Anthony

Mě Spielberg rozhodně nezklamal. Svým způsobem opět velice originální způsob vyprávění - totiž naprosté zaměření se na Cruisovu postavu a absence nějakých bombastických ničících scén z Washingtonu a New Yorku a absolutní nezájem o to, co zrovna dělá americký prezident - tak tento způsob se mi hodně líbil. Díky tomu se člověk může docela dobře vcítit do Cruisovy postavy. K tomu navíc přispívá velmi působivá až dokumentární forma vyprávění, Spielberg navíc skvěle pracuje s neviděným (ale slyšeným) nebo jen naznačeným (tohle zvládá už od Čelistí). Vzhledem k předchozí režisérově tvorbě jde o film velice temný, drsný až děsivý. Geniálně je natočená úvodní scéna, Cruisovi hrůzu v očích skutečně věříte (hraje výborně) a chápete ho, protože scéna natočená opět jen z jeho pohledu je drtivě působivá. Podobně silné scény se objevují, když se v davové psychóze projeví temné stránky člověka. A pak ještě i třeba jen několikavteřinové klenoty jako je "řeka" či "vlak". Přiznám se, že sklepní scény s Timem mi přišly už trochu natahované, i když ta variace na kuchyňskou scénu z Jurského parku byla docela zajímavá. Snad si mohl Steven odpustit ty závěrečné asi dvě minuty, ale nakonec proč ne. Z technického hlediska je film bezchybný (u Spielberga nic nového), působivá je hudba Johna Williamse (i samostatně), v níž sice absentují nějaká velká témata, která ale naprosto slouží filmu.

V podstatě jsem bavil skvěle, druhá polovina se mi líbila víc než první - líbila se mi ta drsnost. Zatímco v jiných filmech hrdina někomu často jen vyhrožuje, tady se i výhrůžky bez servítek realizují - je znát stejný autor, který má na svědomí podobně drsnou Odplatu s Gibsonem - scénárista Brian Helgeland). Výborný byl Washington, i Dakota Fanning a pár dalších - třeba Walken se mi moc líbil. Hudba je přesná (i když samostatně někdy neposlouchatelná). Jenom ty technické hrátky byly na mě někdy až příliš - kazily napětí a mě prostě rušily. Třeba v Nepříteli státu to různé zoomování a trhavé pohyby kamery mi ještě přišly docela OK, tady jsem s tím ale měl docela problém.

Hned na začátku musím poctivě napsat, že nejsem SW-fan. Film hodnotím prostě jako film a ne jako vyvrcholení kultu, které musí dostat pět hvězd, protože to je prostě SW. Dále musím přiznat, že Lucase jako režiséra a scénáristy jsem si nikdy nijak zvlášť nepovažoval, uznávám ovšem jeho nesporné zásluhy o revoluci v tricích. ++++ Epizoda 3 se mi líbila ze všech SW filmů asi nejvíc. Měla celkem spád (hlavně v druhé polovině), trikově je blízká dokonalosti, herecké výkony mi přišlo velmi dobré (zvláště Christensenův přerod). Hodně se mi líbila hudba Johna Williamse, kterého sice miluju, ale jinak jeho SW hudbu až tak nemusím, tady se mi líbilo vynořování starých motivů Leii, Luca (Nové naděje), milostný motiv z Klonů a největší radost jsem měl, když se objevil znovu na chvíli Duel of the fates. I nové motivy se sbory byly povedené. Ale jinak se mi potvrdily mé pochyby o Lucasovi scénáristovi a režisérovi. Dialogy jsou chvílema stupidní (musíš pochopit, že kancléř je zlý...// slibuju ti, že neumřu - ne já slibuju tobě že neumřeš // jsem rozrušená (nebo tak něco), to protože tě miluju - ne, to proto, že já miluju tebe) atp. U bitev jsem měl občas problémy vůbec sledovat, co se děje - přišly mi chaoticky natočené a sestříhané, často byly vidět jen záblesky světelných mečů, nebo když už jsem byl nějakou bitvou stržen, tak Lucas nemilosrdně střihnul na jiný kout galaxie a pak zase zpět. Politické spory mě navíc nechávaly vcelku chladným (a zabírají zde celkem dost prostoročasu). Zato velmi oceňuji celkové ztemění druhé půli - likvidace Jediů mi trochu až připomněla likvidaci nepřátel z Kmotra :). Přes všechny výtky jsem se nakonec bavil docela slušně, ale za tak geniální, dokonalou záležitost jako mnozí zde přítomní to nepovažuju.

Začátek vypadal velice slibně. Základní situace byla příjemně rozehraná, komické scénky bravurně vypointované ("právě se procházím po domě!!!"), herci výborní. Jenže v okamžiku, kdy je vlastně základní téma (najdou k sobě cestu?) ukončeno, film pokračuje dál a dál. Nyní se objevuje téma nové (zůstanou spolu?) a to už je převyprávěno celkem nenápaditě, film se vleče, humorných scének ubývá. Zakončení mi pak přišlo vůbec nějaké podivné. Kdyby se film v druhé polovině více sestříhal, mohlo být hodnocení vyšší. Rozhodně je třeba pochválit Nicholsona, Reevese a Keatonovou (ten hysterický pláč bych jí odpustil, vzhledem k tomu, že ta scéna nebyla myšlena zcela vážně, proto to přehrávání.)

Dal bych nejraději tři a půl hvězdy. Film je samozřejmě velice působivý, což už je dáno tématem. Jako člověk, který se o dějiny (hlavně 20.století) hodně zajímá, uznávám hodnotu filmu z hlediska poznání historie. Coby historické svědectví o konci jednoho zločince a lidí (národa) kolem něj, které stáhl sebou je to velice zajímavé a hodnotné dílo. Budu-li ovšem toto dílo posuzovat z čistě filmového hlediska pak mé hodnocení není bez výhrad. Má hlavní výtka by se týkala délky. Pro představu jak to v bunkru vypadalo, jaký byl Hitler šílenec, co znamenal konec války pro Němce stačilo pár ukázkových scén. To natahování, spousta rozhovorů různých lidí z Hitlerova okolí mi přišlo dost zdlouhavé - hlavně tedy první polovina. Jinak Hitler byl vykreslen Bruno Ganzem výtečně. Pár scén je skutečně mrazivých (především chladnokrevné zabíjení Goebelsových dětí). Zajímavé byly výlety do dění na povrchu (nejvíce zaujal hlavně příběh mladého chlapce). Navíc já prostě s většinou těch lidí vůbec nesoucítil. Prostě jsem jen chladně sledoval bandu vrahů jak čekají na svůj konec a bylo mi jedno, jestli si prostřelí hlavu nebo je pozabíjí Rusové. Soucit jistě ani nebyl zamýšlen, ale pro mě se pak představení stalo jen nezúčastněným pozorováním dění, nebyl jsem nijak emocionálně zainteresován.

Pořádně nevím, co si o filmu myslet. Za prvé musím uvést, že jsem dopředu znal první pointu a dost by mě zajímalo, jestli bych se bez její znalosti díval na film lépe nebo hůře. Vysvětlení se mi opravdu zdá trochu přitažené za vlasy (i když ne tak jako třeba u Vyvoleného). Některé scény mi přišly trochu slabší (nahánění v lese), jiné byly ale natočené výborně a nápaditě. Pokud bych to spíš bral tak, že film je hlavně o atmosféře a ne o příběhu, je spíše o lásce a ne o hororu, tak by mi to přišlo celkem dost povedené. Jenže to „hraní si na horor“ to podle mého stahuje trochu dolu. Herci byli dobří, jen Brody mi tam moc neseděl. Kamera byla výborná a hlavně věc, která se na té atmosféře podílí neskutečnou měrou a mnohé scény na ní stojí: naprosto fantastická hudba Jamese Newtona Howarda. Když to tak po sobě čtu, je to dost nejasná, rozporná směs pocitů – takhle přesně ovšem na mě film působil.

Skvěle natočený film o tom, jak se Německo složitě vyrovnávalo s těžkou situací po druhé světové válce. A jak poprvé od války zažilo okamžik nějakého pocitu vítězství. Ve filmu se objevuje několik dějových linií, hlavní jsou dvě: z pohledu malého chlapce sledujeme, jak se vyrovnává rodina s příchodem otce, který se vrací po mnoha letech strávených v sovětském zajetí a není tak úplně v pohodě. A kromě toho je tu ten národní zázrak - mistrovství ve fotbale: věc, která ne Němce tehdy působila asi jako naše hokejové vítězství v roce 1969. Film samozřejmě hlavně emotivně působí na Němce, ale i já ač Němec nejsem (a nijak zvlášť po tom netoužím), jsem si tenhle film celkem užil.

Právě jsem to dokoukal a ještě chvíli nebudu moct mluvit. Jde o jeden z nejsilnějších protiválečných filmů (aspoň pro mě). Ač je to spíše příběh o odyseovském putování, válka zasahuje hrozným způsobem do života všech postav. Jak válečná vřava na začátku, tak řádění domobrany a vlastně i dalších lidí, z kterých válka udělala stvůry, to jsem neskutečně silné scény. Ještě, že jsou na světě lidé jako Ruby, která je ve fenomenální podání Renée Zellweger tím snad jediným plamínkem naděje v tom šíleném světě. Samozřejmě skvěle hrají i Kidman a Law, ale i Kathy Baker, Natalie Portman (obzvlášť silná scéna), Philip Seymour Hoffman nebo Giovanni Ribisi. A konec slov, jdu si dát Renée do nejoblíbenějších hereček (už jen pro to, jak dokáže zatočit s výbojnými kohoutky).

Knížka se mi opravdu hodně líbila. Byla strhující, přes svou rozsáhlost si udržovala vysoké tempo. A to dokázal zaplnit Crichton spoustu stránek popisováním historických reálií nebo teoriemi jak cestovat časem. Už při čtení jsem si myslel: "teda to by byl film", a už jsem se nemohl dočkat až to bude převedeno na plátno. No tak jsem se dočkal: Velký rozpočet, režisér skvělých filmů Richard Donner a výsledek? Nestrhující, nudné, se slabými hereckými výkony, s trapnými dialogy, v "hallmarkovském" zpracování. "Napínavost" filmu může dokumentovat skutečnost, že se na film teď zároveň dívám a čtu si v klidu recenze na něj a píšu tenhle komentář. A jinak souhlasím s mnoha dalšími v komentáři: hudba Briana Tylera je výborná (ale raději si ji propříště pustím samostatně na CD)

Poněkud krvavé, ale hlavně nudné: nějakýho chlápka odsouděj a pak bičujou a nutí nést kříž, na kterým ho chtějí ukřižovat - on pořád znovu a znovu padá, trvá to celou věčnost - jen ta cesta s křížem trvá snad polovinu filmu (ještě že existuje u DVD rychloběh). Navíc je snad třetina filmu točena zpomaleně. Ještě se mu pořád vybavujou vzpomínky na dobu předtím, kdy byl celkem v pohodě a hlavně ne tak zakrvavenej. No nechci spoilerovat, tak vám nepovím, jak to s tím hlavním hrdinou dopadlo, ale ten konec je takovej zvláštně otevřenej. Akorát snad hudba bylo celkem fajn, ale i tu si radši pustím samostatně na soundtracku. Takhle nezbývá snad jen ocenit práci maskérů. Jinak vážně: Douglas a Tetsuo to vystihli vcelku přesně.