Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (57)

plakát

Adelheid (1969) 

Válka, která zanechala jen beznaděj, hořkost a nenávist. Zůstal po ní izolovaný kousek země bez minulosti a bez budoucnosti, uvízlý v podivném bezčasí. Sem přijíždí válkou zdeptaný a vážně nemocný voják (zahraný skvělým Petrem Čepkem) a hledá zde střípky svého dětství, klidu a obyčejnosti, které válka definitivně vymazala. Nic z toho mu ale tato zničená země plná zničených lidí dát nemůže. Všichni, i on sám jsou poznamenáni a zdeformováni dobou. Ačkoliv čas od času problesknou v jejich chování jiskřičky citu nebo obyčejné lidské slušnosti, nakonec jsou vždy udušeny. S němci se zachází jako s otorky a na druhou stranu ve vzduchu stále visí vzpomínky na nacistické zrůdnosti. Ze světa strachu, beznaděje, nenávisti, podezírání a odplaty není úniku. Neexistuje řešení. Kromě jediného.

plakát

Angry Birds ve filmu (2016) 

Kdyby šlo skutečně o snahu o politicky nekorektní proti-přistěhovalecký/muslimský animovaný film, bylo by to alespoň nějak zajimávé. Mohli bysme se buď pohoršovat nad jeho zvráceností nebo naopak tleskat jeho odvaze (každý dle nátury). Bohužel tyhle náznaky pouze vyplývají z původního herního scénáře "přijdou prasata a ukradnou vejce" a žádný zjevný záměr tvůrců za nimi není. Takže ve výsledku se jedná pouze o nudný a nevtipný animovaný film, který se jen snaží přiživit na popularitě hry Angy birds. Pokud by to přišlo nezáživé jen mě coby dospělému, pořád by šlo ještě namítnout že jde přece o dětský film. Ale když se u něj nesmějí a usínají (vlastní zkušenost) i děti, tak => celkový palec dolů.

plakát

Asterix a Olympijské hry (2008) 

Oni ještě někomu přijdou vtipní fackovaní a létající římané, zachraňovaný druid s kouzelným lektvarem, přitroublý Obelix a podobné klasické a k uzoufání nudné scény? Celý film od odpadu zachraňuje poměrně vhodně dabovaný zákeřný Brutus, který se snaží neustále každého rozčtvrtit a "Ave Já" Caesar - ti občas dokáží zaperlit něco vtipného, což v celém filmu působí jako doušek vody na poušti. Nevím, zda je film vhodný pro děti, protože tímhle stylem se naučí fandit živějším, výraznějším, vtipnějším a lépe hraným záporákům.

plakát

Avatar (2009) 

Dobrá rada do života: až někdy budete coby zrádcovský všemi opuštěný a opovrhovaný loozer uplně na dně, stačí skočit na velkého oranžového ptakoještěra. Váš život se rázem změní - všichni vás budou najednou milovat a obdivovat coby vůdce, a to včetně samotné matičky přírody. Ale doma to nezkoušejte děti, pokud nejste přerostlí modří indiáni s ocasem. Dobře dobře, dost už o prostinkém předvídatelném eko-příběhu, vizuální megapodívaná ho hravě přebije. Opravdu JE na co se dívat. Ačkoliv mě samotná 3D forma filmu nijak neohromila a neviděl bych nějaký převratný rozdíl mezi 2D verzí, přesto dokáže tato do detailu opracovaná pastva pro oko člověka přibít do kinosedačky na celé tři hodiny. Budete ohromeni rychlou akcí, budete se rozplývat nad různobarevnými pralesními světýlky a vypiplanými příšerkami a budete dojatě fandití (ano trochu se vzhledem ke klišovitosti příběhu stydím) jinoplanetárnímu spravedlivému boji se zlou militaristickou hamižnou megakorporací. Avatar Vás dostane!

plakát

Comeback (2008) (seriál) 

Mezi ostatními českými sitcomy, které se utápí kdesi v hlubinách žumpy totálního marazmu, září Comeback jako betlémská hvězda. I on nám totiž zvěsutje jednu radostnou novinu: haleluja, humor v české seriálové tvorbě není zcela mrtev. On žije a je vtipný!

plakát

Ďáblova lest (2009) (seriál) 

Na české poměry hodně slušné mysteriozní-krimi s dobrými herci. Vytkl bych tomu jen snahu být na závěr epický - scéna se zásahovkou působí dost nepatřičně - a finální odhalování celého "komplotu" je dost přitažené za vlasy. Na podobné záležitosti prostě tuzemský film nemá. Kdyby se scénárista drřzel při zemi, mohlo to dopadnou ještě lépe, než to dopadlo. Jo, a ten megaspoiler na plakátu volá po vraždě!

plakát

Dařbuján a Pandrhola (1959) 

Spojení dobře zahrané pohádky s dost nechutnou komunistickou agitkou. Zatímco například Císařův pekař, nebo Plavecký mariáši s Marvanem berou to agitování spíš kladně jako práci pro společnou věc a třídním nepřítelem se zabývají jen okrajově, Dařbuján a Pandrhola staví na tom nejhorším a ještě to vyzdvihuje jako kladné vlastnoti.Chudý havíř náhle obdařený mocí nad životem a smrtí si to náležitě (zne)užije a poťouchle se mstí řádně prohnilé a utlačující buržoazii. Jako že nejbohatšího umírajícího zloducha nejprve zásobuje úkoly, aby mu oznámil, že ho stejně nemůže vyléčit, načež se smiluje, nacpe ho mlátem a pak se ve sklepě se smrťákem veselí jak boháče "vyléčil" jen na chvilku ... tak to bych hlavnímu klaďasovi i odpustil. Ale trhání tančícího zamilovaného páru s "lepší je ten kováříček umouněnej, nežli je ten lokajíček premovanej" a mučení nebohého koktajícího doktora je už zu viel. Kulisu mu při této veselici dělá hrdý porobený lid, který se tváří chudě, nacpává se jitrnicema a pivem (když může) a posmívá se trpícím boháčům. A to to kurňa má být pohádka, z které by si děti měli něco odnést do života! Závist, poťouchlost, vydírání, zneužívání moci, hamižnost. Idylka.

plakát

Devátá brána (1999) 

Část filmu jsem přemýšlel, jestli fakt že mi v atmosféře a příběhu stále něco "hapruje" je velmi záludný scenáristicko-režisérský záměr, nějaká skrytá temnoabsurdní struna která jen čeká na svou pointu. Nakonec jsem ale došel k závěru, že je to prostě jen špatně napsané a natočené. Temnost a komičnost scén se vzájemně ruši a film tak v celku působí spíš roztěkaně, než že by se divák bál nebo bavil. Celé to samozřejmě drží nad vodou Johnny, a už kvůli němu Devátá brána stojí za shlédnutí. Budiž mu třikrát sláva.

plakát

Díra (2001) 

Film s určitým potenciálem. Nevyužitým potenciálem. Úspěch tohoto typu filmů stojí a padá s klaustrofobní, postupem času se zahušťující atmosférou beznaděje a ponorkové nemoci. V případě Díry bohužel hodně rozředěné neustálými prostřihy do přítomnosti, takže divák ani nemá čas se vcítit do situace teenagerovské partičky uzavřené v betonovém bunkru. Dalším nosným prvkem mohla být různorodost verzí událostí - ty jsou v podstatě ale pouze dvě a navíc je záhy vcelku jasné, která je ta správná. Úmrtí postav působí v příběhu tak nějak uměle a na dramatičnosti mu příliš nepřidávají.