West Side Story

Kdyby alespoň to "Gee oficer Krupke, Krup you" změnili na tehdy nemožné "f*ck you". Jenže Spielberg nechce nic modernizovat, ale místo toho se vrací se před film z roku 1961 k původní divadelní verzi z roku 1957.  Začíná sice demolicí, ale pak se bezpečně vrací do krásných obrazových kompozicí, které ale v sobě nenesou žádné emoce (Amerika zpívaná a tančena v sutinách? Zapomeňte, najednou je tu na plátně rozevlátá bohatá čtvrt pro hipstery). Chybí tu interpretace, dravost a bezohlednost mládí k originálu. Tohle je vzpomínání starého pána, který má sice filmařinu v paži, ale brutálně se míjí s dobou. (08.05.2022)

Tentokrát mi to kdákání nějak lezlo krkem. Na jedné straně plusy za Spielbergovu pevnou ruku a um a Kaminskiho kameru, na straně druhé vše ostatní - hudba otravná, herci nesympatičtí, dvě hodiny se absolutně nic neděje (jen další debilní love story). Pouze v posledních 20 minutách se dá říct, že se něco událo, ale opět natahovaně s trapným vytím. Musel jsem to dát na třikrát a už nikdy víc. (18.03.2022)

Přijde mi, že Spielberg ve svojí verzi tak nějak velmi dobře zvýraznil dvě hlavní myšlenky, které jsem si já osobně s West Side Story vždy spojovala: že by to bylo mnohem lepší jenom jako sociálně kritický film bez té unylé ústřední lásky a jak stupidní a zdržující jsou všechna ta muzikálová čísla, kdy se všechno zastaví a jenom se zpěvem popisuje, co se právě stalo. Jediný přínos této verze bude "napravení historické křivdy" tím, že Latinoameričany hrají opravdoví Latinoameričané. (24.08.2022)

Moc pěkné to bylo. Spielbergovsky precizní podání. Jenže ve výsledku pořád extra oldschool. Proč ale přetáčet oscarovou klasiku do dynamičtějšího a současnějšího podání vlastně pořád nechápu a připadá mi to jako plýtvání mistrovou energií i tvůrčím časem. Jako že by měl za deset let Chazelle přetáčet E.T.ho a Nolan Kmotra? Nemyslím si. (11.12.2021)

Režisér Steven Spielberg může po všem, co dokázal, cokoliv. Může si plnit (ještě) nesplněné sny (ale s ohledem na to, jaké příběhy už má za sebou, jich moc nebude), a je jen na divákovi, zda u toho bude chtít být. Protože tady je tentokrát ten hlavní „kámen úrazu,“ kdy věhlasný tvůrce skutečně jen důsledně umetává už vyšlapanou cestu. Znovu se tak ocitáme na konci 50. let v newyorské chudinské čtvrti a děláme si (pro mnohé dobře) známé kolečko. Příběh byl už kdysi lehce tuctový. Divák přesně ví, co může od snímku očekávat a nové roviny pohledu hůř hledá. „Jen“ se do dialogů častěji vkrádá záměrně nepřekládaná španělština, zesiluje sociálně-realistický tón a výrazněji se angažují ženy. Každopádně Spielberg samozřejmě aktualizuje a scény se svým osvědčeným týmem vybrušuje k dokonalosti. Herci své party i poctivě odzpívali, ale že bych z nich padal na zadek (všechny ty herecké nominace a ceny), tak to určitě ne. Chemii mezi některými bych si navíc představoval hutnější. Taneční a pěvecké sekvence jsou fenomenální. Žádná vystoupení z divadelních prken, tvůrci vše přesunuli do ulic velkoměsta. Kulisy a výprava jsou velkolepé, kreace komplikované, Janusz Kamiński zase vládne, ale… ale… ale… Za mě prostě krapet neemoční oprášení muzikálové klasiky. Technická stránka je jedna věc, ale prostě mě to nezasáhlo. Nicméně pořád velmi důstojné. (18.03.2022)