Austen

Pýcha a předsudek v černobílém kabátku. Je to z holywoodské sériové velkovýrobny, ale nedá se tomu upřít lehká ruka, komika a většinou dobrá volba při výběru herců. Děj se posouvá asi tak do třicátých let 19. století, takže nemuseli řešit poměrně složité tance z období regentství v Anglii. Kdo četl román, není tam žádné Pemberley. Děj je z důvodu času krácen a vše co se v románu odehraje by se vešlo i - tak do jednoho či dvou měsíců, což celkem nevadí. Předloha je - uznejte - výborná, ale v tomto případě z toho vznikla samostatně žijící kostýmní zábava se skvělým profesionálem Laurencem Olivierem jako panem Darcym, který zvládá přechody od pompézního panáka k zraněnému zásadovému a šlechetnému muži s přehledem a jeho melancholické oči zase bodují. Greer Garson jako Elizabeth je také suveréní, ale (připojuji se) je opravdu výrazně zrajeji vypadající žena než by měla. Pan a paní Bennetovi jsou roztomilí. Ostatní děvčata sekundují. Bingleyovci jsou dobře trefení i když chybí pan a paní Hurstovi, ale ti pro děj nejsou podstatní. Zkrátka je to (rozto-)milý příspěvek k adaptacím románů skvělé slečny Jane.

Skvělá adaptace televize BBC románu Elizabeth Gaskellové. Jde o román North and South (Sever a jih), který u nás nebyl přeložen a jeho děj u nás není tedy příliš znám. Děj se odehrává v Anglii a název popisuje hrdinčino srovnávání mezi svým rodným Helstonem na jihu Anglie, kde prožila idilické dětství a mládí a průmyslovým severem, kam se musí se svými rodiči přestěhovat, když se její otec vzdá svého úřadu duchovního. Většina děje se odehrává ve fiktivním městě Milton, kde si většina chudých obstarává živobytí v několika místních textilních továrnách. Adaptace je velmi vizuálně působivá. Margaretin Helson na Jihu je opravdu svěže zelený a opatřený náležitým přeidealizovaným oparem (který je na konci rozfouknut) a Milton je šedivý, smutný, jako tak nějak vlhký, studený, nevlídný, ale obydlený silnými bytostmi, na které Margaret naráží a hádkami se propracovává k přátelství mezi nejchudšími i mezi bohatšími. Nejvíc si pamatuju scénu, kdy Margaret dokončuje dopis přítelkyni. Na začátku statečně psala, jak se vše pěkné, ale ke konci říká: viděla jsem peklo a je sněhově bílé.....a vše se končí v tomárně pohledem na stovky chudáků připoutaných k práci u stroje a všude se vznáší kousky běloučké bavlny - krásné bílé peklo. Opravdu krásná adaptace, která se od románu odchyluje v přiměřené míře a kromě nepochopitelně zratkovitě romantického zakončení se mi vše velmi líbilo.

Krásná a zejména ženskými představitelkami šťastně obsazená adaptace. Nelze říct, že by mužské figury byly méně dobře zahrané, ale jak název napovídá, jde zde především o ženské portréty, takže klobouky dolů před zúčastněnými herečkami. Gaskellová, podle jejíž románu, tato adaptace vznikla, měla dar popsat i tu nejsměšnější vadu charakteru s velkým pochopením a tak i zde jsou všechny postavy zahrány s takovým pochopením a citem, že ač si ubližují a zraňují se, nelze je zatratit, není zde žádný vyslovený záporák či záporačka. Hlavní postavou příběhu je milá Molly Gibsonová, která spokojeně a v naprostém souladu dospívá na venkově se svým laskavým otcem, místním lékařem. Zlomovým okamžikem, je otcův nápad, opatřit dceři novou matku a nevlastní sestru. A tak jsou jejich a nejen jejich osudy poznamenány příchodem dvou velmi pozoruhodných ženských osobností. Všichni se patřičně poučí a nakonec dopadnou, jak si zaslouží.