Kvítek

Soft pokračování, ve kterém padoucha z jedničky Gordona Gekka snad ve vězení vyměnili (nebo mu tam provedli fakt něco nepěknýho), že tak vyměknul a nechal se zlomit faktem, že bude dědeček. Sladký happyend á la "všichni jsme jedna velká šťastná rodina" je nechutnou třešičkou na zkaženém dortu. Za celých 133 minut jsem si vyloženě užila jenom slzy kanoucí z nádherných Shiových očí.

Milý Johne, přemýšlím jak na mě zapůsobilo 108 minut strávených s Tebou. Možná to chce 14 dní k tomu, aby sis mě získal navždy a já toužila pronášet a slýchat větu "see you soon". Možná je to tím, že takových jako ty jsou stovky. Možná je to tím, že prostě nijak nevyčníváš z davu. Milý Johne, lituju toho co Ti musím napsat, ale "see you soon" to nebude!

Snímek, který by si stejně jako výtečný výkon Kristin Scott Thomas zasloužil mnohem víc pozornosti.

Hořký hezký film o tom, že když jste z Albánie nebo Srbska, ani láska hory nepřenáší. Jednoznačný favorit 45th KVIFF

Maggie Gyllenhaal mi ukázkově pasuje do role uvěřitelných, obyčejných a přitom nádherných, silných žen nesoucích výdobytky chlapů a tíhu světa na svých bedrech. Čím dál tím radši se na plátně potkávám s touhletou dámou. Jeff Bridges, ke kterému jsem trpěla silnými antipatiemi od Záhadného zmizení, nezaostává o nic pozadu. Ač Crazy Heart není výjimečné svou látkou, Maggie a Jeff ho vyjimečným dělají.

Už jsem viděla i horší věci (třeba Stmívání:) Zatím nejobstojnější díl "ságy" za esenciálního předpokladu, že máte přečtěno a jste tak nějak IN this. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím víc se sama sobě divím, že se mi pořád chce vyhazovat peníze za kino. Holt skupinový úšklebky nad marností Belly a vzdechy umučených in-love boyů maj asi něco do sebe.

Fikaná hra s divákem, která baví až do závěrečného rozuzlení.

Tříhodinový epos s téměř nulovým příběhem vbuzující otázku jak je možné přežít velkofilm kde se 185 minut nic neděje? Je to snad odzbrojující krásou Claudie Cardinale? Je to očima Alaina Delona? Je to vůní krásné a neklidné Sicílie? Je to Lucinem Viscontim ? Kdoví ví, ale je to tam!

Místy úchylná fantasmagorie, která většinou diváků zůstala v lepším případě nepochopena, v horším nedodívána a odsuzována. Lidi, copak musíte pořád všechno chápat? Já teda ne! Některý věci se prostě nedají pochopit a má to tak být. Já to beru!

Správce zaujme především svou civilností umožnující ztotožnit se s hlavním hrdinou dřív než byste řekli švec. Jeden z filmů na motivy "tohle se přece stává nám všem" a "takhle my tady žijem". Nebýt občasné nudy (nevěřila bych, že 92-minutový film je toho schopen) neměla bych námitek. Nečekaná přítomnost protagonisty hlavního hrdiny ve dveřích kinosálu hezky vzbuzovala pocit "toho chlápak už jsem někde viděla" ...jo, to je ON! Pan Správce!