Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Reminiscence (2021) 

Hugh Jackman šéfuje v Miami zvláštnímu podniku, v němž pro svoji klientelu oživuje vzpomínky na minulost. Jednoho dne mu do jeho podniku i do jeho milostného života vstoupí atraktivní záhadná femme fatale, po které se jednoho dne slehne zem. A náš hrdina začne být posedlý objasněním jejího nenadálého záhadného zmizení. Jackman už nějakou dobu zažívá období po Wolverinovi, comicsová postava, co zastínila veškeré jeho pokusy se z ní vymanit, a nyní natrefil na film, který kombinuje řadu prvků z různých žánrů. Režisérka Lisa Joy odvážně skloubila něco málo z vědeckofantastického žánru, jako hlavní linii filmu stanovila detektivní zápletku, neopomenula zahrát na romantickou i drobátko akční notu, navrch to celé zabalila do noir hávu. A hrdina pronáší poměrně filosofující vnitřní monology. Příběh je poměrně spletitý, při vší kombinaci celkem funkční a herecky zajímavý. Jackmana na jeho detektivní cestě doprovází kráska Rebecca Ferguson, Cliff Curtis nebo třeba Thandiwe Newton. Joy coby producentka a autorka scénáře zpočátku mate režijním uchopením. Není zcela jasné, zda se divák bude  vůbec nějakým způsobem v její kombinaci orientovat. Obavy jsou záhy zahnány, neb její režijní přístup je uvědomělý a následně i příslušně přehledný. Jackman je za osamělého hrdinu, což je podtrženo tím, že má ve svém podniku jen jednoho zaměstnance, který je zároveň i jeho jediným přítelem. Miami je vyobrazeno coby město, kde je víc vodní plochy než souše. A film se mnohdy snaží být ponurý a neveselý. Akční aparatura je velmi skromná, klidně jí mohlo být víc. Při sledování snímku se mně vybavil snímek "Zvláštní dny", nadčasový scifi techno-thriller, který před drahnou dobou zrežírovala taktéž žena, Kathryn Bigelow. Určitou inspiraci z něj tento snímek (dost možná) čerpal. Příznivci komorních záležitostí a zvláštních žánrových kombinací si Hugh Jackmana a spol. vychutnají do sytosti. 8/10

plakát

Pořádné pecky Billa a Teda (2020) 

Absolutně zbytečný návrat (Keanu Reevese) k něčemu, na co už se (v jeho filmografii) dávno zapomnělo. Bill a Ted jsou dva nezdolní hudební nadšenci, kteří už časem "zfotrovatěli", načež jejich komediální svěžest a především celý svět má spasit idea o sjednocení světa naprostou hudební peckou v jejich podání, neboť časoprostoru hrozí zánik. A bude to fuška, neb dva nerozluční kámoši na svém kontě žádný takový hudební hit dosud nemají. A k jeho složení jim byl zadán šibeniční termín. Oba ale mají své rodiny, konkrétně milující manželky a dospělé dcery, kvůli kterým se vyplatí vydat se na cestu napříč časem. Keanu Reeves před časem zažil herecké zmrtvýchvstání, diváci si oblíbili společnost jeho akčního Johna Wicka, zbytek jeho současných filmů, včetně tohoto návratu k postavě, kterou ztvárnil už potřetí, zajímá jen menší diváckou obec. V případě této dost specifické série, jejíž prvopočátek spadá do éry osmdesátých let minulého století, se ani nedivím, že kiny nový přírůstek jen prošuměl. V podstatě není ani o co stát. Film si neuvědomuje svoji bezbřehou naivitu, kterou by zabodoval tak leda před dvaceti lety, postupem času padá do pekelné pitominy, kde si dostaveníčko daly historické hudební osobnosti, co k sobě ani (hudebně) neladí, plus Smrťák, navíc je to celé slátanina. Slátanina, co se snaží být až téměř hudební filosofií, raději by ale udělala lépe, když by si více pohlídala svůj slabý komediální tah. Reeves je hlavní hereckou hvězdou filmu, jeho kolega Alex Winter nikdy slavný nebyl a nebude, s Reevesem se ale dobře doplňuje. Jedním z mála pozitiv jsou masky. Scéna z domova důchodců velmi realisticky zachycuje dva hlavní výtečníky namaskované ve věku vetchých starců, načež má své pokračování po doběhnutí závěrečných titulek. A i další porce scén, kde se maskéři vyřádili, stojí za to. Oproti tomu jsou velmi slabě natočeny scény, v nichž se současné "já" ústředních hrdinů setkává se svými alternativními podobami. Je znát, že herce ve společné scéně a v rolích dvojníků zastoupil nepodobný dubler, jenž je pro jistotu kamerou snímán jen zezadu. Když Bill s Tedem občasně zmizí ze scény, ke slovu se hlásí jejich dcery, které rovněž cestují časem. Samara Weaving, další známá herecká akvizice, a méně známá Brigette Lundy-Paine, která do jisté míry coby Reevesova dcera po něm přebírá i gesta a mimiku, ocitá se film na hraně nudy. Ke všemu režisér Dean Parisot netočí zázračně, občas dokáže dát filmu zábavnost, jedná se jen o malé fragmenty. V jeho neprospěch hovoří i fakt, že se delší dobu věnuje hlavně seriálové tvorbě, přičemž pro filmovou režii postrádá cit.  Hudební a časoprostorové úlety Billa a Teda dnes nemají nárok na pochvalu. Málokdo si vybaví dva předchozí filmy z jejich série. A o co méně jste s těmito filmy obeznámeni, tím hůř. I tak to žádná komediální pecka není. Prostě kravina se vším všudy. 2/10

plakát

V zajetí démonů 3: Na Ďáblův příkaz (2021) 

Manželský pár záhadologů chce tentokrát spasit duši mladíka, kterého posedl "rohatej"  a kterému za vraždu hrozí trest smrti. Režisér propaguje strašení pro mateřskou školku, absolutně si nedovedu představit, že se u filmu někdo lekne, nadskočí z gauče, případně navštíví toaletu, aby ulevil střevům v důsledku mrazivé či naléhavé obavy z právě sledovaného filmového dějství, a téměř dvě hodiny sledovat absolutně předvídatelný film není překvapivě úplná ztráta času. Michael Chaves režíruje podruhé, je to zase horor a má omezený limit na krevní průtok a všeobecně drastické scény, celý film totiž působil dojmem, jak kdyby musel dodržet pravidla filmu přístupného mládeži, což je u hororu docela problém. Takže spousta scén má strašidelně výživný potenciál (kupříkladu sekvence z márnice), jenže se každá taková scéna zakončí korektně až naivně, tudíž otrlý hororový divák odchází z projekce, protože ten trapas s nepodařeným naháněním hrůzy prostě nevydrží, zbytek tomu dá šanci, i když tak nějak tuší, že každý režijní postup je těžce předvídatelný a ničím výjimečný. Velkým poutačem je zdařilá technická stránka, kdy film působí dražším dojmem, a masky, dekorace a další propriety zaslouží pochvalu. Osvědčené herecké duo Vera Farmiga a Patrick Wilson nepolevuje ve svém charismatickém a dramatickém úsilí. A jistě i fakt, že jde o případ podle skutečných událostí, byť se v mnoha ohledech jedná o fabulaci, se rozhodně také počítá.  Bohužel se v podstatě jedná o málo působivý a jakkoli zajímavý horor, kde je užito hodně obehraných postupů, co jsou známy ze spřízněných snímků, nebyly k vidění žádné úchvatné sekvence, to nejlepší z celého filmu obstaral úvod s exorcismem, načež dalšími hororovými laskominami se povážlivě šetřilo. Do průměru moc nescházelo. 6/10

plakát

Kdo mi jde po krku (2021) 

Vyzáblá Agelina Jolie jako (traumatizovaná) velitelka hasičů a ochranitelka malého svědka zločinu. Tohle moc novátorstvím nezavání, takže průměrnost scénáře může zachránit pouze detailní záběr na poprsí po mastektomii hlavní hvězdy, vytříbený vizuál a kvalitní režijní přístup. Angelina se sice pokusí předvést svoji kostru v negližé, ovšem podprsenka držela jako přibitá a navíc byl na place přítomen nezletilý kluk. Taylor Sheridan už tak nějak dopředu vytušil, že tenhle film nemá smysl tlačit před bulvy filmovým akademikům. Uznal, že to bude prospěšné zahřívací kolo pro Angelinu před ambiciózním snímkem Eternals. Ta bude vést taktický boj se dvěma nájemnými zabijáky, do toho se vznítí les a Angie spořádá s poslední klapkou speciální kaši, po které zhubne ještě "přebytečných" deset kilo. Aidan Gillen a Nicholas Hoult v rolích zabijáků tlačí hvězdu filmu do kouta a ukazují, že umí táhnout dějství. Nejsou to žádné bezchybné stroje na zabíjení, nějakou tu minelu během své vražedné mise spáchají. Režisér ovládá technickou stránku, takže akce je svižná, průstřely jsou krvavé. Za pozornost stojí také práce s ohněm. Lesní požár vypadal úchvatně. Snímek si drží své tempo. Sheridan si zrežíroval oddechovku v devadesátkovém hávu s mnoha provařenými klišé prvky, které se mu přece jen odbourat nepodařilo. Angelina mu zachrastila kostmi a všichni jsou rádi, že je zpět. 8/10

plakát

Nebezpečné lži (2020) 

Nekrvavý a v televizním syžetu natočený thriller z výrobny Netflix, co se dopouští jistého překombinování zápletky, potažmo celého dějství. A to je na tomto počinu právě zajímavé, neb to jitří diváckou zvědavost, která dostane nemalý prostor. Divák je nervózní, co z celé té skládačky klamu, podivných náhod i podivných úmrtí nakonec vzejde. Mladému manželskému páru znenadání do klína spadne nezanedbatelné jmění po muži, jemuž drahá polovička z páru byla pečovatelkou. A zadělá si tím na problémy. V domě po starém zesnulém muži pár najde ukrytou solidní finanční hotovost, kterou neohlásí, do toho se objeví úskočný realitní makléř, co má nezvyklý zájem o odkoupení nemovitosti, tajemná právnička přiskotačí s překvapivou závětí a policejní vyšetřovatelka neskrývá své podezření a důležitým střípkem do mozaiky je i nález diamantů u další mrtvoly v domě. Na realizaci filmu se sešli dva zkušení televizní tvůrci, režisér Michael M.Scott a scenárista David Golden, a je znát, že je jim bližší konverzování než akční manévry. Prostor dostala herecká sestava nižší svítivosti na čele se sympatickou Camillou Mendes. Ta musí krotit hrabivé záměry svého muže Jessie T.Ushera, zajímavé herecké položky představuje Sasha Alexander jako vyšetřovatelka, Jamie Chung jako vnadná právnička a Cam Gigandet jako makléř. S herci tedy nevyvstal problém. Scénář ovšem už obsahuje nedomyšlenosti a jisté díry, což se projeví v samotném vyhroceném a překotném finále, v němž se hodně překombinovaně vysvětluje, jak se to celé vlastně mělo, některé dějové fragmenty však ale zůstanou přece jen nedořečené a nedopečené (např. vehementně podezřelá minulost manžela). K duhu filmu jde jeho vytříbená technická stránka, která se vzpírá lacinému rozpočtu, a také to, že určitou otřepanost námětu vydává za rafinovanost až originalitu, načež obratně využívá až do finále diváckou zvědavost, která víceméně statické televizní pojetí žene kupředu. 7/10

plakát

Bloodline (2018) 

Seann William Scott se ocitl v nemilosti režisérů. Nedostává se mu úspěšných rolí a jen málokterý z nich by si troufl někdejšího "prcičkovského" smíška a komediálního herce obsadit do role psychopata. Henry Jacobson to riskl. A nebyl to až tak špatný tah. Film samotný ovšem působí zvadle a nenapínavě. Něco málo je nastaveno zajímavě. Náš hrdina funguje na jedné střední škole coby sociální pracovník/ poradce v oblasti bezpráví páchaném na mládeži. Sám s tím má z dětství zkušenosti, když zažil domácí násilí a tyranii. A nezvedené fotříky po stížnostech středoškoláků začne po nocích popravovat. Jeho pracovním nástrojem je nůž. Všechno jde hladce do doby, než policie nalezne zakopané mrtvoly, načež i jeho manželka cosi začne tušit. Zbývá dodat, že náš psychopat je milující otec od rodiny a na svoji ženu a novorozeného synka nedá dopustit. Rozkaz od producenta Jasona Bluma zněl jasně: natočit film o muži s temnou duší, kde bude méně psychologie a více krve. Ano, podřezaná hrdla vypadají skvěle, i úvodní sekvence (vypointovaná) se zavražděnou nahou zdravotní sestrou ve sprchách dává naději na nadstandardní hororový thriller. Film ale postrádá tempo, medových scén z rodinného kruhu je přehršel a vraždy jsou dost jednotvárné. Korunu mdlého vyznění nasazuje závěr, který rezignuje na logiku. Snímek však může být pro Seanna Williama Scotta odrazovým můstkem v jeho kariéře. Jako psychopat ujde. 6/10

plakát

Willyho kouzelný svět (2021) 

Prokletá zábavní atrakce zvaná Willyho kouzelný svět nalákala do svých útrob Nicolase Cagea. Ten pak svede boj o holý život s oživlými animatronickými roboty. Cage do sebe hází jeden energetický drink za druhým, skamarádí se s hezkou slečnou, která s partou výrostků chce s atrakcí zúčtovat, a zábavně se pere s pekelnými monstry, co si ukrutně smlsnou na lidském mase. A celý film mlčí. Patrně si svoji účast podmínil tím, že se nemíní učit texty. Režisér Kevin Lewis má v oblasti pokleslé tvorby zřejmě nemálo nakoukáno. Vystřihl totiž s dokonalostí film, pro něhož je synonymum "ta největší blbina" naprosto trefná. Cagea na námětu muselo něco zaujat, neb je i jedním z producentů filmu, a ani po dávném oscarovém triumfu se nebojí dát vale seriózním projektům, na které takřka zanevřel. Je radost pohledět, jak jde do každého souboje. Schytá to pštros, gorila a další členové zábavné sekce pro děti, načež z nich stříkají sračky na všechny strany. Důležitým faktorem pro celé klání je i hudební složka. Debilní narozeninová písnička a další hudební skvosty umocňují  divácký prožitek. Zaujala i legenda kolem monster, kdy se v minulosti jednalo o sadistickou partu chlapů, co nenáviděla děti. A sebevražedný satanský rituál byl vstupní branou pro jejich "reinkarnaci". Film (pochopitelně) není pro každého. Kdo však fandí bizarním hororovým záležitostem, film přijme. 9/10

plakát

Sebevražedný oddíl (2021) 

Zrodilo se comicsové ad absurdum. Nikoho tak nepřekvapí, že blonďatý sex symbol Harley Quinn nevyzpytatelně koketuje s novým nápadníkem, akční legenda Sylvester Stallone propůjčila svůj hlas bizarnímu a lidožravému stvoření jménem King Shark a že legrační lasička neumí plavat. Zbytek je nepopsatelně absurdní, šíleně zábavný a nemálo si tropí legraci na svůj vlastní účet. James Gunn vlil do pokračování novou krev, tou se ve filmu nešetří, a hlavně se jede v invenčním módu a zvesela. V podstatě  se první film ignoruje, výjimku tvoří zejména úvodní sekvence, kdy jsou na novou misi vysláni členové předchozího záchranného týmu Jai Courtney a Joel Kinnaman, ovšem přehršel reminiscencí na předchozí dějství opravdu nečekejte. Režisér je v obrovské formě  a chrlí  nápady, (nepří)četné hlášky a tuny gore. A mnohdy se staví  na odpor všemožným klišé. Naše hrdiny posílá do absurdních situací, v nichž si libuje a dokáže jim dát i pointu a nenadálý originální rozměr, navíc umí svěže a odvážně redukovat počty postav. Děj je jednoduchý. Jakási ostrovní země je pod nadvládou diktatury dvou mezulánů a těm je třeba zatnout tipec. A objeví se tajný vědecký projekt, který pochopitelně americká vláda zneužila. Margot Robbie už je tentokrát hlavní hvězdou filmu a umí náležitě  p(r)odat svoji psychopatii. A z nových akvizic zaujme takřka každý, nejvíc John Cena a jeho Peacemaker, neztratil se ani černý sympaťák Idris Elba, z těch méně  známých herců si svůj osobitý prostor získává David Dastmalchian jako vrhač "puntíků" s averzí k vlastní matce. A poté také digitální žraločí kreatura, která aspiruje na to nejšílenější, co je možné uzřít v áčkovém filmu. Dvojka je vyzrále šílenou podívanou, která zvládla režijní rošádu na jedničku, Margot Robbie dokonale poskytla hvězdnou záštitu a utržení z řetězu pokračování mimořádně prospělo. 10/10

plakát

Nezvaný host (2020) 

Tenhle film  by rozhodně  neměli vidět příznivci Bruce Willise. Mohli by totiž utrpět vážnou újmu na zdraví až šok z toho, do jaké kategorie se propadl a jakému tvůrčímu diletanství je schopný čelit. Začátek filmu je ještě kvalitativně optimistický. Jsme ve vzdálené  budoucnosti a nacházíme  se na vesmírné  lodi, která směřuje ke kolonizaci nové planety, neb Zemi zasáhla pandemie moru. Následně se na palubě vyskytne parazit, který postupně likviduje posádku a činí z ní mutující zombies. Naprosto vše v tomhle  filmu vyznívá amatérsky a imbecilně. Evidentně ubohý rozpočet, který pravděpodobně padl na Bruce, Thomase Janea a pár povědomých hereckých tváří, nedovolil vůbec nic vrcholného, ba ani průměrného. Let vesmírné  lodi vesmírem konkuruje nejlepším dílům Karla Zemana, gore je povětšinou jakási marmeláda smichaná s kečupem a do toho se Bruce opíjí, pronáší rádoby hlášky a mohutně se ztrapňuje. Celé to měl na povel  jistý  Corey Large (objevuje se v jedné z vedlejších rolí) a zůstává obří záhadou, jak se mu podařilo tak slavného herce přemluvit do filmu, který  je směšně a mizerně zrealizován. Obdiv ke klasickým scifi, jako Věc a Vetřelec, je zřejmý a chvályhodný, ovšem k tomu je také nutné mít režijní a tvůrčí  schopnosti, které tandem John Suits a Corey Large prostě  nemá. Je na pováženou vytasit  se s takovou amatérskou hrůzou, když bylo k dispozici takové solidní obsazení. Vůbec nejhorší  výkon předvádí  Johnny Messner, ochotník ze Lhotky by mu jistě  poradil, jak zahrát posednutého. Oceňuji solidní obsazení, nápad  s černým pasažérem a jeho těhotnou  partnerkou rozhodně není z nejhorších, také spád událostí je optimální. Film ovšem naprosto neobstojí po režijní, scenáristické a technické stránce, je místy až zoufale špatný. Chudák Bruce Willis, takový úpadek kariéry si nezasloužil. 4/10

plakát

Jolt (2021) 

Zajímavý ekvivalent k mužským akčním borcům současnosti, jež  podporuje vzrůstající trend akčních režisérek. A námět je poměrně originální a osvěžující. Ve své podstatě filmová "rodina" Johna Wicka a pana Nikdo uvítala ve svém kruhu nový přírůstek s atraktivní Kate Beckinsale v titulní roli. Ta hraje ženu s vrozenou  poruchou sebeovládání. V praxi to znamená, že když  se k ní někdo nechová  pěkně, tak si ho namaže na chleba, a to takovým způsobem, až má všechny kosti v těle roztříštěné. Zpočátku to vypadá hodně zajímavě a neotřele. Hrdinka  vede osamělý  život, navštěvuje soukromého psychiatra, co jí aplikoval na tělo vestu s elektrickými šoky, a dokonce do jejího života vstoupí nápadník, který ovšem záhy umírá. Ústřední nápad se vyprofiluje ve směsici různých drsných střetů s podsvětím. Kate dává na kokos každému urostlému chlapovi, má to spád a 90 minut rychle uteče. Režisérka Tanya Wexler se prezentuje drsnějším pojetím, bitky určitě nejsou  tak choreograficky výživné jako v mužských akčních verzích, ovšem celkem  to dynamicky šlape. A příjemně mysteriózní zápletka začne být postupem času průhledná. Na palubu se přibral Jai Courtney, Stanley Tucci i krátce se zjeví v samotném závěru Susan Sarandon. Snímek ve finální sekvenci naznačuje možné pokračování, na které už zřejmě nedojde. Ve výsledku se jedná o akční thriller s originálním námětem a solidním zpracováním. 9/10