Paldini

Haneke ví, jak šokovat už ze svých předchozích filmů, které rovněž nejsou limonády pro nepřipraveného diváka.

Depresivní a znepokojující film. Klaus je starý muž, ochrnutý po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Je odkázaný na speciální přístroj, tlakovou komoru, která mu umožňuje přežít. Klaus má ovšem barvitou minulost nacistického lékaře, homosexuálního pedofila a sadisty. Angelo je mladý muž, který se nabídne dělat Klausovi ošetřovatele. "A to je začátek zajímavého přátelství". Pozor, film je v několika zemích zakázán, protože obsahuje dosti kruté scény, v nichž hlavní roli hraje vraždění a zneužívaní dětí, a proto nedoporučuji slabším povahám.

Malá sóla pro tři vynikající herce a jednu krásnou herečku. Zejména Tognazzi a Sordi jsou excelující. Sordiho výkon v roli výstředního milionáře samaritána v povídce o převozu raněného mě úplně odrovnal. Horší už to je pak s jednotlivými povídkami, které jsou, skoro všechny, vystavěny na úderné pointě, které však není úderná ani v jednom jediném případě a už dopředu divák uhádne, jak to asi dopadne.

Tento "vtipný" korejský fantasy počin se veze na vlně podobných výpravných čínských filmů z poslední doby a na vlně Pana prstenů a je na rozdíl od svých předchůdců slaboučký jako třikrát vyluhovaný pytlíkový čaj. Dokonce své předchůdce některými scénami přímo vykrádá, ale to by až tak nevadilo, jde spíše o formu. Scénář je naprostá slátanina. Motivace postav byly scénáristovi očividně ukradeny. Dal tam klaďase ňoumu, krásnou bojovnici, lásku, záporáky a všechno to pospojoval chaotickým dějem, kde se chvíli bojuje a chvíli se vedou dialogy, no spíše monology, protože postavy očividně nenaslouchají jiným postavám, a tak rozhovory vypadají trochu schizofrenně. Souboje byly pro mě rovněž zklamáním. Tentokrát si střihač sice nepomáhá ultrakrátkými záběry, aby ukryl nemohoucnost herců, ale pro změnu vynechává prostřední fázi pohybu, takže vidíme jen začátek a konec (taky dobrá metoda, jak ukrýt nemohoucnost některých herců). No, abych jen nehanil. Poslední bitva je docela dobrá, ale je digitální a přišla pozdě.

Jeden z nejdivnějších horrorů jaké lze vidět. Samozřejmě, že na první pohled to vypadá, že se jedná o další buranskou vyvražďovačku, ale na ten druhý se začnou dít podivuhodné věci a konec je jen ve znamení zběsilosti.

Battleground 5 - vějička, na kterou jsem se chytil a taky pěkně nachytal, protože ostatní povídky ani zdaleka nedosahují vysoce nastavené úrovně této první; Crouch End 1 - tohle měla být snad hodně špatná pocta Lovecraftovi; Umney's Last Case 1 - parodie sebe sama, u které nemá cenu vůbec přemýšlet nad dějem, který postrádá smysluplnější logiku; The End of the Whole Mess 2 - výborný námět, ale zpracovaný do velice nudného kabátu; The Road Virus Heads North 4 - v momentě, kdy jsem chtěl celou sérii proklít, jsem si pustil tento díl a dal sérii novou šanci. Napínavé, místy strašidelné dílko o prokletém obrazu a výborný Tom Berenger v hlavní roli; The Fifth Quarter 3 - zbytečně zkratkovité, dokážu si na téma hledání ztracených dílků k pokladu představit spíše celovečerní film, ale vcelku dobré; Autopsy Room Four 3,5 - napínavé a režisér mě dokázal vtáhnout do pocitů paralyzovaného pacienta na pitevním stole; You Know They Got a Hell of a Band 3 - nemrtví muzikanti byli docela fajn :-)

Intrikánský kung-fu film, byť hodně naivní, předvídatelný a průhledný, mě dostal a všichni bojovníci i s jejich bizarními styly byli úžasní.

Drsnější a syrovější než veškerá horrorová produkce.

No jo, tak to dopadá, když si pár nadšenců z pornobranže myslí, že má na víc než jen na vyplňování tělesných otvorů.

Irský malý lakota je v tomto díle docela tvrďácký parchant, který si nechává několikrát porozbíjet úsměv, ale vzápětí výprask, podle hesla oko za dvě oči, vrátí tím nejextremnějším způsobem. Jenže když divák vidí vlastně to samé po páté, po desáté, po patnácté, tak už to není žádná zábava, ale dost ubíjející nuda, a jen si přeje, aby si to skřítek neposeda konečně rozdal na férovku s hlavními hrdiny. Toho se však dočká někdy po hodině a čtvrt, což je u horroru tak akorát stopáž, ovšem v tomto díle by tato vrcholná holomajzna mohla začít cca. o hodinu a deset minut dříve, čímž by se úměrně zkrátilo divákovo utrpení při sledování namachrovaných negrů bez letlampy, ale za to s rovným kšiltem zabořeným hluboko do zátylku.