Tsuki

U vánočních filmů nelze mít přehnaná očekávání. Trocha komiky, trocha romantiky, vánoční atmosféra a Nina Dobrev navrch (přiznám se, že na film jsem se koukala především kvůli ní). Má to i pár svých předností - zápletka je docela originální a vtipná, plus mě pobavila předělávka písně Baby It's Cold Outside. Bohužel ale z mého pohledu chybí filmu něco zásadního - chemie mezi hlavními protagonisty. Děj je sice postavený tak, že jakmile Natalie pozná Joshe osobně, tak je to rozhodně netáhne k sobě, ale postupem času by tam ta milostná náklonnost měla začít prozařovat. Jenže Nina Dobrev a Jimmy O. Yang celou dobu působí spíše jako sestra s bráchou nebo dobří kámoši. Když proto přijde ten happy end, který všichni od začátku čekají, a ti dva se přece jenom dají dohromady, tak jim to prostě nevěřím. Kamarádství ano, milostný vztah ne... Na romantický film to zkrátka nemá tu správnou romantickou "energii", což je velká škoda. Nebýt tohoto, mohl to být o třídu lepší film. Stále je to příjemná a zábavná podívaná, kterou si možná ještě někdy zopakuju, ale je mnoho lepších vánočních filmů (takovému Love Actually, na které se zde odkazuje, třeba nesahá ani po paty). ~(3,3★)~

Nová Spielbergova verze dělá tomuto kultovnímu muzikálu (poprvé uvedenému roku 1957) čest, a to tím nejvyšším způsobem. Nejenže se svým předchůdcům vyrovná, ale legendární filmovou verzi z roku 1961 dokonce s přehledem překonává! A to je opravdu co říct. Nesmrtelné Bernsteinovy písně samozřejmě zůstávají, ale dá se říct, že vše ostatní bylo povýšeno o několik úrovní výše. Zaprvé se hodně zapracovalo na příběhu samotném - v jádru je to stále ten stejný muzikál, ale dějová linka dává větší smysl, sled událostí má větší logiku, jde to více do hloubky, a dokonce se pro diváka i o něco víc poodkrývá kontext celé situace (historie Upper West Side, obnova místní zástavby koncem 50. let a problematika rozporů mezi etniky). Oproti svému slavnému filmovému předchůdci je tato nová verze více příběhová, má více dialogů, které příběhu dodávají onu hloubku. Je to více filmové včetně zajímavé kamery a celkové vizuální poutavosti (plus barevné propracovanosti - barvy a barevné odlišení zde mají svůj smysl). Ač West Side Story z roku 1961 mohlo okouzlovat tanečními a pohybovými výkony, přece jenom mělo hodně divadelní scénografii a kulisy - místy to bylo obrazově dost statické. Ale to zdaleka není všechno, na čem Spielberg zapracoval. Obsazení je "vymazlené" natolik, že se z většiny obsadili nejen herci, kteří jsou herecky obzvlášť zdatní, ale kteří jsou mimořádně talentovaní i pěvecky a tanečně. Zatímco někdejší "Maria" svůj part ani sama nezpívala, mladičká Rachel Zegler, která je dost možná objev desetiletí, nechává diváka v úžasu při pohledu na její všestranný talent (a to ani nemluvě o její krásné tvářičce). Dále musím vyzdvihnout citlivé zpracování romantické linky, která je středobodem příběhu. Tím, že jsou postavy lépe prokreslené a na plátně se jim "přidalo" o trochu více společně stráveného času a dialogu, najednou jejich "láska na první pohled" přece jenom působí o něco víc reálně a uvěřitelně. Chci tím říct, že je sakra těžké už potolikáté zfilmovat ten "ohraný" příběh Romea a Julie, který všichni znají, způsobem, který dokáže dojmout a připoutat divákovu pozornost tak, že nedokáže odtrhnout oči. Ale Spielbergovi se to povedlo. Včetně toho, že v jeho nové verzi se dá napětí krájet - bitky působí mnohem nebezpečněji, více naturalisticky. Tak akorát, aby to stále zapadalo do muzikálu, ale aby zároveň divák trnul, co se stane. Je ještě mnoho krásných drobností, které bych mohla vyzdvihnout, ale abych to neprotahovala, shrnu to tak, že za mě jde o ryzí filmové umění - dojemné, poutavé, barevné, napínavé, emotivní, s krásnou hudbou a výbornými výkony. Je tam vše. A já jen marně hledám nějaký nedostatek. Vypadá to, že Spielberg myslel opravdu na všechno. A za to mu patří jedno obrovské BRAVOOO! s ovací ve stoje. Do nynějška jsem nebyla fanouškem West Side Story, ale právě jsem se jím stala. ~(5,0★)~

Ano, pixarovská jednička za poslední rok je sice Duše, ale Pixar zkrátka nezklame nikdy. Stejně jako mě minulý rok potěšil film Frčíme, Luca je případ stejně nadprůměrného (třebaže ne dokonalého) filmu. Navíc je fajn, že se v kině hezky střídají filmy osvědčených pixarovských režisérů s filmovými prvotinami nových pixarovských tvůrců (tedy že Pixar dává šanci i méně zkušeným umělcům, scénáristům a režisérům ze svých řad, aby si zkusili udělat vlastní film a skrz to tříbili své schopnosti). Luca nabízí opět zcela nový námět a zasazení, tentokrát do Itálie a částečně do podmořského světa (drobný odkaz na Malou mořskou vílu? :)). Právě různorodost a barvitost pixarovských filmů je mi hodně sympatická. Tentokrát zažijeme slunnou a veselou letní atmosféru plnou italské "nátury" a kultury. A měla bych dát důraz především na "veselou", protože film je neuvěřitelně vtipný! Od začátku jsem se musela smát velkému množství scén, počínaje okamžikem, kdy na scénu připlují rybí "ovce". Film zkrátka překypuje velkou dávkou humoru. V originálním znění mě pobavila třeba i vedlejší postava strýce Uga (téměř okamžitě bylo z jeho barvy hlasu a vyjadřování jasné, že v českém dabingu MUSÍ postavu mluvit Jiří Lábus. Bohužel, když jsem zvuk přepla na češtinu, zjistila jsem, že obsadili jiného dabéra, což je velká škoda - nebylo to úplně ono, ale co se dá dělat...). Mnoho vtipných scén "produkuje" ústřední dvojice kamarádů, ale jak je u Pixaru zvykem, nezůstává to jen u vtipu. Film vykresluje ryzí klučičí přátelství se vším, co k němu patří. Se správnou dávkou dojemnosti, bezelstnosti a lehkosti. Luca a Alberto jsou prostě správná dvojka. A postava Giulie je hezky doplňuje. Víc než polovinu filmu jsem byla přesvědčená, že film nemá žádnou vadu, a bavila jsem se na maximum. Kámenem úrazu je ale konec a bohužel to filmu sráží hodnocení. Celé završení filmu má až příliš rychlý spád a působí nedotaženě. Happy end přichází až příliš snadno a rychle. Jako by ve scénáři ještě něco chybělo. Trochu mě zklamalo, že jinak výborný film, který tak dlouho drží laťku nahoře, najednou na konci ztratí dech. Konec šlo určitě udělat lépe. Ale jak jsem napsala na začátku, i přesto vnímám Lucu jako velmi nadprůměrný a nápaditý pixarovský film, ke kterému se s radostí (a klidně opakovaně) vrátím. ~(4,3★)~

Částečně inspirovaný Shakespearovými hrami o "Jindřiších", částečně skutečně životopisný film o tom, jak těžké je být silným a dobrým králem. A taky jak těžké je prosadit mír a jednotu v situaci, kdy není jisté, komu se dá věřit. Přiznávám, že filmy zasazené do období středověku moc nevyhledávám, ale tenhle mi kupodivu přišel hodně poutavý, napínavý a dokonce chvílemi i zábavný. Bavil mě především Robert Pattinson v roli slizkého samolibého Francouze. A co se týká hlavní role, Timothée Chalamet opět dokázal, že umí zahrát lecos. V roli mladého krále z něj čiší patřičný respekt a charisma, a to rozhodně není jen tak. Do teď jsem ho viděla spíše v rolích zjemnělých kluků nebo floutků, takže mě příjemně překvapilo, že "uhraje" i něco takového a opravdu mu to divák věří. Film jako takový má navíc silný a lehce překvapivý závěr, který utkví. Zkrátka historické drama, jak má být. ~(4,1★)~

Vždycky ráda vidím filmové zpracování něčeho, co tu ještě nebylo, a ráda se tak seznámím s nějakým "novým" skutečným příběhem, o kterém bych jinak nejspíš nic nevěděla. Zároveň se mí líbí se touhle formou seznamovat s nějakým odvětvím, odlišnými sociálními kruhy, lidmi či kulturami. Vůbec nevadí, pokud filmové zpracování není stoprocentně autentické a věrné realitě (myslím, že o to ve filmu a ostatně ani v umění nejde), takže tento inspirovaný příběh se zajímavými a svéráznými postavami mi zkrátka přišel vhod. V tomto případě filmu neuvěřitelně přidávají skvělé herecké výkony. Lady Gaga opět překvapila svým hereckým umem (nečekala jsem to, ale je ještě lepší než ve Zrodila se hvězda) a Adam Driver, Al Pacino a Jared Leto samozřejmě jako vždy předvedli, že bravurně zahrají jakoukoli roli. Byla radost na to koukat. Ošívat se pak divák může pouze z oportunistického a hamižného chování některých postav (naštěstí ale většina postav nevyznívá "černobíle", což je dobře) a z nechutného a odlidštěného světa byznysu, kde na prvním místě jsou peníze. Ale přesně o tom film je a jako vhled do toho, co se skrývá za touto slavnou obchodní a módní značkou a co s sebou nese její vedení, to funguje na výbornou.  ~(4,2★)~

Intimní, citlivý a upřímný snímek, který si zaslouží ocenění už jen za ten scénář a dobře vykreslené postavy. Ale samozřejmě to hodně vyzdvihují herecké výkony. Timothée Chalamet se v poslední době do mého hledáčku dostává stále častěji a po zhlédnutí tohoto filmu musím říct, že ten "kluk" je opravdu herec s velkým H. To, s jakou lehkostí a uvěřitelností zvládl zahrát takovou emočně náročnou roli (přestože je sám údajně heterosexuál), není rozhodně jen tak. Ta role mu padla dokonale a snad mělo svůj vliv i to, že mezi ním a Armiem Hammerem prý fungovala přirozená chemie. Přesto si myslím, že Chalamet má našlápnuto k zářné budoucnosti velkého herce, kterého uvidíme ještě v mnoha (třeba i zcela odlišných) rolí. Call Me by Your Name je filmem plným delikátních emocí i syrových mladických tužeb, ale rozhodně neklouže jen tak "po povrchu". Naopak se nebojí jít hodně do hloubky a o to je opravdovější a působivější. Pozvolný děj také hezky doplňuje ta atmosféra lenivého horkého léta v Itálii. Moc příjemný a dojemný zážitek. ~(4,4★)~

Příjemně zpracovaná tématika vyrovnávání se s úzkostí a depresí, které zde zaprvé ztělesňuje hlavní postava bývalého "hikikomori" - učitel Uwašima - a zadruhé někteří studenti druhého stupně ZŠ, které různorodé okolnosti a problémy dohnaly k záškoláctví. Ať už jde o šikanu ze strany spolužáků, těžké rodinné či sociální podmínky, nebo třeba psychický nátlak, ukazuje se, jak velký dopad můžou tyto věci mít na lidskou psychiku a nakolik takový jedinec potřebuje pomoc a pochopení okolí. Jenže to není vždycky tak jednoduché, že? Seriál načrtává skrze zkušenost hlavní postavy coby novopečeného učitele různé životní příběhy a přináší tak divákovi náhled do tématiky deprese a úzkosti, které dokáží jedince dohnat až k nadměrnému strachu a odtržení se od společnosti, ale zároveň seriál nejde moc do hloubky a nepředkládá jasné odpovědi. Je to spíš k zamyšlení a je na divákovi, co si z toho vezme. Zajímavé bylo i zasazení seriálu do doby začátku Covidu, což opět nanáší zajímavou otázku o tom, jaký je správný přístup ve vztahu k situaci a zároveň k lidem, kteří potřebují naopak podpořit k socializaci. Další hezký podnět k zamyšlení. I tak mě ale trochu mrzí, že seriál je krapet krátký, aby pokryl vše a aby zaujal nějaké zřetelnější stanovisko. Některé věci zůstanou v seriálu dokonce úplně neuzavřené, což je trochu škoda, protože chybí završení (a třeba i nějaký "happy end" dávající naději) některých linek. Mrzí mě například celkové vyznění kamaráda hlavní postavy (Yoda - taktéž hikikomori), z jehož posledního výstupu v seriálu zůstala spíš "pachuť" a tato postava už nedostala další prostor to napravit... Rozhodně tedy nejde o dokonalý a komplexní seriál. Ale jako seriálová jednohubka k zamyšlení to funguje. (P.S.: Vrchol seriálu vidím ve 2. díle - ten se za mě povedl nejvíce.) ~(3,6★)~

Kdo je oběť a kdo viník? To je hlavní otázka tohoto filmu. V sevřené atmosféře se nám zde odkrývá případ "únosu" a souběžně s tím i okolnosti a minulost hlavní postavy - telefonního operátora Joa. Je to napínavé a klaustrofobní a zároveň geniálně vystavěné až k vrcholnému "prozření". Přiznám se, že dánskou předlohu neznám, ale i kdyby tento film jen kopíroval to, co vymysleli a vytvořili dánové, je to natolik mistrně provedené a hlavně zahrané ("bravo!" patří Gyllenhaalovi, kteří držel to šílené napětí po celou dobu), že mi přijde nefér dát filmu méně než 4 hvězdy. Tohle je film, který si zaručeně zasouží "červené" hodnocení. Jen těžko věřit, že zde na ČSFD spadá do pouhého průměru. ~(4,4★)~

Detektivka jak se patří - poutavá, matoucí a nakonec samozřejmě překvapivá. Nejde sice o můj oblíbený typ žánru, ale musím uznat, že provedení je výborné, navíc se zajímavými a různorodými postavami, které hrají přední hollywoodští herci (ok, Russell Crowe asi není přímo "hollywoodský", ale "oskarový" ano). Množství postav a složitost děje (nemluvě o žargonu amerického "podsvětí" 50. let...) jsou sice v první polovině trochu dezorientující, ale naštěstí se vše postupně vystříbří a divákovi dojde, že sleduje především tři odlišné policisty, z nichž každý má jiný záměr a řeší kriminální případy po svém. I když to není typ filmu, ke kterému bych se do budoucna vracela, musím uznat, že je příběhově moc dobře napsaný a vystavěný. Fanoušci krimi si určitě přijdou na své a já jsem naopak ráda, že jsem L.A. Confidential jednou viděla.  ~(4,0★)~

Měla jsem o filmu trochu mylnou představu. Domnívala jsem se, že půjde o komedii, která lehce a humorně představí svět buddhistického kláštera. Ano, komedie to sice je (a dost svérázná), ale o té "lehkosti" mluvit nelze. Naopak se to zaobírá tématikou japonského mnišského života a jeho pravidel poměrně zevrubně. A zde pro mě leží kámen úrazu. Film totiž podle mě vyžaduje, aby do toho měl divák alespoň nějaký vhled. Běžná znalost japonské kultury opravdu nestačí. Pokud tedy nevíte o životě japonského mnicha téměř nic, pak budete možná v průběhu filmu trochu tápat stejně jako já. Na vině je samozřejmě i to, že jsem film sledovala s velmi špatnými a neúplnými titulky, takže jsem byla v podstatě odkázána jen na originální znění, kde mi však vzhledem k tématu mnohdy unikaly významy, narážky a souvislosti (a to poměrně kazí zážitek, který je pak pocitově "neúplný"). Co je však z celého filmu zřejmé, je ta zjevná snaha poukázat na kontrast tradičních mnišských praktik a zenového učení s výdobytky moderní doby a pohodlným životem. Z toho samozřejmě vyvěrá většina humorných situací. Dále je zde rozpolcenost celého toho systému, ve kterém se seznámíte s různými postavičkami, které sice spojuje zenové učení a půda jednoho kláštera, ale jejich motivace se úplně liší. Setkáme se zde nejen s hlavní postavou flegmatika, který se pouze snaží splnit podmínku svého otce k získání dědictví, ale dále i s jinými mnichy, kteří zneužívají svého postavení ze zištných důvodů, s prototypem extrémně tradičního mnicha, který propaguje ryze asketický život, a také se smířlivým mnichem, který chápe "jádro" učení a na formalitách a přísném dodržování pravidel mu tolik nesejde.... Zkrátka je to sebranka všech možných lidí. Tedy není mnich jako mnich. Místy je to zajímavé sledovat, místy se člověk zasměje, ale ve výsledku jsem si stejně kladla otázku, co tím vším chtěl film vlastně říct. Na konci mi sdělení filmu zůstalo záhadou. Snad mi něco uniklo, snad to jen mělo tvořit nějaký obrázek mnišského života pokoušeného světskými svody... těžko říct. Výsledný dojem je trochu rozpačitý.  ~(3,2★)~