RakeW

Rozmáchlá a od pohledu drahá šablonovitá selanka plná nesmyslů, kterou zřejmě napsal někdo, kdo zná arabské prostředí hlavně z červené knihovny a dětských encyklopedií. Černé zlato je na pohled krásný kýč se slušnou výpravou i důrazem na rádoby uměleckou vypiplanost (těch kamerových nájezdů, odjezdů a přejezdů!). Jako celek však vzbuzuje dojem dobrodružného filmu pro celou rodinu z let osmdesátých, svou starosvětskou pompézností (masové scény se stovkami koní) a naivitou (Banderasovo přehrávání) se pak vrací ještě k mnohem letitějším zářezům hollywoodské historie a naopak několika krvavými momenty dává trochu okatě najevo svůj moderní a neamerický původ. Je to konina (doslova), ale vysloveně nuda to není, zhlédnout to ve dvanácti, budu skákat nadšením. Kromě Nepřítele před branami jsem od Annauda nic jiného neviděl, ale na základě těchto dvou filmů si lze udělat celkem jasnou představu o tom, jaký způsob interpretace dějin pan režisér vyznává.

Legendy, které definovaly žánr, odcházejí a dělají si z toho, za výrazné pomoci vyšinutého Hilla, tu více tu méně legraci. Legraci sice ohromně stylovou a vyhláškovanou, ale trochu křečovitou, protože do zhruba dvou třetin filmu většina scének víceméně nedává valného smyslu a humor v nich už poněkud zestárl. Jenže pak dojde ke zhmotnění jednoho dětského velkého snu a Jack Beauregard a Nobody se za doprovodu Wagnerových Valkýr nesmazatelně zapíšou do filmové historie.

Hra je to úžasná, ale tohle je bohužel hodně o ničem... Fakt si to radši zahrajte. Pro mě jasný důkaz toho, že vytažené cut-scény z her samostatně prostě nefugují, ať jsou to sebedokonalejší kousky. Tady je to dokonce doplněno o in-game záběry z jiné perspektivy a nějakým tím filmovým střihem navíc a přesto kde nic tu nic. // Vzhledem k tomu, že jsem RDR opět dohrál, tak jsem se k tomuhle propagačnímu filmu po nějakém roce a půl vrátil, přetrpěl ho až do konce a konečně přidávám i hodnocení. Dříve uvedená slova stále platí. Navíc bych dodal, že to nedrží pohromadě ani po technické stránce, s každým střihem se mění zaostření i barevný tón, někdy snad i grafické rozlišení, k tomu pochybná kontinuita scén a hlavně opravdu nesmyslně poslepovaný scénář. Celek je tak na úrovni podprůměrné machinimy s "vykradenými" animačkami přímo ze hry. Pokud se na tom Hillcoat skutečně podílel, tak je to důkaz toho, že bez živých herců toho moc nesvede. Radši mu měli dát prachy na nějaký na příběh hry naroubovaný hraný interierový kraťas se dvěma třemi postavami vyhroceně končící mexickou plichtou...

Má velmi nízká očekávání byla nemilosrdně odstřelena digitální dávkou ze Sudajeva. Ano, je to vypatlaná amatéřina, ale zároveň pořád zatraceně slušná amatéřina. Příběh tam prakticky není, ale o ten stejně vůbec nejde. Herecky je to občas slabší, avšak pouze v jednom jediném případně opravdu strašné (sestřička, které to mnohem víc odsýpá jako zombákovi). Je pak více než zřejmé, že za tu hereckou prkennost můžou hlavně stupidní jazykové kotrmelce. Kéž by Raaphorst sehnal ruské herce, nebo to celé otočil na západní frontu. Technicky je to naopak naprosto v pořádku a formát "found footage" tomu rozhodně sluší (těch pošramocených filtrů mohlo být houšť). Naprosto skvostná je pak výprava - lezavá sudetská vřesoviště, kopce (kusů) mrtvol, vkusný příbytek Dr. Frankensteina, podzemní komplexy plné roztodivných strojů a samozřejmě hlavně všudypřítomní zomboti, jejichž vrcholem je několik momentů s Herr Nasbohrer a jedno výživné setkání s Herr Flugzeugmotor! Krátká stopáž filmu dost pomáhá a navíc přesně ve chvíli, kdy začnou eskapády sovětské jednotky nudit, dostane divák osobní pozvání od Dr. Frankensteina na tovární exkurzi. Jen škoda, že jsme se nedočkali slibovaného Herr Kamerakopf. Možná těžko k uvěření, ale já se bavil víc než u finské konkurence, kde padaly náckové z železného nebe.

Takže to máme Vaughnův Kick-Ass mínus moment překvapení mínus řemeslná i dějová originalita plus mírná nesourodost (což jsem ale o jedničce po první projekci tvrdil též) plus spoustu samoúčelného, leč vtipného násilí a špetka Imbecilní DojákTM fekálu navíc (která ale podle mě sedla jako hrnec na [posranou] prdel). Sranda je to ale pořád, akce je pak opravdu velmi slušná a přehledná (leč žádná scéna se zdaleka nepřiblíží genialitě tria Big Daddy ve skladišti - Hit-Girl v jiném skladišti - Hit-Girl v penthousu). Příběh není o nic horší, protože ten v jedničce taky nebyl nic zvláštního. Trochu zamrzí zbytečně nadměrné množství jakože vážnějších scén a falešných slibů, které do světa Motherfuckerova padoušství prostě nezapadají. A je to krátké, citelně chybí hlavně předzávěrečná gradace (jednička je v tomhle přitom učebnicová). Kick-Ass 2 se každopádně odklonem k většímu mainstreamu, byť stále přepálenému, nesnaží vyrovnat jedničce, ale jde si vlastní cestou. Naštěstí se mu podařilo nepokálet/nepozvracet zanechaný kultovní odkaz víc, než bych snesl.

Solidní bondovka a určitě nejlepší příspěvek do Brosnanovy éry. Oproti GoldenEye se pořádně zapracovalo na akci, efektech, gadgetech a koneckonců i vtipu. Bondovo předposlední dobrodružství dvacátého století se tak může chlubit až nečekaně nadčasovým lookem, byť pár nevyvážených zaškobrtnutí v detailech by se v něm našlo (třeba zprasené slow motion záběry). Bond Girl Michelle Yeoh pak místo prvoplánového kroucení zadkem neustále divoce nakopává henchmany do ohryzků a nakonec si dokonce zastřílí obouruč ve výskoku (a to do uvedení Matrixu ještě nějaký ten pátek zbýval). Naopak trio vyčpělých záporáků si mohli tvůrci odpustit - bondovsky řadový megaloman, úchylný esesák (po Xenii jasný krok zpět) a dvojník Buda Spencera jako úplně zbytečný hacker... Naštěstí padoušskému plemenu dodává trochu na cti geniální epizodní figurka Dr. Kaufmana. Každopádně si myslím, že odkazu Cubbyho Broccoliho "jeho" první post mortem bondovka rozhodně ostudu neudělala.

Je nefér hodnotit devadesátkového Brosnanova Bonda okem příznivce Craigovy éry, ale těžko se tomu vyhnout. Brosnan je strojený špulič, jehož vyumělkovaný šarm zdaleka nedosahuje úrovně jiných představitelů. Na druhou stranu Izabella Scorupco patří určitě k těm nejhezčím Bond Girls. Akce je pak sice spektakulární, ale často směšná. Takový EMP útok na Severnayu vypadá dnes jenom o něco méně hloupěji než likvidace arsenálu světových mocností Blofeldovým diamantovým laserem. Zaplaťpánbůh za těch pár šťavnatých momentů jako je úvod na přehradě, tank v průjezdu či sadistické orgasmy Xenie Onatoppové. A hlavně zaplaťpánbůh, že Cambell za těch deset let vyrostl a při dalším restartu značky natočil nejlepší Bondovku vůbec.

V Rozparovačově uličce se krásně skloubila správně páchnoucí šestáková atmosféra konce devatenáctého století se zábavnou béčkovostí současných kriminálních seriálů. Inspirace Ritchieho moderním Holmesem pak není jen očividná, ale snad i přiznaná. Ripper Street nabízí nejen zajímavé, sympatické, vyvíjející se a hlavně výborně zahrané charaktery (s rovnocennou ústřední trojicí v čele), ale také "dobově aktuální" a originální témata - (snuff)pornografie, doylovští nezletilí "irregulars" ("Oi, Liverpool!"), stavba podzemky, zatrpklí veteráni koloniálních válek (vedení neodolatelným plukovníkem Faulknerem Iaina Glena) či stávky a anarchismus. Ano, ke konci to s těmi ruskými špiony, tikajícími bombami a westernovými souboji (sedmý díl je největší WTF celé série) tak trochu ztratilo ten autentický punc, ale i tak je to stále skvělá zábava. Závěr pak bohužel nenabízí zrovna nejzajímavější případ, ale alespoň částečné vyústění Reidovi osobní linie bylo nutné a všechno okolo pořád funguje výborně (♪ "This poor young trooper cut down in his prime."). Tohle mi sedlo. ||| Jak už to u druhých sérií bývá, další případy divize H mé nadšení mírně zchladily, přesto žádnou hvězdičku ubrat nehodlám. Opět jsme se dočkali historických postav, událostí a témat (nejzábavnější zpracování si odnesla asi válka AC/DC i s výbušnými příspěvky irských separatistů), byť občas až moc zjednodušeně a násilně naroubovaných na příběh. S velkým potěšením jsem pak sledoval v závěru série dokonale vyhrocený vnitřní rozpad až příliš počestného Rieda, jehož čistý pokrokový vztah k ženské emancipaci či homosexuálům byl chvílemi už trochu otravný. No a dvoudílné velmi působivé grande finale bylo sice postaveno hned na několika opravdu drzých náhodách a dalších diskutabilních scenáristických zářezech, ale co, vždyť je to jen "penny dreadful".

Kim v Hollywoodu, nuda v Sommertonu. 2,5 hvězdy za film, na kterém je málem nejzajímavější to, že se v něm nevyskytují blondýny...

Modrý pohodový thriller na páteční večer. Mohla by z toho bejt fajn videohra, dějově by to akorát sedlo na nějakou FPS a Creevy by jako scénárista sklízel, vzhledem k celkové kvalitativní úrovni příběhů v daném herním žánru, jeden nadšený ohlas za druhým. Takhle je akorát za béčkaře...