frbulka

S delším časovým odstupem snižuji na tři hvězdičky. Velmi oceňuji, že tak významné a pro mě osobně hodně zajímavé téma naší historie bylo ve filmu zpracováno, ale dle mého názoru by to šlo promyšleněji, uceleněji a důvěryhodněji. Jako by člověk neměl čas se sžít s prostředím a obyvateli, jako by se celý děj odehrával za silným sklem, za které divák neměl přístup. Velmi špatný dabing a určitá nepřirozenost představitele hlavní role mě v tomto názoru jen utvrdily. Doufám, že tak zajímavé téma se dočká ještě dalšího a snad i povedenějšího zpracování. 65%.

Výborný akční film s výborným hercem v čele. Jako více podobných trpí klasickým neduhem-až nadpozemskou neohrožeností hlavního hrdiny, ale to jsem v tomto případě snímku docela snadno odpustila...

Platí v podstatě to stejné, o čem jsem psala v díle druhém. V první polovině se mi málem podařilo usnout v sedě, druhá to pak vylepšila, ale jsem docela ráda, že další díly už nebudou, mají totiž dle mého sestupnou tendenci. 4 hvězdičky s odřenýma ušima. Sbohem, Lisbeth, sbohem, Mikaeli...

Film mě nechal celkem chladnou, stejně tak jako celá kauza Kajínek, o kterou jsem se nikdy příliš nezajímala. Svůj soucit šetřím asi pro jiné případy...Snímek mi připadal dost vyhrocený (překotně se přibližující a oddalující kamera, dramatická hudba snad i v situacích, kdy si právnička Slámová čistila zuby) a velmi mi vadil dabing u Lavroněnka a Lindy. Samotný Lavroněnko na mě svým vzezřením působil jako plaché, zraněné zvíře a kdyby neukázal, že se umí drsně prát, snad bych i zapomněla, o kom film skutečně je. Na druhou stranu, herecké výkony Tatiany Vilhelmové a zvlášť Vladimíra Dlouhého zasluhují obdiv. Svým způsobem jsem ráda, že jsem Kajínka viděla, ale se snímkem je to jako s reálnou skutečností - nic neodhalí, jen spekuluje. A co je nejhorší, snímek si hraje na to, že je objektivní, přitom ho takový nevnímám. A tak se s otázkou "Co kdyby přece jen?..." musíme nějak popasovat sami...60%.

Kdyby snímek nebyl natočen podle skutečné události, snad bych mu vytkla, že plyne pomalejším tempem bez velkých dějových zvratů a že hraje příliš na citovou strunu, ale takhle nemám námitky. Film jímavě vystihuje vztah člověka a psa a sílu pouta, které mezi nimi může vzniknout. I když se mi Hačikó nakonec prodražil (kolik papírových kapesníčků asi padlo?), byla to trefa do srdce, za všechno hovoří moje ikonka zde na csfd...

Dívka, která si hrála s ohněm je přiléhavý název pro druhý díl populární trilogie a k jeho škodě je tak moc přiléhavý, realistický a doslovný, že na rozdíl od dílu prvního nechává příběh-jádro celého filmu, málo prostoru pro divákovy myšlenky a představivost, tajemno úplně vytěsňuje a přitom zahlcuje spletitým dějem a zklamává nemastným neslaným vyústěním. Ale i tak má v sobě něco, co diváka pohltí. Silné a přesvědčivé herecké výkony, realistickou a syrovou brutalitu, která ať chceme nebo ne, podtrhuje sílu příběhu a atmosféru napínající nervy. Přesto, Dívka, která si hrála s ohněm výrazně pokulhává za starším dílem. 70%.

Překvapivě o dost lepší, než jsem očekávala. Mělo to vtip, docela šmrnc, i ta postava Vilmy mi koncem snímku začala být sympatická. Ženy v pokušení mě dojaly, pobavily a hlavně odreagovaly v mém všedním pracovním dni. A tak se ctí splnily účel, pro který jsem k obrazovce sedala. Nic víc, nic míň. 65%.

Počátkem jsem byla zklamaná. Co se týče děje: vše příliš komplikované, překombinované a nepochopitelné (to třetí asi mou vinou). Co se týče hereckých výkonů: slušné, ale chladné a neoslovující. Méně je někdy více a snový svět by se dal dle mého názoru vyložit mnohem tajemněji, mystičtěji, poutavěji, s větším důrazem na pocity a vnímání...i když to by šlo asi o úplně jiný film. Určité kouzlo Počátek měl, ale třinácté místo v žebříčku nejoblíbenějších filmů na csfd mi připadá víc než přehnané. Takovou poctu si film musí vysloužit a The Inception ji získal podle mě brzy na to, než aby si ji mohl udržet...60%.

Ideálka na dnešní páteční večer, Harrison Ford a Anne Heche tvoří milou, jiskřivou dvojici a vůbec celý snímek na mě působí velmi přirozeně, příjemně a usměvavě.

Není v tom jen špetka nostalgie a špetka lásky z dětství k švarnému Jiříkovi, ale i po letech ve mně převažuje dojem, že Zlatovláska patří k tomu nejlepšímu, co dosud česká pohádková filmografie nabídla (i díky nádherným písničkám). Moje absolutní srdcovka.