Tsuki

Tokugawský samuraj přicestuje do současnosti a stane se "sengjó šufu"? Tak to promiňte, ale "HI HI HI!" :D Jak už napsala Natascha, je to trochu bizarní a určitě působí divně, jak rychle si na to všechno zvykne, začne uklízet, péct dortíky a používat mobil. Ale co - jeho zažité chování se nezmění, a tak dochází k úsměvným i poučným momentům, kde můžeme vidět kontrast předmoderního a současného Japonska. Jedná se o neskutečně milý a úsměvný snímek, během kterého jsem se sem tam nemohla ubránit chichotání a na konci jsem se už tak usmívala, že mi z toho "veselí" začaly téct slzy (ne, vážně nepřeháním). A to je opravdu úžasné, vzhledem k tomu, že jsem před zhlédnutím měla náladu pod psa. S hodnocením neváhám. PS: Banzai japonskému purinu! Je mnohem lepší než náš český pudink. PPS: Nishikido Ryō je sympaťák. ~(4,7★)~

Slovy jedné z postav: Wicked! Šílené a nesmyslné, ale zároveň originální a nápadité. Body sice tomuto filmu ubírá příběh, který je v základě docela slabý, ale forma a vtip jsou tak skvostné, že příběh jako by téměř nehrál roli. Co se týče vtipu, tak tím to přímo sršelo (věta přeložená v titulcích jako "Ty hnusný hnuse" sice možná nebyla z těch nejvtipnějších, ale já se u toho tak zasmála, až jsem se skoro zakuckala - taky proto, že pokud si vzpomínám, už jsem sama něco podobného někdy vypustila z úst). A forma se bude líbit těm, kterým nejsou cizí komiksy a videohry. Ještě jsem neviděla žádný jiný film, který by tak věrně kopíroval komiksový styl. Scény se střídaly skoro tak rychle, jako kmitáme pohledem od jednoho k druhému komiksovému okénku. A kupodivu to fungovalo víc než dobře. Zkrátka z kina jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu. Jeden z nejlepších a nejpreciznějších filmových nesmyslů, jaké jsem kdy viděla. ~(4,5★)~

Dvojité překvapení - zaprvé jsem měla šanci vidět posledního Shreka v letadle v době, kdy byl teprve v kinech (takže jsem se divila, ale Lufthansa si to očividně může dovolit), a zadruhé (a to je důležitější), na to, že je to čtvrtý díl, tak to bylo víc než slušné. Kdysi jsem viděla první a druhý díl, pak jsem ztratila zájem a na trojku jsem se nepodívala. A jak jsem tak o třetím díle četla, vypadalo to, že rozhodně není čeho litovat. Takže když přišel ještě čtvrtý díl, myslela jsem si, že to už vůbec nebude stát za podívání. A normálně bych se na to skutečně nepodívala. Jenže cesta letadlem z Tokia do Mnichova byla dlouhá, nebylo co dělat, a ostatní filmy z výběru jsem buď už viděla nebo to byl žánr, který mě nezajímá, tak jsem nakonec skončila u Shreka. A kupodivu jsem se pobavila. Téma sice není nijak originální, ale na čtvrtý díl je vtip ještě ucházející a rozhodně není chvíle, kdy by se člověk nudil. Navíc se mi líbila postava Rumpelstiltskina. Ten jeho zákeřný výraz byl dokonalý. Takže jsem byla vážně docela mile překvapena. Stále to sice spadá do průměru, ale viděla bych to na lepší průměr. ~(3,3★)~

Kdo dneska není na facebooku? Facebook už "pohltil" tolik lidí a stal se takovým fenoménem, že když lidé uslyší "v kinech je film o facebooku", s radostí na něj zajdou. Přiznám se, že i já "jsem na facebooku", ale pravdou zůstává, že jeho příznivcem nejsem. Proto, když jsem poprvé o tomto filmu slyšela s jednoduchým vysvětlením, že se jedná o film "o facebooku", žádné nadšení se nekonalo. Stačilo ale vidět trailer a bylo mi jasné, že takové okleštěné vysvětlení tématu není tak docela na místě. The Social Network totiž vyjadřuje dnešní dobu s jejími tendencemi, dobu, kdy se nápady realizují na internetu, a kdy se na netu vytvořil nový druh života. A dějově se samozřejmě jedná o příběh tvůrce facebooku, který je plný soudních tahanic, ztráty přátelství a moderních idejí. To vše zabalené v nějakém tom vtipu. Je jasné, že skutečný příběh Marka Zuckerberga určitě přesně takový nebyl a že události jsou hodně přibarvené, přehnané a zdramatizované, ale tohle nemůže mít nikdo filmu za zlé, protože se jedné o klasické tendence, aby byl film "koukatelný". Já byla tedy na konci úplně spokojena, pobavena a jaksi i "osvěžena" svižností celého filmu. Takže když se mě jeden z uživatelů na čsfd premiéře zeptal, jestli je to podle mě film roku, sice jsem v té chvíli zaváhala, ale bylo mi jasné, že z letošních filmů se řadí hodně vysoko. Film roku a možná i desetiletí je pro mě momentálně Inception, ale odhlédnu-li od japonské tvorby, kde mě tento rok uchvátila Arrietty, pak se The Social Network v žebříčku letošních filmů řadí na druhé místo. ~(4,6★)~

Rovnou musím napsat, že u tanečních filmů jsem se už naprosto rozhodla nehodnotit děj, protože to zkrátka nemá smysl. Co hodnotím, je tanec, hudba a případně sympatičnost herců/tanečníků (tady u mě na plné čáře vyhrává herečka v hlavní roli, Nichola Burley, se svým milým britským přízvukem). A konkrétně u tohoto filmu si mě celkově získalo právě to britské prostředí, které ho trošku odlišuje třeba od americké série Step Up. Taneční čísla byla parádní a samozřejmě potěšilo, že se ve filmu objevily taky taneční hvězdy z Britain's Got Talent roku 2009 - nejvíce se angažovala taneční skupina Flawless, ale upřímně, mnohem větší radost mi udělal kratší výstup skupiny Diversity, který vážně dokázal pobavit. Největší podíl na mém vysokém hodnocení má ale hudba. Soundtrack mi tady zkrátka sedl, a to mnohem víc než třeba u Step Up Revolution, na kterém jsem byla v kině minulý rok a jehož hudební výběr byl na můj vkus už trochu moc "streetový" a "drsný". Mám raději větší melodičnost, takže tady mi ten trochu více popový nádech úplně vyhovoval. Navíc ta kombinace s baletní hudbou byla taky fajn (narážím na písničku Work It Out od Lightbulb Thieves, kde se objevují útržky z Louskáčka - Dance Of The Sugarplum Fairy). V rámci tanečního/hudebního žánru jsem si to dosyta užila. ~(4,1★)~

Konečně jsem měla šanci pořádně poznat detektiva Kagu. Před nedávnem jsem náhodou viděla film Inori no maku ga oriru toki, kde vystupuje stejná hlavní postava, ale bez tohoto úvodního seriálu, kde se s tímto svérázným detektivem seznámíme, to jaksi není ono. Abe Hiroshi hraje jako vždy výborně a v jeho podání je snadné si hlavní postavu oblíbit. Seriál samotný se točí kolem případu vraždy jedné ženy, přičemž se detektiv Kaga a jeho kolegové snaží odkrýt pravdu a najít pachatele, což komplikují okolnosti, do kterých je zapleteno více lidí. U prvního dílu jsem se trochu obávala, že půjde o epizodický typ seriálu, ale naštěstí to tak není, jelikož je vše dobře propojené. Příběh je velmi dobře napsaný, protože je svým vývojem naprosto nepředvídatelný, ale nakonec to do sebe dobře zapadá. Navíc je zajímavý i svou tématikou "lži". Jak říká postava detektiva Kagy, existují tři typy lži: 1) Lež, kterou člověk chrání sám sebe, 2) Lež, kterou chce někoho oklamat, 3) Lež, kterou chrání (kryje) jiného člověka. S tímto na vědomí se detektiv Kaga svými zvláštními (a někdy až humornými) způsoby a pozorovacími schopnostmi pídí po pravdě. A skutečně je někdy zajímavé vidět jednotlivé postavy, které jsou v určité chvíli podezřelé z vraždy, najednou v jiném světle, jelikož se odkryjí jejich vlastní motivy a úmysly. Zkrátka nic není černobílé a od začátku zcela jasné. Seriál tedy dokáže jak pobavit, tak i obohatit, jelikož může být místy k zamyšlení (co se týká vztahu lidí a vzájemného pochopení). ~(4,3★)~

Obecně na velkém množství japonských seriálů miluju právě ten důraz na sílu přátelství a na snahu něčeho dosáhnout a jít za svými sny. I tady to po emoční stránce velmi dobře fungovalo, ovšem poměrně brzy mě začalo nudit, že se to stále opakovalo a nebyl tam žádný pořádný vývoj situace, až na to, že v každém díle měla některá z postav určitý problém, který komplikoval průběh oné skupinové gymnastiky. V každém z dílů se však problém tak nějak vyřešil a takhle se to opakovalo stále dokola - problém / dočasné neporozumění / uvědomění si důležitých hodnot / rozřešení / utvrzení přátelství a společných cílů / situace zalitá sluncem / nový problém.... a tak pořád znovu a znovu každý díl, kdy se vždycky objevila nějaká překážka. Navíc ten vývoj byl pokaždé téměř stejný a jako celek to pak působilo docela monotónně. V předposledním dílu byla navíc hodně nerealisticky napsaná postava Yashiro (jeho psychický obrat nebyl vůbec uvěřitelný). Jinak oceňuju herecké výkony hlavních protagonistů v čele s Yamamoto Yusukem, a taky bylo úžasné sledovat jejich akrobatické kreace. Tohle má z mé strany velký obdiv a svým způsobem jsem s postavami sdílela jejich nadšení pro věc :) Ale na výborný seriálový zážitek to zdaleka nemělo. Emočně nabité, ale příběhově velmi slabé. ~(3,0★)~

No, původně jsem myslela, že z téhle (skoro už legendární) hry dokážou tvůrci udělat film lepší, ale na druhou stranu, přímo zklamaná jsem taky nebyla. Alespoň jsem konečně svět Tekkenu trochu pochopila, ve hře jsem totiž nějaké okolnosti vůbec nechápala, prostě jsme s bráchou jen hráli a bojovali. Co mě ale přecejen trochu zklamalo, byla nepřítomnost množství postav (marně jsem hledala svou oblíbenkyni Ling Xiaoyu), ale to filmu samotnému nijak neuškodilo. Co se však týče postav, které tam byly, tak to už si tvůrci mohli dát více záležet na podobnosti s postavami ve hře. Někteří byli sice ve své roli skvělí, jiní se však podle mého na roli vůbec nehodili (například Kazuya? Co to mělo znamenat?) Děj byl slušný, od filmu vzniklého ze hry se asi vážně ani víc čekat nedalo. Myslím, že těm, kteří Tekken někdy hráli, může přijít film docela po chuti. Ostatní na něm však nejspíš nic víc, než krvavý boj v nějaké šílené aréně, neuvidí. ~(3,3★)~

Dějově to pro mě nebylo žádné překvapení, snad jen že sláva The Runaways dělala ve filmu dojem skutečné rychlovky, ale to vlastně i v reálu byla - rychlý vzestup a pak rychlý pád. Na film jsem se však podívala hlavně proto, že mě zajímaly herecké výkony Kristen Stewart a Dakoty Fanning. Překvapila především Dakota. Než jsem film viděla, říkala jsem si, jestli tahle role pro ní nebyla velké sousto, vzhledem k jejímu věku a předchozím rolím, ale očividně to zvládla více než dobře, dokonce skvěle. Stačí se podívat na video z živého vystoupení The Runaways v Japonsku z roku 1977 a hned vás napadne, že Dakota zvládla jak pohyby tak "náboj" Cherie Currie napodobit na jedničku. Dakotu vidím jako hlavní plus celého filmu. Určitě se budu těšit na její další role. ~(3,7★)~

Toy Story nikdy nebylo z mých nejoblíbenějších disneyovek. Přesto, vzpomínka na to, jak jsem jako malá šla s taťkou do kina na první díl a dostala jsem v kině Toy Story plakát, který jsem si pak pověsila v pokojíčku na dveře, je pěkná. Takové věci se nezapomínají... Je sice pravda, že když takhle po letech přijde do kin třetí díl, člověk je možná trochu skeptický - já osobně ve třetí díly moc nevěřím. Ale přesto mi vzpomínka na první i druhý díl nedovolila se na trojku nepodívat. A byla jsem docela překvapena. Nejenže i trojka má slušný příběh a rozhodně má co vyprávět s tím, že osud Andyho hraček tak nějak ukončuje, ale je i vcelku zábavná. Já se tedy u pár scén docela nasmála (hlavně u Buzzových španělských kreací) a byla jsem ráda, že tvůrcům nedošly nápady... Rozhodně se nejedná o zbytečný film. Třetí díl totiž krásně doplňuje celý příběh. ~(4,2★)~