Sykon

Sportovní anime prakticky nesleduji, a proto by možná některý z protřelejších fanoušků tohoto žánru nemusel s mým nadšeným hodnocením souhlasit. Mě ten seriál ovšem nadchnul tou správnou kombinací principů známých ze sportovních filmů obecně, humoru a "frenemy" vztahu dvou hlavních postav. Nemluvě o povedené animaci. Haikyu prostě nastavil jiným sportovním anime která uvidím laťku hodně vysoko. A doufám že bude i druhá série...

Na korejských romantických komediích si (možná na rozdíl od většiny lidí kteří je sledují) cením zejména té komediální části, nikoliv té romantické. Proto většinou ze seriálů bývám nadšený tak do poloviny, kde se komedie přepne na romantiku / melodrama, s čímž pro mě tím pádem veškerá očekávání končí a začíná jen útrpné čekání na konec. Ale někdo musel moje nářky vyslyšet a v You who came from stars jsem se konečně dočkal seriálu, který násilně nepřepíná žánrové polohy, ale naopak je nechá mezi sebou prostupovat. Málokdy se mi stalo, že bych tři díly před koncem zažil výbuch smíchu, který by nebyl sarkasticky zaměřený na "drama" na obrazovce, ale vyvolaný opravdu povedeným vtípkem. Stejně tak zřídkavé je i to, že postavy jsou napsány uvěřitelně, ne pouze černobíle načrtnuté charaktery. V kombinaci se zajímavě navrženou zápletkou (v tomto případě ovšem podle mého názoru jen málo využitou, přestože pohledy do minulosti, ačkoliv zábavné, nehrály až takovou roli, jakou jsem zpočátku očekával) tu mám seriál, který možná není převratný, ale je natolik dobře udělaný, že v rámci žánru si s přivřenýma očima plné hodnocení zaslouží.

Ještě před kinem jsem měl drobné pochyby, jestli to nebude až příliš rodinný film, ale rád uznám - mýlil jsem se. Naopak si říkám, co si asi z tohoto filmu odnesou děti, protože jsem z něj rozhodně neměl ten "pro děti" pocit. Hláška střídala hlášku a já se už dlouho u filmu takhle nenasmál. Možná to je jen jedna velká reklama na kde co, ale tak výborně udělaná, že není tu co řešit. Nevím, jak se budu bavit u opětovného shlédnutí, ale rozhodně na něj dojde.

Nejlepší korejský seriál roku 2013 jsem dokoukal až v prvních dnech roku 2014. A možná jsem dobře udělal, protože bych si asi u čekání na další díl týden po týdnu nejspíš ukousal ruce nedočkavostí. Ani ne tak kvůli napínavé zápletce, jako spíš díky skvěle napsaným postavám. Takhle sympatickou, uvěřitelnou a k sobě se hodící dvojici jsem dlouho neviděl. Jejich interakce byly úžasné - a oproti jiným korejským seriálům také rovnoměrně rozvržené. Ne jako ve standardním schématu, kdy do poloviny se člověk kouká na komedii, od poloviny na "romantický" slzopád. Když se k tomu přidá ještě jeden dobře zakomponovaný nadpřirozený prvek, solidní kriminální děj a padnoucí hudba, je to prostě neporazitelná kombinace.

Hezké, rychle plynoucí, k zamyšlení, originální, krátké a nedokončené. Asi tak by se dalo několika slovy charakterizovat moje dojmy z tohoto anime. Především ten konec mě mrzel, protože na příliš mnoho otázek jsem nedostal odpověď, a ani ten konec vlastně nebyl pořádným koncem. Ale celkový dojem je výborný, a podle všeho na mě ještě čekají dva filmy, takže třeba se tam dozvím víc.

Hudební stránka tento film opravdu velmi pozvedává, takže ani po tolika letech od vzniku se film vůbec nemá za co stydět. Tenkrát na Západě má pověst kultovního snímku zcela zaslouženě.

Tak něco takového jsem vůbec nečekal. Je to naprosto originální přístup k detektivnímu žánru, a i když jsem dlouho váhal jestli je to pocta detektivkám, nebo jejich parodie, nezabránilo mi to v záchvatech smíchu. Někomu to může přijít absurdní, svatokrádežné (pokud dotyčný miluje detektivky), příliš střelené až infantilní. Neříkám, že to nemůže být pravda, ale mě to v první řadě přišlo nesmírně zábavné.

Knížky Terryho Pratchetta mám velice rád, ale ke zfilmované verzi jsem přistupoval trochu se skepsí. Zbytečně, protože jsem se i přes tu opravdu dlouhou stopáž nenudil, naopak jsem okouzleně koukal, jak byly mé oblíbené postavy uvedeny v život. Jen škoda že Krysík se tady tentokrát jen mihl. Uznávám, že kdybych chtěl hledat nedostatky, asi by se jich pár našlo, ale já nechci, protože s výsledkem jsem nadmíru spokojený. Protože v okamžiku, kdy (a jestli vůbec) budou podobně dobře vypadat i televizní filmy natočené v Čechách, se asi začnu víc dívat na televizi.

Osobně se mi Nebohá paní Pomsta z celé trilogie líbila asi nejvíc. Není tak krutě realistická jako Sympathy for Mr. Vengeance, ani tak znepokojující jako Oldboy. Líbila se mi i vizuálně, když některé záběry byly až artové, měla svou dávku humoru, který občas působil poněkud absurdně, ale to nebylo na škodu. Jediný díl, u kterého jsem si už teď jistý, že se na něj podívám znovu.

Strhující, byť místy trochu přestřelený, závěr Batmanovské ságy. Jak jsem (starého) Batmana nemusel, tato série mě přesvědčila o kvalitách tohoto hrdiny.