kchaja

Vidím tyto 4 minuty jako surrealistický obraz, ze kterého si každý musí odnést něco jiného. Pro mě se abeceda stala vtělením základních "dogmat" které normální člověk za dogmata nepovažuje. Přece, proč bychom měli věřit v abecedu? Abeceda je základ veškeré komunikace ale pro blázna se toto může stát i smyslem jeho života. Celý tento pohybliví obraz jsem viděl jako život abecedy, která je nejprve sama formována a poté přípustná forma formuje lidskou mysl. Ale určitě je chybou v tomto podobenství hledat jenom jeden význam.

Velice komorní film o muži, který se dostane do mašinérie Hollywoodského života. Ne, to není přesné... Snímek o muži, který se dostává do zatuchlého hotelu Earl, kde je pohlcen místním absurdnem. Ale pořád to není ono. Film o muži, jehož největším nepřítelem je jeho mysl. Možná by bylo ještě lepší - depresivní film s zašedlou poetikou čtyřicátých let, kterým nás provádí myšlenky a zážitky jednoho spisovatele. Snažil se psát díla pro obyčejné lidi, ale zapomínal při tom na to, že i on sám je obyčejný člověk, který vlastně neexistuje. Tento paradox dovoluje příběhu filmu dostat další rozměr, když píše o zápasníkovy kterým je možná on sám. Spousta věcí je zde otevřených, aby si každý sám doplnil co od příběhu očekává. Možná je v záhadné krabici ztracená hlava jedné neobyčejně neznámé spisovatelky. Možná je v krabici jenom další legenda k pochopení charakterů příběhu. Ale o to snad ani v tomto díle nejde. Pro mě nejlepším atributem filmu je přenesení atmosféry a pocitů, které hlavní hrdina prožívá.

Oproti krátkometrážnímu snímku je tento celovečerní film velmi obyčejný. Přijde mi, že 84 minut navíc nepřineslo nic navíc - naopak původní námět udělalo nezajímavým a obyčejným. I rozkreslení postav se pustilo poněkud nudným směrem - čekal jsem něco mystičtějšího, originálního. A ona z toho vznikla romantická komedie s kopou předvídatelných charakterů a dějových schémat. A taky ta klasická hudba v pozadí se mi líbila daleko více.

Čisté podání myšlenky bez zbytečných příkras - takhle by mělo vypadat každé sci-fi. To je podle mě dost opomíjená část žánru - nejde o to, že se pohybujeme v prostředí, které je plné vědeckých fikcí, ale o to, aby nám toto uměle vytvořené prostředí znázornilo (většinou špatný) aspekt současnosti. A v tom je tento film snad nejzářivějším a nejkonkrétnějším příkladem. Vůbec nevadí, že hlavní myšlenka není příliš hluboká, ale tím že se celý scénář na ní upnul lze lehce přehlédnout zastaralé efekty a další nedokonalosti. Pro mě tak snímek funguje výborně dodnes (jde-li to tak říct, když jsem ho viděla až dneska :) ).

Lidi - blik blik - tfff - kostry - sssssss - ratata bum :) Scénář děravej jak dědečkovo památný ponožky, to vše smíchané s americkým klišé a divnejma výkonama představitelů. Možná byla chyba v tom, že jsem před tím viděl Vlákna, ale opravdu jsem se spíš nudil než bál (a občas i smál, bohužel...).

Ze začátku se mi jevil tento film jako vylepšená a více utříděná verze předchozího snímku. Autor jde s myšlenkami více do hloubky, snaží se spekulovanou oblast brát z širšího hlediska a nezabývá se podrobnostmi. Povedlo se mu tak utéct od konkrétních dohadů nad jedním problémem a pustil se do obecné stránky věci. Má za to můj obdiv, protože se tak odtrhl od Moorovského stylu dokumentů, kdy pouze přichází s konspirační myšlenkou a na ní hledá vhodné argumenty. Naopak, film se jeví a divákovy přijde jako učební pomůcka. Pomáhá mu vysvětlit některá fakta a konstruktivně se mu snaží vetknout svoji myšlenku. Je to vcelku zajímavý náhled na svět, ale pouze do poslední třetiny filmu, kdy se snímek snaží o něco více. Snaží se najít řešení předložených problémů (další rozdíl oproti předchozímu filmu). Bylo by stále vše v pořádku, kdyby se najednou karta neobrátila a film se nevrátil k tomu, co mi na "jedničce" vadilo nejvíce - ovlivňování skoro až nucení. Z ničeho nic se z faktů stávají rady jak proti předneseným problémům bojovat a vše je nakonec umocněno "emočním" videem, jak to bude krásné až všichni prozřou. Zjistíme že jediný důvod, proč si film dával takovou práci do nás čerpat informace bylo kvůli tomu, aby nás přesvědčil o Jeho pravdě. Ve výsledku ho jde tedy buď nenávidět nebo milovat. Opravdu nevím kam se přiřadit - za prvé jsem moc líný si daná fakta ověřit, abych v nich našel oporu v dalších názorech a za druhé závěr působí až moc ... ideologicky - dokonce i scientologická církev byla z počátku založena na technologii... Ale jinak celkové zpracování snímku je o řád výše - ztratila se chaotičnost a celý film tak získal zajímavou, starými televizními záběry oprýskanou atmosféru. Dokonce i zašuměných obrazovek ubylo a tak se na to kouká daleko lépe. O to je ale náročnější udržet pozornost nad myšlenkovými "obraty" autora.

Už když jsem viděl v úvodních titulcích produkční společnost Weinstein co. říkal jsem si, že to určitě nebude špatné. A celkem jsem se nemýlil. Pokud přehlédneme morální politické a filosofické problémy tohoto díla, jedná se o skvělý akční snímek, který mě na začátku chytil a nepustil. Nabízí se také srovnání s Městem bohů - je sice elitní jednotka drastičtější obrazem, ale Město bohů mi přišlo myšlenkově více propracované. Nabízí pohled úspěšného fotografa oproti testosteronem ovlivněného pohledu končícího "policisty". Už jenom toto srovnání mluví za sebe.

Naprosto úžasně nevšední :)

Díval jsem se na tento film kvůli tomu, abych "doplnil" znalosti populární tvorby osmdesátých let. Naštěstí jsem ale během let své neznalosti tohoto díla o nic nepřišel. Jediné co mě zaujalo byla zajímavá taneční čísla (z toho to úvodní bylo asi nejzajímavější) a sympaticky vypadající (i tvarovaná) hlavní herečka. Jinak příběh je opravdu slaboduchý. Už během filmu jsem se rozhodl pro tři hvězdičky, ale potom přišel závěr. Už na začátku scény v zatuchlé místnosti jsem si představil zpracování ala "teenager brak", kdy školní porota hlavní (původně ošklivou) hrdinku uzří na place a v průběhu onoho osudného představení se z přísných zamračených profesorů stávají hopsající rozesmátí staroušci. A hle, mé nejtemnější představy se splnily. A ještě ke všemu film v pětí skončil, aniž by se cokoliv dořešilo. Nechápu tedy, k čemu byly celé ty dějové linie kamarádek ve strip-barech, když se celé sdělení smrsklo na tento prosťoučký příběh.

Film, který mi znechutil Luise Armstronga. Nebýt choreografie s výpravou, zbyl by z tohoto muzikálu jednoduchý příběh, ze kterého čouhají do všech stran "bělošské manýry" a jako dutá manekýna pod povrchem nic nenabízí. O to víc mě překvapuje období vzniku.