kingik

Tenkrát na Severu.Tohle přirovnání se k tomuto filmu hodí , protože se netradičně odehrává v kanadských končinách a tím jeho vyjímečnost prakticky končí. Do kanadského zapadákova zavítá hledaný americký pistolník a desperát známý jako Montana Kid (Paul Gross), který se zpočátku chová ke svému okolí nepřátelsky, ale v hrudi mu bije dobré srdce a v hlavě mu kvete myšlenka, že se musí změnit a přestat zabíjet. Výsledkem tohoto prozření je, že sice vyzve místního dobráckého kováře hromotluka (Tyler Mane) na pistolnický souboj, ale nakonec ho nezabije, začne si s pohlednou vdovou (Sienna Guillory) a vyřídí si účty s lovci odměn, kteří mu jdou léta vytrvale po krku. Jenže musím konstatovat, že je to všechno utahaná nuda, protože ve scénáři se pozapomnělo na nezbytné přestřelky, honičky na koních a dynamický děj tolik charakteristický pro tento žánr. První hodinu se skutečně skoro nic nestane a jedna přestřelka v závěru výborný film nedělá. Na druhé straně Paul Gross coby hodný desperát nějaké to charisma má, Sienna Guillory sem perfektně pasuje a kamera často vykouzlí nějaký ten romantický záběr na malebnou krajinu jako z pohlednice. Jen kdyby se přidalo více akčního děje tak to mohlo být mnohem lepší.

Kapela je mrtvá, Axl žije a fetuje a jedna z nejvýraznějších rockových balad 90. let minulého (rockového) století zde vegetuje dál v působivém videoklipu. Rocková partička Guns N´Roses v čele s nezničitelným frontmanem Axl Rosem si svůj hudební a tvůrčí vrchol odbyla někde v polovině 90. let. Od té doby jejich křivka invence a popularity nabrala závratně klesající tendenci, došlo i na personální změny v kapele, a tím také nastal pokles do garážových sfér kdysi výrazného zástupce v oblasti hard rocku. Mám pocit, že tvůrčího vrcholu dosáhli právě na veleúspěšném dvojalbu "Use Your Illusions I/II", ze kterého vzešla četná řada úspěšných singlů většinou ve vynikajícím obrazovém kabátku. Balada "Don´t Cry" o životě a smrti s téměř filosofickým zamýšlením se nad zpěvákovými nočními můrami pochází právě z této kompilace a patří k těm mega úspěšným. Kapelu díky ní začali poslouchat i ti, kteří do té doby tvrdé riffy a Axlův "šmirglpapírový" hlas, příliš neoblibovali. Písnička se prostřednictvím klipu přetransformovala do podoby takřka filmového příběhu o zrození, lásce a umírání, kterému své výrazné charisma propůjčil dlouhovlasý zpěvák, který rázem skončil jako plakátový idol v nesčetných pokojíčcích poblázněných slečen. Album dosáhlo v prodejnosti závratných výšin a a následovaly další neméně úspěšné singly, především podobně hudebně i obrazově spřízněná balada "November Rain", s jejíž pomocí se zpěvák vyrovnával se stresujícím rozchodem se známou top modelkou, i když se mu divím, když v té době jich mohl mít na každém prstu asi tak milion. Po vyčerpání všech zajímavých skladeb z alba do podoby singlů, už nebylo kde brát a nastal hudební útlum. Kapela čas od času o sobě dávala vědět, pak zase frontman oznámil rozpad a následně comeback, ale ústup z popularity byl více než zjevný. Z kapely se vytratily osobnosti, jako byl Slash nebo Matt Sorum, následovala neodvratná ztráta kvalitní image, něco podobného ve zhruba stejném období postihlo i boyband Take That, a rockeři už se nevzpamatovali a nedostali se do takové formy, jako tomu bylo v dobách jejich největší slávy. Zbyly po nich v podstatě dokonalé songy, které ovšem své pevně zakořeněné místo mají přece jen v devadesátých letech. Dneska už je tahle balada nostalgickým songem pro ty, kteří to období pamatují. Takže vlastně není proč plakat. 80%

Nic extra. Několik písniček je dobrých, ale většina je nemelodická a Axl Rose má při delším poslechu nepříjemné zabarvení hlasu. Guns N Roses udělali za svouji existenci jen jedno dobré (dvoj) album a z něj v podstatě těží dodnes ačkoliv už hrají v jiné sestavě.

Pohodový snímeček, který má dobré herce, ale jinak je krásně o ničem, ale nebylo to nejhorší.

Tak nějak neprávem je řazena tahle komedie k opovrhovaným kouskům. Dostala dokonce nechvalné ocenění Zlatá malina. Přesto na odpis není, ačkoliv se neskromně pokouší skloubit v jednom filmu příliš mnoho motivů. Skáče od jednoho k druhému bez většího rozmyslu, ale to není žádný nový jev v amerických komediích. Setkávám se s ním jako divák dost často, dokonce mnohé z nich jsou velebené. Mike Myers není úplně vtipný herec a rozhodně se v našich končinách nikdy neproslavil jako v zámoří, kde je poměrně uznávaný. Komedie množství nápadů má, ale nepodává je všechny vyváženě, což by ani nešlo, a s diskutabilní vtipností, což je běžné, protože neznám snad žádnou komedii, ve které bych se úplně všem gagům zasmál. Myers si do filmu prosadil milovaný hokej, přirozeně je z Kanady, a tak se věnuje tomuto sportu ve své komedii sice okrajově, ale potíž se ztrátou mužství trápí právě jednu z hokejových hvězd, která je překvapivě černé pleti. Nejvyšší zámořskou hokejovou ligu sice hraje také několik afroameričanů, ale nikdo z nich neplatí za hvězdu, na které by jeho tým stavěl. Tady to ve filmu je, ale je to to vtipnější, co je ve filmu k vidění. Pak je to ještě Justin Timberlake z konkurenčního týmu Los Angeles Kings, který černé hvězdě leze do zelí. A na tohle se nabalují další a další gagy, z nichž některé ani nesouvisí s ústřední zápletkou a některé jsou vtipné jen pro americké diváky (je jich poměrně dost). Pochopitelně, pokud někdo nemá rád Mike Myerse, film ani trochu neocení a nepřijde mu na něm zhola nic vtipného. Já s ním problém nemám, ale svoji komedii mohl svěřit někomu zdatnějšímu, než byl debutující režisér Marco Schnabel. Je však opět velmi diskutabilní, jestli by někdo jiný z filmu vytěžil víc, protože se vtipy bez ladu a skladu absolutní parádu nestvoříte. 60%

Když se Gwen Stefani nějakou dobu prezentovala solo, tak neměla nouzi o hudební spolupráce. K písni podle níž je pojmenováno její druhé album si přizvala hudebníka Akona, který v té době rovněž zažíval vlnu popularity. Jedná se o druhý singl, který z alba vypustila do hitparád a ten se jí odvděčil celosvětovým úspěchem. Nemám však pocit, že by se jednalo z hudebního hlediska o něco mimořádného. Podobné kousky byly k slyšení už na její první solovce "Love.Angel.Music.Baby". Už tehdy Gwen předložila několik nápaditých variant popových experimentů, ale u jejího druhého alba se už začala opakovat a nikam se tolik neposouvala, což je patrné právě u tohoto singlu podle něhož nese název celé album. Ten je ozvláštněn Akonovou přítomností a rozverným klipem, který je pojatý humornou cestou. S ohledem na skvělého klipaře Josepha Khana, který si tentokrát splnil "jen" svůj standard. Znám od něho lepší klipy. Interpretka je natolik výrazná ve svém originálním projevu a image, že dokáže zatlačit do pozadí cokoliv a kohokoliv. Pár obrazových vychytávek je opět k nepřehlédnutí, což je také určitá podpora pro poměrně liknavou písničku. Sledovat, jak Gwen prchá v klipu před spravedlností je docela vtipné a jenom to nesmí trvat moc dlouho. Ne každý útěk, i když jí při něm pomáhá Akon s Khanem, má stoprocentní účinek na přihlížející diváky. Ona si totiž Gwen od jisté doby při útěku zpívá a já myslel, že by měla být spíše potichu jako pěna, aby se neprozradila. Když to tak vezmu zpívá jí to dobře. Mé hodnocení: 60%

Zřejmě rozpad zpěvaččina manželství stojí za touhle písní s osobitým textem a minimalistickým klipem. Po čumáku diváka plácne niterné a emoční podání songu, které zpěvačka zvládá velmi dobře. Čtyři minuty na ni kamera staticky upírá čočku, střih šel do prázdna. Ale no tak, nad Gwen už dneska nikdo nebude honit. To už není zpěvačka na uspokojování, to je zpěvačka na poslech. Dovolila si přijít s klipem, se kterým chodí na scénu jen skutečně vyzrálá dáma, která už ví, o čem zpívá. Klip v takovém rozpoložení a uchopení nemá na ženské hudební scéně mnoho zástupců. S něčím podobným se v main streamu nikdo moc neprezentuje. Takže se jedná o poměrně ojedinělý hudební počin, kdy se hudba, text a obrazová podoba slévají v jeden dokonalý celek, který jde sluchu k duhu a oko si to své najde. Jelikož jsem ale jen odhadoval, komu je hořký text písně určen, je definitivně záhadné, kdo je onen nabíječ, o němž stylová zpěvačka tak emotivně a s vyčítavým výrazem pěje. A pěje hezky. A má to funkční a uvěřitelné emoce. 80%

Gympl s mučením neomezeným. Co ty naše tvůrce napadá, to se ani nedá ta sebranka nazvat tvůrci, je fakt neskutečný. Co ty jejich debilní hlavy dokážou vypatlat z mozku na kus papíru ze záchodu, a nazvat to scénářem, nemá obdoby. Pak se to odehrává na chlup ve stejných kašírovaných kulisách, jako všechny jejich seriály. Tenhle ovšem svojí zhovadilostí sahá po nejvyšší metě. A Heřmánek je s tím ještě spokojený. No co má říct, že jo, když mu z vedení nařídí, co má říkat před konsternovaným divákem, jako jsem já. To se přece soudnýmu člověku nemůže líbit tahle břečka. Samé zápory a nemá to jediný klad. 0%

Film pro mě nebyl žádným velkým překvapením a do děje mě moc nevtáhnul. Snímek mapuje období 1937-1945. Všechny ty udavačské, zbabělé, pokřivené a přisluhovačské charaktery jsem nespočetněkrát viděl v jiných filmech s obdobnou tematikou. A pár čistých průstřelů hlav přece dobrý film nedělá, zvláště, když herci u nich mají vyjevené výrazy budící smích. K smíchu mně přišly i pokusy rozpohybovat vláčné drama bez pevné dramatické struktury rádoby akční složkou. Herz akční sekvence neumí. Mnohem lépe vyznívá film v pasážích, kde postupně představuje nebo odkrývá různorodé lidské charaktery obyvatel sudetského zapadákova Eglau jehož neodmyslitelnou součástí je i mlýn a pila, které shodně patří příkladnému Němci Augustu Habermannovi, který má za ženu českou židovku a on sám disponuje krystalicky čistými vlastnostmi a přesto bude na něj záhy pohlíženo jako na zrádce. Za prvé na příkaz zlověstného Sturmbannfuhrera Kozlowskeho musí nacisty zásobovat svojí kvalitní moukou a za druhé bude později přihlížet popravě několika obyvatel vesnice za vraždu německých vojáků spáchanou rovněž místními. A to vše vyvrcholí odsunem sudetských němců a všichni zrádci musí zaplatit. Herci hrají převážně dobře, ale němečtí herci jsou nadabováni až otřesně a skutečnost, že Habermann chvíli mluví německy a hned plynně česky a bez jakéhokoliv přízvuku na kvalitě snímku rozhodně nepřidá. Herce jako je Roden, Hrušínský, Holub, Kronerová, Hryc a další mohu jen těžko kritizovat za jejich herecké výkony, ale režisér Herz by se měl raději vrátit ke svým hororům. Akční pasáže mu nejdou a výraznější dramatický punc dostal film až v druhé polovině a to už bylo poměrně pozdě vzhledem k tomu, že nevýrazných pasáží bylo ve filmu hodně. Na poprvé se to ještě přežít dalo, ale podruhé film vidět nepotřebuji. 40%

Nedá se na to dívat.