Recenze (321)
Vzpomínky na Itálii (2020)
Film má báječnou atmosféru italského venkova a působí v psychologii postav autenticky trochu schématicky, ale o to srozumitelněji. Pro mě nejsilnějším momentem agresivně-katarzní scéna, ve které se potvrzuje stálá pravda o potřebě odreagování emocí, které se dekády skladují a škodí. Je v něm drama i legrace a celkový dojem je kompletně letní, takže doporučuji.
Poslední aristokratka (2019)
Můj dojem z filmu vlastně tvoří paralela k samotnému příběhu rodiny Kostkových. Stejně jako oni se snaží zdlouhavě najít způsob, jak přilákat na hrad návštěvníky a až ke konci přijdou na to, že nejvíce láká pověra o prokletí jejich dcery Marie (poslední aristokratky), tak i film získá trochu šťávu až ke konci. Je to vlastně docela mdlé, ale navzdory tomu to zanechá pocit zvláštní hradní atmosféry.
Star Wars: Poslední z Jediů (2017)
Říkám si jak moc se Star wars liší od blockbusterů typu Avengers. Skromnější provedení, méně informací, lepší kompaktnsot.
Anděl Páně 2 (2016)
Tři až 4...
Než jsem tě poznala (2016)
Skvěle zahraná s poněkud manipulativním závěrem, jinak vystavěno autenticky.
Volání netvora: Příběh života (2016)
Film s několika vrstvami - těším se na další shlédnutí. "I came to heal you, Conor..." Provázení dvanáctiletého kluka umíráním jeho vlastní matky je silné téma a Bayonovi se to podařilo se ctí a hloubkou - vytvořil umělecké psychologické dílo.
Zootropolis: Město zvířat (2016)
Lenochodi a Mr. Big alias Vito Corleone a příběh, co není blbý ! doporučuji.
Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (2015)
Příběh byl komplexní, reálný. To je můj dojem. Silné momenty jako Snowův smích po smrti prezidentky, či hlasování o nových hrách. Ukončení v dialogu matka-dítě. Chtělo by to film-talks se Sedláčkem:)
Malý princ (2015)
Zajímavě pojatý Exupéryho Malý princ. Pokud by jen mapoval děj v knížce nebylo by to špatné, ale v paralelní rovině filmu se dočkáme výborně zpracovaného rodinného příběhu, zasazující jedno z Exupéryho poselství do života.
Hobit: Bitva pěti armád (2014)
Film opravdu nedrží pohromadě a některé scény, které jsou k pláči jsou směšné a některé co jsou směšné jsou k pláči. Trošku jako by se Jackson rozležel se svým kamarádem glumem na kanapi a byli líní do toho vložit nějakou hodnotu - navíc u autora filmového diamantu - triologie Pána prstenů to bohužel nabyde tragičnosti, kvůli očekávání, která může člověk od filmu mít. Nemám ale rád přehnanou kritiku, protože jde stejně o velmi dobrý film, co se vizuální zábavy týče. Šmak, boj Istari se Sauronem, některé Legolasovy bitevní i mimobitevní pohyby jsou prostě senzační. Nejslabší složkou je scénář - to je bez debat, ale nebudu kvůli tomu hanit ty ostatní.