kingik

Herečka Kate Siegel pomyslně hypnotizuje pánský poklopec. A tento nenápadný tah je největší devizou. Námět je poměrně neotřelý. Jistý hypnoterapeut se specializuje výhradně na dámskou klientelu, na které praktikuje hypnotické stavy. Jednou z nich je i pohledná Jennifer, ústřední hrdinka, na níž aplikuje svoji podstatně zesílenou hypnoterapii a která se pro něj stane posedlostí. Zásadním problémem filmu je, že pracuje s reálnými prvky a aplikace hororových prvků působí triviálně. V jistém ohledu mu i škodí. Sugesce fobií pacientek, jejímž prostřednictvím je likviduje, je naprosto směšná. Tímto trapným způsobem sprovodí dvě ženy, jedna trpí klaustrofobií (jedná se úvodní sekvenci filmu), druhá arachnofobií. Oproti tomu nápad s šílenou pacientkou, která si trhá vlasy, je později v jedné sekvenci využit skvěle hororově. Takových nervy drásajících momentů má film ale poskrovnu. V roli terapeuta se představí Jason O´Mara a je potřeba si na něj zvyknout. Nemá přílišné charisma a enigmatický rozměr, který film touží vyvolat, už vůbec ne. Takže veškeré hraní bylo na bedrech Kate Siegel, která je perfektní a naprosto svou účastí převyšuje ráz filmu. Dost se divím, že na svoji další hlavní roli ve filmu čekala pět let. Hlavní filmovou rolí se naposledy blýskla v thrilleru Hush. Film se urputně snaží být neprůhledný. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že je naprosto zřejmé, jakým směrem se bude ubírat. Terapeut hypnózu zneužívá ke svým záludným plánům, snaží se manévrovat se svojí nejatraktivnější pacientkou, vymývat jí mozek, ta mu vzdoruje až do finále, kdy se konečně odhalí pravý důvod jeho konání. A rozhodně se nejedná o nikterak originální objasnění. Scenárista Richard D´Ovidio v minulosti psal scénáře, které se vesměs dočkaly přijatelné realizace. I tento film je z hlediska režijní realizace snesitelný, Matt Angel a Suzanne Coote se rozhodli po letech tvůrčí odmlky pokračovat ve spolupráci, jejich debut  The Open House si našel cestu k hororovým příznivcům. Film produkoval Netflix a má víceméně televizní syžet. Nechybělo mnoho a jeho místo patřilo víkendovým thrillerům na Prima Love. Méně ohraný námět, porce snaživých režijních postupů a zapamatovatelná herečka v titulní roli, to jsou ty nejpodstatnější důvody ke zhlédnutí. 6/10

M. Night Shyamalan, mistr originálních námětů, nezřídka i point, režisér, co nemusí mít k dispozici rozpočtový majlant, aby natočil kvalitní film, aplikuje davovou psychózu na odlehlém ostrově, kde je proces stárnutí buněk v lidském  těle výrazně urychlen. Převedeno do praxe se hodina strávená na tomto tajuplném místě rovná dvěma rokům lidského života. Režisér v podstatě do necelých dvou filmových hodin shrnul koloběh života - od zrození až po smrt. Početná skupinka výletníků všech věkových kategorií je šokována, když jejich děti, co se sem přijely slunit v předškolním věku, před jejich zraky dospívají, zažívají první sexuální zkušenosti, dokonce je nemine ani porod. A naopak dospělí jsou značně znevýhodněni, neb jim ČAS po hodinách nemilosrdně odkrojuje jejich setrvání mezi živými. Režisér (rezervoval si i jednu z menších rolí řidiče dodávky) se před nějakým Časem (zase ten zpropadený Čas) tvůrčím způsobem zbláznil a natočil hrůzu, na kterou se sice už zapomnělo, ovšem na dlouhý čas to poznamenalo jeho mentální způsobilost, tudíž následná jeho tvorba nebyla zrovna uspokojivá. Sice začal pro mnohé působit Rozpolceně, načež se u něho projevila vleklá choroba zvaná Skleněnost, ovšem stále se už delší Čas (ten Čas je prostě všude) čeká na film, kterým by dostál své pověsti neopotřebovaného filmaře, co disponuje množstvím invence a neobyčejných, až atypických režijních postupů. A jeho pravý ČAS právě nastal! Shyamalan je definitivně zpět ve své formě a smysluplným režijním způsobem servíruje svůj pohled na relativitu Času a jeho působení, které je pro každého jedince měřeno stejně. Mix mysteriózního hororu se sci-fi prvky a existencionálním vyzněním má inteligentní půdorys, na kterém režisér obratně vystavuje drama skupinky lidí lapené na místě, z něhož není úniku. Film se odvíjí nepředvídatelně, není vůbec jisté, co se s jednotlivými členy osazenstva stane v příští (dramatické a vyhrocené) minutě. A herecká čeládka hraje bez výjimky bravurně. Nedá se tak úplně určit, kdo hraje hlavní roli/role, jedná se totiž o další z chytrých tahů režiséra. Relativně v popředí stojí dvojka Thomasin McKenzie, talentovaná herečka, co už nějakou tu zkušenost s oscarovým kouskem má, a Alex Wolff, spolehlivý držák napříč filmovými žánry. Bylo by ovšem velmi nespravedlivé opomenout kohokoliv dalšího z hereckého zástupu. Nenápadná hvězda nezávislého vyznění Gael García Bernal a hvězdička Vicky Krieps zažívají rodičovské i rodinné otřesy, Osvědčený Rufus Sewell neopomene dodat své běsy a modelingem disponovaná Abbey Lee ukáže na vlastní (zlámané) kosti, jaké negativní účinky může mít nedostatek vápníku v těle. Když se mysteriózní veletoč rozleze do všech koutů filmu, je také namístě přijít s nějakým objasněním/rozuzlením záhadné pláže, jež nebude kazit předchozí brilantní dojem. A i v tomto případě jsem nebyl nikterak pohoršen. Ono se to nezdá, závěry filmů, a pokud možno smysluplná objasnění předložených záhad, bývají náročné, respektive bývá náročné je kvalitně vymyslet, načež Shyamalan se s tím popasoval zajímavě. Resumé je takové, že víra v jeho kvalitní tvorbu stále žije, Čas mu nesežral veškerou jeho tvůrčí nápaditost a na svém kontě má zajímavý film, co dělá čest jeho jménu. 10/10

Noční okružní jízda po Los Angeles, z něhož je město upírů, kteří sice mají s lidmi dohodnutý smír, ovšem obývají  svá důležitá strategická území, co jsou smrtelníkům zapovězena. Hispánec na záskok za volantem svěřeného auta vozí na zadním sedadle od večírku k večírku dvě sličné upírky, jedna je mrcha, druhá až taková mrcha není, co svůj pravý účel svého nočního cestování tají a co své řezáky dávají ve správnou chvíli a na správném místě řádně na odiv nepohodlným dárcům krve. Vypadalo to, že tvůrci budou chtít zvětralá upírská dobrodružství dostat na level akční zábavy, načež zbytečnými upovídanými průtahy diváka jen navnadí a vše se rázem překlopí do pořádného zběsilého masakru. A ono nic z toho se nestane. Ve filmu se místo toho vydatně žvaní a akce je v něm zhruba desetiminutovka. Ehm, akce, divák nevěří vlastním očím, když dvě akční sekvence (nepočítám trochu toho finálního rozruchu) z bezmála dvouhodinového filmu jsou tak kompozičně nevalně vyvedeny. V jedné z nich probíhá akční nakládačka za zády v popředí stojícího Jorge Lendeborga Jr., druhá akční mela je snímána ze vzdálenosti několika desítek metrů od ohniska bitky, kdy ji kamera snímá (z patřičné vzdálenosti) přes okno baru, kam vtrhla přepadovka upírů. Pochopil bych efektivitu těchto (pro režiséra) vynalézavých záběrů jedině v případě, že by film disponoval přehršlí akce. Jenže se jedná o jediné dva akční příspěvky, načež zbývá upírskými zuby prokousat se slovními pasážemi, které jsou moc vážně a veskrze nudně natočeny na to, aby se u nich divák dostatečně zabavil. A přitom výsledná akce vypadala technicky natočena schopně - švih, dynamika i dravost hlásily svoji přítomnost. Scénář dodal debutant Brent Dillon, který patrně měl vizi udělat snímek, co bude nějakým originálním způsobem řešit koexistenci upírů s lidmi, načež doufal, že tuhle jeho vizi zajímavě podpoří a přetaví režisér. Adam Randall tápal, kam přesně film má nasměrovat. Bylo znát, že pomalejší filmy má zažité, akci nehoví, ovšem pozoruhodný thriller  natočit umí.  Film s upírskou tematikou staví na rutinních postupech a režijně selhává. Cílové publikum určitě nechtělo zívat nudou, což z větší části film způsobil. Nejlepší na filmu je jeho ženské obsazení. Divák tak nějak oželel Megan Fox a prsatou Sydney Sweeney, kterým je ve filmu věnováno jen pár minut. Obě byly jen lákadlem traileru a ozdobou titulek. Lucy Fry a Debby Ryan se vyprofilovaly ve skvostné akvizice. Muži mají v ději rovněž své zastoupení, oproti nim ale tvoří nezajímavé křoví, které nemá potřebné charisma. Vůdce upírů Victor neboli Alfie Allen filmem propluje bez velkých ovací a jeho záměry by potřebovaly pevnější scenáristické i režijní vedení. O hodně lépe na mě působil Alexander Ludwig ve své krátké pasáži coby majitel baru. Hlavní hrdina s tragickým účesem nepůsobil otravně a nesympaticky. Kvalitní vizuální stránka filmu pozvedla divácký komfort, když dějová stránka neměla sílu. Celkově mně film připadal nezáživný, zdlouhavý a málo průbojný. Netflix po tomto fiasku asi dlouho upíří tematiku nechá spát v rakvi. 6/10

Anti reklama na exotické destinace, co svoji hororovou vsuvku nemá dostatečně ošetřenou. Maggie Q a Luke Hemsworth, ten méně slavný z hereckého klanu Hemsworth, pobývají v Thajsku s filmovým štábem pod vedením režiséra Darrena Lyn Bousmana a přihodí se jim řetězec několika podivných událostí, které mají v mnohém rozměr bizarního až halucinogenního charakteru. V prvé řadě jim jedno kalné ráno dosloužila paměť, takže si absolutně nevybavují, co za uplynulých 12 hodin prováděli. Jsou zcela konsternováni, když si pustí pořízené video z vlastní kamery, na kterém je zachyceno, jak mužská polovička z páru rdousí tu něžnější polovičku páru a následně ji pohřbí pod hlínu. Žena je ale naživu, sice má na krku hematomy po zásahu mocných mužských tlap, ovšem pár absolutně netuší ani nejmenší souvislosti. Zlověstné home video je pouze jedním z aspektů celé velké záhady. Následně se na scéně objeví podivný náhrdelník, ještě podivnější lékař s ještě podivnější diagnózou,  stopy vedou do místního baru a také ke třem místním ženštinám, co určitě znají meritum věci. Režisérovi, který patrně nikdy nepřekročí stín své hororové Skládačky, se daří probouzet v divákovi zvědavost, co je realita a co je pouhé psychedelické šálení mysli, a jitřit jeho případné vysvětlující teze. A na tomhle principu film funguje obstojně, ač v žádném případě nepřekypuje napětím, tak se v jistém ohledu filmu daří být neproniknutelným, nepředvídatelným a originálním. Svoji neotřelost film postupně začne ztrácet. Režisér neměl k dispozici extra scenáristy, žádný z tria psavců, Ari Margolis, James Morley III, David Tish, doposud neudělal díru do filmového světa, se scénáři k celovečerním filmům, především k těm kvalitním, má jen minimální zkušenosti nebo vůbec žádné, takže to podle toho začne vypadat. Vyvrcholení působí přihlouple,  jakákoliv sofistikovanost snímku bere za své, načež i slupka originality je poněkud ohnilá, když vezmeme v potaz existenci (SPOILER!) nejméně dvou podobných snímků s obdobným vyústěním. Bousman a spol. se vynasnažil poskládat události manželského páru z inkriminovaných nočních hodin hororově horlivě. Z hlediska gore je to poměrně chudobné - s umně  sešitou oční bulvou hlavní hrdinky se otálí až do závěru filmu, a dost možná je to i top hnusárna filmu. Spíše je film orientovaný na šifrované hororové výjevy, které se plně odhalí až s příchodem samotného finále. Rozpočet filmu zřejmě nebyl příliš horentní, takže režisér příliš speciálních efektů nepředložil. Lokace ostrova jsou atraktivně mystické, tedy pokud fandíte takovému druhu exotiky, tak rozhodně ano. Navíc je to říznuté avizovaným příchodem ničivého tajfunu, což je následně znázorněno zdevastovaným ostrůvkem, ovšem ničivý živel neuzříme, jen spoušť po něm. Vypadalo to nadějně, výsledek je jen mírně nadprůměrný. 6/10

Natankovalo se po deváté a akčního Diesela (řeč je o motoru) trochu ubylo. Dom Toretto a jeho parta se vydávají na další misi, která může mít pro jejich leadera poněkud osobnější ráz: na scénu totiž vstupuje jeho bratr Jakob, se kterým se před více jak třiceti lety rozkmotřil kvůli smrti jejich tatíka. Oba za tu drahnou dobu vypadají zachovale, nebudou si ale přeměřovat bicepsy a počítat buchty na břiše, nýbrž každý z nich má svůj zájem dojít naplnění svého cíle. Dom jde spravedlivou cestou, Jakob se vrhl na dráhu špionážní, a ne vždy legální. Jak už to v dobrodružstvích této party bývá, jejich mise se neobejde bez koketérie se sci-fi prvky, nelze obejít ani rodinné hodnoty, potažmo vztahové represálie, a nejdůležitější je přehršel (důvěrně známých) postav z jiných dílů série, kdy je zcela normální vzkříšení i domnělých nebožtíků. A pokořit oběžnou dráhu je v podstatě maličkost. Vesmír vlastně zbýval tvůrcům dobýt. Film má přes dvě hodiny, není tolik akční jak zvěstuje, nemálo experimentuje s dějovou hutností a k jeho režírování se vrátil Justin Lin, jehož režijními žlutými pařáty prošly celkem čtyři tvůrčí příspěvky do série, konkrétně 3, 4, 5, 6. Tentokrát zvolil znatelně umírněnější, místy až téměř dospělý přístup. Proběhla i scenáristická výměna, zaběhaného Chrise Morgana, z jehož psavého pera do té doby vzešlo 6 článků do série+ jeden spin-off, vystřídal do té doby sérií nepolíbený Daniel Casey, načež mu se scénářem píchl i Lin osobně. Jejich tvůrčí kolaboraci produkčně podpořil Vin Diesel. První hodina má nanejvýš jednu rozmáchlou akční sekvenci, kdy hrdinům pod motorizovanými koly vybuchují nastražené miny na minovém poli. Podstatnou část ale zahrnuje retrospektivně pojatá sekvence do Torettova mládí, vrátíme se do roku 1989, kdy se závodní okruh stal osudným jeho otcovskému dárci spermatu, což oba bratry na dlouhá léta rozdělilo. Následně se neustále bude objevovat jedna známá postava za druhou z dřívějších časů, kladná či záporná, která více či méně bude mít vliv na dějství. Dostaví se, jde jen o pár sekvencí, i geniální hackerka Cipher v podání Charlize Theron, zavřená v jakési nádrži bez vody, připomínající obří akvárium. Do toho budou hláškovat černí členové družiny, Tyrese Gibson a Ludacris, hlášky jsou sice křečovitě nevtipné, určitě si však režisér pohrával s myšlenkou na další případný spin-off, tentokrát s touto dvojicí. Ne, nebyl by to dobrý nápad. Na akci se čeká až do druhé hodiny. Nejvíce ji pojme třeskuté finále, kdy silnice křižuje sofistikovaný magnetismem vládnoucí kolos, co je předmětem akční zápletky, a do něj naráží vše, co je z plechu. Film si pohlídal i emoční výlevy, takže když se Toretto posmrtně v jedné sekvenci vydá do minulosti, jeden sexuální orgán nezůstane suchý. Pochopitelně, jakoukoliv posmrtnost je nutné brát v uvozovkách, stejně tak je dobré zahodit veškerou naučnou literaturu o fyzikálních zákonech a ideální je si povolit mozkové závity. Přijde totiž strašlivá scéna z orbitální dráhy, na níž se v rámci mise vydají dva výše zmínění černí hláškaři, která je neskutečně dementní, i to její (rádoby vtipné) vyústění, až laik s odborníkem kolegiálně žasnou, jak se taková dramaturgicky nezvládnutá stupidita do filmu vůbec dostala. Devátá jízda rychlých a zběsilých má ode všeho trochu: akcí tolik nehýří, navařil se rodinný gulášek a akcí se spíše jen kořenilo. A celé to má nádech frašky. Předpokládám, že když se příště v sérii ukáží mimozemští návštěvníci kvůli vesmírné štaci, bude to bráno za standardní scenáristický postup. 8/10

Michael Myers se odmítá smířit se svojí derniérou a podniká brutální atak na svoje rodné městečko Haddonfield, kde si před 40 lety vydobyl pověst zrůdně bezcitné vraždící mašiny. Kdyby ale jeho vražedné řádění a běsnění doprovázel ještě navíc sofistikovaný scénář, respektive jakkoli dějově rozvinutý a v nějakém ohledu zajímavý až neprobádaný, neminuly by jeho opětovný pochod zkrvavenými nočními halloweenskými uličkami uznalé ovace. Takhle divákovi zbývá nejvíce se těšit na to, kolik pověstný maskovaný zabiják zamorduje nožem a rukama lidiček a jak mohutný obsah pojme gore. A v tomhle ohledu toho není rozhodně málo. Pověstný zabiják Myers v minulosti prošel leckterými béčkovými produkcemi a na jeho krvavých dobrodružstvích se vystřídala pěkná řádka režisérů nejrůznějších, povětšinou však značně podružných kvalit. Na příhodné zabijácké světlo ho z marastu devalvujících produkcí až v lepší kvalitě, nikoliv však vrcholné, vytáhl dvojnásobně Rob Zombie. Myers mu nepřímo poděkoval, že hororovým fanouškům vrátil jejich ikonu, v roce 2009 se s ním rozloučil a nadále lačně vyčkával, kterého režiséra si na své brutální cestě pěškobusem stopne příště. A v roce 2018 režisér David Gordon Green vycídil jeho ostří, omyl mu prostředkem na nádobí jeho upatlanou masku a zatelefonovalo se Jamie Lee Curtis, jeho neméně slavné filmové sestře Laurie Strode, že se chystá velký filmový návrat hororového monstra, co jí v podstatě udělalo kariéru. Zásadním prohřeškem tohoto filmu je nulová konfrontace Myerse s Laurie. Ti dva se spolu tentokrát vůbec nesetkají(!). Laurie většinu svého skromného času proleží v nemocnici, odstavená od přímého dějství. Snímek bezprostředně navazuje na předchozí počin z roku 2018, kdy kontinuálně sledujeme dění o halloweenské noci poté, co byl náš starý dobrý zabiják domněle zlikvidován, Lauren je převezena do místní nemocnice, kde nad ní bědují dcera a vnučka. Do celé záležitosti se pochopitelně vmísí místní policie a také obyvatelstvo, které zná Myerse z dětství. A rozvášněný a zfanatizovaný dav provede tažení, které má monstrum, dost odolné a nezničitelné, jednou provždy zastavit. Film v tomhle ohledu nebyl nikterak zajímavý, scenáristicky připomínal nehotový patvar, který režisér toužil ideálně zformovat, načež nejvíce jeho úsilí vyniká brutalitou a krvavou sondáží zohavených těl. Napětí má podobu stagnace, přece jen se dostaví. Scenáristický zmar nejvíce odnese finále. Je znát, že scenáristické trio, které je poměrně nesourodé, od posledně jeho členem zůstal Danny McBride i režisér osobně, nemělo v ruce žádný (závěrečný) překvapivý trumf či tah. Oproti tomu vtipně působilo, že v Myersově domě přebývá homosexuální pár, kterému koledníci vyvádějí darebné kousky. Rozhodně je to ale na téměř dvě hodiny méně, než bych čekal. Technicky si film vede velmi zdatně, gore má říz, vraždění není až tak stereotypní, neopomene se na proslulé hudební téma z dílny otce stvořitele Johna Carpentera. A když se zabijákovi sejme v jednom momentu maska, probudí to i zvědavost jak asi vypadá. Režisér si dal i práci nově natočit retrospektivní část pojednávanou ve stěžejním roce 1978, kdy se v Myersovi poprvé probudí vražedné běsnění a zasáhne proti němu policejní hlídka. I tak platí, že scénář je pramálo zajímavý, není si mnohdy jistý, jaké sdělení chce interpretovat, téměř až průměrný a máločím uchvátí. Ovšem je jen a jen dobře, že tvůrci jistým způsobem myslí na důchodové časy u archaické hororové ikony, které se odebrání do ústraní kvapem blíží a stále ji krvežíznivé choutky ani v pokročilém věku neopouštějí.  Počítám s tím, že výši starobního důchodu vysloužilého zabijáka na penzi odhalí následné pokračování. 7/10

Bez ženských, každopádně bez tabáku, nebudeme přece kazit mládež, která film zhlédne, ale hlavně s myšlenkami, které jsou viditelné a slyšitelné pro každého, tzv. Hluk. Taková je vize tvůrců mužského pokolení roku 2257. A když na tajuplné kolonizované planetě po nějaké době přistane, respektive havaruje, žena ve vesmírné lodi, je z toho hotový poprask. Nesplaší se ani tak mužská hormonální soustava, nýbrž mladá ženština je považována za zvěda. Doug Liman umí točit (akční a sci-fi) filmy, jeho liknavý přístup filmu ale moc neprospěl. A namístě je i otázka, kam se poděl více jak stomilionový rozpočet, neb film působí a vypadá, jak kdyby byl pořízen za méně jak polovinu stanoveného rozpočtu. Patrick Ness, autor literární předlohy a bestselleru, se významnou měrou do realizace filmu angažoval, podílel se totiž na scénáři. Následně se ukázalo, že převedení jeho literární řeči do filmové řeči představuje nejedno úskalí, načež film si bere do péče různé žánrové prvky a idea, jako taková, je sice vskutku neotřelá, ovšem záhy přestává myšlenkově složitě správně fungovat A film se vydává víceméně povrchní cestou akčního filmu pro pubertální nanynky a chlapečky s polucí, bez pořádné jiskry a s minimem akčnosti. Počet akčních scén je opravdu mizivý, po filmu se mně žádná pořádná nevybaví. neb žádnou pořádnou ani film neobsahoval. V průběhu trvání snímku, který má ke dvěma hodinám, se zavadí o nekomplikovaný dobrodružný film s příměsí rádoby drsného westernu, kolem toho je vratce vystavěn sci-fi plot se spektrem jakési načrtnuté utopistické (drama) vize společnosti v zapadlé osadě. Tom Holland pro sebe nejméně padesátkrát zopakuje své filmové jméno, kouří se mu efektně z hlavy, až to bylo mnohdy už směšné. Jeho kamarádka Daisy Ridley je roztomile sympatická a stále živí naději, že jakákoliv vodní plocha či vodní zdroj, u kterých během své cesty rozbijí tábor, v ní způsobí nutkání opláchnout se ve spodním prádle. A nestane se tak. A Mads Mikkelsen v roli zlotřilého starosty městečka postupně ztratí svoji důstojnost a potřebný respekt správného filmového záporáka. Směšný závěrečný souboj, který podnikne, jen podtrhne jeho zbytečnou snahu být urputně zlým pronásledovatelem ústřední dvojice. Tvůrcům bylo líno rozvinout několikerou zmínku o vetřelcích, kterým jde o vyhlazení lidského druhu. Z jejich tábora uzříme jen jednoho jedince mimozemského typu, který si to rozdá s Tomem Hollandem v jedné z nemnoha akčních scén. A neblahé tušení, že zobrazování myšlenek se znenadání stane zásadně otravným problémem filmu, se skutečně potvrdilo. Film mnohé nakousne, jen vzácně rozvine svůj potenciál, ovšem sympatičnost ústřední dvojky hraje přece jen prim, když se atraktivita zpracování nedostavila až vytratila. I když dávám mírně nadprůměrné známky, předloženou filmovou látku prohlašuji za promrhanou, Doug Liman svoji vizi nezvládl patřičně zajímavě a ani se neblýskl okázalou akční složkou, což je největší záhada. Oproti tomu se najdou pasáže, co jsou svižné a ne úplně blbé. Obsazení je takové příjemně nekonformní. A v rámci možností předložený sci-fi svět funguje zodpovědně a korektně, takže rodiče nezletilé omladiny se nemusí obávat, že by je tento film dostal do psychicky špatného stavu. 6/10

Ryan Reynolds jako oživlý algoritmus v online video hře Free City, která je v našem reálném světě nesmírně populární. Ve svém herním světě se pohybuje veskrze nenápadně, je totiž nedůležitou součástí hry, mužem na pozadí, který je dobráckým bankovním úředníčkem. Muže v modrém, jemuž se začne říkat Chlápek, vytáhne na výsluní popularity až setkání s hráčkou z reálného světa, která je pro něj dívkou jeho snů. Ta je také herním vývojářem, soudícím se s herní společností o nedovolené použití jistého vývojářského prvku ve hře. A do celé věci je angažován její kamarád, též herní vývojář, jenž se začne dostávat na kobylku šéfovi herní společnosti. Ale to nejhorší má teprve přijít, chystaný sequel hry má Chlápka navždy terminovat. Hned na začátku jsem si řekl, že půjde o sofistikovaný příspěvek do nepříliš rozvětvené a nepříliš početné herní rodiny, jejíž hlavou je Ready Player One. Snímek, co bude chtít působit dospěle, rýpne si do nějaké té celebrity, ledasco zparoduje a zanechá velmi dobrý, dejme tomu, vývojově komplexní dojem. A stalo se to, že film sází na svoji dokonalou technickou stránku a pubertální bláznění, které má do do dospělého náhledu opravdu notně daleko. Problém představovala nejen přístupnost snímku, která vtípkům dovolovala zůstat jen v korektním duchu, rovněž jméno režiséra Shawna Levyho není zárukou té nejlepší rafinované zábavy. Ten byl po sedmileté filmové pauze, jeho filmografie se hemží infantilními režijními počiny, takže jsem v tom měl záhy jasno. Shawn Levy to zrežíruje technicky schopně, rozpočet na to má, víc od něj nečekat. A tak se i stalo. V podstatě se aplikoval model z proslulého dětského fantasy filmu, následně se ale film dostal do polohy dětinsky pojaté (video) hry, kterou, což považuji za nejhorší prohřešek, bych si ani netoužil zahrát. Vedle neselhávajícího Reynoldse, který přece jen neušetří Miley Cyrus, a tuhle vykopávku, a dozvíme se osobní reakci Chrise Evanse na Kapitána Ameriku, nás osobní účastí poctí i Taika Waititi, Channing Tatum a Jodie Comer, která je v herním světě neohroženou hráčkou se sexy avatarem. Ve filmu budou i dva Reynoldsové, ten druhý je dílem digitálních algoritmů, jak jinak. Na filmu mě štvala postupem času klesající nápaditost/kreativita. Když se proti Chlápkovi v herním světě nasadí přebujele svalnatý protivník Mazel na jeho eliminaci, je přinejmenším z logického hlediska divné, že je nositelem jeho obličeje. Chlápek přece nebyl v době vývoje postavy nikterak populární, tak proč ta vnějšková podobnost(??). K jakému účelu je ve filmu Channing Tatum(??). Je poměrně zvláštní, že při více jak stomilionovém rozpočtu, si film nezajistil účast dalších hereckých hvězd. Dwayne Johnson, Hugh Jackman, John Krasinski nebo Tina Fey jen nedůležitému křoví propůjčili svoje hlasy. Po příběhové stránce je to místy až kurevsky nenápadité. A závěr je naprosto předvídatelný. Technická stránka jednoznačně přebila tu příběhovou. Film sice podruhé určitě vidět nepotřebuji, jevil se mně trochu delší, kdo má však rád Reynoldsovy vylomeniny, bude na dvě hodiny vtažen do herního světa bez výrazněji odřených palců. A případně se po filmu dokrmí nějakou vypiplanou video hrou. 6/10

Jordan Peele vyvolal po letech cukrovkáře Candymana, jehož slinivka už za ta léta utrpěla nejeden diabetický kolaps, ovšem stále perfektně slyší na pětkrát opakované zaklínadlo do zrcadla v podobě jeho jména. Skutečným kolapsem je ale tahle revitalizace. Amputace způsobená gangrénou je namístě. Nejprve bych vyhodil režisérku, která se pro režírování hororu vůbec neosvědčila. A pak za ní hned člověka, co schválil tuhle otřesnou interpretaci, která usmrtila jakýkoliv potenciál navázat na klasickou hororovou značku. Začnu tím, co mě iritovalo nejvíc: jakákoliv zmínka o legendě Candyman je doprovázena ultra pitomým loutkovým divadlem, kdy jsem si nebyl jist, zda si režisérka Nia DaCosta tropí legraci, zda včera byla s dětmi na odpoledním dětském představení, nebo ke spolupráci kontaktovala soubor Jaroslava Vidlaře. Sakra, když se ta nevkusná hrůza objevila v hororovém filmu, kde neměla co pohledávat, tak mě bulvy vyjely jak Jimu Carreymu v Masce. To bylo zatěžko tyto sekvence natočit na patřičné úrovni?!! Samozřejmě to není jediná výtka. Film se rozjíždí moc pomalu, tempo nenabere žádné a nenabídne ani příliš extra maso, respektive neblýskne se scénou, co by dostala diváka do varu. Ano, scéna zabití v galerii, která je jednou z prvních, sice vypadá brutálně krvavě, jenže nadlouho zůstane nepřekonána. Další nášup mohla obstarat potenciálně brutální sekvence na školní toaletě, která ovšem převládající sterilní dojem jen umocní. Kapitolu nedobrého pocitu znásobuje herecký casting. Yahya Abdul-Mateen II v titulní roli je absolutně nevýrazný černoch. O moc lépe na tom není ani zbytek herecké osádky. Pochopitelně, jak je už tradicí u pana Peeleho, se naveze do rasistické problematiky, která vlastně v hororu nikoho nezajímá a působí rušivý element. Opakovaný (rasistický) vtip totiž přestává být (pro bělochy) vtipem. Samozřejmě pro znásobení kontroverze je zde přítomen rasově smíšený homosexuální pár. Kdyby si raději pohlídal, co vlastně jeho realizační tým vůbec nezvládl - tedy to nejzákladnější, kdy se nedostavuje žádné napětí, gradace a hororový výkon, namísto blábolivé koketérie s uměleckými prvky a impotentními hororovými scénami, udělal by královsky dobře. Film by to možná na průměrné známky dotáhl, občas se totiž objeví tak trochu tajemný muž z prádelny, který chce nalít trochu náboje do té mizérie, pár scén touží být atmosférickými, jenže je to v součtu přece jen málo, navíc se jedná o film zařazený do kin, kdy tedy není o co stát. Jedná se totiž o vyhozené peníze za vstupné. Candymana po tomhle kvalitativním propadáku, kdy jsou mně mnohem milejší následná béčková pokračování z devadesátých let minulého století, už hned tak někdo nevzkřísí. Peele si může nyní do zrcadla opakovat nejméně stokrát jsem blbec, zazdil jsem šanci vzkřísit něco, co už je, pravda, dávno mrtvé a zapomenuté. 4/10

Úhledné pískoviště osudů 6 žen (a jedné dívky), a samozřejmě i na muže osud pamatoval, kde uplácané bábovičky drží pěkný tvar. A rozplesknou se až v samotném závěru, kdy se pískoviště má nějak uhrabat a formičky se mají sklidit. Talentovaný režisér Rudolf Havlík realizoval se scenáristkou a spisovatelkou Radkou Třeštíkovou dohromady propletenec, kterému vévodí plejáda herců, kteří utkví v paměti. Rostislav Novák ml. prožije paralelní milostný vztah, Jana Plodková vydělává peníze pro svého neurvalého pasáka Marka Taclíka, Denisa Biskupová hraje šestnáctiletou dívku, která je vězněm ve zlaté kleci, když si její vysoce postavení a vysoce vytížení rodiče na ni nikdy neudělají čas, načež úzkostlivě před ní tají její biologickou matku, zdravotnice Lenka Vlasáková se paradoxně dozvídá nelichotivou diagnózu o svém zdravotním stavu, načež jednu domácnost sdílí s dcerou, které hlídá jejího potomka. Do toho hraje optimisticky živelná hudba Ondřeje Konvičky, ačkoliv vlastně moc optimistický dějový obsah divák do svých bulev nedostane. Občas je důvod k zasmání, to když Marek Taclík prokládá své výstupy početnou řadou hlášek, v drtivé většině se ale jedná o film ne až tak veselý, zajímavě dramaticky posazený. Slabiny se najdou. Erotika ve filmu je moc prudérní, taková Plodková v podvazcích umí provokovat, ačkoliv se na přetřes dostane prostituce i nevěra. Herci jsou v intimních chvilkách oblečení a kus nahé kůže ukáže jen Kristýna Podzimková. Naprostou slabinu představuje závěrečné vyvrcholení, kdy mapování jednotlivých osudů dojde ke svému cíli a naplnění, a avizované propojení postav, respektive, jakým způsobem měly jednotlivé postavy k sobě vazbu, je zdárně vyhotoveno. Určitě chtělo na závěrečném vyřešení více a nápaditěji zapracovat. Závěr byl vyloženě neuspokojivý. Než se ale tak stalo, tak film bodoval tvůrčím způsobem uvědoměle, nenuceným způsobem si podmanil emoční křivku, sem tam i bránici. Hlavně vznikl neotřelý český film, co si držel kvalitními nástroji diváckou pozornost. 8/10