NinadeL

V době mezi Supermanem 3 a Supermanem 4 se zrodil první hraný celovečerák věnovaný Supergirl. Na svou dobu je to slušný spin-off, navíc provázaný postavou Jimmyho Olsena, kterého hrál Marc McClure ve všech pěti filmech. Na osmdesátky jsou tu výborní herci, Faye Dunaway, Peter O'Toole, Mia Farrow... Helen Slater se sice tehdy příliš velkého úspěchu nedočkala, ale u DC později satisfakce přišla v podobně Talie al Ghul v Batmanovi, Lary-El ve Smallville, Marthy Kent v DC Super Hero Girls a konečně Elizy Danvers v nové Supergirl. Pro představu, jak vypadaly adaptace DC komiksů v osmdesátkách, naprostá povinnost.

#13 DCEU. Po dekádě od Man of Steel jsem se dočkala hraného Flash(pointu). Animovaný The Flashpoint Paradox nebyl vůbec špatný, v sekvenčním umění to byl výrazný event v roce 2011 určený k restartu v DC, na který navázala celá ta slavné éra The New 52. A samozřejmě jsme viděli na stejné téma i seriálový crossover ve světě Arrowverse. Ale podobně složité téma přišlo jednoduše moc pozdě. Povrchní filmoví diváci, kteří odmítají číst komiksové předlohy, a kteří normálně plní pokladny, jsou ztraceni. Ti, kteří odmítají animáky a seriály, polovinu toho propojeného světa nechápou. A proto se nedaří ani v kinech. Ok, sama za sebe musím říct, že jsem cele nadšená z návratu Batmana 89 (a Batmana 97), absolutně mi nevadí Ezra Miller, jsem naprosto spokojená ze všech zápletek kolem Michaela Shannona, užila jsem si další scénu s Gal Gadot... Je toho hodně, co mi sedlo, samozřejmě milion poct filmové minulosti DC. Jenom tu sběratelskou Barbie s tváří Sashy Calle tentokrát vynechám, protože Supergirl je jen jedna. Za mě tedy velmi dobré, mohlo to být geniální, kdyby šlo o plánovaný vrchol celé filmové DC dekády už od počátku, ale rozhodně to není prohra.

5/5 Slovy produkčního Josefa Viewegha, dnešní televize je už natolik sebevědomá, že podobné švejkování na vlastní účet dokáže schválit. Na počátku byl stejnojmenný román Karla Hynie (2008) a na konci je mini série o normalizačních eskapádách novodobého Švejka slyšícího na jméno Pekárek, který za vrchol života považuje Volhu a šmelení v redakci Humoru a lidové zábavy. V rámci adaptačního procesu došlo k několika rozhodnutím, například vynechat devadesátky, propracovat některé vedlejší postavy (zřejmě i podle toho, kdo bude jakou postavu hrát)... a tak se ze zajímavého dramatického oblouku stala jen samoúčelná satira na téma, jak to tenkrát bylo. O reálném zákulisí práce v televizi se nedozvíme skoro nic, ale naopak je veřejnosti opět nabídnuta ona názorová Bible, bez které by to zřejmě už nešlo. Tak například Gott je bůh, donášeli i tací, do kterých bychom to neřekli, všichni umělci jsou chátra, kdo nekrade ze státního, okrádá rodinu. Úvodní epizody slabé, zákulisí Gottových pořadů z divadélka ve Slaném za hranou černého humoru, konec naprosto nevýrazný s nulovou gradací. Herecky a jako dobovka to byla sice výzva, ale žádná z těchto složek nepřekročila dnešní průměr.

Možná, kdyby se produkce tak neflákala a film vyšel ještě v devadesátkách, bylo by přijetí mnohem vřelejší. Takhle se už poměrně hodně změnil vkus a fóry, které fungovaly dřív, už nebyly tak dobré. Přesto se vyplatí tu a tam k téhle jízdě vrátit, protože tempo je pořád dobré a obsazení je extrémně atraktivní i dnes.

Z celé té volné trilogie El Mariachi - Desperado - Once Upon a Time in Mexico, patří Desperado k tomu nejlepšímu, co přinesly devadesátky po tom, co se Hollywood rozhodnul vzít mezi sebe trochu toho lesku ze Španělska a z Mexika. Tady není moc o čem, drsná krása Banderase a Hayek, skvělý soundtrack Los Lobos a Rodriguez v nejlepší formě.

V podstatě ideální pokračování.

Dobrodružná klasika s Michaelem Douglasem a Kathleen Turner. V éře videopůjčoven jasná volba.

Cosi rozmanitého.

Děkuju za tenhle díl.

Maličký medailonek věnovaný jihočeské legendě.