NinadeL

Překrásný přepis Werflova románu Der Abituriententag. Die Geschichte einer Jugendschuld (1928), Ve zralých polohách jsou výteční Jiří Lábus i Jiří Schmitzer, mládež, zejména Radek Zima a Jiří Racek, jsou až hmatatelně autentičtí ve svém rozpuku mládí. Werfel patřil společně s Kafkou a Brodem do Pražského kruhu německy píšících spisovatelů, jeho texty nejsou snadné a zřejmě i proto ho filmaři objevili až relativně pozdě. V našich končinách vzniklo několik inscenací (Sjezd abiturientů, Smrť malomeštiaka, Bledě modré ženské písmo, Jacobowski a plukovník), ale pravidelně reprízována není žádná. A je to obrovská škoda.

Nedostatečný odstup.

Dobré dílo se podařilo. Česká filmová sci-fi už nemusí mít pachuť nějaké laciné televizní zábavy nebo koprodukce se spřátelenými socialistickými zeměmi (dnešní koprodukce jsou přeci jenom svobodnější, nikoli ideologickou volbou). Bod obnovy je bezesporu výjimečný projekt, solidní detektivka z roku 2041. Blízká budoucnost je vystavěna kolem možnosti zálohovat lidstvo, což game changer. Hlavní mužské role hrají klasické tváře Dobrý, Matěj Hádek a Neužil, naopak herečky jsou nové: Andrea Mohylová a Agáta Kryštůfková a zřejmě bude radost sledovat jejich další kroky. #čsfdprojekce

Jedna z těch mnoha výborných inscenací, která nebyla prakticky reprízována. Polesného práci pro televizi mám nejradši, když se opírá o klasickou literaturu nebo když spolupracuje s píšícími literáty. Takto zbožňuju dlouhý seznam jeho malých televizních pokladů: Divadelní román, Poe a vražda krásné dívky, Milenec lady Chatterleyové, Sjezd abiturientů, Hodina tance a lásky, Zločin v Polné a seriál O ztracené lásce... a vsadím se, že pokud televize někdy prozře, seznam ještě zhoustne. Malovaný děti jsou adaptací zkušeného dramatika Jiřího Šotoly (1983). Šotola se inspiroval mmj. Šrámkem "...husaři červení, dragóni modří a myslivci zelení, malovaný děti..." a rozehrál poutavé drama na pozadí první světové války a putovní divadelní společnosti. Hlavní trio v podání Geislerky, Matěje Hádka a Polesného oblíbence Schmitzra je naprosto ideální, jednotlivé povahy do sebe skvěle zapadají a iluze zániku Rakousko-Uherska je uvěřitelná, včetně scén z divadelních prken a hampejzů. Z vedlejších postav jsou nejvýraznější principál Dvořáka a arestant Zedníčka. Škoda, že Polesný neměl příležitost natočit celou trilogii a uzavřít tak příběh Malovaných dětí díly Róza Rio (1986) a Podzim v zahradní restauraci (1988).

Byla by samozřejmě chyba jakýkoli Pabstův film podceňovat. A byl to právě ten génius výmarského zázraku, který svou kariéru uzavřel dvěma nejdůležitějšími manifesty proti nacizmu - posledními dny Hitlera v bunkru Der letzte Akt a tímto zobrazením von Stauffenbergova pokusu o atentát. Dnešní divák uvyklý na Valkýru s Tomem Cruisem sice bude muset přijmout jiný styl, ale pokud se tomu poddá, dočká se skvělého zážitku. Deset let po válce byl svět ještě docela jiný a blíž skutečný událostem. Precizní, bezmála dokonalý film.

8/8 Marie Antoinetta (1755-1793) byla vždycky takový rokokový bonbonek pro dramatiky, literáty i filmaře. Dcera Marie Terezie, která se stala francouzskou královnou a skončila na gilotině? Kdo by odolal? Takže se opravdu nebojím, že by někdy polevil zájem o romantizující popularizace životopisu právě této královny. Kdyby náhodou ano, vždycky jsou součástí příběhu madame de Pompadour a madame du Barry (výborná Gaia Weiss z Vikings). Současný seriál navazuje na zrození Versailles. Emilia Schüle v hlavní roli je naprostý miláček, skvělá herečka, která své kvality prokázala například v sáze Ku'damm. Výprava je pohádková, drama napsané tak, aby tomu současný divák rozuměl po emoční stránce. A to je asi tak všechno. Kdokoli, kdo si rád pustí cokoli z doby před Velkou francouzskou revolucí, může být spokojený, není potřeba se durdit nad tím, co všechno historicky neodpovídá. Ačkoli sama historie píše největší zvraty. Mysleli jste si, že černoch na dvoře Ludvíka XVI. je woke blbost? Najděte si životopis skladatele Chevaliera de Saint-Georgese (1745-1799). Filmy/seriály překypující opulentní nádherou a libertinskou morálkou jsou kategorie sama pro sebe. Je nový seriál lepší nebo horší, než předchozí příspěvky k subžánru? Rozhodně mu nedělá ostudu a směle ho můžeme zařadit po bok Les adieux à la reine (2012), Marie Antoinette (2006) nebo Marie Antoinette (1938).

9/9 Klasická televize 70. let, seriál formálně vypadá jako jakákoli jiná televizní inscenace z té doby, exteriéry nejsou potřeba, vše důležité je řešeno dialogy. Takže vlastně nevadí, pokud by si člověk seriál jen poslechl. Téma není špatné, jedná o životopis Napoleona vyprávěný po ose jeho milenek. První epizody jsou pozoruhodné díky Billie Whitelaw, Ian Holm se teprve rozehrává, později už je mnohem snesitelnější. Navíc je tu typický britský humor poněkud zesměšňující vše, co se tenkrát ve Francii dělo. Holm se k Napoleonovi vrátil ještě jednou v Císařových nových šatech.

Těžko hodnotit estonský dobový film, který překročil hranice své země jenom proto, že ho EFI vyslala reprezentovat na Oscarovou sekci cizojazyčných filmů. Bohužel politické události odehrávající se v Tallinnu začátkem prosince 1924 nejsou všeobecně známé a nezainteresovaný divák tak jen velmi povrchně sleduje ty nekonečné přestřelky. Neexistuje zde zkratka, která by dokázala k zápletce přivést mezinárodní publikum. Tento nejlepší estonský film globálně neuspěl, ale je samozřejmě možné, že jednotlivce (patrně baltisty) oslovit mohl.

Hezký příklad malé vesnické školy, kde vše do sebe zapadá. Jen mi chybělo zmínění byť jediného negativa. I u Montessori zaznělo, jak žáci dále pokračují, jaké si vybírají obory na VŠ a zda se jim daří na SŠ zapadnout.

Velmi příjemně vysvětlený koncept Montessori, který může dětem nabídnout mnohé, jen někteří rodiče jsou z toho nervózní.