náhodou parchantům nezaskočil popcorn. 60%

Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50%

Pokračování populární komedie s bernardýnem se nese na "crejzy" vlně. Ale ani trochu není vtipné. Tahle vlna k Františku Filipovi naplavila výrazné herecké osobnosti v čele s Menšíkem, který jediný ustál výměnu realizačního týmu. Sovák v pokračování citelně chybí. Kopecký je dobrý, ale neuměl dát do své role sympatickou řevnivost, kterou Sovák při setkání na place s Menšíkem vždycky vládl. Nosný nápad v podstatě zanikl pod nánosem scenáristické sterility. Borovička s Vlčkem úplně propadli. Menšík je v pokračování mužem, který se v jednom kuse a za každé okolnosti o něco sází. Už to mně k němu nesedělo. Netuší, že si bratr majitele horského penzionu, jimž byl v jedničce Sovák, na něj připravil lest. Je majitelem hospůdky, do které jednoho dne zavítá Menšík i s celou svojí famílií. Není známo, na co Kopecký spoléhal a z čeho vyvodil, že právě do jeho hospody nakráčí muž, který kdysi před sedmi roky pokořil jeho bratra. No dobrá, debilní náhodou máme Menšíka v lokále. Průběh sázky je úplně nenapínavý a ničím nápaditý. Bernardýn Josef, hodně podobný Bohoušovi z hor (kdybyste to nepochopili, proč je mu tak podobný, je to jeho syn), má nasbírat košík hub. Nikomu to nepřijde divné. Dokonce i Menšík, předseda mykologického svazu, s takovou sázkou souhlasí a nenapadne ho se vydat za psem do lesa, aby zjistil, že to celé je pičovina. Tak se tam klábosí, pes se pozoruje z okna, debilní pojetí. Výhra žádná sláva. Menšík by vyhrál toho psa, jeho protivník Hlinomaz dvě stovky. Nechápu, jak s takovým scénářem šli do pokračování. První díl měl tempo, kompaktnost, pokračování nemá nic z toho. Černobílou jedničku následovalo barevné pokračování, které moc barevných zážitků nepřináší. Za okny hospody namalovaná příroda, ale jo, to mně přišlo celkem roztomile naivní. Dobře zahráno, i když jednička byla zahrána mnohem vtipněji. Zde se vtip nevyskytoval. Pointa sázky slabomyslná. Nakrájené houby v košíku zhatily vítězství. To by i současní scenáristé vymysleli zdařilejší vyústění. Režie Františka Filipa trpěla chaotičností a nepřehledným vrstvením. Úvod v hnusném socialistickém podniku diváka správně nenaladí, změna na "dělnické" restaurační prostředí je sice vítaná, ale čekal jsem, že se v něm strhne něco nápaditého. Byl jsem svědkem břečky. Ono se to moc nereprízovalo. Což o něčem svědčí. 40%

Quentin Tarantino předložil filmový materiál, který by vydal na delší a obsáhlou studii. Nerad nad něčím erudovaně bádám, svoji recenzi tedy hodím do svého standardu. Pod žánrovým pojmem western si většina diváků představí nějakého maníka v klobouku, s koltem u pasu, cválajícího na koni. Quentin Tarantino má o tomto žánru své ucelené a utříděné myšlenky, které staví do geniálně promyšlených žánrových hrátek, které nemají tvůrčí obdoby. V praxi to vypadá tak, že jeho výsledné dílo má do skutečného westernu daleko, ačkoliv se výpravou a časovým údobím nacházíme v době pistolníků. Rovnou můžete zapomenout na kladného hrdinu, který má milimetrově přesnou mušku. V případě tohoto počinu je na scéně osm antihrdinů + jedna žena (v poutech). Všichni si dali dostaveníčko kdesi ve Wyomingu v zasněženém srubu, který je krámem se smíšeným zbožím i tavernou zároveň. V tomhle lokále rozlévá chutnou rajskou polévku šéf podniku Quentin. Má to skutečně dobře rozvrstvené. Nejdříve sype do té polévky pořádnou hrst písmenek, dialogů, které baví svojí nastavenou úrovní. Ta je tradičně vysoká. Dialogy se nešetří, zabírají dobrou polovinu stopáže. Ke všemu s nimi režisér dokáže divy. Jejich prostřednictvím umí navodit napětí. A to není běžný jev. Jedná se o dokonalou formu promyšleného dialogu, jehož obsah je postupným skládáním do jednoho uceleného obrazce. V druhé polovině se už servíruje drastická rajská. Když ji doprovází geniálně posazená hudba mistra Ennia Morricone, přistihl jsem se, že mně vstávaly samým napětím koule (i na ně ve filmu přijde řada) z toho, co přijde v příštím okamžiku. Ve filmu je množství scén, které jsou tak mistrovsky natočené, dokonale načasované, prostě geniálně propracované, že se péro samovolně postaví do pozoru, i když bezpečně víte, že naposledy stálo u státní hymny nebo pohřbu znásilněného dědečka mlokem, kterého jste chovali, ale on utekl, i přes veškerou vaši péči.Nevím, co se postaví dámám, neb tenhle film zrovna není primárně určen jim. Celý tříhodinový spektákl je rozdělen do šesti kapitol, do kterých si Tarantino dovolí vstoupit jako vypravěč, což je nevídaná záležitost. V příběhu i v postavách jsem se dobře orientoval. Postavy byly samozřejmě dokonale zahrané, práce s herci tradičně maximální, vyskytl se však jeden poměrně zvláštní prvek, kterým ty postavy byly zajímavé. U žádné z nich si totiž divák není stoprocentně jistý, zda o sobě říká pravdu. Tím vznikalo zvláštní a mimořádné napětí dávající prostor neustálým pochybám a spekulacím, což ve výsledku filmu dodávalo na prožitku. Není problém angažovat do Tarantinových filmů kohokoliv z hvězdného hereckého seznamu. Tentokrát však film kalibrem DiCapriova rozměru neláká jako tomu bylo posledně. A představte si, vůbec to nevadilo. Kromě běžných Tarantinových hereckých souputníků, je tak nejhvězdnější akvizicí Channing Tatum. Jistě si řeknete, že tři hodiny v kině, ještě k tomu na westernu, jsou přespříliš. Nepopírám, že ve filmu se najde pár pasáží, které by si vyžádaly zkrácení. Cesta ke srubu dostavníkem třeba trvá téměř hodinu. Na lokace také film zrovna pestrý není. Jakmile dojedeme do srubu, už se z něj nehneme. Jenže Tarantino je režijní mistr. V jeho podání je i v podstatě obyčejné zavírání rozbitých a netěsnících dveří značně originální. A těch vyšponovaných hlášek, když dojde na dramatické a drastické scény! Už se tolik nevyžíval v nechronologickém řazení scén, i když i na tento jeho vydatně používaný prvek, přijde (jednou) ve filmu řada. A spousta režijních postupů je originálních a "tarantinovsky" specifických. Příznivci červených "polévkových" chlístanců mají možnost je doprovodit až do kina. Jedná se o jeden z nejpromyšlenějších filmů Quentina Tarantina. 100%