Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Katy Perry feat. Migos - Bon Appétit (2017) (hudební videoklip) 

Většina umělců se vylepšuje, aby vypadali dobře. Katy Perry razí opak. Až jsem se jí lekl, jak jí ty blond krátké vlasy proklatě nesluší. Samozřejmě jsem o její změně image dávno věděl, jen jsem ještě chtěl zachovat dekorum. Milá Katuško, vypadáš nejedle. Oproti tomu se klip povedl, má nápady. Líbilo se mně, jak zpěvačku váleli a hnětli jako těsto, poté ji vařili v obřím hrnci. Song nezabere hned, určitě z toho náramný hit nekouká. 6/10

plakát

Hrdina kuchyně (2017) (pořad) odpad!

Již pátým rokem usiluji o řád Zlaté vařečky. Letos jsem skončil v kulinářské soutěži jen těsně na posledním místě. Velmi troufale se na prvním místě umístil Škoda s Doležalovou. Touha po kulinářském zázraku z mé kuchyně neustále roste. Už nyní pilně trénuji na další ročník. Jsem u ohřívání vody, za dva měsíce už v té vodě budou plavat párky. Snad to zvládnu. Nejsložitější je ale bezesporu udělat vejce natvrdo. Do Vánoc mám tedy před sebou boj, který chci důstojně zakončit třemi vejci do betonu. 0/10

plakát

Vzorce (2017) 

Ona tajemná číslovka v názvu filmu představuje časový údaj, kdy má dojít k neznámé tragédii. Vousáč Dylan (Michiel Huisman) na to dojde tak, že těsně před jeho třicátými narozeninami ho stíhá nevysvětlitelný výjev, kdy se den po dni opakuje stejná série události, která vždy vyvrcholí (orgasmem mimo záběr) v nádražním vestibulu přesně ve 2:22, kdy na scénu vstoupí ozbrojený (sexuálně frustrovaný) muž, kterému není vidět do tváře. Dylan se v té době seznámí s atraktivní Sarah (Teresa Palmer), která vede ve městě galerii. Ve světle toho všeho Dylan zjistí, že ho k Sarah nepoutá jen kvalitní sex, ale také stejné datum narození, a vůbec celkově jsou jejich životy nevysvětlitelně propojeny. Dylan se dovtípí, že vše je zlověstný vzorec, v němž významnou roli sehrává číslovka 30, výbuch supernovy i prd na dně mořském, což brzy existenciálně i hormonálně ovlivní Dylanův život. Divák tedy sleduje, k čemu má zanedlouho dojít. Jde o pozůstatek minulých životů? Dávný zločin? Milostnou zradu? Prdnutí krásné blondýnky v časoprostoru? Je za tím predestinovaný či premenstruační syndrom? No, nesluší se prozrazovat, jak to celé vyvře na povrch. Na (vy)luštění záhady máte asi 100 minut, co film trvá. Děj mysteriozního filmu je zasazen do New Yorku. Námět je určitě zajímavý, zvolená forma zpracování je ale celkem unylá, ne úplně vyhovující a dostatečně tepelně zpracovaná, s nádechem filosofického rozměru. A tohle všechno vnímám jako negativum. Děj určitě není překombinovaný, dá se v něm komfortně orientovat. Myšlenka působí o maličko složitěji než ve skutečnosti je. Hrdina v hlavní roli je zosobněním unylosti ve své plné kráse, ale je zde naštěstí Teresa Palmer, která hladiny rozvíří svojí sympatickou aurou, než se odebrala na mateřskou dovolenou. Během filmu si samozřejmě nelze nevzpomenout na námětově spřízněné filmy. Od "Na Hromnice o den více" (1993/Bill Murray) až po "Na hraně zítřka" (2014/Tom Cruise) a "Predestination" (2014/Ethan Hawke). A najdou se i další, které nemá smysl vyjmenovávat. ale rozhodně existence těchto filmů neměla na hodnocení tohoto filmu vliv. Oproti nim má film poněkud seriálové zabarvení i syžet a převládají pokusy dostat jej do filosofické roviny. Divák je u filmu napnutý tak akorát, to nefunkční filosofování překousne, jen ta unylá a málo barvitá forma ho nedonutí vyhnat film do vysokých čísel. Teresa Palmer je ovšem patriotka a australského režiséra Paula Currieho nenechala na holičkách. 6/10

plakát

Kesha: Praying (2017) (hudební videoklip) odpad!

Hledám mouku s ušima. Již léta jsem ženat s moučníkem. Konečně se má ztracená "stará" našla. Co to, z kdysi sexuální dračice, které jsem za noci vášně dával Ke$ha, je dnes po letech nakynutá ohyzda, která by mě svojí vahou zalehla. Léta kynutí v ústraní a frustrace ze sexuálního obtěžování jsou na ní znát. Pokusy o comeback nedopadají vždy dobře. Já a Kesha jsme se k sobě už neměli vracet. 0/10

plakát

Phoenix Forgotten (2017) 

Tvůrci v žádném případě nepozměnili nalezený archivní záznam o třech aktivistech v poušti. Vše pitomé v něm nechali. A ještě jim to posvětil slovutný Ridley Scott. To mu takhle jednou navečer zavolal režisér Justin Barber, Ridley už má právo být ve svém věku nedoslýchavý, tudíž v domnění, že mu volá slavný Justin Bieber, s produkcí filmu nadšeně souhlasil. Pak už nešlo couvnout, vše předal kolegovi Courtney Solomonovi a na odchodnou zavrčel něco jako "dohlídni na toho kreténa, vrazil jsem do toho dvacet babek". A příběh o dvacet let starém světelném úkazu nad Phoenixem, který fascinoval tři mladé lidi, může začít. Ti už se z výletu do pouště nevrátili, sestra jednoho z mladíků se rozhodla po dvaceti letech přijít neobjasněné záhadě na kloub, a počíná dokumentovat výpovědi pozůstalých a shromažďovat dochovaný archivní materiál. Pokud se budete během filmu cítit nesmírně mystivyfakováni, dá se to také přirovnat k záhadnému úkazu, neboť na filmu není zbla uvěřitelného. Dobrou hodinu se archivní záběry prolínají se současností, respektive vůbec nic zajímavého se neděje, kropenatá sestra zoufalstvím kdáká až na nejvyšších místech, až se nad tou blbkou slituje jakýsi sklad archivních materiálů, v němž se najde zbytek nahrávky ve zdeformované kameře. Až do konce filmu pak sledujeme jakýsi debilně nepřehledný výjev ve formátu 4:3, pořízený těmi kretény těsně před jejich zmizením. Podle očekávání se huláká, všechno se třepe, vybuchuje, jedna nepřehledná změť. Ke všemu se to k ničemu a ničeho nedobere. Příznivci found footage, pseudokokotumentů a f(al)ešných filmů budou erudovaně hlásit sugestivní návrat v čase, kdy "stajling" herců i vybavení kolem přesně odpovídá devadesátým létům. A to, že to horor připomínalo jen neznatelně, celé se to vleklo, to už jim vadit nebude. Ridley se musel zbláznit, když subžánru, co má svůj boom dávno za sebou, dal ještě šanci se zaskvět. A to dokonce v kině. A nezaskvěl se v ničem. A s takovým tragickým castem. Ano, malinkatý upocený potenciál námět skýtal, akorát frnkl do popela za Fénixem. A záhada je vyřešena. 4/10

plakát

Zabiják & bodyguard (2017) 

Film, který v pohodě vykostí Osobního strážce, a Costnera si dá jako předkrm. Za vším hledej Kurosawu, jméno japonského klienta, které si výkonný bezpečnostní agent Michael Bryce (Ryan Reynolds) bude pamatovat už navždy, neboť mu zničilo kariéru elitního bodyguarda, který už dva roky, co mu šikmoočko chcípl před vlastními bulvami, má "kšefty", na které by dřív ani nepomyslel. Jednou z takových zakázek je strážení bezpečnosti korunního svědka jménem Darius Kincaid (Samuel Jackson), který má zanedlouho svědčit u tribunálu v Hágu proti někdejší běloruské hlavě státu (Gary Oldman), který je obžalován ze zločinů proti lidskosti. Potřebuje ale vůbec elitní nájemný zabiják, mající na svém kontě 250 vyřízených zakázek, ochranku? Budeme svědky závodu s časem i prezidentem vyslanými nohsledy, kteří udělají vše proto, aby nově sestavená dvojka neměla cestu z Anglie do Holandska ani trochu příjemnou a soudní proces v konečném výsledku nestihla. Patrick Hughes vzhlíží k Rodriguezovi, Frankenheimerovi a Leitchovi, zdatně kopíruje jejich režijní postupy, není úplně ve všem extra dobrý. Moc toho za sebou nemá, potřeboval by potrénovat. David Leitch je v současnosti top režisérem přes akci. To, co Hughes předvádí, je "jen" poctivý standard. Prostě ta jeho akce není v ničem revoluční, výjimečná, to ale neznamená, že nestojí za nic. Má v sobě dynamiku, švih i adrenalin. Diváka nakopne. Pak zde je patrný vliv honiček (nemám na mysli masturbaci) v evropských městech, to je prvek, který používal ve svých filmech zesnulý John Frankenheimer. Salma Hayek bývala někdejším přívěskem ve filmech Roberta Rodrigueze. Scénář na to myslel, proto většina jejích sekvencí má dokonalou příchuť Desperada. Pak je zde Ryan Reynolds, který byl inciátorem toho, že mnohé stěžejní sekvence jsou opatřeny hudbou, kterou byste snad ani slyšet nechtěli, kupříkladu Lionel Richie. Samuel Jackson moc sází na kvantitu, bere role i v podřadných filmech, nedůstojných jeho chameleoního talentu. Zde prokázal, že umí zahrát něco zapamatovatelného, i když mu na záda nedýchá Quentin Tarantino, v jehož filmech podává ty nejúžasnější herecké výkony. Gary Oldman a jeho záporáci. Kde by ten chlap byl, kdyby neztělesňoval ty největší bídáky a kruťáky. A samozřejmě tenhle film není výjimkou. A samice s velkým S, Salma Hayek, která je zavřená v cele s tlustoprdkou, kterou šikanuje, a všem okolo nadává. Tak z téhle role si ji budu určitě pamatovat. Film má dvě hodiny, jednu podtitulkovou scénu z natáčení, akce se nerozjede hned, zběsile vrcholí uprostřed filmu, pak náhle film ztratí náboj i tempo. Jakmile se dorazí k soudu, je film celkem o dost hůř komponován. Akce ztratí na své výbušnosti, likvidace záporáka je směšná. Nemělo smysl dávat spoiler. Film je značně předvídatelný. Má ovšem stejně tak značný nadhled a nezměrnou porci hlášek. A kdo viděl Deadpoola, taky něco z něj objeví, stejně tak i reminiscenci na Osobního strážce v obráceném gardu. Výsledek je určitě dost dobrý, výjimečnost, nutná pro udělení plného počtu, mně ale přece jen u tohoto filmu scházela. 8/10

plakát

Brána válečníků (2016) 

Mladík Jack Bronson (Uriah Shelton) je ve svém současném světě nepolíbeným panicem a šikanovaným outsiderem, který žije jen se svojí mámou (Sienna Guillory), které se zrovna pracovně moc nevede. Ve starobylé čínské říši, kam je teleportován prostřednictvím magického koše z antikvariátu, může být za hrdinu, Černého rytíře, postavou z jeho oblíbené videohry. S válečníkem Zhoo (Mark Chao) podniká dobrodružnou výpravu na záchranu budoucí panovnice, princezny Su Lin (Ni Ni), které hrozí, že padne do rukou krutého barbara Aruna (Dave Bautista), který se svojí neporazitelnou armádou říši plení a drancuje, a má v plánu uzavřít s princeznou sňatek, což by mělo pro říši devastující následky. Luc Besson stvořil celkem velestupidní film, který má vysokooktanový akční ráz, tudíž cesta za záchranou plyne svižně a dynamicky. Film se moc nezastaví, není to nijak náročné po dějové stránce. Rozpočet umožnil, že výprava, triková složka i technické zázemí je na úrovni. Potíž nastává v porci humorných vsuvek, které mají být hodně vychechtané, jsou však vesměs trapné. To ale není zdaleka vše. Humor se dá přejít, film na něm tolik nestaví a nespoléhá jen na něj. Jen těžko se dá skousnout Uriah Shelton a jeho účes v titulní roli. Tenhle necharismatický odstrašující případ, kterého jste možná zaregistrovali z jeho seriálového působení, je delší dobu naprosto nezajímavou akvizicí. Nefandíte mu, šikanu mu přejete, na zásun do fešné princezny nemá nárok. Až na poslední třetinu se z něj vyloupne nepřiznaný bratr z Jonas Brothers, kterému vlasoví stylisté na hlavě vytvořili už něco rozumnějšího, přesto si uvědomíte, že jste přes hodinu sledovali cosi nehodné vaší estetické vytříbenosti, tudíž Uriáš už vás nepřemluví k jeho lepšímu hiodnocení. Besson pověřil režií málo známého Matthewa Hoena, na jehož stylu je znát, že v minulosti točil prestižní reklamy, doménou je mu tedy především obrazové ztvárnění, kterému přikládá větší váhu než klasickému působení přes dialogy. Jeho styl je celkem snesitelný, bitky i souboje zvládá, přístupnost mládeži ovšem nedovolila propusť krvavým cákancům, které by po sečných a bodných ranách měly přijít. Tempo filmu vyhovující i nápady mají svoji originalitu. Vyznění filmu vcelku sympatické. Pokud tedy budete ochotni přistoupit na (téměř) přiznanou stupidnost filmu, je šance, že se u něj pobavíte ve videoherním stylu. Ať už na jeho účet, nebo jen prostě tak, že jste chtěli vidět něco ("bessonovsky") nenáročného. 6/10

plakát

Týpci a zbraně (2016) 

Být mezinárodním obchodníkem se zbraněmi je nepochybně velmi výnosný podnik, chce to jen dávku bezohlednosti, sobectví, obchodní talent. A vyznat se v nelegálních praktikách. S vašimi zisky roste nejen ego, vzrůstá i šance, že půjdete do vězení. Kamarádi David (Miles Teller) a Efraim (Jonah Hill) představují všechno výše popsané, jen cítíme, že David (Milles Teller), který je i zároveň vypravěčem příběhu, je z dvojice tím lepším. Jenže Efraim je nejzajímavější postavou celého filmu, moc o něm sice nevíme, v podstatě nevede žádný soukromý život, na rozdíl od Davida, který má ženu a dítě, ale Jonah Hill se prostě umí do svých rolí položit. Film nemá úplně záživný ráz, jsou zde sekvence, které toho moc s divákem neprovedou. Když oba borci pašují zbraně přes nebezpečné území Jordánska, je to relativně napínavé, jenže to trvá jen krátký úsek. Tím chci sdělit, že ve filmu není žádná akce. Film má hodně dialogů, v nichž se jede pořád podle stanoveného metru nabídka vs. poptávka. Z menšího kšeftu je větší kšeft, pak mega kšeft astronomické hodnoty pro spojence v Afghánistánu, do toho utrácení peněz a návštěvy diskoték. Jak celé obchodování přesně funguje, je vykresleno ne úplně dostatečně. Nebylo sice nutné zjišťovat, jak se Efraim k této práci dostal a zda je tak opravdu zdatným obchodníkem, jakým se dělá, nicméně dojem, že je obchodování se zbraněmi pro každého, kdo umí přebalit zastaralou munici, čím dál narůstal. Todd Phillips, naprosto atypický režisér pro drama podle skutečných událostí, z toho udělal solidní "diskotéku". Co chvíli filmem zní nějaký hit z dob minulých. Na poslech příjemné, bez těch písničkových podkresů by to ale vůbec nebylo působivé. Pro Phillipse je to vůbec první drama, do té doby se specializoval na komedie, z jeho stáje vzešla série "Pařeb". Produkčně film zaštítil i jeden z jejich představitelů, Bradley Cooper na nás dělá přes brýle zlověstný kukuč. S tímhle počinem jsme se vrátili o dekádu zpět, chlapci šli po penězích, zapletli se se špatnými lidmi, pak hrozba kriminálu. Vzešel z toho technicky dobře udělaný film, scenáristicky a režijně to už takové terno nebylo, bylo to i zdlouhavé. Z filmu si budu pamatovat Jonaha Hilla, dekolt Any de Armas a sled scén nesoucích se v hudebním rytmu. Na sugestivní drama to tolik nešláplo, o komedii, uvedenou v popisu, to vůbec nezavadilo. Obyčejný průměr, který stačí vidět jednou. Film bych si opětovně hned tak nedal. Zbytečně přechválené. 5/10

plakát

Čarodějnice (2015) 

Josef, co´s nám to pustil za film, všichni se tam pořád modlí... A tahle hláška nebude jedinou českou stopou ve filmu odehrávajícím se v Nové Anglii. Ještě se dostaví něco málo ze "Všech dobrých rodáků". A hlavně Saxana, čarodějka II.kategorie zde má svoji příbuznou, Sexinu, čarodějku I.kategorie, která je mnohem mocnější a není takový zbrkloun a popleta. Scénář má nápad, který opravdu nebyl moc drahý. Hvozd, farma, černý kozel zvaný Černý Tulipán a králík mezi kozy (to není neobjevená sexuální praktika). To všechno moc rozpočet nezatížilo. A do toho šest primitivů, kteří postupně propadají paranoidním stavům. Naštěstí má alespoň jeden z těch náboženských pablbů rozum, tím je Anya Taylor-Joy. A jak to tak bývá, ti, co mají rozum, to schytají od své rodiny nejvíc, v tom smyslu, že se paktují se silami pekelnými, zvláště když záhadně zmizí jejich novorozeně, posléze po blábolivě plamenném proslovu zhebne na lůžku její uhranutý bráška. A máme zde nábožensky založeného fotříka, co začne vyšilovat, matku v pokročilém věku, dvojčata, co si povídají s kozlem, který se promění na muže se vzhledem korzára a také čarodějku, která razí celulitidu a faldy za ideál krásy a rozhodně nešije u Blanky Matragi. Co z toho vzešlo? Skoro hodinu se nic moc neděje, není úplně zřejmé co se děje a co má přijít, pak přijde intenzivnější závěr, anglický Matuška (viz "Všichni dobří rodáci"), nabraný na rohy, doprovázeno několika infarktovými lekačkami. Sice kupa otázek zůstane nezodpovězena, předchozí dění to před akčním závěrem hrálo na atmosféru odlehlé samoty a postupně narůstající paranoii, jenže rozhodně všechno nebylo objasněno. A až na pár sekvencí, je to natočeno dost ordinérně. Režisér a scenárista Robert Eggers se držel dostupných pramenů, legend a povídaček, včetně zachování dobové mluvy. Na mě to ale až tak nezafungovalo, nebyl jsem ochoten plést si Černého Tulipána s Fanfánem Tulipánem. A jsme u toho, film mně přišel poněkud směšný. A určitá jeho nedotaženost mně paradoxně nepřišla až tak na překážku.Ta byla celkem v pořádku v rámci zachování tajemné aury. Spíše celkové vyznění nemělo extra čarodějnický účinek. 5/10

plakát

Holky na tahu (2017) 

Antierotická a neoriginální komedie na jedno použití. Béčková parta kolem áčkové Scarlett Johansson jede společně na Miami oslavit její rozlučku se svobodou. Okořenit si večer objednaným striptérem je nápad, který se počítá, kdyby se mu ovšem nepřihodil smrtelný úraz, který pětici žen přinutí rázem vystřízlivět a sjednotit se více než kdy jindy. Když účastnicím "zájezdu" na Floridu (ve skutečnosti se natáčelo v Kalifornii) schází šarm a vtipnost, scénáři originalita, čím jiným to v komedii dohánět, že?! Uječenými, uřvanými a nadrženými ženskými. A Kate McKinnon, vůbec nejhorší trapkou přes komiku, kdoví proč zde ze sebe dělá Australanku. A samozřejmě nevtipně hraje i hláškuje. Námět originalitou nehýří, existují desítky filmových zástupců, kde se řeší trable s mrtvolou, tenhle je natočen v obráceném gardu. To znamená, že do potíží se dostanou ženy. Film moc reálně nevyhlíží, zpočátku parta mluví o kokainu a šňupe jej i na veřejnosti jako by to byly ovesné vločky s čokoládou, pak se přesuneme do luxusní vily, v níž se odehrává tak 80% děje. Režisérka Lucia Aniello nemá s filmem a jeho vedením žádné zkušenosti, má za sebou jen seriály, podle toho to vypadá. Převládá situační komika, moc nepomáhají dvojsmyslné vtípky, nijak extra nezapůsobí zvrat ohledně identity zabitého striptéra. Do toho sledujeme pravidelné prostřihy na snoubence, který se vydává za partou v dětských plenkách(!!). Kvalita a invence ve scénáři prakticky nulová, což bylo na průběhu filmu citelně znát. Scarett Johansson se ve filmu plácá, krátký sestřih jí ubírá na sexappealu, ostatní herečky se pitvoří, parta to není k zahození, hlasitě se jí smát může pouze stejná kráva jako jsou ony. Předpokládám, že pánové hledali víc než vtip, pokud jde o přitažlivost hereček, vzala roha. Znatelný rozdíl oproti námětově spřízněným filmům je pouze v tom, že tenhle je profesionálně kvalitně odveden, tudíž je technická stránka na úrovni. To ho drží, aby neklesl ještě níž. Zápletka, její řešení, málo originální i invenční přístup, to všechno vystačí na přijatelný průměr. Nepřístupný rating se postaral o "senzaci", kromě dvou kaluží krve, je zde i outdoorová lesbická scéna zapomenuté Demi Moore s objevem sezony Zoe Kravitz. Moc se netěšte, ze vzájemného laskání obou aktérek není vůbec nic vidět. Scarlett Johansson dostala zřejmě lukrativní nabídku, jinak jí tenhle film nehynoucí slávu nepřinesl. 6/10