mat.ilda

Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha.

Tak viděla jsem už lepší chlastačky... a že Denzel umí zahrát i jedním okem není žádné překvapení, uzemnil mě jen samotný let s následným nouzovým přistáním, čehož jsem se už dopředu paradoxně děsila - možnost, že by se od podvozku odlepil třeba Steven Seagal byla strašidelnější, než kdyby za kniplem seděl commandant Lassard, leč dýchavičný scénář brzy nepostačil tempu, které nastavil bombastický úvod a pomocná ruka ultratrapného Johna Goodmana byla vysloveně medvědí službou a i zamýšlený odvaz ve formě zpěvu Micka Jaggera do celkové kompozice těžce nezapadal... Vše, co následovalo po havárii, byla jen pančovaná břečka, kterou bych si vícekrát na jazyku povalovat nenechala.

Sakra, kluku - tys mi učaroval! 24 hodin bez kávy ve dni blbec novodobého rozervance, který na to, jakým protivenstvím prochází, zachovává stoický klid a dokonale si užívá svůj momentální životní postoj... ukáže se, že dočasně, neboť otec se vyjádřil jasně - jediné, co pro tebe můžu udělat, je neudělat nic... což je mimochodem velmi moudré rozhodnutí. Krom toho, že se Niko Fisher tak krásně hledal a měl interesantního kamaráda, provázel ho allenovský džezík a černobílý obraz se záběry Berlína jak z profi fotek padesátých let... prostě skvělá náladovka s naprosto lahůdkovým Tomem Schillingem ♥ - zkrátka, přesně podle mého guuusta - jdu do plných!

Smutné oči Ryan Simpkins v nočních děsech všech rodičů, protože pouhou představu, že by právě vaše dítě bylo vytrženo ze světa bezpečí a lásky a uvrženo do pekelné jámy, která ho donutí vyzvrátit duši, s hrůzou ženete z mysli... Jenže, jsou rodiny, kterým se zlé sny plní a co víc, oběti přesně podle nepsaných pravidel "výchovy" předávají rady do života dál a stávají se tak reprodukcí zhovadilců, co je samotné převrátili naruby... A šťastný konec? Zapomeňte. Kdo byl jednou v pekle, ví, že si v nebi s nikým nepokecá... P. S. Morien pravděpodobně prospala začátek... jaká pěstounská péče, jací náhradní rodiče???

Musím se prohlídnout, zda někde nejsem potrhaná - smíchy... Takže můj názor na komediální linku už znáte, romantika odtažitá natolik, že se musela podepřít dobře nafocenými momentkami, jako celek chaotické a atmosféru nenakopnul ani fádní soundtrack... Chabý pokus o evropský hit sezóny 2000, kde bych na pochvalu navrhla jen vynechávky pubertálních vulgarit a příjemné herce... pokud se naučíte nevnímat ty dva slimáky, co má Moritz pod nosem :-), mně se to tedy každým jeho filmem daří lépe a lépe...

Konečně něco lidského a solidního, bez úchylných odboček a poctivého po filmařské stránce... Spousta podnětů pro život, který je na doživotí... dát jménu, které nosím, váhu - hnací motor, jímž by měl být popoháněn každý chlap, protože rozdíl mezi jednou a nikdy je OBROVSKÝ, ale když se přeci jen tak stane, je čas na sebe vzít plnou zodpovědnost. Být spolujezdcem Toma Hardyho ♥ se rovnalo natolik hmatatelnému zážitku, že by Kinedryl půl hodiny před jízdou nebyl od věci...

Elegán Thor, blonďatý Nor, ač plavat neuměl, po moři plouti chtěl - na voru Kon-Tiki, jak kdysi bůh Tiki (oslavná óda :-)) Zajímavé a velmi slušně natočené dobrodružství, zaručeně based on a true story , hodné obdivu... A opět - dobré vědět.

Film, co vnitřně očistí od civilizačních náplav, kruťárna s přechody v panenskou nádheru, drásavá hudba, co rezonuje v hrudním koši... Ruská duše je veliká, pojme tolik smutku, že k jeho zapomnění spotřeba vodky ještě vázne... Ač se nechávám ráda nemile překvapit, tentokrát ve mně všechno žadonilo o happy end... Jo a Nikolaj Kozak je těžký frajer!

Sledováno s vnitřním pnutím - co když se jedná o hudební Blair Witch a celé kouzlo tak vyšumí pro nejapný mysteriózní pokus a já budu těžce zklamaná, protože už jsem si hlas, melodii i text spojila se záhadným Rodriguezem, prozářeným aurou smutku a tomu já se nebojím čas od času podlehnout... Jo jo, stezky slávy jsou nevyzpytatelný a nezbývá než obdivovat Rodriguezovu pokoru, jejíž opak mi připomenul neblahého, ač vymyšleného, Llewyna Davise, kterému chyběla soudnost a chybějící charisma i nedostatek talentu zaměňoval za smůlu... Nic, jdu si stáhnout Cold Fact a běda, jak neexistuje!

Dogs and bitches - na život a na smrt, aneb parodie na filmy, které ještě nebyly natočeny... i když smrt holkám sluší, pořád se jedná o skládku nevytříděného odpadu - někdo tady musí mít rozum ;-)