RakeW

Ohromná stylovka, od bondovských úvodních titulků přes krásné ženské, dokonalé interiéry, vytříbenou módu, soft-porn scény, odpovídající herce v hlavních i vedlejších rolích a padnoucí muziku až k obrovským kabrioletům s dělenými sedadly, které jejich majitelé parkují zásadně na trávníku. Bohužel na rozdíl od takového Boardwalk Empire, ve kterém bohatá dobová výprava také hraje velmi důležitou roli, Magic City příběhově docela skřípe a postrádá nějaký hlubší cit pro drama. Chybí tomu výraznější zápletky či motivy postav a převažuje dokola omílaná vata. Vyústění dlouhodobých linek pak bylo slabé nebo blbé, ve většině případů rovnou žádné, a vrata do další série zůstala až příliš dokořán. Ike je navzdory svému postavení až neuvěřitelný klaďas, který jakože za nic nemůže, z Bena zase vyzařuje až příliš čisté samolibé zlo. Byť jsou oba slušně zahraní, charakterům typu Nuckyho či Rothsteina ze zmíněného Boardwalku nesahají ani po kolena. Snad jedině Kleinův státní zástupce nabídl nějaké to překvapení. Přesto si další sérii pustím, protože se na to prostě hezky kouká.

Neopírejte se o dveře! Jo, bylo to lehce protažené a trochu blbé. Nepopírám, že kdyby hrdinové gavarali ingliš a odehrávalo se to pod Big Apple v PG-13 hávu, tak o to ani pohledem nezavadím. Jenže tohle má nekompromisně střižené ruské koule, krásné (ne nutně realistické) ruské CGI, potrhlé ruské charaktery a konečně sympatickou ruskou velkofilmovou béčkovost. Příští stanice: Borodinskaja...

Na první díl jsem se sebezapřením vydržel koukat přesně 38 minut, pak jsem to musel proklikat do konce a vypnout. Jediná nadprůměrná složka - pár obstojných herců - je stavěním postav do stupidních a často absolutně nezajímavých situací zadupávána do země hned vedle amatérského vizuálu (jak webseriál z YouTube, spíš hůř) a přímo strašlivé hudby. Lee Byeong-heon je frajer (v jiných filmech, tady ani ne) a námět snad taky není úplně mimo, sem tam má nějaké scéna (či spíše prostředí - např. výcvik) nějaký ten potenciál, ale na tohle se opravdu nedá dívat. Za první díl jedna hvězda, ani o píď víc. A já mám další zářez, kdy mě místní hodnocení (byť malé skupiny lidí) fakt hodně překvapilo.

Asi nic, co by se člověk nedozvěděl na IMDb či Wikipedii, ale je to velmi pěkně sestříhané i obsazené a archivní záběry mají tu správnou atmosféru (byť behind-the-scenes videomateriálu přímo z natáčení moc divák neuvidí). A aby nedošlo k mýlce, není to film o fimu (filmech) podle klasického schématu. Je to film o Bondovi, o jeho zrodu, vzestupech, pádech i zmrtvýchvstání. Byť film končí optimisticky, rozhodně se nelze při sledování ubránit pocitu, že se může historie opakovat. James je teď (Skyfall) opět na vrcholu, a je tudíž pravděpodobné, že se to v následujících letech zase nějak zvrtně (když ne komerčně, tak kvalitativně - viz Die Another Day). Naštěstí je James Bond nesmrtelný, takže se po případné přestávce určitě dočkáme dalšího nášupu...

Už původní Red Dawn je nesmyslná slátanina, ale jeho ideologický podtext je jakžtakž pochopitelný a skrz "osmdesátkovou poetiku" se mu dá leccos odpustit. Tenhle nový je však mnohem mnohem horší, protože to i po těch třiceti letech pořád myslí vážně! A co Hemsworth svou mariňáckou frajeřinou trochu nažene na Swayzeho, to Peck svým extrémně nesympatickým přehráváním několikrát ztratí na Sheena. Dokážu si představit, že by tu látku bylo možné uchopit mnohem stravitelněji, třeba něco ve stylu Starship Troopers. Jenže zkusit do toho vrazit nějakou satiru či parodii, to by vyžadovalo přece jenom větší scenáristický um než tohle vypláchlé akční PG-13 céčko. Přitom prostor pro humor by byl - vtipná promenáda mariňáka v srdci nepřátelského štábu je prakticky jediným zapamatování hodným momentem. A vtip s jelení krví asi musel napadnout každého už při sledování původního filmu...

Začátek je jak vystřižený z Call of Duty, následující špionážně teroristická zápletka působí jak z pera patnáctiletého hráče Call of Duty a konečně veškeré dramatické momenty včetně emočně vypjatých scén jsou pak asi tak na úrovni Call of Duty. Suma sumárum si radši půjdu zahrát stejně vypláchlé a klišovité Call of Duty, než abych koukal na další díl Strike Back. Za první příběh ve dvou dílech dvě hvězdy, dál se dívat nehodlám. Pokud tam není nějaký významný kvalitativní posun, tak místnímu hodnocení téhle ne víc než průměrné podívané fakt nerozumím.

Líbil se mi nápad s atmosferickou sněhovou plískanicí obklopující několik izolovaných bodů s vlastními příběhy, jejichž aktéři jsou konfrontováni s dvojkou psychicky narušených sourozenců, byť minimálně ze začátku se ten mráz moc mrazivý nezdál a postavy působily až extrémně otužile. Líbilo se mi, když Olivia se svým pronikavým kukučem zaúpěla "Fuck me!". Mimochodem, dvě erotické scény za sebou nejdřív trochu překvapí, ale pak člověku dojde, že to vlastně dává smysl. Líbil se mi jednoduchý vyhrocený konec, na který byl divák od začátku připravován. Pro rodinné večeře pod taktovkou záporáků mám prostě slabost (Killer Joe), byť často odkrývají slabší scenáristické pozadí. Líbil se mi westernový feeling, kterému hodně napomáhala minimalistická hudba a pomalejší (ale ne nudné!) plynutí děje. Překlopit to do 19. století, nebylo by potřeba měnit prakticky žádný ze základních příběhových pilířů. Nelíbilo se mi pár blbých klišé, otravná byla hlavně linka s šikovnou a neohroženou policajtkou postrádající respekt mužského kolektivu. Za mě pohodové béčko, na čtyři hvězdy by bylo potřeba hodně zaokrouhlovat, ale minimálně 5 % navíc v celkovém hodnocení by si tenhle film určitě zasloužil.

Technicky povedené, myšlenkově plytké, obsahově naprosto bez šťávy.

U stvoření jako je Blinky mě vždycky fascinuje, kolik emocí lze nacpat do zdánlivě jediného výrazu. Příběh je zbytečně polopatický (televizní zprávy...), poslední záběr si taky mohli nechat od cesty, zavřené dveře měly asi tak třikrát hustší atmosféru.

Hipsterský nářez s ruskou (hezčí) Michelle Williams, výtečnými songy a krásně zjednodušeným zábavným dějem. Možná to v poslední třetině zbytečně natáhli a zakončili až příliš sluníčkově, ale stejně jsem radostí tetelil takřka celou stopáž. Rapové číslo s Mel(s)ovým vyloučením z Komsomolu/školy má zimomriavkovou úroveň cabaretní klasiky Tomorrow Belongs To Me.