HVM

Druhý díl série o manželském páru, kde on chce přestat být detektivem, zato ona by se jím ráda stala, je pro mě i dílem druhým nejlepším (pětka vede). Mezi Williamem Powellem a Myrnou Loy to krásně jiskří, jejich Nick a Nora se neustále škádlí, vydatně popíjejí a kudy chodí, tudy perlí. I v tomto díle na nás čeká vražda, tedy spíše vraždy, a tentokrát je v zástupu podezřelých i Nořina sestřenice, a tak se – k našemu pobavení a Nickově zděšení - seznámíme s její rodinou. Než dojde k odhalení vraha, kdy Nick typicky sezve všechny podezřelé na jedno místo a čeká, až vrah podlehne atmosféře okamžiku a prořekne se, navštívíme například party, kde naživo zazní i slavná píseň „Sing, Sing, Sing“ – zde poprvé ve filmu. Když k tomu všemu přičtu ještě psí hvězdu Skippyho jako pana Astu a fakt, že se zde objeví Jimmy Stewart v jedné ze svých prvních rolí (a jaké!), je to u mě bez váhání za plný počet. You bet you!

Za prvních deset záběrů na letadlo v letu * dolů a za těch dalších deset zase * nahoru. A tak to mám i s dalšími věcmi - některé scény, postavy nebo dialogy mají slušný náběh do trapnosti, jenže od určité míry to najednou všechno funguje, což dokládá i zlatá soška pro Anjeliku. Těším se na druhou projekci, tentokrát však v originálním znění.

Z vybroušeného celku jsou perfektně napsané i zahrané postavy tím hlavním, co Dědičce zajišťuje půvab a přitažlivost i po šedesáti letech. Po celé dvě hodiny jsem s velkým zaujetím sledoval odstíny v chování všech postav, zkoumal jejich pohnutky a zájmy, abych si nikdy nebyl nadlouho jistý, že vím, kdo to jak doopravdy myslí. Mně dosud neznámý Richardson, Clift ve svém třetím (!) filmu a neskutečná de Havilland, vedle jejíž proměny působí Černá labuť Natalie Portmanové jako ošklivé káčátko, ti všichni podávají pod Wylerovým vedením stoprocentní výkon.

Roztomilé i milé, přitom tak epochální!

Překvapivě mě víc bavil začátek filmu, kde se muzikálová čísla teprve připravují, než jejich následná prezentace. První půlka se nese v horečném, až screwballovém tempu, šťavnatým dialogům prospívá, že film je ještě plnotučná pre-Code produkce, zběsilostí a vtipem mi to připomíná snímek "My Girl Friday". Samotná vystoupení, prology (hlavně oba krajní), se ovšem nesou v duchu tak poklidném, že to naprosto mění tempo filmu, což spolu s nereálnou, bombastickou výpravou působí pomalu jako z jiného snímku. Tentokrát za čtyři hvězdičky, mám ale pocit, že z Jamese Cagneye roste můj velký oblíbenec.

Starosvětský rodinný film o nonkonformním manželském páru a jeho dvanácti potomcích. Oproti podobným snímkům se děj nerozpadá na různá dobrodružství jednotlivých dětí, ale soustředí se na postavu excentrického otce (Clifton Webb, pořád řízek jako v Lauře) a jeho osobitý přístup k výchově. Na samém konci se sice docela zásadně změní žánr, ovšem díky tomu má film nějaký přesah a není tak jen pouhým souborem milých scén. Za stále neskutečně okouzlující Myrnu Loy lehce nadhodnotím a zaokrouhlím nahoru. 7/10

Joaquin Phoenix toho trapáka sice - dnes už víme - jenom hraje, ale sledovat to jeho chování skoro dvě hodiny není nic, pod čím si představuju zábavu nebo nějaký filmový zážitek.

Perfektní dokument o ženě, která ví, co chce, a také ví, co je třeba pro to, aby toho dosáhla. Těžká profesionálka, ovšem tady nám dá nahlédnout pod pokličku. Před zhlédnutím filmu jsem Joan neznal, ale nepřišlo mi, že by mi to nějak ubralo na zážitku. Joan, přeju ti, ať máš stále plný diář, ty dračice!

Pocta (travestie) šedesátkovým romantickým komediím s Doris Day a Rockem Hudsonem, která je však narozdíl od originálů zbytečně a nemístně vulgární. Jako plus vidím Davida Hyde Pierce, jehož roli by před čtyřiceti lety hrál Tony Randall (který se ovšem v tomto filmu objeví!). Souhrn: lehké zklamání.

Celkem ucházející oddychový snímek, který pro mě pozvedává okouzlující Leonor Watling, chytlavá ústřední píseň a fakt, že jsem viděl verzi s maďarským dabingem :) Naproti tomu mně nesympatická Eliška Sirová a vůbec celá pražská návštěva vše zase táhnou zpět do průměru. Holt, Pedro to není.