Recenze (689)
Smrt v Benátkách (1971)
Obrazově krásné, nepříliš ukecané, ale neuvěřitelně utahané.
Plán 9 (1959)
Hodnotím průměrem, protože je to tak blbé, až je to dobré. Klasicky hloupý příběh o mimozemské invazi šmrncnutý zombie "hororem", stupidní dialogy, toporné herecké výkony. Na jednu stranu strašná blbost, ale na druhou nepřekonatelná klasika béčkového sci-fi.
Mlčení jehňátek (1991)
Neskutečně silné, hluboké, skvěle zahrané a natočené. Rovněž skvělá práce se střihem (viz útok na dům pachatele). Jeden z nejlepších hororových thrillerů a s přehledem nejlepší role Anthony Hopkinse.
Moonraker (1979)
Nebýt divného sci-fi finále s laserovou bitvou, tak je to velmi dobrá bondovka se zajímavým záporákem, skvělým přisluhovačem Jaws a spoustou vtípků, které neuměl žádný představitel Bonda trousit lépe než Roger Moore. A pak ten odkaz na Sedm statečných.
Mnichov (2005)
Na Spielberga velmi drsný film, který bezvadně evokuje dobu a solidně se noří i do psychiky protagonistů.
Rolling Stones (2008) (koncert)
Rolling Stones a Martin Scorsese? Co chtít víc? Skvělý, skvěle natočený koncert, jeden hit za druhým, Stouni ve skvělé formě.
Panika v městečku (2002) (seriál)
Neuvěřitelný proud absurdních nápadů v neotřelém a poněkud toporném (to beru jako plus) zpracování. A i když se zde mluví hodně, bez francouzštiny se tady dá v pohodě obejít.
Lady Terminator (1989)
Neskutečná hrůza z Indonésie. Pokus o kopii Terminátora našroubovaná na jávanskou legendu. Toporní herci, kteří se snaží být cool, ale vlastně jsou úplně mimo, pitomé dialogy (milostná scéna je skutečně pecka) a děsná syňtáková hudba. Osmdesátky jak poleno. Ale vždyť o tom to je, tohle je ten pravý Grindhouse. Tak blbé, až je to nakonec dobré.
Pravidla hry (1939)
Mělo nebo nemělo to být povrchní? Nejspíše ano, vzhledem k tomu, že se zde inspiroval Fellini. Jinak zajímavý pohled na život vyšší vrstvy - ubíjející, nudný, plný her, které se mohou nepříjemně zvrtnout. I přes ne zrovna svižné tempo poměrně rychle ubíhající snímek, který navíc disponuje výbornou kamerou. Moje první setkání se synem slavného impresionisty.
Haze (2005)
Minimalistické, experimentální, klaustrofobní. Na malém prostoru (doslova) Tsakamoto vytváří neuvěřitelnou atmosféru a studuje člověka v krizové situaci.