Austen

Julia Roberts a Brad Pitt jsou dva herci, kteří musí mít hodně dobrý scénář, aby mě oslovili. Navíc mi k sobě jako dvojice vůbec nejdou. Celý film ¨mi připadal jen jako ukázka, co za blázniviny se bude příštích pár let nosit. Příběh tam byl vůbec vedlejší. S modou to udělalo, co mělo - dvojitá trička, barevné kombinace, ale film zapadl na filmařském hřbitově - duchamor, prázdnota.

Zajímavé téma, ale já prostě Brada Pitta nemusím a příběhu něco chybělo. Nešli důsledně.

Te film je úžesný, ale dá zabrat. Pokud možno si nic jiného už na ten den neplánovat.

Na televizi překvapivě dobré. Jsem ráda, že jsem sledovala oba díly dohromady (i když to bylo dlouhé), abych nevypadla z tempa a nálady. Krásně obsazené role, městečko obydlené tolika zajímavími osudy, že by každý jeden vydal na samostatný film. Klasická role pro Eda Harrisa - takhle ho mají lidi rádi. Překvapivá poloha pro Helen Hunt - je to paní herečka. Její postava měla asi největší vývoj. Byla protivná, ale musela jsem ji milovat. Jinak to nešlo. Paul Newman si asi chtěl vyzkoušet něco jiného, jen jsem si úplně nevyjasnila co. Byla to pro něj výzva, zvládl ji, ale on není ten nejlepší pro tu roli (mám pocit).

Karel Čapek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Azil, azil!!!!!!!!!!

Toscanini ještě zdaleka není legendárním dirigentem. Jako mladý violoncellista se uchází o místo v orchestru "svatyně "- v milánské La Scale. Členové komise klábosí, pijou kafíčko a nevěnují mladému nadšenci a jeho hře velkou pozornost. Jak víme Toscanini byl vznětlivý - takže i ve své mladistvé verzi sebere svých pět švestek, řekne svému "obecenstu", co si o nich myslí a rázuje si to pryč od svého snu. Vše s pobavením sleduje Claudio Rossi (John Rhys-Davies), který neváhá a jako impresário operní společnosti, která se vydává na turné do Jižní Ameriky mu okamžitě nabídne místo. Vše se rozehrává už na palubě zaoceánského parníku (nádherná bouřlivá plavba - scéna kdy Toscanini diriguje bouři, hraje Rossiniho na cello při pohřbu do moře - nádhera), kde Arturo potkává klíčové postavy příběhu. Poslední zásadní figuru potkává až na místě - zašlou operní divu (Elizabeth Taylor), která tvoří protipól nadšenému mladíčkovi. Právě tuhle zhýčkanou, náladovou, nezvládnutelnou ex-hvězdu má Arturo na starosti a má ji donutit zkoušet. Parádní příběh o hudbě a poslání.

Thomas Moore musel být skvělý chlapík. I když asi nemohl být tak úžasný, jak je to napsáno v této hře. Právník, spisovatel, státník,autor Utopie. Tenhle příběh o svědomí a zbabělosti miluju. Látku, kterou nejde zkazit - nebo-tu si nevybere, kdo by ji zkazil. Miluju obě verze tohoto příběhu, které jsem viděla. A opět, chtěla bych to vidět na jevišti. Divadlo miluju taky. Příběh popisuje slavnou epizodu anglické historie. Jindřich VIII má manželku, má legitimní dceru, nemá legitimního syna/dědice, má milenku, s milenkou chce získat dětice, potřebuje rozvod. Kdopak zoufalému králi obstará rozvod. Papež zklamal, protože neplodná královna pochází z katolické bašty Španělska. Jindřich VIII se chce stát hlavou nové církve (Anglikánské), která mu dá co chce, rozvod. Všichni mu buď z kariérizmu nebo strachu vyhoví. Jediný Thomas Moore odmítne dát, co král chce. Důvod?- svědomí, přesvědčení. Krále pálí svědomí Thomase Moora víc než to jeho. Cíl je, zabít buď svědomí Thomase Moora nebo Moora samotného - legálně samozřejmně.

V pravé poledne patří mezi mou velkou westernovou trojku - Velká země, Sedm statečných a V pravé poledne - každý z nich chytá tento žánr za pačesy úplně jinak, ale mají jedno společné. Dej mi jeden pevný bod a pohnu vesmírem. Když mi scénárista napíše charakter, který není všední, je zcela uvěřitelný, nepohnutelný, neotřesitelný, tak tam uvěřím i tomu nejneuvěřitelnějšímu finále. Tohohle unavenýho chlapíka, který neustoupí ani o píď, i když mu ukrajujou z jeho iluzí i tu poslední píď, s tím bych na tu ulici vyrazila i beze zbraně - tak nějak jako Grace....

Entré Robina Hooda v punčoškách a jelenem na ramenou do hodovní síně, kam jde zpozurážet Jana - zlotřilého bratra Richarda Lví srce a vůbec všechny přítomné Normany - to se nedá zapomenout. Spousta patosu, sentimentu v klasickém výpravném hávu. Jeden z těch nejkvalitněji provedených kýčů, které miluju a nestydím se za to. Šarm Erola Flynna a Olivie by se dal prodávat na kila na trhu a ještě by jim toho fůry zbylo. Tahle filmová dvojice je nádherná.